I díky EXCALIBUR ARMY můžeme vystavovat legendy jako je PPŠ-41
Asi nikde na světě se v muzeích nesetkáme s vystavenou funkční zbraní, tím méně se zbraní plně automatickou. I když máme v našich končinách v porovnání s okolními státy poměrně dost liberální zákon, výjimky na tyto zbraně (podle naší legislativy zbraně kategorie A) odpovědné orgány příliš nerozdávají a jejich případné vystavování s sebou nese spoustu povinností a legislativních omezení; na druhou stranu, pro muzejní účely není nefunkčnost překážkou. Proto je nabídka znehodnocených zbraní firmami jako EXCALIBUR ARMY jako předurčená pro tyto účely.
Foto: Legendární samopal PPŠ-41
Lze zde zakoupit nejčastěji zbraně z výzbroje někdejší ČSLA, problém není ale narazit, mimo jiné, i na druhoválečné legendy. I muzea, zabývající se 2. světovou válkou a současně českými (československými) ozbrojenými silami, zde naleznou dostatek eventuálních zajímavých exponátů. Jednou ze znehodnocených zbraní, splňujících výše uvedená kritéria, je nesporná legenda 2. světové války, samopal PPŠ-41, který se v nezanedbatelném počtu nacházel ve výzbroji čs. jednotek v SSSR za druhé světové války a ještě několik let po ní.
Psali jsme: Íránská útočná puška Khaybar KH 2002
Samo označení PPŠ-41 bývá dnes různě komoleno, nicméně v originále je to skutečně ППШ-41 = Пистолет - Пулемёт Шпагина образца 1941 года, v překladu Samopal Špagin vzor 1941. Zbraň byla v roce 1941 zavedena do výzbroje Rudé armády, principem funkce se nelišila od samopalů, zavedených v jiných státech – závěr pracoval na využití zpětného rázu, byl neuzamčený a před výstřelem se nacházel v zadní poloze. Samopal byl ovšem navržen pro hromadnou výrobu pomocí technologie lisování a to i v závodech s nezbrojní výrobou, což už tak běžné nebylo – většina samopalů byla v té době vyráběna dražší technologií třískového obrábění.
I přes poměrně velké výrobní tolerance se jednalo o odolnou a spolehlivou zbraň, jíž bylo za války vyrobeno přes 1,5 milionu kusů. Do samopalu se používaly bubnové zásobníky na 71 nábojů, v průběhu války byl zaveden i segmentový zásobník na 35 nábojů.
Foto: Legendární samopal PPŠ-41
Psali jsme: SA vz. 58 v akci
U československých jednotek byli tímto samopalem vyzbrojeni velitelé, výsadkáři, tankisté a průzkumníci; v nemalých množstvích byly zbraně dodávány i partyzánskému hnutí.
Po druhé světové válce se „pépéešky" licenčně vyráběly v Polsku, Bulharsku a Číně. Od původních druhoválečných sovětských se liší pouze detaily a značením v latince nebo „rozsypaném čaji".
Firma EXCALIBUR ARMY má v nabídce znehodnocené Špaginy jak z původní druhoválečné produkce, tak od obou evropských poválečných výrobců; ty jsou pochopitelně levnější. Zbraně jsou znehodnoceny svarem a provrtáním hlavně a jsou nepohyblivé; zásobník bývá též přivařen. Pokud by ale někdo chtěl vyzkoušet manipulaci se zbraní a rozborku / sborku, je k mání i zbraň znehodnocená řezem. To znamená, že má odfrézované detaily pro nahlédnutí do vnitřního mechanismu, díky čemuž se nedá použít ke střelbě, ale po mechanické stránce je funkční.
Komentáře
Článek nemá žádný komentář. Buďte první!