Asi nikde na světě se v muzeích nesetkáme s vystavenou funkční zbraní, tím méně se zbraní plně automatickou. I když máme v našich končinách v porovnání s okolními státy poměrně dost liberální zákon, výjimky na tyto zbraně (podle naší legislativy zbraně kategorie A) odpovědné orgány příliš nerozdávají a jejich případné vystavování s sebou nese spoustu povinností a legislativních omezení; na druhou stranu, pro muzejní účely není nefunkčnost překážkou. Proto je nabídka znehodnocených zbraní firmami jako EXCALIBUR ARMY jako předurčená pro tyto účely.

Foto: Legendární samopal PPŠ-41

Lze zde zakoupit nejčastěji zbraně z výzbroje někdejší ČSLA, problém není ale narazit, mimo jiné, i na druhoválečné legendy. I muzea, zabývající se 2. světovou válkou a současně českými (československými) ozbrojenými silami, zde naleznou dostatek eventuálních zajímavých exponátů. Jednou ze znehodnocených zbraní, splňujících výše uvedená kritéria, je nesporná legenda 2. světové války, samopal PPŠ-41, který se v nezanedbatelném počtu nacházel ve výzbroji čs. jednotek v SSSR za druhé světové války a ještě několik let po ní.

Psali jsme:Vzduchovka pro velké kluky - nejtišší a nejsilnější vzduchovka na světě

Samo označení PPŠ-41 bývá dnes různě komoleno, nicméně v originále je to skutečně ППШ-41 = Пистолет - Пулемёт Шпагина образца 1941 года, v překladu Samopal Špagin vzor 1941. Zbraň byla v roce 1941 zavedena do výzbroje Rudé armády, principem funkce se nelišila od samopalů, zavedených v jiných státech – závěr pracoval na využití zpětného rázu, byl neuzamčený a před výstřelem se nacházel v zadní poloze. Samopal byl ovšem navržen pro hromadnou výrobu pomocí technologie lisování a to i v závodech s nezbrojní výrobou, což už tak běžné nebylo – většina samopalů byla v té době vyráběna dražší technologií třískového obrábění.

I přes poměrně velké výrobní tolerance se jednalo o odolnou a spolehlivou zbraň, jíž bylo za války vyrobeno přes 1,5 milionu kusů. Do samopalu se používaly bubnové zásobníky na 71 nábojů, v průběhu války byl zaveden i segmentový zásobník na 35 nábojů.

Foto: Legendární samopal PPŠ-41

U československých jednotek byli tímto samopalem vyzbrojeni velitelé, výsadkáři, tankisté a průzkumníci; v nemalých množstvích byly zbraně dodávány i partyzánskému hnutí.

Psali jsme:StG 44 - Hitlerova útočná puška kterou se inspirovali i další

Po druhé světové válce se „pépéešky" licenčně vyráběly v Polsku, Bulharsku a Číně. Od původních druhoválečných sovětských se liší pouze detaily a značením v latince nebo „rozsypaném čaji".

Firma EXCALIBUR ARMY má v nabídce znehodnocené Špaginy jak z původní druhoválečné produkce, tak od obou evropských poválečných výrobců; ty jsou pochopitelně levnější. Zbraně jsou znehodnoceny svarem a provrtáním hlavně a jsou nepohyblivé; zásobník bývá též přivařen. Pokud by ale někdo chtěl vyzkoušet manipulaci se zbraní a rozborku / sborku, je k mání i zbraň znehodnocená řezem. To znamená, že má odfrézované detaily pro nahlédnutí do vnitřního mechanismu, díky čemuž se nedá použít ke střelbě, ale po mechanické stránce je funkční.