Podle serveru Ekotrent zahájila Saúdská Arábie jednání s Tureckem o pořízení stovky stíhacích letounů Kaan 5. generace. Jednání proběhla během třídenního setkání v Istanbulu, kde prezident tureckého obranného průmyslu Haluk Görgün hostil náměstka ministra obrany Saúdské Arábie Khaleda bin Husseina Al-Biyariho a velitele vzdušných sil Turkiho bin Bandara Al Sauda. Diskuse se soustředily na potenciální nákup letounů, možnosti společné výroby a dohody o transferu technologií, přičemž dodávky se předpokládají v roce 2030.

Foto: TAI TF-X Kaan v roce 2023 | Dimir / CC BY-SA 4.0

Během návštěvy Turecka v říjnu 2024 se velitel saúdského letectva Turki bin Bandar Al Saud v doprovodu úředníků ze Saúdské Arábie setkal se zástupci společností TAI, Aselsan a Roketsan. Na těchto setkáních byli saúdští představitelé podrobně seznámeni se schopnostmi letounu Kaan a byly prozkoumány možnosti strategické spolupráce. Dřívější zprávy naznačovaly zájem Saúdské Arábie o pořízení více než 100 kusů letounu, což dále posiluje její záměr diverzifikovat zdroje obranných zakázek a snížit závislost na amerických dodavatelích. Důvodem je především to, že Saúdská Arábie zřejmě nebude moci koupit letoun F-35, a to i přes opakované žádosti od roku 2012. Potenciální nákup v Turecku navazuje na dohodu Saúdské Arábie s Tureckem v hodnotě 3,1 miliardy dolarů z roku 2023 o pořízení 60 bezpilotních bojových letounů Baykar AKINCI, které mají být dodány v letech 2025 a 2026.

Psali jsme:Firmy holdingu Czechoslovak Group na Dnech NATO představí tatrovky, TITUSy a radarové systémy

O letouny Kaan projevila zájem také Ukrajina. V únoru 2024 potvrdil ukrajinský velvyslanec v Turecku Vasyl Bodnar záměr Ukrajiny získat tento letoun a vyzdvihl spolupráci tureckých a ukrajinských inženýrů při vývoji jeho motorů. Ukrajina považuje Kaan za potenciální doplněk svého leteckého parku, který podpoří její úsilí o modernizaci obrany. 

Bilaterální obranné vztahy mezi Saúdskou Arábií a Tureckem v posledních letech výrazně posílily. Po strategickém summitu v Džiddě v červenci 2024 obě země oznámily plány společných obranných projektů, včetně dohod o transferu technologií. Společnost Saudi Arabian Military Industries (SAMI) hraje ústřední roli při zprostředkování partnerství s tureckými firmami, jako jsou Aselsan, Roketsan a Baykar, se zaměřením na bezpilotní systémy, obrannou elektroniku a pokročilé letecké technologie. Dohody jsou v souladu se strategií Saúdské Arábie Vision 2030, jejímž cílem je rozvoj soběstačného obranného průmyslu.

Zájem Saúdské Arábie o letouny Kaan je součástí širší strategie modernizace flotily bojových letounů vzhledem k problémům při získávání stíhaček F-35 vyráběných v USA. Současná omezení ze strany USA, spojená s obavami o stabilitu v regionu a lidská práva, vedla Saúdskou Arábii ke zkoumání alternativ. Saúdskoarabské královské letectvo provozuje flotilu letounů F-15, Typhoon a Tornado, ale postrádá stíhačku 5. generace. Mezi další zvažované možnosti patří francouzský Rafale a čínský J-31. Potenciální zahrnutí dohod o transferu technologií a místní výrobě s Tureckem je v souladu s cíli Saúdské Arábie v rámci Vize 2030, které spočívají v posílení domácích obranných výrobních kapacit.

Turecké letectvo rovněž aktivně začleňuje pokročilé koncepty vzdušného boje do svých výcvikových programů se zaměřením na platformy, jako jsou Bayraktar Kızılelma, Anka-3 a TAI TF Kaan. Kızılelma, bezpilotní bojový letoun (UCAV) s proudovým pohonem vyvinutý společností Baykar, uskutečnil svůj první let 14. prosince 2022 a jeho sériový prototyp vzlétl 25. září 2024. Anka-3, další UCAV vyvinutý společností Turkish Aerospace Industries (TUSAŞ), absolvoval svůj první let 28. prosince 2023. TAI TF Kaan, stealth stíhací letoun páté generace, dosáhl svého prvního letu 21. února 2024 a druhého úspěšného letu 6. května 2024. Tento vývoj je součástí strategie tureckého letectva modernizovat svůj letecký park a zvýšit operační schopnosti. Očekává se, že brzké nasazení těchto systémů poskytne cenné provozní údaje, usnadní zdokonalení konstrukce a zajistí soulad s vyvíjejícími se bojovými požadavky.

Psali jsme:Ve štolách lomu Velká Amerika stále obchází duch mrtvého německého vojáka

Program Kaan, zahájený v roce 2016 s investicí 1,18 miliardy dolarů, má nahradit stárnoucí flotilu tureckých F-16. Program byl vyvinut za mezinárodní spolupráce partnerů, jako jsou BAE Systems a Rolls-Royce, a upřednostňuje místní výrobu a vlastnictví technologií. Letoun obsahuje pokročilé konstrukční prvky, včetně schopnosti supercruise (dlouhodobý let nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování) a sníženého radarového průřezu, spolu se sadou domácí munice, jako jsou střely vzduch-vzduch Gökdoğan a Bozdoğan. Program klade důraz na bojové schopnosti s využitím sítě a interoperabilitu s bezpilotními letouny a dalšími prostředky vzdušných sil.

Stíhací letoun Kaan, vyvinutý společností Turkish Aerospace Industries (TAI), je dvoumotorový stíhací letoun 5. generace s technologií stealth, který je určen pro vybudování vzdušné nadvlády a víceúčelové operace. Letoun měří 21 metrů na délku, má rozpětí 14 metrů a je 6 metrů vysoký. Dosahuje rychlosti 1,8 Machu, operuje ve výškách až 16 700 m a má bojový dolet přibližně 1 100 kilometrů. Je vybaven pokročilým radarem AESA schopným detekovat cíle vzdálené přes 100 kilometrů, vnitřními zbraňovými prostory pro snížení radarové stopy a nosností více než 6 000 kilogramů. Počáteční modely jsou poháněny motory General Electric F110, v pozdějších verzích se plánuje integrace motorů domácího vývoje. Kaan je navržen tak, aby mohl operovat s dalšími platformami tureckého letectva, potenciálně včetně F-35A.

Možný prodej 100 stíhacích letounů Kaan Saúdské Arábii by představoval významný krok v regionálním obranném prostředí. Pro Saúdskou Arábii nabízí cestu k modernizaci jejích vzdušných sil a zároveň podporuje místní výrobní kapacity. Pro Turecko tato dohoda podtrhuje jeho roli rostoucího vývozce pokročilých obranných technologií. Pokud bude tato dohoda dokončena, mohla by posílit vojenské schopnosti Saúdské Arábie a upevnit pozici Turecka jako významného hráče na globálním obranném trhu v oblasti pokročilé letecké techniky.

Jeho pozice jako významného výrobce dronů má původ v historických událostech a strategických rozhodnutích zaměřených na snížení závislosti na zahraničních obranných systémech. Americké zbrojní embargo, které následovalo po invazi na Kypru v 70. letech 20. století, odhalilo slabiny tureckých obranných kapacit a podnítilo přechod k domácí výrobě. Na konci 90. let a počátkem roku 2000 posílily problémy při získávání moderních bezpilotních letounů, včetně odmítnutí USA dodávat ozbrojené systémy Predator a potíží s izraelskými bezpilotními letouny Heron vyžadujícími místní úpravy, potřebu domácích řešení. Turecké společnosti jako Baykar a TUSAŞ se následně zaměřily na vývoj domácích platforem, čímž vytvořily základ pro současné programy dronů.

Současná strategie Turecka v oblasti bezpilotních letounů klade důraz na vývoj univerzálních systémů pro domácí bezpečnostní operace i mezinárodní nasazení. Platformy jako Bayraktar TB2 a řada Anka byly použity v konfliktech včetně Sýrie, Libye a Náhorního Karabachu, což dokazuje jejich operační užitečnost. Kromě toho Turecko usiluje o vývoz do více než 25 zemí, přičemž klade důraz na nákladově efektivní výrobu, integraci pokročilých technologií, jako je umělá inteligence a stealth, a snížení závislosti na zahraničních dodavatelích. Tyto snahy jsou součástí širší strategie, jejímž cílem je posílit obranné schopnosti Turecka, podpořit geopolitické cíle a rozšířit svou přítomnost na globálním obranném trhu.

Zdroj: armyrecognition.com