Během tažení v Normandii v roce 1944 poskytl jeden z generálů letectva pozemním jednotkám přesně takovou blízkou podporu, kterou si přály a kterou potřebovaly. Souhra mezi silami na zemi a ve vzduchu byla pro průběh efektivních operací naprosto klíčová. Snižovala vlastní ztráty, urychlovala postup, a také překonávala německou technickou převahu, pokud se projevila. Tím generálem byl Elwood "Pete" Quesada.

Quesada se narodil v roce 1904 ve Washingtonu. Studoval na Marylandské univerzitě v College Parku a na Georgetownské univerzitě. V roce 1924 vstoupil do amerického armádního letectva. Vojenské létání bylo tehdy ještě v plenkách a to bylo ideální místo pro někoho, kdo měl energii a chuť inovovat. Quesada se stal důstojníkem v roce 1925 a dále působil na různých zajímavých postech, mimo jiné pracoval ve zpravodajství, jako technický poradce, pobočník vyšších důstojníků a vojenský atašé. V roce 1929 byl členem týmu, který stál za prvním tankováním paliva ve vzduchu. Jako důstojník si vedl znamenitě. Byl inteligentní, měl charisma, naslouchal potřebám ostatních a byl ochoten zkoušet nové přístupy. Byl trochu podivín, ve volném čase rád vyráběl nábytek.

Foto: P-38J Lightning 393. stíhací perutě | USAF / Public domain

Psali jsme:Jak Američané, Britové a Kanaďané čelili silné přesile bolševiků

V roce 1944 byl Quesada již generálem. Byl pověřen velením IX. velitelství taktického letectva, skupiny stíhacích a stíhacích-bombardovacích perutí připravujících se na den D a osvobození Francie. Během čekání na zahájení operace Overlord si užíval čilého života v Británii. Když byl pracovně vyslán do Londýna, bral s sebou piloty svých perutí, aby si mohli užívat tamního společenského života. K jeho setkáním v Londýně patřila i setkání s britskými leteckými veliteli a výměna zkušeností.

Když v červnu 1944 došlo k invazi do Normandie, byla letecká podpora klíčová – to bylo všem jasné. Bombardéry ničily komunikační linie nepřítele a bušily do jeho pobřežní obrany. Stíhací bombardéry napadaly nepřátelské jednotky, čímž je činily zranitelnějšími pro pozemní síly a ztěžovaly Němcům přípravu protiútoků. Neustále kladenou otázkou bylo, jak využít leteckou sílu s maximálním možným efektem. Němci již v prvních letech války prokázali, že použití letadel pro blízkou taktickou podporu pozemních vojsk může vést k dramatickým průlomům. Letecká podpora byla klíčovým prvkem jejich Blitzkriegu, bleskové války. 

Američtí a britští velitelé bombardérů však zůstávali věrni doktríně, že bombardéry je nejlépe používat strategicky a útočit na nepřátelskou infrastrukturu. Věřili, že díky této strategii mohou bombardéry zlomit nepřátelskou ekonomiku a vyhrát válku. V důsledku toho se většina spojeneckých leteckých velitelů bránila žádostem armády o blízkou leteckou podporu. Koordinace mezi pozemními a vzdušnými silami byla malá. Quesada byl ale výjimkou. Již dříve zažil bojové velení v severní Africe. Tam viděl, jak může blízká letecká podpora pomoci ostatním silám, a ochotně jim předal řízení vlastních letadel, když vyvstala taková potřeba. Na rozdíl od mnoha velitelů té doby byl pragmatický a ochotný vzdát se části vlastních sil ve prospěch splnění společného úkolu.

Svou ochotu úzce spolupracovat s armádou neztratil, naopak. Když den po dni D přiletěl do Normandie, zřídil si velitelství nedaleko hlavního stanu generála Omara Bradleyho. S Bradleym navázal blízký vztah a spolupracoval s americkým velitelem na podpoře užší koordinace. Výsledkem Quesadova úsilí bylo, že americká vojska začala dostávat nejúčinnější možnou blízkou leteckou podporu. Specializovaní armádní důstojníci dostali pravomoc povolávat letectvo. Za stejným účelem byly do tanků účastnících se operace Cobra namontovány vysílačky pro komunikaci s piloty.

Psali jsme:George A. Cairns: Japonský důstojník mu v boji usekl ruku, pomsta byla okamžitá

Tato spolupráce se rozšířila i na zpravodajskou činnost. Quesada usilovně pracoval na tom, aby důstojníci na zemi byli informováni o tom, co se děje ve vzduchu. Když si pozemní jednotky stěžovaly na německé letecké útoky nebo na nedostatky podpory USAAF, vyjížděl na frontové linie, aby vyslechl svědky, nebo vysílal průzkumná letadla, aby pořídila fotografie. Výsledky obvykle ukázaly, že letci odvádějí skvělou práci, ale Quesadova ochota naslouchat stížnostem ze země mu získala důvěru a důvěryhodnost.

Pravidelně navštěvoval jednotky v blízkosti fronty, aby zkontroloval účinek svých operací. Bylo to rozhodnutí, které ho postavilo do palebné linie, což bylo u mnoha leteckých velitelů vzácné. Jednoho dne, když byl Quesada na výletě v džípu, spatřil tank, o kterém se domníval, že v něm je důstojník, kterého hledal. Když se k němu přiblížil, tank zahájil palbu – ve skutečnosti to totiž byl německý Panther. Džíp byl zničen a Quesadův řidič zraněn. Generál a řidič se společně dvacet minut plazili do bezpečí pod palbou německých ručních zbraní.

Quesadovo zkušené a pragmatické vedení v severní Africe přitáhlo pozornost generála Eisenhowera. Oba muži spolu dobře spolupracovali i během Overlordu, kdy byl Eisenhower vrchním velitelem. Na konci štábní porady v polovině června Quesada oznámil, že se chystá na stíhací akci. Eisenhower impulzivně požádal, aby se k němu mohl připojit, a Quesada souhlasil. Během hodiny seděl Eisenhower na zadním sedadle Quesadova Mustangu, který mířil do akce.

Teprve ve vzduchu začalo Quesadu opouštět nadšení, protože si uvědomil, že riskuje život nejvyššího spojeneckého velitele vlastně z pouhého rozmaru; Eisenhowerova přítomnost nemohla přinést žádnou přidanou hodnotu v žádném ohledu. Po několika kilometrech letu opustil formaci a přivezl Eisenhowera zpět na základnu.

Po válce se Quesada stal prvním šéfem Velitelství taktického letectva (TAC) a generálem v nově nezávislém americkém letectvu. V roce 1951 odešel po určitých neshodách nad koncepcí organizačních změn do předčasného důchodu. Věnoval se civilnímu letectví a pracoval pro Lockheed Aircraft Corporation, jako zvláštní poradce prezidenta Eisenhowera pro letectví a v nové Federální letecké agentuře. Působil i v dalších funkcích a krátce vlastnil podíl v baseballovém týmu Washington Senators. Zemřel v roce 1993 a byl pohřben na Arlingtonském národním hřbitově.

Zdroj: warhistoryonline.com