Jamato, bitevní loď japonského císařského námořnictva, byla první bitevní lodí své třídy, největší a nejsilnější bitevní lodí v historii. Byla pojmenována na počest říše Jamato, prvního historického názvu Japonska. Zřejmě nejslavnější válečnou akcí lodi byla její poslední, sebevražedná, mise k Okinawě.

Foto: Jamato během zkušební plavby v roce 1941 | Wikimedia Commons / Public domain 

Jamato byla navržena tak, aby mohla bojovat proti několika lodím současně. Záměrem japonského císařského námořnictva bylo vytvořit na moři flotilu "nedobytných a nepotopitelných hradů" jako protiváhu téměř nekonečné výrobní kapacity námořnictva Spojených států. Ale nové lodě vstoupily do služby, když převaha v námořních bitvách již nepatřila bitevním lodím. Jejich místo si uzurpovaly letadlové lodě a jejich letecké skupiny.

Původně se plánovala stavba čtyř bitevních lodí třídy Jamato, ale dokončeny a zařazeny do služby byly pouze Jamato a Musaši. Třetí bitevní loď, Šinano, byla dokončena jako letadlová, aby svým způsobem nahradila japonské ztráty v bitvě u Midway, a čtvrtá loď třídy Jamato, konstrukce č. 111, byla zrušena v počáteční fázi. 

Po invazi Japonska do Mandžuska v roce 1931 Japonsko odstoupilo od námořních mezinárodních dohod, které omezovaly velikost a sílu válečných lodí. Císařské námořnictvo nyní mohlo volně vyrábět velké válečné lodě a v roce 1934 byl dokončen projekt Jamato. Loď byla zkonstruována zcela v utajení a zařízení, kde byla sestavena, byla zamaskována. Bitevní lodě třídy Jamato zůstaly americkým silám neznámé až do doby, kdy byly lodě použity v přímém boji proti nim, tedy do roku 1944. 

8. srpna 1940 byla Jamato konečně spuštěna na vodu v Kure a 12. února 1942 se stala vlajkovou lodí Spojeného loďstva admirála Isoroku Jamamota. V této roli sloužila až do 11. února 1943, kdy Jamato nahradilo její dvojče Musaši. Jamato byla vybavena devíti děly ráže 460 mm (18,1 palce), což byla největší palebná síla, jakou kdy měla válečná loď k dispozici. Na ochranu měla 400 mm silný ocelový pancíř na bocích a 200 mm silnou pancéřovou palubu. Konečná konfigurace sekundární baterie čítala šest 155mm děl, dvacet čtyři 127mm děl a sto šedesát dva 25mm protiletadlových děl. Měla také dva katapulty s jeřábem pro sedm průzkumných hydroplánů. Délka lodi 256 metrů a plný výtlak dosahoval bezmála 72 000 tun. Měla 12 kotlů, poháněly ji čtyři parní turbíny napojené na čtyři třílisté šrouby a mohla dosahovat maximální rychlosti 27 uzlů. Posádku Jamata tvořilo 2 332 námořníků.

Loď dosáhla operační úrovně 27. května 1942, právě včas, aby se stala součástí velké flotily, která o dva dny později vyrazila do bitvy o Midway. Bitevní lodě, plující 300 námořních mil za útočnou flotilou letadlových lodí admirála Naguma, se následujících bojů nezúčastnily. Admirál Jamamoto vykonával všeobecné velení z můstku Jamato. Bitva u Midway byla pro japonské letadlové lodě katastrofální: 4 letadlové lodě byly potopeny a 332 letadel zničeno.

První setkání s nepřítelem proběhlo 28. srpna 1942, kdy byla Jamato poblíž japonské námořní základny umístěné v Truku napadena americkou ponorkou USS Flying Fish (SS-229), která vypálila čtyři torpéda. Jamato se jim všem úspěšně vyhnula. Dne 25. prosince 1943 vypálila USS Skate (SS-305) na Jamato čtyři torpéda ze vzdálenosti něco přes 2000 m. Zásah jednoho způsobil explozi poblíž zádi a otevřel asi 25 m dlouhou díru v trupu. Do lodi vniklo 3 000 tun vody, což bylo mnohem více, než se očekávalo. Jamato se podařilo doplout do přístavu v Truku a byla opravena s pomocí opravárenské lodi Akaši.

Během rozhodujících bojů na Guadalcanalu ve dnech 13.–15. listopadu 1942 zůstala Jamato z důvodu nedostatku paliva nečinná a kotvila na ostrově Truk. Od 19. do 23. června 1944 byla součástí 2. loďstva, kterému velel viceadmirál Kurita, a dělala doprovod mobilnímu loďstvu viceadmirála Ozawy v bitvě ve Filipínském moři. Tato bitva byla americkými piloty nazývána "Velké mariánské střílení krocanů" a Japonci v ní ztratili 3 letadlové lodě a 426 letadel. Jediným významným přínosem Jamato bylo krytí týlu poničeného japonského císařského námořnictva. 

Celkově Jamato strávila svůj krátký život hlavně jako doprovodná loď nebo přepravovala vojáky a zásoby a byla opravována nebo bylo posilováno její protiletadlové dělostřelectvo. Jedinou bojovou účastí Jamata, během kterého se utkala s hladinovými loděmi nepřítele, byla bitva v zálivu Leyte. Japonské vrchní velení navrhlo operaci "Sho-Go" jako protiútok na americké vylodění na ostrově Leyte. Plán zahrnoval obětování flotily letadlových lodí – návnady, které velel Ozawa, aby odlákala americké 3. loďstvo od průlivu San Bernardino, zatímco hlavní japonská flotila zaútočila v zálivu Leyte. Podle plánu by pak Centrální svaz viceadmirála Takeo Kurity pronikl na Leyte a zničil vyloďujícího se nepřítele. S tímto cílem vyplulo 20. října 1944 z Bruneje směrem k Filipínám pět bitevních lodí, mezi nimiž byly Jamato a Musaši, a deset křižníků.

Japonské loďstvo bylo rozděleno do tří oddílů, které měly útočit z různých směrů. Z Bornea by připlul svaz A, jemuž by velel viceadmirál Takeo Kurita. Z Nagasaki by zaútočil svaz B pod velením viceadmirála Kijohideho Šimaye. A konečně ze Singapuru by vyplul svaz C pod velením viceadmirála Šódžiho Nišimury. Samostatná flotila viceadmirála Ozawy, která měla odlákat americké letadlové lodě, byla složena z posledních 4 letadlových lodí, které Japonsku zbyly, prakticky již bez letadel, 4 křižníků a 8 torpédoborců.

Bitva v Sibujanském moři 23. října 1944 byla pro Jamato začátkem konce. Během útoků šesti vln bombardérů byla potopena Musaši. Obětí bombardování se stala i Jamato, která byla zasažena dvěma pumami, ale utrpěla velmi mírné škody. Během bitvy byla potopena také Kuritova vlajková loď Atago, a tak přenesl své velení na Jamato.

V bitvě Jamato poprvé a naposledy použila svá hlavní děla proti hladinovému cíli. Jejími oběťmi se staly doprovodná letadlová loď USS Gambier Bay (CVE-73) a torpédoborec USS Hoel (DD-533), které byly součástí operační skupiny 77.4.3, nazývané také "Taffy 3", 7. loďstva amerického námořnictva. "Taffy 3" zůstala poblíž Leyte, aby poskytovala těsnou podporu invazním jednotkám, a skládala se ze 6 malých doprovodných letadlových lodí, asi 400 letadel, 3 torpédoborců a 4 doprovodných torpédoborců. Lodě 77.4.3, přestože byly vyzbrojeny pouze 127mm děly a torpédy proti 460mm dělům Jamato, měly výhodu podpory stíhacích Wildcatů a torpédových Avengerů ze svých doprovodných letadlových lodí. Letouny útočily tak zuřivě, že Japonci měli za to, že čelí velkým letadlovým lodím amerického 3. loďstva a začali ustupovat.

Jamato opustila bitvu bez vážnějšího poškození. Japonci ztratili tři těžké křižníky a jeden lehký křižník, ale na oplátku potopili dvě americké doprovodné letadlové lodě, dva torpédoborce a jeden doprovodný torpédoborec. 

Na jaře 1945 pak byla Jamato po opravách a dalším posílení protiletadlového dělostřelectva vyslána na poslední sebevražednou misi na Okinawu, bez dostatku paliva k návratu. Úkolem lodi bylo najet na americkou vyloďovací pláž a bojovat do posledního náboje. Pak by se posádka vylodila a připojila se k pěchotě při obraně ostrova. Tento plán se nazýval operace Ten-Go. Byla poslední japonskou námořní ofenzivou druhé světové války. Prováděla ji flotila deseti lodí: Jamato v čele, křižník Jahagi a osm torpédoborců.

Jamato vyplula z přístavu Tokujama 6. dubna 1945 v 15:20 směrem k souostroví Rjúkjú, kde probíhala bitva o Okinawu. V 8:23 ráno 7. dubna 1945 zachytilo Jamato americké průzkumné letadlo, když jí do dosažení Okinawy zbývalo ještě 124 mil. Americké loďstvo vyslalo 386 letounů Corsair, Hellcat, Avenger a Helldriver, které startovaly z amerických letadlových lodí. Bitevní loď byla napadena ve třech po sobě jdoucích vlnách, přičemž v bitvě trvající téměř dvě hodiny byla zasažena 8 bombami a 10 torpédy. Koncentrace zásahů torpéd na levoboku způsobila, že se loď naklonila doleva a postupně se převrátila. Jakmile se Jamato převrátilo, vybuchla munice v magazínu pod věží číslo 2. Děsivý výbuch loď doslova rozdělil na dvě části a zanechal za sebou hřibovitý sloup kouře, který se vznesl do výše přes 5 km. Zahynulo 2 475 členů posádky včetně kapitána. Na 269 námořníků zachránily torpédoborce Jukikaze, Hatsušimo, Fujucuki a Suzucuki.

Jamato a Musaši, 2 největší bitevní lodě druhé světové války, byly potopeny, aniž by mohly prokázat svůj potenciál. Jejich palebná síla americkému námořnímu letectvu nemohla konkurovat.

Zdroj: warhistoryonline.com