Čečenská vojenská taktika pro boje ve městě
Po velmi úspěšném článku Ruští zajatci v čečenské válce: Nevýslovné krutosti i novodobé otroctví, který u čtenářů vyvolal poměrně obsáhlou diskuzi na téma války v Čečensku, přinášíme další pokračování na toto téma. Tentokrát se zaměříme na vojenskou taktiku Čečenců během bojů v městské aglomeraci.
Během první čečenské války byli Čečenci organizovaní do malých, vysoce mobilních jednotek, těžce vyzbrojených protitankovými raketami RPG 7, a tito bojovníci dobře věděli, co dělat. Jejich hlavní taktikou pro boj ve městě bylo vytvoření tzv. vražedných zón, kde obklíčili ruské tankové kolony, které zpočátku nedoprovázela pěchota a napadli je ze všech stran. Ruské tanky byly většinou ve špatném stavu a neměly mezi sebou rádiové spojení. Čečenští bojovníci dobře znali slabá místa ruských tanků a stříleli na ně z raketometů ze všech úhlů, ze střech, balkónů i ze sklepů.
Foto: Skupina čečenských bojovníků | Mikhail Evstafiev / Wikimedia Commons
Čečenci dokázali potenciál protitankový raket využít na maximum, někdy je používali i jako minomety, když byl granát vystřelen do výšky, aby následně spadl na vybrané cíle. Jakmile se ruské tankové jednotky dostaly do vražedné zóny, Čečenci šli k Rusům co nejblíže, aby je, jak Čečenci říkali, mohli obejmout. To mělo dvě výhody. Ruští vojáci v obrněných vozidlech nemohli Čečence vidět, protože ti se dostali ze zorného pohledu ruských vojáků. Vystrašení a špatně vycvičení ruští vojáci odmítali opustit obrněné vozidlo, které se v mžiku stalo cílem prudké palby. Později se ruská taktika změnila a Rusové se naučili čistit daný sektor dělostřeleckou střelbou a teprve pak nastupovala pěchota s obrněnou technikou.
Díky tomu se podařilo Rusům město Grozný dobýt, avšak většina čečenských bojovníků z města utekla do hor, kde se opět přeskupili. Rusové se po dobytí Grozného chovali, jakoby už vyhráli válku, čímž dali Čečencům čas se nadechnout a připravit ofenzívu na znovudobytí jejich hlavního města.
Foto: Ruští dělostřelci v Čečně | Wikimedia Commons
Výše uvedený způsob boje se už v druhé čečenské válce neděl, protože se Rusové ze svých chyb dokázali poučit. Nejdříve nastoupilo dělostřelectvo, které rozbilo povstalecké postavení uprostřed Grozného. Potom nastoupily pěchotní úderné jednotky, které se vzájemně podporovaly a měly dobrou komunikaci. Díky tomu si byli Rusové schopni přivolat leteckou a dělostřeleckou podporu, kdykoliv to bylo nutné.
Foto: Ruské speciální síly OMON v Čečně, 1995 | Shutterstock
Obrněná technika zůstávala před městem a do bojů zasahovala jen minimálně. Rusové také, na rozdíl od první války, kdy po pádu Grozného utekla většina čečenských bojovníků do hor, v druhé válce všechny možné únikové cesty z města dobře hlídali a zaminovali, a když se dali Čečenci na ústup, dostali se pod těžkou palbu. O tom by mohl třeba vyprávět polní velitel Šamil Basajev, který přišel v minovém poli o nohu. Rusové pak utíkající Čečence pronásledovali až do hor, aby neměli čas se přeskupit a neměli možnost zahájit protiútok. Oproti první válce využili Rusové v té druhé ještě jednu věc. Chytře využili rozporů mezi Čečenci, za které mohli militantní extrémisté a islamisté, a podařilo se jim umírněné Čečence získat na svou stranu. Díky tomu se podařilo čečenské povstalce infiltrovat a tak rozdrobit jejich síly.