Evakuace Dunkerque byla spojeneckým vítězstvím – ale operace Danymo měla i stinnou stránku
Zejména v případě velkých konfliktů jako je světová válka, se historici a autoři různých publikací věnují většinou úspěšným příběhům, zatímco některé méně úspěšné příběhy zůstávají stranou jejich pozornosti. Ačkoli je druhá světová válka plná příběhů o statečnosti a chrabrosti vojáků, na osudy některých méně šťastných lidí na bojišti se často zapomíná. Jeden takový příběh je spojen s operací "Dynamo", kterou v létě 1940 provedly britské a francouzské námořní síly a která je známá také jako evakuace z Dunkerque.
Navzdory tomu, že Hitlerův postoj a aktivity před invazí do Polska byly v mnoha ohledech snadno čitelné jako zřejmá hrozba, jen velmi málo tehdejších světových vůdců skutečně očekávalo, že Hitler vyvolá další světovou válku. To bylo v kombinaci s taktikou bleskové války také jedním z důvodů, proč se nacisté tak rychle přehnali přes většinu Evropy. Tento rychlý pochod způsobil Spojencům, zejména Velké Británii a Francii, řadu problémů. Když se v roce 1940 německé síly tlačily hlouběji do Francie a Belgie, odřízly britský expediční sbor, který zamířil na pláže u Dunkerque, kde čekal na evakuaci.
Foto: Britští vojáci ostřelovaní a bombardovaní německými letouny na evakuační pláži u Dunkerque | Wikimedia Commons / Public domain
Evakuace z Dunkerque, označovaná ve vojenské historii za nejambicióznější a nejúspěšnější evakuaci všech dob, je po celé Evropě a Británii právem oslavována jako velké vítězství. Evakuace proběhla pod kódovým označením operace "Dynamo", při níž bylo na pomoc vojákům uvízlým na francouzských březích nasazeno velké množství plavidel. Britské ministerstvo obrany rozeslalo veřejnosti výzvu k poskytnutí všech provozuschopných člunů a plavidel pro tuto operaci.
Operace byla pro Británii výjimečným vítězstvím, které pomohlo posílit morálku vojáků pro nadcházející mnohem tvrdší válku, avšak operace měla i druhou stránku, na kterou mnozí až donedávna zapomínali. Operace Dynamo pomohla od 27. května do 4. června 1940 zachránit více než 338 226 vojáků z Dunkerque, z nich bylo více než 100 tisíc Francouzů. Téměř 100 tisíc vojáků bylo vyzvednuto z pláží, zatímco zbytek byl zachráněn z přístavu a mola (dřevěného vlnolamu chránícího přístav). Z téměř tisícovky velkých lodí použitých při operaci jich bylo tehdy 236 zničeno německým bombardováním, zatímco počet malých soukromých lodí použitých při evakuaci nebude přesně znám zřejmě již nikdy.
Patřily mezi ně motorové čluny, lodě plující obvykle po Temži, automobilové trajekty, rekreační plavidla a mnoho dalších typů malých plavidel. Nejužitečnější se ukázaly být motorové záchranné čluny, které měly poměrně dobrou kapacitu a rychlost. Některé čluny byly zrekvírovány bez vědomí nebo souhlasu majitele. Agenti ministerstva plavby v doprovodu námořního důstojníka prohledávali Temži a hledali pravděpodobná plavidla, nechávali je prověřit, zda jsou způsobilá k plavbě, a odváželi je po řece do Sheernessu, kde měly být na jejich palubu umístěny námořní posádky. Kvůli nedostatku personálu se mnoho malých plavidel vydalo přes kanál La Manche s civilními posádkami. Byly vypraveny stovky takových lodí. Role soukromých plavidel („little ships“) se ovšem zpravidla poněkud přeceňuje; šlo o skvělé a mimořádné úsilí, ale nejvíce vojáků evakuovaly velké lodě britského, kanadského a francouzského námořnictva.
Během celého tažení, od 10. května do uzavření příměří s Francií 22. června, utrpěl britský expediční sbor ztrátu 68 tisíc mužů, z toho 3500 padlých a 13 053 zraněných. Většina těžké techniky musela být během evakuace opuštěna, což mělo za následek ztrátu 2472 kusů dělostřelectva, 20 tisíc motocyklů, téměř 65 tisíc dalších vozidel včetně prakticky všech 445 tanků, 423 tisíc tun zásob, více než 76 tisíc tun munice a 165 tisíc tun paliva. Během devíti dní operace Dynamo ztratila RAF 145 letounů, včetně minimálně 42 Spitfirů.
Důležitou stránkou operace Dynamo, o níž se v učebnicích dějepisu nedostalo patřičné zmínky, byla skutečnost, že značný počet vojáků zůstal na březích a nepodařilo se je zachránit. O počtu vojáků, kteří zůstali na Dunkerque, se vedou spory, ale o jejich osudu za nacistického režimu panuje shoda. Asi 40 000 spojeneckých vojáků tehdy zůstalo ve městě a kryli evakuaci v boji s německými silami, případně se z různých důvodů nedostali na evakuační lodě, a později byli zajati. Odhaduje se, že na každých sedm zachráněných Britů připadal jeden zajatý. Většina těchto mužů byla umístěna do zajateckých táborů, kde tito pracovali v průmyslu či v dolech v těžkých podmínkách.
Výsledek evakuace z Dunkerque byl Brity do značné míry vítán a označen za vítězství nad nacismem, avšak těm, kteří nemohli být evakuováni, nebyla věnována velká pozornost. Ti, kteří pak přežili útrapy v nacistických táborech a vrátili se domů, hovořili o pekle a velké psychické újmě. Nejvíce znepokojujícím faktorem v jejich životech však nebyla doba, kterou strávili v německém zajetí, ale spíše přehlížení ze strany Britů resp. britských médií, a to jak po úspěšném provedení operace Dynamo, tak i po samotném konci války.
Zdroj: warhistoryonline