Celková bilance stalingradské bitvy
Do boje o město na Volze poslal Adolf Hitler od července 1942 celkem 22 divizí, se 364 000 muži. Podle proviantních výkazů německé 6. armády bylo čtyři dny po zahájení sovětské operace Uran, 23. listopadu 1942, obklíčeno asi 270 000 vojáků. Nicméně celkový počet mužů, kteří se zúčastnili bojů o Stalingrad, byli zde obklíčeni, padli, nebo byli raněni je velice sporný a nedá se již nikdy přesně vyčíslit. Téměř dvě třetiny mužstva a poddůstojníků a plná polovina důstojníků buď padly, zmrzly, nebo zemřely hladem, vyčerpáním, přičemž většina z nich až v posledních dvou týdnech bitvy.
Do 23. prosince 1942 se z kotle podařilo evakuovat 34 000 zraněných a tzv. specialistů. Podle sovětských údajů bylo 29. ledna 1943 vzato do zajetí kolem 16 800 mužů a od 30. ledna do 2. února dalších bezmála 91 000. Přibližně 108 000 Němců pak tedy odtáhlo do nejistoty zajetí. Bylo mezi nimi na 2 500 důstojníků, včetně 24 generálů, 2 generálplukovníci a 1 polní maršál. Více jak polovina těchto zajatců podlehla v divokých sběrných táborech v Beketovce, Krasnoarmejsku a Frolovu na jaře 1943 skvrnitému tyfu a dalším nemocem.
Foto: Němečtí vojáci čistí ulice ve Stalingradu | Bundesarchiv, Bild 183-B22478 / Rothkopf / CC-BY-SA 3.0
Desetitisíce dalších našly smrt při mnohatýdenních zimních transportech na Sibiř, nebo zemřely v lesních táborech a dolech. Ze 24 zajatých generálů zemřel pouze generálplukovník Heitz, a to na rakovinu žaludku. Do konce roku 1956 se do Německa vrátilo zhruba 6 000 "stalingradských vojáků."
Podle sovětských údajů bylo na bojišti nalezeno 46 700 padlých sovětských vojáků a důstojníků. Tento počet je ale opravdu velmi silně podhodnocen a neblíží se ani zdaleka skutečným číslům, které jdou do statisíců. Stalin sám pak v listopadu 1943 oznámil, že bylo zpopelněno 146 000 německých padlých.
Němci neztratili jen celou 6. armádu a její jednotky - 14. tankovou divizi, 16. tankovou divizi, 24. tankovou divizi, 3. motorizovanou divizi, 29. motorizovanou divizi, 44. pěší divizi, 60. motorizovanou divizi, 71. pěší divizi, 79. pěší divizi, 94. pěší divizi, 100. pěší divizi, 113. pěší divizi, 295. pěší divizi, 297. pěší divizi, 305. pěší divizi, 371. pěší divizi, 376. pěší divizi, 384. pěší divizi, 389. pěší divizi, 9. protiletadlovou divizi Luftwaffe a na 60 jednotek různé velikosti od samostatných praporů, po oddíly, mostní kolony, lazarety a obvaziště apod., ale i chorvatský 369. pěší pluk a rumunskou 1. jezdeckou a 20. pěší divizi. Těžké ztráty utrpěla i Luftwaffe. Ty čítaly jen od 24. listopadu 1942 do února 1943 celkem 7 233 padlých a pohřešovaných členů pozemního personálu a kolem 1 000 mužů létajících osádek. 168 letadel, zejména transportních, bylo odepsáno úplně, 112 bylo vedeno jako nezvěstných a 215 bylo různě poškozeno. Letecké zásobování stalingradského kotle stálo Luftwaffe téměř polovinu všech transportních Junkersů Ju 52, které měla k dispozici. K nim musíme připočíst létající personál s neocenitelnými frontovými zkušenostmi. V celkových ztrátách však nejsou započítány další desítky letadel ztracených, či poškozených od července 1942 do listopadu, v době německého dobývání Stalingradu.
Foto: Sovětští vojáci v ruinách Stalingradu | Wikimedia Commons / Public domain
Zvlášť těžce však postihl osud samotné město a jeho obyvatele. Město mělo na začátku války 467 000 obyvatel a jejich počet do léta 1942 následkem evakuací z Ukrajiny a dalších území vzrostl na téměř 600 000. Následkem leteckých náletů, palby dělostřelectva a při samotných pouličních bojích zemřelo více než 42 700 civilistů. Dalších téměř 3 500 se protivilo proti německý "zákonům" a bylo popraveno. Na nucené práce bylo odvlečeno dalších více než 64 000 obyvatel Stalingradu a vesnic v jeho okolí.
120 000 civilistů bylo plavidly Volžské flotily evakuováno na východní břeh Volhy do bezpečí. Velká část z nich našla svůj nový "domov" v různých zbrojovkách za Uralem. Kolem 75 000 mužů a žen ve "svém" městě zůstalo a zapojilo se do jeho obrany. Buď v dělnických praporech, v milicích, či jiných jednotkách. Ke konci bojů žilo za nepředstavitelných podmínek v ruinách města stále ještě 30 000 civilistů.
Po skončení bitvy o Stalingrad zbyly z kdysi výstavního města jen ruiny. To se týkalo i jeho obrovských průmyslových komplexů a zbrojovek. Ze 42 000 domů zůstaly jen základy. Veškerá infrastruktura, elektrická síť, kanalizace a vodovod byly zcela zničeny.
Foto: Po skončení bitvy o Stalingrad zbyly z kdysi výstavního města jen ruiny | Wikimedia Commons / Public domain
Zdroj: druhasvetova.com
Komentáře
Pepík Knedlík
21. 02. 2024, 15:26Jo jo. Humanitární bombardovani.
Stalingrad byl nejprve vystaven těžkému leteckému bombardování a město změnilo v trosky. Potom zautocili německé jednotky ...
JanJan
19. 02. 2024, 16:57Ten nadpis je dost zavádějící, německé ztráty se patrně mají týkat jen těch obklíčených jednotek, je to takové zmatené. Jinak běžně uváděné ztráty (např. S. Walsh Stalingrad 1942-43: the infernal cauldron) jsou 1100000 vojáků Rudé armády, z toho 485000 mrtvých (více jak dvě třetiny z toho před začátkem Uranu), 143000 Maďarů, 85000 Italů, 159000 Rumunů (tedy 387000 spojenců Němců) a 355000 Němců (jsou i odhady 400000 až 600000, ale do toho jsou započítány i ztráty jednotek, které se přímo nezůčastnily bitvy, např. Kavkaze či při útěku z něj) + až 52000 Hiwis, celkem tedy 794000 na Německé straně. To byl v té době pro Němce hrozně nepříznivý poměr. Navíc přišli o celé zkušená divizní i sborové štáby, což bylo zvlášť bolestivé. Hrozná porážka.
Vaclav Flek
19. 02. 2024, 20:14pro JanJan
Debata o ztratach obou bojujicich stran by asi mohla byt nekonecna, ja bych se do toho ted nechtel poustet. Jen podotykam, ze madarske, italske a z velke castii take rumunske ztraty vznikly v prubehu boju na Donu, ktere se jiz nepovazuji za bitvu u Stalingradu (byt s ni strategicky souviseji). Vychazim z rozboru sovetskych ztrat, ze ktereho zrejme cerpa i Stephen Walsh, totiz z casto citovane Krivosejevovy analyzy ("Rossija i SSSR v vojnach XX veka"). Z ni vyplyva, ze jsou do sovetskych ztrat zahrnuty pouze ztraty u Stalingradu, nikoliv na jinych bojistich. Proto se domnivam, ze u druhe strany by melo byt postupovano analogicky.
JanJan
20. 02. 2024, 12:20No dle mých informací jsou do sovětských ztát zahrnuty i ztráty při při operaci Saturn (malý), sovětské ztráty už v té době nebyly tak vysoké jako při bojích o samotný Staligrad v době německé iniciativy do 19. listopadu 1942. Na druhou stranu bych údaje o vlastních ztrátách ze strany sovětských historiků hodnotil střízlivě. Údaje o ztrátách na straně Němců a jejich spojenců však od Solvětů nejsou. Nechci s vámi nějak divoce polemizovat, ale ze mnoha zdrojů a i z pohledu logiky považuji navazující sovětskou ofenzívu na Donu jako součást bitvy o Stalingrad, vždyť v té době ještě probíhaly Mainsteinovy pokusy o prolomení obklíčení, což operace Malý Saturn zcela zmařila a navíc při ní Rudá armáda obsadila letiště, ze kterých byl kotel zásobován. To je přímá souvislost. Právě tato ofenzíva rozhodla o osudu 6. armády, do té doby byla naděje, že se tam Manstein/Hoth probije.
Vaclav Flek
20. 02. 2024, 22:25pro JanJan
Ano, mate pravdu, zmylil jsem se a za zmatek se omlouvam. Ma chyba vznikla tim, ze jsem se drive seznamil i s mnohem vyssimi udaji o sovetskych ztratach ve stalingradske bitve, a proto jsem predpkladal, ze ty zde uvedene se tykaji pouze boju bezprostredne u Stalingradu. Po novem precteni Krivosejevovych dat (ze kterych vychazi i Stephen Walsh) vidim, ze mel na mysli i ztraty v bitvach s nemeckymi spojenci na Donu.Ja ta cisla sovetskych ztrat, sama o sobe jiste desiva, povazuji za podhodnocena, ale to je na jinou debatu. Nicmene jsou to udaje, ktere se v Ruske fedeaci povazuji za oficialni (i kdyz s tim nekteri rusti historici nesouhlasi), a tak je take musime brat, alespon do chvile, nez se ruske archivy znovu otevrou.
JanJan
21. 02. 2024, 01:09Taky si myslím, ze jsou podhodnocena, mozna jsem se nepříliš šťastně vyjádřil.
Polw
19. 02. 2024, 16:35Jen k té zmínce o nakažených Německých (nakonec i Ruských) vojáků skvrnitým tyfem (tyfusem?) Poměrně málo se o tom ví, ale byl to jeden z prvních pokusů o bakteriologickou zbraň v moderních dějinách. Dlouho se to tajilo, až přeběhlý Ruský biolog do USA v devadesátkách (jméno fakt už nevím) to zveřejnil. Vyvíjel pro Rusy v době studené války sněť slezinou a podobné sračky. Těžko říct, jak moc jim to pomohlo.....
Vaclav Flek
19. 02. 2024, 20:31pro Polw
Pisete to dost zmatecne. Snet slezinna (jinymi slovy antrax) je prece onemocneni, ktere provazi lidstvo i domaci zvirata po staleti, tam prece neni potreba nic vyvijet. Mozna mate na mysli, ze vyvijel nejakou ockovaci latku, pripadne nejakou formu jeste letalnejsiho sireni choroby (napr. aerosolem ?). Osobne fakt nevim, co jste chtel vlastne vyjadrit ? Jinak skvrnity tyfus a snet slezinna jsou dve zcela ruzna onemocneni, je mezi nimi nejaky "mustek" ? Take se domnivam, ze vyraz "sracky" do diskuse o bojovych biologickych prostredcich nepatri, a to ani u tech, ktere vyvolavaji prujmovita onemocneni.
Czertik
20. 02. 2024, 02:46polw
tak chemicke a biologicke zbrane vyvyjeli za druhe svetove vsechny strany konfliktu ktere na to meli zdroje.
zjimalo by me, z jakeho zdroje mae to, ze to byly rusove co umyslne nakazily nemce.
protoze zatim jedine co je dokazane je to, ze jedine japonci pouzivali biologickou valku proti cinanum tot vse.
Czertik
18. 02. 2024, 23:41a co se zamyslet nad textem a popremyslet ze i dikyformatu je tamevidente jedna nula navic?
Vaclav Flek
19. 02. 2024, 01:16pro Czertik
Nevim, na co reagujete, mozna na puvodni text s chybou, ktera byla v dalsim napravena, coz zminuji i ve svem komentari.
Vaclav Flek
18. 02. 2024, 22:48Jenom dve poznamky k clanku o zratach u Stalingradu:
1) Nemecke ztraty v bitve jsou zrejme nadhodnoceny, mimo jine proto, ze je do nich zapocitano asi 50 - 70 000 tzv. hiwis, tedy sovetskych zajatcu, kteri v nemeckych uniformach slouzili u polnich divizi wehrmachtu. Zde vykonavali ruzne tylove prace a tim setrili nemecke vojaky pro bojovou sluzbu. Osud techto "hiwi" byl velmi kruty, po zajeti je cekaly roky tvrdych praci v gulagu, ktere vetsina neprezila.
2) Soucasna oficialni ruska cisla o ztratach Rude armady u Stalingradu (ktera ja povazuji spise za podhodnocena) uvadeji za cele obdobi bitvy, tedy od 17. cervence 1942 do 2. unora 1943, celkove ztraty ve vysi 1.130.000 muzu. Z tohoto poctu cinily tzv. nevrratne ztraty (tedy predevsim padli, zajatych bylo malo) 478 000 rudoarmejcu.
To posledni cislo se podoba autorem uvadenemu cislu sovetskych padlych ve vysi 46.700, pouze je asi desetkrat vyssi, jakoby autor zapomnel pridat jednu nulu. Nevim, zda to neni zrcadlovy obraz autorovy puvodni chyby o poctu obyvatel pulmilionoveho Stalingradu (4.670.000), kde pisatel naopak jednu nulu pridal. Myslim, ze tato posledni chyba byla na zaklade pripominek jinych ctenaru jiz odstranena.
malysikula
27. 02. 2024, 00:50Chtěl bych vyjádřit pánům JanJan a Václav Flek jednak veliké díky za velmi fundované doplnění informací a nejvíce za obdivuhodnou úroveň diskuze. V dnešní době už téměř nevídanou. Děkuji pánové za Vaše znalosti, za to že se o ně podělíte s dalšími fandy historie, a že dokážete s grácií a úrovní i diskutovat!! Tleskám
Vaclav Flek
27. 02. 2024, 21:37pro malysikula
Dekuji za vase laskave vyjadreni. Zachovejte kolegovi i mne prizen, tesim, ze se jeste setkame v jinych diskusich.
Monarchista
18. 02. 2024, 10:16Bitva o Stalingrad začala masivním bombardováním při kterém zahynulo na 40000 civilního obycvatelstva. Ztrátty Rakušanů byli hrozivé neb byl vystřílen slavný Vídeňský Deutsmaistů pluk a to si tatíci Vídeňané dlouho pamatovali. Od té doby jsou Vídeňáci jen Rakušané, nikolv Němci.
Vaclav Flek
21. 02. 2024, 00:01Ty ztraty jiste prehanite, 40.000 osob zahynulo pri bombardovani Drazdan, kdy britske bombardery vyvolaly v huste zastavenem centru mestu mesta tzv. ohnivou bouri. Nic podobneho ve Stalingradu nebylo, nemecke bombardery utocily predevsim na vojenske cile. Informace o tech Deutschmeistrech je pro mne nova. Vedel byste, ke ktere divizi tento stary rakousky pluk patril ?
JanJan
21. 02. 2024, 06:24pro V. Flek
Sice to nebyl dotaz na mě, ale protože mě to zajímalo, tak jsem pohledal na www.feldgrau.com, které občas používám jako infromační zdroj o jednotkách německé branné moci za WW2. Jednalo se tedy o původní 4. pěší pluk "Hoch und Deutschmeister", který byl do roku 1938 součástí rakouské 2. divize. Po anschlussu Rakouska byla 2. divize reorganizována na 44. pěší divizi a 4. pěší pluk na 134. pěší pluk. Divize byla součástí 6. armády a u Stalingradu byla zcela zničena. Později byla obnovena. Divize byla posádkou ve Vídni.
Czertik
21. 02. 2024, 15:22vaclav flek
muzete me napsat z ceho cerpate svoje presvedceni ze nemci utocily prdevsim na vojenske cile ?
nebo uz jste zapomel na guerniku, rotterdam, coventry, varsavu a dalsi mesta ?
Vaclav Flek
21. 02. 2024, 23:31pro JanJan :
Dekuji za informaci o 44. pesi divizi wehrmachtu , jejiz soucasti byl i pesi pluk Deutschmeister. (tzv. "Videnske deti"), slavny jiz z dob prusko-rakouske valky.
Jeji "sesterska" divize, tedy 45. pesi divize, slozena rovnez z rakouskych Nemcu, bojovala v prvnich dnech valky na vychodni fronte o pevnost Brest-Litovsk a mela v tech prvnich dnech po invazi nejvetsi ztraty ze vsech divizi wehrmachtu. Nicmene otevrela cestu Guderianovym tankum prave pres ty komunikace, ktera mela pevnost branit.
Zajimavou otazkou je obnovovani jiz "znicenych" divizi poStalingradu. Myslim, ze obnovena byla vetsina z nich, nebot jejich tylove slozky se nachazely mimo kruh obkiceni a mohly byt tak znovu doplneny mobilizovanymi vojaky ze zalohy. Bojova hodnota takto znovu postavenych divizi je ovsem sporna. Na sovetske strane se ovsem delo neco zcela podobneho.
JanJan
22. 02. 2024, 13:53Jen ještě k tomu obnovování, základním zdrojem při obnově "stalingradských" divizí byli evekuovaní ranění, ať již před Uranem, nebo poté letecky. Ovšem řídkost zkušených vojaků určitě měla silný vliv na omezenou hodnotu obnovených divizí, jak také uvádíte. Právě takové bitvy jako Stalingrad nebo Kursk neúměrně ke ztrátám protivníka ředily kvalitu německých jednotek.
Vaclav Flek
27. 02. 2024, 21:33pro JanJan
Diky za nazor, myslim, ze nejsme v zasadnim rozporu, nicmene ja se domnivam, ze zakladem pro obnoveni bojeschopnosti nemeckych divizi, rozbitych u Stalingradu, nebyli uzdraveni vojaci, ale vojaci z nove formovanych pochodovych praporu (jiz ze Svejka znamy "maršbaťák"). S nazorem, ze tito novi branci redili kvalitu nemeckych jednotek na vychodni fronte, zcela souhlasim.
Vaclav Flek
27. 02. 2024, 21:52pro Czertik
Vychazim z toho, ze nalet na Stalingrad predstavoval bojovou operaci, ve ktere melo Richthoffenovo letectvo otevrit cestu nemeckym tankovym a motorizovanym jednotkam. Ty postoupily za pouhy den od Donu k Volze a potrebovaly se zde zachytit. Primarnim ukolem luftwaffe v teto fazi bitvy tak bylo znicit vse, co stalo v ceste nemeckeho postupu pri jeho utoku na mesto. Tedy vojenske cile...