EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Císařovna moří – nejsmrtelnější bitevní loď Jamato a její samurajská smrt

 21. 02. 2024      kategorie: Vojenská historie      19 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Jamato, bitevní loď japonského císařského námořnictva, byla první bitevní lodí své třídy, největší a nejsilnější bitevní lodí v historii. Byla pojmenována na počest říše Jamato, prvního historického názvu Japonska. Zřejmě nejslavnější válečnou akcí lodi byla její poslední, sebevražedná, mise k Okinawě.

JamatoFoto: Jamato během zkušební plavby v roce 1941 | Wikimedia Commons / Public domain 

Jamato byla navržena tak, aby mohla bojovat proti několika lodím současně. Záměrem japonského císařského námořnictva bylo vytvořit na moři flotilu "nedobytných a nepotopitelných hradů" jako protiváhu téměř nekonečné výrobní kapacity námořnictva Spojených států. Ale nové lodě vstoupily do služby, když převaha v námořních bitvách již nepatřila bitevním lodím. Jejich místo si uzurpovaly letadlové lodě a jejich letecké skupiny.

Původně se plánovala stavba čtyř bitevních lodí třídy Jamato, ale dokončeny a zařazeny do služby byly pouze Jamato a Musaši. Třetí bitevní loď, Šinano, byla dokončena jako letadlová, aby svým způsobem nahradila japonské ztráty v bitvě u Midway, a čtvrtá loď třídy Jamato, konstrukce č. 111, byla zrušena v počáteční fázi. 

Po invazi Japonska do Mandžuska v roce 1931 Japonsko odstoupilo od námořních mezinárodních dohod, které omezovaly velikost a sílu válečných lodí. Císařské námořnictvo nyní mohlo volně vyrábět velké válečné lodě a v roce 1934 byl dokončen projekt Jamato. Loď byla zkonstruována zcela v utajení a zařízení, kde byla sestavena, byla zamaskována. Bitevní lodě třídy Jamato zůstaly americkým silám neznámé až do doby, kdy byly lodě použity v přímém boji proti nim, tedy do roku 1944. 

8. srpna 1940 byla Jamato konečně spuštěna na vodu v Kure a 12. února 1942 se stala vlajkovou lodí Spojeného loďstva admirála Isoroku Jamamota. V této roli sloužila až do 11. února 1943, kdy Jamato nahradilo její dvojče Musaši. Jamato byla vybavena devíti děly ráže 460 mm (18,1 palce), což byla největší palebná síla, jakou kdy měla válečná loď k dispozici. Na ochranu měla 400 mm silný ocelový pancíř na bocích a 200 mm silnou pancéřovou palubu. Konečná konfigurace sekundární baterie čítala šest 155mm děl, dvacet čtyři 127mm děl a sto šedesát dva 25mm protiletadlových děl. Měla také dva katapulty s jeřábem pro sedm průzkumných hydroplánů. Délka lodi 256 metrů a plný výtlak dosahoval bezmála 72 000 tun. Měla 12 kotlů, poháněly ji čtyři parní turbíny napojené na čtyři třílisté šrouby a mohla dosahovat maximální rychlosti 27 uzlů. Posádku Jamata tvořilo 2 332 námořníků.

Loď dosáhla operační úrovně 27. května 1942, právě včas, aby se stala součástí velké flotily, která o dva dny později vyrazila do bitvy o Midway. Bitevní lodě, plující 300 námořních mil za útočnou flotilou letadlových lodí admirála Naguma, se následujících bojů nezúčastnily. Admirál Jamamoto vykonával všeobecné velení z můstku Jamato. Bitva u Midway byla pro japonské letadlové lodě katastrofální: 4 letadlové lodě byly potopeny a 332 letadel zničeno.

První setkání s nepřítelem proběhlo 28. srpna 1942, kdy byla Jamato poblíž japonské námořní základny umístěné v Truku napadena americkou ponorkou USS Flying Fish (SS-229), která vypálila čtyři torpéda. Jamato se jim všem úspěšně vyhnula. Dne 25. prosince 1943 vypálila USS Skate (SS-305) na Jamato čtyři torpéda ze vzdálenosti něco přes 2000 m. Zásah jednoho způsobil explozi poblíž zádi a otevřel asi 25 m dlouhou díru v trupu. Do lodi vniklo 3 000 tun vody, což bylo mnohem více, než se očekávalo. Jamato se podařilo doplout do přístavu v Truku a byla opravena s pomocí opravárenské lodi Akaši.

Během rozhodujících bojů na Guadalcanalu ve dnech 13.–15. listopadu 1942 zůstala Jamato z důvodu nedostatku paliva nečinná a kotvila na ostrově Truk. Od 19. do 23. června 1944 byla součástí 2. loďstva, kterému velel viceadmirál Kurita, a dělala doprovod mobilnímu loďstvu viceadmirála Ozawy v bitvě ve Filipínském moři. Tato bitva byla americkými piloty nazývána "Velké mariánské střílení krocanů" a Japonci v ní ztratili 3 letadlové lodě a 426 letadel. Jediným významným přínosem Jamato bylo krytí týlu poničeného japonského císařského námořnictva. 

Celkově Jamato strávila svůj krátký život hlavně jako doprovodná loď nebo přepravovala vojáky a zásoby a byla opravována nebo bylo posilováno její protiletadlové dělostřelectvo. Jedinou bojovou účastí Jamata, během kterého se utkala s hladinovými loděmi nepřítele, byla bitva v zálivu Leyte. Japonské vrchní velení navrhlo operaci "Sho-Go" jako protiútok na americké vylodění na ostrově Leyte. Plán zahrnoval obětování flotily letadlových lodí – návnady, které velel Ozawa, aby odlákala americké 3. loďstvo od průlivu San Bernardino, zatímco hlavní japonská flotila zaútočila v zálivu Leyte. Podle plánu by pak Centrální svaz viceadmirála Takeo Kurity pronikl na Leyte a zničil vyloďujícího se nepřítele. S tímto cílem vyplulo 20. října 1944 z Bruneje směrem k Filipínám pět bitevních lodí, mezi nimiž byly Jamato a Musaši, a deset křižníků.

Japonské loďstvo bylo rozděleno do tří oddílů, které měly útočit z různých směrů. Z Bornea by připlul svaz A, jemuž by velel viceadmirál Takeo Kurita. Z Nagasaki by zaútočil svaz B pod velením viceadmirála Kijohideho Šimaye. A konečně ze Singapuru by vyplul svaz C pod velením viceadmirála Šódžiho Nišimury. Samostatná flotila viceadmirála Ozawy, která měla odlákat americké letadlové lodě, byla složena z posledních 4 letadlových lodí, které Japonsku zbyly, prakticky již bez letadel, 4 křižníků a 8 torpédoborců.

Bitva v Sibujanském moři 23. října 1944 byla pro Jamato začátkem konce. Během útoků šesti vln bombardérů byla potopena Musaši. Obětí bombardování se stala i Jamato, která byla zasažena dvěma pumami, ale utrpěla velmi mírné škody. Během bitvy byla potopena také Kuritova vlajková loď Atago, a tak přenesl své velení na Jamato.

V bitvě Jamato poprvé a naposledy použila svá hlavní děla proti hladinovému cíli. Jejími oběťmi se staly doprovodná letadlová loď USS Gambier Bay (CVE-73) a torpédoborec USS Hoel (DD-533), které byly součástí operační skupiny 77.4.3, nazývané také "Taffy 3", 7. loďstva amerického námořnictva. "Taffy 3" zůstala poblíž Leyte, aby poskytovala těsnou podporu invazním jednotkám, a skládala se ze 6 malých doprovodných letadlových lodí, asi 400 letadel, 3 torpédoborců a 4 doprovodných torpédoborců. Lodě 77.4.3, přestože byly vyzbrojeny pouze 127mm děly a torpédy proti 460mm dělům Jamato, měly výhodu podpory stíhacích Wildcatů a torpédových Avengerů ze svých doprovodných letadlových lodí. Letouny útočily tak zuřivě, že Japonci měli za to, že čelí velkým letadlovým lodím amerického 3. loďstva a začali ustupovat.

Jamato opustila bitvu bez vážnějšího poškození. Japonci ztratili tři těžké křižníky a jeden lehký křižník, ale na oplátku potopili dvě americké doprovodné letadlové lodě, dva torpédoborce a jeden doprovodný torpédoborec. 

Na jaře 1945 pak byla Jamato po opravách a dalším posílení protiletadlového dělostřelectva vyslána na poslední sebevražednou misi na Okinawu, bez dostatku paliva k návratu. Úkolem lodi bylo najet na americkou vyloďovací pláž a bojovat do posledního náboje. Pak by se posádka vylodila a připojila se k pěchotě při obraně ostrova. Tento plán se nazýval operace Ten-Go. Byla poslední japonskou námořní ofenzivou druhé světové války. Prováděla ji flotila deseti lodí: Jamato v čele, křižník Jahagi a osm torpédoborců.

Jamato vyplula z přístavu Tokujama 6. dubna 1945 v 15:20 směrem k souostroví Rjúkjú, kde probíhala bitva o Okinawu. V 8:23 ráno 7. dubna 1945 zachytilo Jamato americké průzkumné letadlo, když jí do dosažení Okinawy zbývalo ještě 124 mil. Americké loďstvo vyslalo 386 letounů Corsair, Hellcat, Avenger a Helldriver, které startovaly z amerických letadlových lodí. Bitevní loď byla napadena ve třech po sobě jdoucích vlnách, přičemž v bitvě trvající téměř dvě hodiny byla zasažena 8 bombami a 10 torpédy. Koncentrace zásahů torpéd na levoboku způsobila, že se loď naklonila doleva a postupně se převrátila. Jakmile se Jamato převrátilo, vybuchla munice v magazínu pod věží číslo 2. Děsivý výbuch loď doslova rozdělil na dvě části a zanechal za sebou hřibovitý sloup kouře, který se vznesl do výše přes 5 km. Zahynulo 2 475 členů posádky včetně kapitána. Na 269 námořníků zachránily torpédoborce Jukikaze, Hatsušimo, Fujucuki a Suzucuki.

Jamato a Musaši, 2 největší bitevní lodě druhé světové války, byly potopeny, aniž by mohly prokázat svůj potenciál. Jejich palebná síla americkému námořnímu letectvu nemohla konkurovat.

Zdroj: warhistoryonline.com

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Itami Youji

21. 02. 2024, 09:48

"Vdaka vyssej rychlosti by si drzala japonca od tel"

Což by jí ovšem bylo celkem na houby, vzhledem k tomu, že Yamato měla děla s delším dostřelem. Ano, samozřejmě by si díky rychlosti mohla Iowa určit, kde a za jakých podmínek výhodných pro ni bude bojovat, ale to je tak vše.

"vdaka aj v odmere stabilizovanym a radarom navadzanym delam by ho dokazala zasiahnut na vzdialenosti kde by Japonska strelba bola len o nahode."

Diskutabilní. Záleželo by na situaci, ale na volném moři by to dokázalo určitou výhodu přinést.

"Naviac strely Iowy by dopadali pod strmym uhlom priamo na slabsie chranenu palubu takze by jej nepomohol ani bocny pancier."

Střely Iowy by na maximální vzdálenost 38.750 metrů (což je maximální dostřel děl Iowy) dopadaly pod úhlem 51,23 stupňů. Pancéř paluby Yamata byl 200mm. Ergo, na maximální vzdálenost by dokázala Iowa tento pancéř probít. Ovšem podle zprávy č. 79.2R (SRG-P č. 48), vydané roku 1944 americkým námořnictvem byla přenost bitevní lodi Iowa na tuto vzdálenost 1,4 %. Troufnu si odhadnout, že by tedy i s radarovým zaměřováním bylo zasáhnutí Yamata o náhodě.

A vzhledem k průraznosti amerických děl by buďto Iowa musela udržovat vzdálenost do 36 500 metrů, nebo ji snížit na nejlépe 18 282 metrů. Protože pod 32 000 metrů by měla problém probít palubu a do vzdálenosti 18 282 metrů by měla zase problém s bočním pancéřem.

Pro srovnání, děla Yamata by dokázala probít palubu Iowy ještě na vzdálenost 20 000 metrů, což je vzdálenost, která je pro Iowu nejméně výhodná.

Slavoslav

21. 02. 2024, 19:05

otazka nie je aka presnost je na maximalny dostrel, ale aka presnost by bola prave na tych cca 20000 m. Iowa by strielala relativne presne a Jamato by na tuto vzdialenost strielal viac menej na nahodu. s tym, ze vdaka rychlosti by podmienky boja urcovala prave Iowa, ktora by ho trebars mohla natiahnut do tmy kde by vdaka radaru bola jej vyhoda ultimatna

JanJan

22. 02. 2024, 13:46

Asi čerpáme ze stejného zdroje ohledně parametrů námořní výzbroje (http://www.navweaps.com/), jen připomenu, že boční pancéř Yamata měl sklon 20 stupňů, takže odpovídal skoro 600mm svislého a pro děla Iowy byl zranitelný pod cca 12 km, u paluby to samozřejmě uvádíte dobře cca 32km, podobně Iowa s 19 stupňovým sklonem bočního pancíře, což odpovídalo 440mm svislého, což by ovšem děla Yamata prostřelily snadno na vzálenost o něco vyšší než 20km,nemám tak přesné údaje ale na 20km 494mm pancíře, což stačí, ale 360mm na 30km, což je málo., vVpřípadě paluby prostřelila děla Yamato 189mm na 30000m, což bylo na hraně průraznosti kombinovaného pancéře Iowy, spíš by bylo potřeba o něco větší vzdálenost. Je zajímavé, že starší děla Mark 6 tříd North Carolina a South Dakota měla díky nižší dopadové rychlosti ale strmějšímu úhlu o něco větší průraznost palubního pancíře (na 27432m prorazila 194mm) a byla tak teoreticky pro Yamato nebezpečnější.

Boj Iowy s Yamatem by tedy z americké strany musel probíhat na vzdálenosti kolem 32km a výše. Při takovým vzdálenostech by asi hlavním parametrem úspěchu bylo štěstí. Jenom připomenu, že zdokumentovaný zásah válečné lodě na největší vzdálenost je 26500m - USS Massachusets do kotvící Jean Bart, podobně Scharnhorst 25700m do plující HMS Glorious, nebo 24000m HMS Warspite do bitevní lodi Giulio Cesare.

Itami Youji

22. 02. 2024, 14:11

Ano, vycházíme oba ze stejného zdroje.

Jinak děkuji že jste to takto rozepsal, chystal jsem se k tomu také, ale vlastně moje původní odpověď měla dokazovat, že boj Yamato vs Iowa by nebyl zase tak jednostranou záležitostí, jak pan Slavoslav uvádí.

Slavoslav

22. 02. 2024, 14:11

nedrzi rekord Iowa? aspon tak si to pamatoma z Hubackovho Pacifiku

JanJan

22. 02. 2024, 14:26

Ještě se omlouvám za špatně uvedené údaje ohledně zesílení pancéře jeho sklonem, nějak mně to v hlavě nededělo a tak jsem to raději přepočítal, ten údaj u Iowy (440mm) byl již při započítání dopadu granátu na 19000 yardů, tedy se sklonem, ve skutečnosti při tomto úhlu skosení odpovídá 307mm zkoseného pancíře cca 325mm svislého, děla Yamata by tak Iowu prostřelila i na vzdálenost větší než 30km, podobně 410 mm u Yamata odpovídá 436 svislého, tedy Iowa by potřebovala střílet na cca 22km k proražení boku. Určitě by to bylo především o štěstí i přes některé výhody na straně Iowy (rychlost, patrně o něco lepší systém řízení palby), ale při této vzdálenosti by hrály marginální roli.

Slavoslav

22. 02. 2024, 14:34

Itami Youji

lenze ja som nepovedal, ze by to bola jednostranna zalezitost, len, ze vdaka technologiam by viac ako slusnu sancu mala proti Yamato aj papierovo (delostrelecka vyzbroj a pancierovanie) slabsia Iowa.

A najma by Iowa mala vdaka vyssej rychlosti iniciativu na svojej strane kedy by mohla sama rozhodnut ci boj prijat, alebo nie. Ak by ho viedla na tych 30 km + tak najhorsie co by sa jej mohlo stat je, ze by vystrielala municiu a musela sa odputat. Ak by sa Jamato nepodaril nejaky stastny zasah na tuto vzdialenost

JanJan

22. 02. 2024, 14:36

To Slavoslav, taky se mně vybavuje Hubáčkova kniha, torpédoborec Nowaki byl jen poškozen blízkými dopady granátů na 39000 yardů, ale zasažen nebyl.

Slavoslav

22. 02. 2024, 15:00

JanJan

ano, toto som myslel. Ono povedzme si otvorene, zasah na tie vzdialenosti na manevrujuci ciel je uz do znacnej miery nahoda, jednak rozptyl a jednak zmena polohy ciela proti tej vypocitanej.

Czertik

23. 02. 2024, 16:20

no tak pokud neni vypocet velmi presny pro palbu, tak na cca 36km je relativne jedoduche minout, protoze projektil tu drahu leti tusim 40s.
A jakou vzdalenost lod urazi pri 25 ci 30 uzlech jde spocitat.
nemluve o tom, ze muze manevrovat.

Slavoslav

21. 02. 2024, 07:49

ked som si cital prvy krat o potopeni tejto lode tak ma zarazilo aku malu cenu Americania zaplatili a aka neucinna bola protilietadlova palba Jamato. Americania prisli o cca 10 lietadiel vymenou za najvacsiu bitevnu lod na svete.

Inak, ked sme pri tych lodiach tak pekne vidiet, ze nie len velkost je to na com zalezi. Mensia, delostreleckou vyzbrojou slabsia, ale technologicky vyspelejsia Iowa by na otvorenom mori mala viac ako slusnu sancu vyjst vitazne z pripadneho suboja. Vdaka vyssej rychlosti by si drzala japonca od tela a vdaka aj v odmere stabilizovanym a radarom navadzanym delam by ho dokazala zasiahnut na vzdialenosti kde by Japonska strelba bola len o nahode. Naviac strely Iowy by dopadali pod strmym uhlom priamo na slabsie chranenu palubu takze by jej nepomohol ani bocny pancier.

David

21. 02. 2024, 13:04

Ona malá cena Američanů, nízký počet sestřelených letounů, byl ovšem důsledek i malé účinnosti japonských PL kanonů 25 mm, jejichž výkony byly silně podprůměrné. Kdyby japonské lodě měly např. 40 mm Boforsy jako americké lodě ( Japonci vyvíjeli kopie Boforsů), pak by to možná dopadlo trochu jinak

Itami Youji

21. 02. 2024, 16:43

No problém ovšem s japonskými Boforsy byl ten, že je Japonci začali vyvíjet v době, kdy už jaksi začali postrátat kvalifikovaný personál v dílnách a továrnách.

Zbraně trpěly špatným pracovním postupem a nedostatečnou kontrolou kvality, zasekávaly se a tak dále.

Ono na dobu, kdy Yamato spustili na vodu byla protiletadlová výzbroj celkem dostatečná, po modernizaci v květnu 1943 sice byla protiletadlová výzbroj posílena, ale bohužel právě vámi zmíněnými pětadvacítkami, které už nemohly stačit na letadla té doby.

David

22. 02. 2024, 09:50

A to byla právě ta zásadní japonská chyba, která je významnější, než se může zdát. Kdyby byl vývoj oněch kanonů Type 5, kopie Boforsů, zahájen dříve, mohlo mít japonské námořnistvo poměrně značné množství kanonů. Takto měly jejich lodě jen nedostatečnou PL obranu, a proto také jejich lodě měly takové ztráty

Slavoslav

22. 02. 2024, 10:28

David

urcite, ale aj tak ma prekvapilo ako malo lietadiel stalo potopenie toho kolosu ktory utok ocakaval a neslo o nejake prekvapenie kde by posadka ani nestihla reagovat

Zdeněk

22. 02. 2024, 13:12

pro David,

klidně mě opravte, ale nebyly nejúspěšnější a nejúčinnější PL zbraní US NAVY dvojúčelové kanóny 127 mm L/38 Mark 12, později řízené radarem?

Czertik

22. 02. 2024, 16:50

slavoslav

prave proto vyslo potopeni jamata amiky tak levne, protoze japonci nemeli po nich cim efektivne strilet.
japonske 25mm meli efektivni dostrel proti amikum tak maly, ze mohly strilet po amicich jen tehdy kdyz uz dokoncily svuj utok a uhybaly pryc (shodili bombu/torpedo).
kdyby meli 40mm s vetsim efektivnim dostrelem, tak by mohli amiky strelovat i v dobe kdy provadely nalet a to by melo dve velmi vyznamne efekty - japonci by sestrelovaly vyzname vetsi pocet letounu a presnost utoky amiku by byla mensi kvuli tomu ze by musely provadet uhybne manevry, misto toho aby letely prakticky porad rovne.

Czertik

22. 02. 2024, 16:52

zdenek
ano, tyhle amicke 127mm bylyy superzabijaci, nejen letounu ale i lodi. v tom amici vyrazne prekonaavaly vsechny ostatni namornictva, nejen japonske.

Czertik

22. 02. 2024, 16:45

slavoslav

tak ano, nejvetsim problemem jamata byla horsi technologie nejen palby ve srovnani s americanami.
nejvetsi slabinou protiletadlove obrany byly 25mm kanony, ty byly proti letounum zcela nedostatecne, kdyby japonci misto nich pouzivaly 40mm, tak by amiku dokazaly sestrelovat mnohem vic.