Den válečných veteránů (11. listopadu) se již kvapem blíží, proto vám přinášíme 2. díl letošní Cesty poděkování, úcty a pokory. Jedná se již o osmou výpravu v řadě. Rok co rok vyráží partička nadšenců z Military muzea generála Sergěje Jana Ingra z Vlkoše u Kyjova navštívit všechny dostupné hroby našich padlých novodobých válečných veteránů AČR a uctít jejich památku. Takových míst posledního odpočinku je 28, cesta trvá 7 dnů a vede křížem krážem celou naší krásnou vlastí. Každá z cest je zakončená předáním Vzpomínkové lavičky válečných veteránů na nějaké památné místo. Letos slavíme 130. výročí narození generála Sergěje Jana Ingra, ministra národní obrany exilové vlády. Toto výročí oslavuje Military muzeum generála S. J. Ingra po celý rok různými aktivitami, letošní poutní cesta nemůže vrcholit jinak, než předáním Lavičky válečných veteránů na Ministerstvu obrany České republiky.

Foto: Válečný veterán Karel Š. | Petr Něnička

Čtvrtek 7. 11. 2024

Cesta poděkování, úcty a pokory 2024 pokračuje ve čtvrtek 7. listopadu přejezdem ze západních Čech do Čech jižních: Tomáš Procházka z Prachatic, Kamil Beneš z Hluboké nad Vltavou, Petr Valeš z Rožmitálu na Šumavě.

Psali jsme:Video: Efektní bojový manévr amerického stíhacího letounu F-16 v extrémně nízké nadmořské výšce

Štábní praporčík in memoriam Tomáš Procházka – Městský hřbitov v Prachaticích

Co se stalo? Tomáš Procházka se v Prachaticích narodil, v roce 2002 se stal vojákem z povolání, 14 let působil jako psovod, zúčastnil se čtyř zahraničních misí, ta poslední se mu stala osudnou. V srpnu 2018 odjel na poslední zahraniční operaci do Afghánistánu, v níž byl služebně zařazen jako starší psovod skupiny specialistů odřadu mentorů SHINDAND 1. jednotky podpory a vlivu Úkolového uskupení AČR Resolute Support. Zahynul na následky střelného zranění po útoku vojáka v afghánské uniformě na základně Šindánd. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu MO. Členové výpravy uctili jeho památku, přidali věneček, vlaječku a svíčku k ostatním věncům a květinám, kterými tragické výročí uctili jiní. U jeho hrobu je nainstalována Vzpomínková lavička válečných veteránů, má číslo 83. Už je to šest let, kdy se výprava při své druhé Cestě poděkování, úcty a pokory, zúčastnila jeho pohřbu právě na tomto hřbitově v Prachaticích a v témže roce předala Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů jeho domovské posádce v Chotyni poblíž Liberce.

Foto: Válečný veterán Luděk O. | Petr Něnička

Štábní praporčík in memoriam Kamil Beneš – Městský hřbitov v Hluboké nad Vltavou

Co se stalo? Kamil Beneš, Patrik Štěpánek a Martin Marcin byli v osudnou chvíli spolu na osudném místě. Kamil Beneš tragicky zahynul ve věku 28 let v srpnu roku 2018 na následky zranění, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka nedaleko spojenecké základny Bagrám v Afghánistánu. Poslední rozloučení s Kamilem Benešem se s vojenskými poctami uskutečnilo 16. srpna 2018 v Hluboké nad Vltavou. Posmrtně byl dnem 5. srpna 2018 povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu. Prezident republiky ho dne 28. října 2018 vyznamenal Medailí Za hrdinství.

Foto: Válečný veterán Milan Tazi C. | Petr Něnička

Psali jsme:Nizozemsko nakupuje raketomety M142 HIMARS a další americké systémy za 670 milionů dolarů

Podporučík in memoriam Petr Valeš – hřbitov v Rožmitálu na Šumavě

Co se stalo? Petr Valeš byl vyslán do mise UNCRO jako pomocník 2. mechanizovaného družstva 3. mechanizované čety 1. mechanizované roty 2. praporu mírových sil OSN. V roce 1995 zemřel na následky zranění utrpěného po výbuchu minometného granátu na pozorovacím stanovišti Tango 23 u obce Ličky Oska v Chorvatsku. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán medailí „Za hrdinství“. Bylo mu 22 let.

Důvodem, proč se poutníci každý rok na tuto náročnou cestu vydávají je, kromě uctění památky padlých novodobých válečných veteránů položením poutního věnečku, vlaječky a svíčky na místa jejich posledního odpočinku, také silná propagace Dne válečných veteránů a veteránské myšlenky. Cestu online krok za krokem zveřejňují na sociálních sítích, v médiích, ale také „na živo“ ozdobují lidi vlčím mákem. Jako třeba na malém šumavském hřbitově válečného veterána Luďka, který výpravu doprovodil ke hrobu svého spolubojovníka Petra Valeše, válečného veterána Karla z legendárního penzionu Jana v Českém Krumlově, nebo válečného veterána Ivana z firmy Armed, která tyto cesty dlouhodobě podporuje.

Foto: Válečný veterán Ivan N. | Petr Něnička

Ve čtvrtek 7. listopadu ujeto 225 km.

Pátek 8. 11. 2024

Poutní cesta zůstává v pátek 8. listopadu v Jižních Čechách a pokračuje na Vysočině: Rostislav Samec z Choustníku, Bohumil Vávrů z Českého Rudolce, Václav Martínek z Dačic a Petr Hos ze Stonařova.

Major in memoriam Ing. Rostislav Samec – hřbitov v Choustníku

Co se stalo? Rostislav Samec tragicky zahynul v roce 1998 při leteckém neštěstí u obce Stipanjiči v Bosně a Hercegovině spolu s dalšími českými vojáky – Jaromírem Nasavrckým a Bohumilem Vávrů. Působil zde jako starší pilot vrtulníkové jednotky letecké skupiny 7. mechanizovaného praporu v rámci mise SFOR. Bylo mu 37 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti majora. Na jeho hrobě můžeme číst pravdivý nápis: „Jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou.“

Foto: Hrob majora in memoriam Rostislava Samce | Petr Něnička

Major in memoriam Bohumil Vávrů – hřbitov v Českém Rudolci

Co se stalo? Bohumil Vávrů patří k trojici českých vojáků, kteří tragicky zahynuli při leteckém neštěstí u Stipanjiče (Bosna a Hercegovina) v roce 1998 (viz předchozí odstavec), Bohumilu Vávrů bylo 45 let. Od ledna 1994 byl zařazen u 6. základny dopravního letectva jako starší palubní technik. Od té doby absolvoval tři mise, přičemž v té poslední bohužel zahynul. Bohumil Vávrů je pochovaný v Českém Rudolci, na malém hřbitově na kopci za vesnicí s nízkou hřbitovní zdí a krásným výhledem do okolí na všechny světové strany.

Foto: Hrob majora in memoriam Bohumila Vávrů | Petr Něnička

Podporučík in memoriam Václav Martínek – Nový hřbitov Dačice

Co se stalo? Václav Martínek byl přijat do činné služby v září 1993 v hodnosti desátníka v další službě a současně ustanoven starším řidičem 2. dopravního družstva dopravní čety roty technického a týlového zabezpečení praporu mírových sil OSN. V říjnu 1993 byl vyslán poprvé do zahraniční operace UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie, kde tragicky zahynul při dopravní nehodě u chorvatské obce Udbina ve věku 42 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka. 

Četař Petr Hos – hřbitov ve Stonařově

Co se stalo? Petr Hos přišel o život ve 25 letech při dopravní nehodě v místě Široka Kula v nynějším Chorvatsku, o rok později po Václavu Martínkovi, tzn. v roce 1995 v Buniči (Chorvatsko). Od roku 1994 působil ve své první misi (UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie) jako starší řidič. Na jeho hrob, stejně jako na ostatní, byl položen poutní věneček, česká vlaječka a svíčka ve tvaru vlčího máku.

V pátek 8. listopadu ujeto 298 km.