EXCALIBUR
CZUB
CZUB

České armádní vrtulníky Mi-171Š, nasazené v afghánských horách, mají na palubě střelce vyzbrojené kulomety PKM ráže 7,62 mm

 19. 06. 2019      kategorie: Armáda ČR v akci      4 komentáře

Vrtulník se během sekundy proměnil z poklidné muly v divokého mustanga. Z naprosto pohodového letu najednou začal prudce stoupat, aby se hned vzápětí mohl propadat dolů do vzdušných hlubin. Manévry doleva střídal s prudkým pravotočivým náklonem. Pilot se snažil uniknout střelbě, vedené po něm ze země.

Afghánistán 1
Foto: Vrtulník se během sekundy proměnil z poklidné muly v divokého mustanga

Jestliže odborníci přirovnávají vrtulník Mi-171Š k flegmatickému hrochovi, kterého má ostatně přerovská 231. letka ve znaku, tak v tomto případě by zcela určitě změnili názor. Komunikace mezi střelci a posádkou vrtulníku, připomínající svou kadencí následnou střelbu z kulometů, dávala tušit, že tentokrát jde do tuhého. Sotva se stačil kapitán vyhnout palbě z pěchotních zbraní, musel vrtulník znovu prudce naklonit. To proto, aby umožnil střelbu palubním střelcům. „Právě ty velké úhly především dolů, ale i do stran představují určité problémy. Jsme limitováni možnostmi lafetace kulometů,“ vysvětloval nastalou situaci jeden z instruktorů a zároveň i velitel palubních střelců 23. vrtulníkové základny, praporčík Libor Pernička. „Každý ze střelců si musí proto prostřednictvím komunikace s pilotem navést stroj tak, aby se mu dostal cíl do mířidel.“

Psali jsme: 601. naše máma, Bůh je všude, taky s náma

Afghánistán 2
Foto: Každý ze střelců si musí proto prostřednictvím komunikace s pilotem navést stroj tak, aby se mu dostal cíl do mířidel

Vyzbrojení „hroši“

Ostrými střelbami ve výcvikovém prostoru Libavá vyvrcholila v závěru loňského roku příprava palubních střelců, kteří se společně s osádkami modernizovaných vrtulníků Mi-171 zapojili do mise ISAF v Afghánistánu. Armáda České republiky až do února roku 2008 používala tyto transportní vrtulníky bez jakékoliv výzbroje. Příprava třiatřiceti palubních střelců začala výběrem vhodných lidí. Jednalo se o zkušené vojáky nejen z leteckých útvarů s odpovídající zdravotní způsobilostí. Podmínkou byla i určitá zkušenost ze zahraničních misí. Po výcviku na zemi následovaly střelby v přímočarém letu, ve visu a s manévrem, z levých a pravých dveří a z rampy. Vše vyvrcholilo střelbou v noci s přístroji pro noční vidění NVG a nácvikem činnosti po nouzovém opuštění vrtulníku. 

Afghánistán 3
Foto: Ostrými střelbami ve výcvikovém prostoru Libavá vyvrcholila v závěru loňského roku příprava palubních střelců, kteří se společně s osádkami modernizovaných vrtulníků Mi-171 zapojili do mise ISAF v Afghánistánu.

Psali jsme: Nudlová polévka nám nevadí! - Prohlášení za 3. mech. četu AZ 41. mech. praporu

Přístroje nočního vidění NVG fungují jako zesilovač zbytkového světla. To musí mít minimálně dva mililuxy. Za optimální situace vidí střelec, případně pilot vrtulníku takřka reálný obraz v šedivých konturách na zeleném podkladě. Přístroj nočního vidění poskytuje tak taktickou výhodu nad protivníkem, který ve tmě nevidí. Díky němu je i v noci možné přistát prakticky kdekoliv. Před jejich zavedením do výzbroje se musel používat světlomet, což činilo vrtulník mnohem zranitelnějším. Střelci, podobně jako celá osádka, byli vybaveni novými přilbami s přístroji nočního vidění a také speciálními vestami, které zvyšují jejich balistikou ochranu. V přilbách mají instalováno spojení s osádkou vrtulníku, s jehož pomocí se snaží při střelbě co nejlépe navést vrtulník na cíl. Během vedení palby jsou jištěni s pomocí lan a karabin.   

Afghánistán 4
Foto: Celkově obsluhy kulometů vystřílely téměř sto šedesát tisíc nábojů

Celkově obsluhy kulometů vystřílely téměř sto šedesát tisíc nábojů. Kromě toho musely ještě absolvovat kurz pro letecký personál na Univerzitě obrany v Brně a výsadkovou přípravu ve Vyškově.

Výcvik vedl praporčík Libor Pernička, společně s dalším instruktorem. Oba prošli třítýdenním kurzem ve Velké Británii. „Britové mají s palubními střelci zkušenosti nejen z Afghánistánu, ale i z celé řady dalších konfliktů. Těch věcí, které jsme museli zvládnout, bylo spousta. Oba jsme předtím pracovali jako palubní mechanici, byli jsme tedy zvyklí na pohyb v otevřených dveřích, věnovali jsme se však zcela jiným činnostem. Ze všeho nejobtížnější je vyrovnat se s nestabilní polohou vrtulníku v době střelby. Ta se totiž většinou vede v okamžiku těch nejdynamičtějších manévrů, tedy v zatáčkách, při prudkém stoupání a klesání. Jsou to velice náročné podmínky. Střelec tam lítá jako nudle v bandasce, chce se mu třeba i zvracet, všechno musí ale potlačit a snažit se i za těchto okolností co nejpřesněji mířit,“ vysvětloval nám praporčík Pernička. „Střelba ze vzduchu se naprosto liší od té na zemi. Je spíše reflektivní, není čas na nějaké dlouhé míření. Střelec musí mít cit a být schopen rychle reagovat, opravovat případné chyby. Je to podobné jako s řidičem, někdo se do toho dostane rychle, jinému to trvá déle.“

Afghánistán 5
Foto: Boeing CH-47 Chinook

Z velkorážních kulometů sešlo 

V každém z vrtulníku jsou nainstalovány tři kulomety ráže 7,62 mm PKM. V levých dveřích, v pravých dveřích a na zadní rampě. Tam měl být původně umístěn kulomet ráže 12,7 mm, z toho ale nakonec sešlo. Ve dveřích je kromě lafetace kulometu ještě zabudována balistická ochrana. Kulomety byly úmyslně vybrány s pažbou, aby s nimi střelci mohli vést palbu i v případě nouzového opuštění vrtulníku. V Afghánistánu bude pro palubní střelce platit základní pravidlo, zahajovat palbu až v okamžiku napadení protivníkem. Kulomety PKM jsou v AČR zavedeny již delší dobu a jsou tedy patřičně prověřené. „Pokud bych je srovnával s kulomety UK-59, kterými je standardně vyzbrojena naše armáda, jedná se jednoznačně o lepší zbraň. Její předností je jednoduchost, spolehlivost, kvalitní a rychlá obsluha. Ideální je dostat s ní cíl tak na dvě stě tři sta metrů,“ říká palubní střelec štábní rotmistr, který si před misí nepřeje zveřejnit své jméno. „Ta práce mě baví. S létáním nemám žádné problémy, je to jen o zvyku. Musím ale přiznat, že před odjezdem do mise určité obavy máme. V žádném případě se to ale nedá nazvat strach. Nejvýstižněji se dá ten pocit definovat jako velký respekt.“

Afghánistán 6
Foto: Palubní střelec

Do Afghánistánu jsme vyslali tři z celkem pěti modernizovaných vrtulníků Mi-171Š. Mají zcela novou avioniku, pasivní ochranu proti řízeným a neřízeným střelám, balistickou ochranu včetně kevralového koberce na podlaze a zařízení pro použití lana na rychlé slaňování. Do každé z rotací je připraveno osm střelců. Na palubě vrtulníku budou vždy minimálně dva. V případě největší nouze by jeden z kulometů mohl obsluhovat i palubní mechanik. 
Palubní střelci mají kromě plnění střeleckých úkolů ulehčit práci palubním mechanikům. Odpovídají za obsluhu všech zařízení v prostoru mimo pilotní kabinu. Tedy hydrauliku zadní rampy a jeřáb. Pilotovi vrtulníku poskytují další oči. Pomáhají ho navádět nejen při improvizovaných přistáních. A právě tohle je obzvlášť důležité v náročném horském terénu Afghánistánu.

Afghánistán 7
Foto: Palubní střelci

„Palubní střelci odvedli za necelý rok a půl, co existují, obrovský kus práce. Transportní vrtulníky Mi-171Š mají poměrně velkou přepravní kapacitu, silnou motorovou jednotku a jsou schopny stoupat do velkých výšek. To je přesně to, co je v Afghánistánu potřeba,“ řekl na adresu nové vojenské profese náčelník Generálního štábu armádní generál Vlastimil Picek.

Afghánistán 8
Foto: Palubní střelci odvedli za necelý rok a půl, co existují, obrovský kus práce

Příprava na létání v horách

Více než rok trvající přípravou prošli i piloti vrtulníků a jejich osádky. Létali ve vysokohorském prostředí francouzských Alp a Pyrenejí. Ve Francii se účastnili cvičení Mountain Flight 2009. Padesát pět příslušníků vrtulníkové základny se účastnilo cvičení Etzion 2008 v Negevské poušti v Izraeli. Výcvik se zaměřil na létání v prašném pouštním prostředí. Pro české piloty a další letecký a pozemní personál to byla jedinečná zkušenost. Absolvovali 900 letů, cvičili létání v poušti a prašném prostředí jak ve dne, tak i v noci za použití brýlí pro noční vidění. Létali jednotlivě i ve formacích. Trénovali v nízkých výškách, vzlety a přistání v neznámém terénu. Zaměřili se i na taktiku, která je důležitá zejména pro plnění úkolů v Afghánistánu, kde hrozí napadení vrtulníků palbou ze země. Během cvičení bylo potřeba věnovat značnou pozornost údržbě techniky. Docházelo totiž k jejímu zvýšenému opotřebování. Prach a písek byl všude, ničil všechno. Jeho hrubost poškozovala motory. To byl také důvod, že velení armády hledalo jinou lokalitu. Tento druh výcviku byl díky vstřícnosti americké strany dokončen v texaské poušti na strojích Mi-17, kterými disponovala americká armáda. 

Afghánistán 9
Foto: Na přelomu října a listopadu pak výcvik zaměřený na létání v horách vyvrcholil cvičením Mountain Fliht II

Na přelomu října a listopadu pak výcvik zaměřený na létání v horách vyvrcholil cvičením Mountain Fliht II, na francouzské straně Pyrenejí. Absolvovali ho ve středisku létání v horách nedaleko jihofrancozského Saillagouse. Piloti si tak vyzkoušeli létání v hlubokých horských údolích, používání brýlí pro noční vidění NVG a činnosti spojené s obsluhou palubního jeřábu v horách.

Po přesunu do Afghánistánu vyvrcholila příprava osádek ještě zaměstnáním, organizovaným americkou stranou. Během něho předávali američtí piloti praktické zkušenosti z létání v afghánských horách.

Afghánistán 10
Foto: Na základnu Sharana, na které působil předsunutý tým vrtulníkové jednotky, se první naši vojáci přesunuli v říjnu loňského roku

Opravárenský hangár na Sharaně

Na základnu Sharana, na které působil předsunutý tým vrtulníkové jednotky, se první naši vojáci přesunuli v říjnu loňského roku. Jedná se o strategickou základnu, na které převažují američtí vojáci, v provincii Paktíja na výhodě země hraničící s Pákistánem. Ještě v létě loňského roku na ní bylo dislokováno tři tisíce spojeneckých vojáků. Jejich počet se na povýšení aliančních jednotek v Afghánistánu výrazně rozrostl. V současné době je Sharana s deseti tisíci vojáky čtvrtou největší základnou v Afghánistánu. 

Afghánistán 12
Foto: Palubní střelec

Tábor pro české vojáky byl vybudovaný v jejím perimetru. Mimo jiné zde byl rozvinut mobilní hangár pro provádění oprav a předepsaných prací na vrtulníkové technice. Vrtulníková hala o rozměrech 36 x 22,5 x 9,5 metru je úmyslně zkonstruována tak, aby se do ní vešel vrtulník Mi-171Š, a to bez demontáže listů, který by mechaniků zabrala poměrně hodně času. Je vybavena klimatizací a topením, které dokáže udržet standardní teplotu při venkovním počasí od mínus dvaceti do plus pětačtyřiceti stupňů. Konstrukce hangáru je založena na lehkém příhradovém rámu, jeho plášť tvoří vysoce odolný polyester. V případě potřeby je ho možné rozebrat, uložit do sedmi kontejnerů a převézt na kterékoliv jiné místo. V dalších devíti kontejnerech je technické vybavení a zařízení uzpůsobené jednotlivým opravárenským profesím, tedy elektrikářům, radistům, zbrojařům a mechanikům.  

Na základně bylo vybudováno také velitelské a operační stanoviště jednotky a další služební a ubytovací prostory. České vrtulníky v provincii plní převážně úkoly spojené s přepravou osob a materiálu, veškeré lety se uskuteční ve dvojicích.

Uveřejněno s laskavým svolením autora
zdroj: časopis Military revue

 Autor: Vladimír Marek

CENOVÉ BOMBY (872)

Komentáře

Oleg

20. 06. 2019

Afganistán - země budoucnosti svým nerostným bohatstvím
byla země zaslíbená již před 90 lety. Tato země byla tehdy na hospodářském vzestupu. Po modernizační vlně krále Amanulaha, odstraněného Anglií bylo zvoleno mírnější vedení, poslušné Anglii. Hospodářský rozmach Afganistánu byl zahájený založením "Afgánské národní banky" v Kábulu r. 1930 která dala zemi měnovou reformu. Příznivý vývoj měny v té době odbyt vlny a bavlny, placení státních dluhů, dobré žně, zlepšování motorizace, dovoz spotřebních předmětů, zahraniční poradci a další. Významným pilířem budoucího vývoje je velké nerostné bohatství Afganistánu. Velká ložiska železné rudy jsou v pohoří Hindukůše a Badachšanu. U Debel Seradž je celá hora měděné rudy. Severní Afganistán je bohatý na uhlí. 120 km od Kábulu jsou velká uhelná ložiska. Ropa byla nalezena 70 km západně od Heratu. Americká Inland Exploration Co. počala s dobýváním a dostala na 75 let kontrakt na těžbu a průzkum. Afgánské zemědělství se omezuje jen na velká údolí a úrodné nížiny. Jsou tu i úrodná pole ležící ladem vhodné pro pěstování pícnin a obilí. Je proto zapotřebí náležitou zavodňovací soustavu. V těchto letech začal Afganistán budovat vlastní průmysl. V Kábulu je zbrojovka a slévarna děl, dvě textilní továrny a podniky na zpracování kůží. Všechny továrny pracují pro vojsko. V Kábulu je cementárna a továrna na zápalky. Na různých místech země jsou textilní továrny a jejich vybavení bylo dodáno Německem. Bylo započato s elektrifikací a projektuje se stavba několika elektráren. Afgánská vláda dala postavit dva cukrovary. V kraji Pulkari byla postavena nová tkalcovna bavlny. Tak to psal světový tisk v roce 1930. V Afganistánu je velké nerostné bohatství. Hodnota surovin by mohla dosáhnout až 3 bilionů amerických dolarů.

Monarchista

19. 06. 2019

Ty pytlíky mají svůj význam, třebas si to nastudujete. V SSSR, ale i Wehrmacht, zde se sbírali dělostřelecké nábojníce (hilzny) a vracelý se so zázemí, Dokonce byl na to rozkaz. Ten pytlík tam tedy má svůj význam.
Jen se zeptám odborníků, není ta ráže kulometu malá? Není rychlost střelby kulometu až pomalá? Ptám se laicky, ale očekávám fundovanou odpověď.

Tomas

19. 06. 2019

Pytlik na nabojnice je nutnost. Nekdy jsou vedeny z kulometu rourou ven ppd vrtulnik

MildaS

19. 06. 2019

Ty pytlíčky na vystřílené nábojnice provázejí sovětská letadla už od 2. světové války. I na šturmovniku měl zadní střelec na kulometu pytlík na prázdné nábojnice

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací