EXCALIBUR
CZUB - 4M
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Francouzská armáda v září 1939 vtrhla do Německa. Chtěla podpořit Polsko. Výsledkem byla ostuda

 23. 11. 2022      kategorie: Vojenská historie      3 komentáře
Přidat na Seznam.cz

Německo nebylo první zemí, která přešla na západní frontě druhé světové války do ofenzivy. Jako první zaútočila Francie, která v září 1939 zahájila krátkou a neúčinnou invazi do Německa. Pokud jste o ní neslyšeli, důvodem je, že na její průběh nemohou být spojenci příliš pyšní.

Británii a Francii je vyčítáno, že pro podporu Polska neudělaly prakticky nic. Známý je výraz „Sitzkrieg“, válka vsedě, také podivná válka. Francie ale v září 1939 skutečně zahájila krátkou invazi do Německa. Tento útok, který měl pomoci vzdáleným Polákům, nicméně vyústil v trapnou porážku a předzvěst toho, co bude následovat, až Německo napadne Francii. 

Po první světové válce měly Francie i Polsko důvod obávat se budoucí německé vojenské agrese. Od doby, kdy Prusko v 60. letech 19. století sjednotilo pod svým vedením malé německé státy, využívali němečtí představitelé vojenské akce proti svým východním a západním sousedům jako cestu k územnímu rozšíření i jako způsob, jak udržet Německo jednotné. Německo mělo pověst válečnického národa, jehož vojska prošla oběma zeměmi již v první světové válce.

Westwall01Foto: Siegfriedova linie Francouze snadno zastavila | Markus Schweiss / CC BY-SA 3.0

Jako protiváhu této německé bojovnosti se francouzská a polská vláda v roce 1921 dohodly na vojenské smlouvě, která je zavazovala k vzájemné podpoře v případné válce proti Německu. Na základě této smlouvy vyhlásila Francie dva dny po německé invazi do Polska 1. září 1939 Německu válku. Vyhlášení války bylo v té době do značné míry symbolickým aktem. Stejně jako Velká Británie, která vyhlásila válku ve stejný den, byla Francie příliš daleko od Polska, než aby mohla nabídnout skutečnou a účinnou pomoc. Jedna možnost se však nabízela. Invaze francouzských vojsk do západního Německa by mohla odlákat vojáky od útoku na Polsko. V opačném případě by to Francii alespoň poskytlo náskok ve válce, která ji nevyhnutelně čeká.

Následovala tedy operace Saar, invaze do německého Sárska. Naneštěstí pro Francouze omezení, která je v tomto plánu svazovala, zároveň vedla k jeho neúspěchu. Francouzi nechtěli porušit neutralitu Belgie tím, že by přes její území vedli ozbrojené síly. V důsledku toho mohli zaútočit na Německo pouze podél omezené fronty. Tato fronta byla vymezena o 125 let dříve, během mírového procesu po napoleonských válkách, kdy se zbytek Evropy zabýval zadržováním francouzské agrese. Němcům poskytovala výhodu dobrého obranného postavení na výšinách. Přesto Francouzi dali Polsku slib a ten splnili. Dne 7. září vtrhli s omezenými silami do Sárska, po čemž měla o několik týdnů později následovat invaze v plném rozsahu. Bylo vysláno 40 divizí, 4700 děl a 2 400 tanků, tedy teoreticky impozantní síla. Na papíře byla Francie světovou velmocí.

Francouzi postoupili necelých 10 km do Německa a obsadili několik měst a vesnic. Němci toto území evakuovali a stáhli se do připravené obrany na tzv. Siegfriedově linie. Zanechali za sebou minová pole a nastražené nálože, aby postupující Francouze zpomalili. Francouzi přišli nepřipraveni, chyběly jim detektory min. Součástí problému byl i francouzský mobilizační plán. Očekávali, že budou čelit útoku Německa, a byli na to připraveni. Ale navzdory svému závazku vůči Polákům postrádali odpovídající plán, jak vést válku s Německem a provádět útočné operace.

Plány, které Francouzi měli, byly zastaralé a spoléhaly na strategie první světové války, pomalý a krvavý postup zákopové války a zdlouhavé bombardování. Jak se však ukázalo na východě, Němci již vedli války velmi moderním způsobem. Vítězství nyní záviselo na rychlém postupu a rychlém přesunu sil s využitím úderných, rychle se pohybujících tanků a vozidel, které za první světové války neexistovaly, nebo jen v omezené míře, byly nespolehlivé, pomalé a zranitelné.

Francouzský mobilizační systém byl přitom komplikovaný bez ohledu na situaci a nefungoval by dobře ani v době pomalejší války. Chyběla schopnost a vůle rychle mobilizovat velkou armádu a efektivně ji využít. První kroky k mobilizaci byly zahájeny teprve 26. srpna a plná mobilizace byla vyhlášena 1. září po německé invazi do Polska. Jak francouzská armáda postupovala, její postupující formace se dostaly na dostřel Siegfriedovy linie. Zde zjistily účinnost německé obrany a neúčinnost děl, která si přivezly. Aby mohli vést palbu na Siegfriedovu linii, museli přiblížit své dělostřelectvo na dostřel děl obránců. Francouzi měli mnohem více děl a jejich bombardování dopadalo na německé pozice přesně i rychle, ale trpěli odvetnou palbou, a německá postavení použitým rážím snadno odolávala.
Děla ráže 155mm byla prakticky zcela neúčinná a betonové bunkry Siegfriedovy linie neohrozila. Zbraně, které střílely 220mm a 280mm granáty, si mohly vést lépe, ale jejich munice neměla zpožděné roznětky, a tak explodovala při nárazu, místo aby nejprve prorazila vnější vrstvu kinetickou energií. Ostřelování bylo efektní, ale neefektivní.

Dne 12. září se Britové a Francouzi setkali na koordinačním jednání. V té době již byli přesvědčeni, že Polsko svou válku prohraje, a proto se rozhodli zastavit všechny operace, dokud nebude vypracován dlouhodobý plán. Postupující vojska se zastavila před útokem na Siegfriedovu linii. Polákům, s nimiž toto rozhodnutí nebylo konzultováno, bylo sděleno, že plný útok na západní frontě byl odložen na 20. září. Invaze ruských vojsk do Polska 17. září ukončila i tu nejmenší naději, která Polákům zbývala. Francouzské síly se stáhly ze Sárska a zanechaly zde pouze malé zadržovací síly. Úplný útok byl zrušen.

Po porážce Polska byla německá vojska vyslána na západ a 16. října zahájila protiofenzívu v Sársku. Podle plánu se francouzské jednotky stáhly a nechaly Němce, aby znovu dobyté území obsadili. Francouzi se stáhli do obranných pozic podél Maginotovy linie.

Útok na Sársko Němce ničím neohrozil a Polákům nepomohl. Byl špatně připraven, byly nasazeny nevhodné prostředky, chyběl jasný plán postupu. Francouzi ukázali, že nejsou připraveni na útočnou válku, a usadili se v obranném postavení, které také brzy ztratili. Na jaře roku 1940 jim pak Němci předvedli, jak vede útočné operace moderně organizovaná armáda, která přesně ví, co chce. A využili k tomu zcela bezohledně území neutrální Belgie, čímž obešli Maginotovu linii, což civilizovaná Francie v září 1939 neudělala.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Radek

25. 11. 2022, 06:37

S tím hodnocením Francie se dá souhlasit. Francouzi nebyli připraveni a jejich akce byly slabé - hlavně pokud jde o útoky letectva a postup pěchoty. V roce 1938 by nám stačilo i tohle, Německo bylo řádově slabší a zásoby munice, maziv, a paliva mělo na dva týdny, my na měsíc. Takže žádná rychlá porážka by nebyla. Navíc naše armáda z francouzsjké jen vycházela, ve 30.letech už byla jinde. V obraně byly naše síly ve výhodě a Němci neměli nikde velkou převahu kromě Luftwaffe, jenže Luftwaffe se teprve učila (např. Ju-87A není Ju-87B) a říjnové počasí by nám výrazně pomohlo.

Vaclav Flek

27. 11. 2022, 00:18

pro Radek :

Nevim, zda reagujete na clanek, nebo na muj prispevek. At jiz tak ci tak, nemohu s vami souhlasit. Nerozumim tvrzeni, ze nemecka armada mela zasoby na vedeni valky na pouhe dva tydny, kdyz v nasledujicich mesicich a letech vedla sve bojove operace po podstatne delsi dobu (jen valka proti Polsku trvala ctyri tydny). Take nemohu souhlasit s tim, ze se nase armada od francouzske tak zasadne lisila, at jiz strategickou koncepci, taktikou nebo vyzbroji. Nebyli jsme zcela jiste lepsi nez francouzska armada, naopak nasi zasadni slabinou byli vojaci narodnostnich mensin, kteri by s velkou pravdepodobnosti nebojovali a bud se rychle vzdali, nebo (spise) prebehli k nepriteli. Nenechme se mylit tim, ze cast z nich nastoupila po vyhlaseni mobilizace, mnoho z nich by predstavovalo tzv. patou kolonu. Mnoho Nemcu bylo vzhledem ke sve mozne nespolehlivosti prideleno k tzv. nebojovym a tehdy prehlizenym slozkam, jako treba ridici vozidel. Ovsem lze si lehce predstavit, co by to armadnimi prisuny posil a munice na frontu udelalo, kdyby vetsina ridicu dezertovala, a pridelena vozidla predtim jeste zneschopnila provozu.

Receno jinak, vas optimismus o vysledku mozne valecne konfrontace se Treti risi vubec nesdilim. Myslim, ze vychazi spise ze zbozneho prani, nez realneho zhodnoceni tehdejsi situace.

Vaclav Flek

23. 11. 2022, 21:21

S autorem clanku v rade veci nesouhlasim (viz nize), ale v jedne veci bych vyjadril souhlas, ktery bych dale rozvinul - clanek naprosto jasne ukazuje, jak bychom dopadli v zari 1938, pokud by nam zapadni Spojenci skutecne prisli na pomoc, ci spise "na pomoc". Britske jednotky by vubec nedorazily a ty francouzske by se zastvily v Sarsku, stejne jako se to realne stalo o rok pozdeji. Nemci by mezitim uvedli proti Ceskoslovensku do pohybu svuj valecny stroj a za dva az tri tdny by bylo po vsem (muj odhad jsou dva tydny nebo jeste mene). Jinymi slovy, francouzsky pokus o ofenzivu v Sarsku v zari 1939 by meli mit na pameti vsichni, kdo diskutuji o udajne verolomnosti zapadnich Spojencu. Hořka pravda je takova, ze nam neprisli na pomoc proto, ze nam zadnou pomoc poskytnout nedokazali...

V clanku je rada dilcich chyb a nepresnosti, vyplyvajicich casto ze zauzivanych klise. Hodnoceni Nemcu jako "valecnickeho naroda" ignoruje skutecnost, ze se podobnych skutku dopoustely rovnez armady jinych statu, nakonec sam clanek cituje francouzskou expanzi v dobe napoleonskych valek. Spojeni nemeckych statu po prusko-francouzske valce z let 1870-71 bylo dobrovolne, vychazelo tedy "zezdola" (stejne jako treba spojeni Italie), valecneho nasili Nemcu proti Nemcum nebylo treba.

Z clanku mam pocit, ze autor stale velmi podcenuje francouzskou armadu, ktera pritom vysla z I. svetove valky jako vedouci evropska i svetova armada, a byla nekritickym vzorem pro nasi vznikajici ceskoslovenskou armadu, vcetne naseho generalniho stabu. Tehdy jsme ji slepe kopirovali jako nekritizovatelny vzor, stejne jako o generaci pozdeji zase sovetskou armadu. Dalo se proto predpokladat, ze Francouzi maji sve postupy v budouci valce (tedy II. svetove) dobre promyslene, skutecnost, ze pote mnoho veci "zpackali" nemuze slouzit jako plnohodnotna omluva nebo vymluva.

Nesouhlasim s hodnocenim role Belgie. Nemeckemu generalnimu stabu byly znamy francouzske a britske plany na obsazeni belgickeho uzemi, coz se take zacalo realizovat. Wehrmacht tomuto postupu prilis nebranil, nebot tim se Spojenci dostavali stale hloubeji do pasti, vznikle necekanym nemeckym prulomem pres Masu. Strategicka chyba Spojencu skoncila az potupnou porazkou u Dunkerque.

Kritickych pripominek by bylo vice, ale myslim, ze na ilustraci to staci...