Tuto větu pronesl major a velitel 79. americké stíhací perutě Jack Milton Ilfrey, rodák z texaského Houstonu, narozený 31. července 1920. Vyřkl ji v momentě, kdy se mu podařilo do svého Mustangu usadit sestřeleného kolegu, na kterého si následně sedl a před zraky pozemního personálu Luftwaffe se s ním vznesl do oblak.

     Foto: Kapitán Jack M. Ilfrey a jeho tým, Září 1944 | ww2aces.e-monsite.com

Psali jsme:Hvězdné války – program Ronalda Reagana počítal s vesmírnými lasery proti balistickým střelám

K události, jejíž hlavními aktéry se stali výše zmínění 24letý Jack Ilfrey a Duane Kelso, došlo 20. listopadu 1944. Toho dne útočili piloti 79. stíhací perutě na německé pozemní jednotky v oblasti nizozemského Maastrichtu, když byl North American P-51D Duaneho Kelsa zasažen hustou palbou německého lehkého flaku. Jako nejvhodnější se pro nouzové přistání jevila přistávací dráha německého letiště. Kelso úspěšně přistál. Jeho velitel se poté rychle rozhodl k záchranné akci. Přistál poblíž Kelsa, vyskočil na křídlo, ze svého stroje vyhodil padák, doslova nacpal Kelsa na svou sedačku a následně mu skočil do klína. Protože v úzkém kokpitu Mustangu teď byly čtyři nohy a on nemohl pohybovat směrovkou, skrčil své nohy a nechal Kelsa „šlapat na pedály“. Když byli bezpečně ve vzduchu na cestě do Bruselu, pronesl onu větu: „Proboha, Kelso, hlavně ať ho nemáš tvrdýho, nebo proletím kabinou!“

Stíhací eso Jack Ilfrey (9 sestřelů), který do války poprvé zasáhl v listopadu 1942 během operace Torch v severní Africe, kde pilotoval P-38 Lightning, měl ale za sebou více dobrodružných událostí. Např. nad Berlínem po srážce se „sto devítkou“ přišel o velký kus křídla, dokázal se však vrátit zpátky do Anglie. 13. června 1944 byl při útoku na most přes Loiru sice sestřelen, podařilo se mu však nejen vyskočit a zachránit se na padáku, ale vyhnout se i zajetí. Po devíti dnech se opět hlásil u své perutě. Po návratu k jednotce uspořádal takový mejdan, že mu byla dočasně odejmuta hodnost a stal se „pouhým“ poručíkem, byť jen na pár dní, než ho – ne poprvé – zachránil slavný generál Jimmy Doolittle, velitel proslulého náletu bombardérů B-25B, jež v dubnu 1942 odstartovaly z paluby letadlové lodě USS Hornet k náletu na Japonsko.

Jack Ilfrey se zúčastnil celkem 142 bojových letů. Domů se vrátil přesně měsíc poté, co se mu podařilo zachránit svého spolubojovníka. Z armády odešel v hodnosti plukovníka. Po válce žil v San Antoniu a po následujících 30 let pracoval v bance až do odchodu do penze. Zemřel 15. října 2004 v Houstonu v Texasu ve věku 84 let.

Zdroj: kniha Happy Jack's Go Buggy: A Fighter Pilot's Story

Psali jsme:Střípky z války v Koreji: Rudí váleční zajatci a jejich těžký návrat domů