Dne 12. dubna 1861 zahájila konfederační pobřežní baterie palbu na federální pevnost Fort Sumter v přístavu Charleston v Jižní Karolíně, čímž začala válka Severu proti Jihu. Toho dne žádný federální voják nezemřel, k tomu došlo až 15. dubna, když se pevnost vzdala a během kapitulačních ceremonií explodovalo federální dělo, které zabilo dva dělostřelce. 15. dubna prezident Lincoln povolal do federální služby 75 000 vojáků milice, aby „zlikvidovali tento směšný spolek, příliš silný na to, aby mohl být potlačen cestou běžného soudního řízení, a přikázal osobám, které k tomuto spolku patří, aby se v klidu rozešli a vrátili se domů“. Byl to bezprecedentní krok, protože prezident svolal největší armádu, jaká kdy byla v Americe shromážděna, aniž by si vyžádal souhlas Kongresu, pouze na základě vlastního rozhodnutí a fakticky vyhlásil sám o své vůli Konfederaci válku. Toto rozhodnutí naštvalo zatím neutrální čtyři státy horního Jihu: Virginii, Severní Karolínu, Tennessee a Arkansas, které zatím stály mimo, aby také vyhlásily nezávislost a připojily se ke Konfederaci.

Foto: 12. dubna 1861 zahájila konfederační pobřežní baterie palbu na federální pevnost Fort Sumter v přístavu Charleston v Jižní Karolíně, čímž začala válka Severu proti Jihu. | Pixabay

Na Severu přijali vyhlášení války s nadšením a do vojska se hlásily desetitisíce dobrovolníků. Protože Richmond, hlavní město Konfederace, ležel pouhých 160 kilometru od Washingtonu, působil na politiky Unie jako Kartágo na Catona a i do té doby neutrální lidé volali po jeho do zničení. Zatímco ještě nedávno newyorský list Tribune psal: ,, Nechme zbloudilé sestry odejít. " Nyní své čtenáře informoval: ,, Nejpozději 4. července se Jeff Davis ( prezident Konfederace ) bude houpat na washingtonském sloupu. " I Lincolnův poražený soupeř z prezidentského klání Stephen Douglas se připojil a napsal: ,, V této válce nelze být neutrální, lze být jen vlastencem nebo zrádcem. " Protože všichni očekávali, že bude Konfederace smetena z povrchu zemského do dvou, maximálně tří měsíců, povolal Lincoln brance jen na dobu čtyř měsíců, déle to nemělo být třeba. Všichni se krutě mýlili, všichni, snad až na generála Shermana, který bojoval s konfederačními vojáky, kteří tvořili většinu původní americké armády, v Mexiku a znal jejich kvality. Když Sherman viděl stav federálních branců a plány generálního štábu, kysele poznamenal: ,, Je to stejné, jako jít hasit hořící dům pistolí na vodu. "

Psali jsme:„Palte! Je jich tady víc než nás!“ – americké granáty zabily vlastního pozorovatele, ale také stovku Němců

Sherman měl pravdu, protože na Jihu se probudil nový národ, který tváří v tvář zdrcující početní a materiální přesile dokázal vzdorovat dlouhé čtyři roky. Už v první dny války se do vojska přihlásil půl milionu rebelů, z nichž většina uměla dobře střílet a jezdit na koni. Rebelové federálům říkali Yankee, a podle nich toto jméno pocházelo z indiánského yanhe-zbabělec, a toto pojmenování považovali velmi trefné, jelikož je přesmyčkou slova hyena. Většina konfederačních vojáků pocházela z venkova, jelikož na Jihu bylo jen málo měst a z počátku to byli mladí lidé po dvacítce, v drtivé většině gramotní, takže se po nich dochovalo obrovské množství dopisů a deníků.

Rozhodně nešlo o zhýralé aristokratické plantážníky, jak je vykresluje třeba oscarový film Jih proti Severu podle románu Margaret Mitchellové. Většinou to byli chudí farmáři, kteří nevlastnili ani otroky ( ty neměla ani čtvrtina jižanských domácností ), a proto nebojovali za otroctví, jak se teď v USA tvrdí, ale všichni to byli prostí vlastenci, kteří hodlali bránit rodnou půdu. Většinou nebyli v konfederační armádě, která nabízela hlad, mizerné ošacení a nedostatek munice, kvůli nějakým zvláštním ideálům, ale prostě jen čelili invaznímu vojsku, které plenilo a vraždilo v jejich zemi, a proto byli se svými kamarády v šedých a hnědých uniformách snášet mnohdy až extrémní podmínky do posledních dní války.

Zdroj: britannica, U.S. Department of State