František Alexandr Zach: Čech, který vytvořil moderní srbskou armádu
František Zach se narodil 1. května 1807 v Olomouci, od malička však vyrůstal v Brně, kde jeho otec vlastnil významný hostinec U černého orla. Roku 1824 odmaturoval na německém gymnáziu, dále pokračoval na studiu práv ve Vídni a poté pracoval jako úředník na různých pozicích na Moravě. Již od mala cítil silný český vlastenecký pud, který přešel v silný vztah k ostatním slovanům, panslavismus.
Foto: František Zach | Wikimedia Commons
Chtěl pomoct Polákům v revolučních bojích roku 1831, ovšem povstání skončí dřív, než se do Polska dostal. S Polskou inteligencí tedy odchází do Paříže a začíná se zajímat o vojenství. Ve Francii také úspěšně vystuduje elitní a prestižní vojenskou školu École spéciale militaire de Saint-Cyr. Roku 1848 se účastní Slovanského sjezdu v Praze, kde spolu s Františkem Palackým koncipuje nejdůležitější dokument, „Manifest k evropským národům“, jenž požaduje rovnoprávnost slovanů v Rakousku, kde by slované dostali stejná práva jako Němci a Maďaři.
V revolučním roce 1848 se stává jedním z velitelů bojů v Praze, než je vzpoura potlačena maršálem Windischgrätzem. Utíká do prostor Slovenska, kde vede doborovolnické slovenské vojáky ve Slovenském povstání (1848-1849) Ľudovíta Štúra. Pro strach z perzekuce roku 1849 odchází do Srbska, kde se právě uvažuje o zmodernizování armády. Jako absolvent elitní Francouzské válečné školy s bojovými zkušenostmi je Srbům velmi nápomocný. Přichází s nápadem vybudovat nové vojenské učiliště. Jeho nápad je ihned schválen a Zach se tak stává ředitelem nově vzniklé dělostřelecké školy v Bělehradě, která se brzy promění na akademii. Akademii vede po 9 let a to v letech 1850-1859. Roku 1860 školu opuští, aby se stal ředitelem zbrojovky v Kragujevaci, která vyrábí děla, střelný prach, munici a další vojenský materiál.
Roku 1876 mu v boji vážně poraní nohu dělová koule. Noha se musí amputovat. Téhož roku je za úspěšné vedení války s invazními Turky povýšen na generála, jako vůbec první Čech v zahraniční armádě! Stává se také blízkým přítelem a pobočníkem srbského knížete Milana Obrenoviče, kterého doprovázel i na cestách. František zach se stal v Srbsku velmi váženým a ctěným mužem.
Roku 1883 se vrací do Prahy. Byť všichni vědí, co vše vykonal pro Slovanské národy, je pro svou noblesu, kontakty po celé Evropě a výraznými vojenskými zásluhami váženým mužem a Císař František Josef si jej oblíbí a velmi si ho váží a dekoruje ho vysokým vyznamenáním, jímž je Komandérský řád císaře Františka Josefa s hvězdou.
Od roku 1889 žíje ve svém oblíbeném Brně, kde se ale neúčastní společenských aktivit, neboť má podlomené zdraví.
František Alexandr Zach umírá 14.1.1892. Za dva dny je mu vystrojený honosný pohřeb se všemi vojenskými poctami.
Kromě zmíněného Řádu císaře Františka dostal také nespočet jiných Evropských vyznamenání. V Srbsku byl dekorován Velkokřížem království srbského, a Řádem Bílého Orla II. stupně, v Carském Rusku zase Řádem sv. Stanislava a Řádem sv. Anny, v Řecku zas získal Řád Spasitele, v Rumunsku Řád Rumunské hvězdy , v Itálii Řád Italské koruny a mnoho dalších!
František Alexandr Zach byl celý život velmi skromný, svůj příbytek měl vybavený jen nejnutnějším nábytkem z nenatřeného, ohoblovaného dřeva. Místo skříní měl bedničky s čísly, kdy přesně věděl, co se pod jakým číslem skrývá, byl velmi pořádný a ve všem měl až vojenský systém. Nevyhledával přepych a vše měl připravené na rychlý odchod, kdyby zazněl rozkaz odejít do války. Během 15 minut by měl všechen svůj majetek sbalený. :) I když byl skromý, byl velice noblesní, uměl mluvit několika cizími jazyky, stýkal se s evropskými kulturními i literárními špičkami a zanechal po sobě bohatou korespondenci, která dodnes slouží badatelům. Ve svých názorech byl vždy zásadový, vynikal rytířskou mravností. Byl také vášnivým pěstitelem květin, kdy vždy první květy věnoval Srbské kněžně. :) Měl také rozsáhlou sbírku minerálů a zajímal s o těžbu rud.
Je jasné, že díky nově otevřené Akademii a velmi kvalitnímu výcviku, jenž Srbům poskytl vytvořil na svou dobu velmi kvalitní armádu, která zůstala ve vysoké bojové hodnotě i dlouho po jeho smrti. Nebýt Františka Zacha, Srbsko by v první světové válce nedokázalo tak aktivně vzdorovat mnohem silnějšímu Rakousko-Uhersku.
Foto: Nebýt Františka Zacha, Srbsko by v první světové válce nedokázalo tak aktivně vzdorovat mnohem silnějšímu Rakousko-Uhersku. | Wikimedia Commons
Na počest Františka Zacha je po něm v Brně pojmenovaná ulice (Zachova ulice). Od roku 2007 také Jihomoravský kraj uděluje "Cenu Františka Zacha" za mimořádný přínos v Česko-Srbských vztazích.