Elaine Maddenová, teprve 20letá žena, byla jedinou příslušnicí útvaru First Aid Nursing Yeomanry, spadajícího pod britskou SOE, která v roce 1944 dokončila svou belgickou misi a dožila se příjezdu spojeneckých vojsk. Takové štěstí neměly hned čtyři její předchůdkyně, které padly do německého zajetí. V něm byly vyslýchány, mučeny a nakonec sťaty gilotinou.

Foto: Příslušnice First Aid Nursing Yeomanry (FANY) s vozem Ford FANY | Wikimedia Commons / Public domain

Malá Elaine se narodila v roce 1923 v belgickém Poperinge, nedaleko belgicko-francouzských hranic, západně od smutně proslulých Yper, do rodiny prvoválečného australského veterána a místní vlámské dívky. Její tatínek v Belgii po skončení 1. světové války zůstal, získal britské občanství a následně střídavě pracoval na několika válečných hřbitovech ve Flandrech. Britské občanství získala i jeho jediná dcera, která studovala na britské škole British Memorial School v Ypres. Zde jí byly již od útlého věku vštěpovány především smysl pro povinnost a vlastenectví k Británii – k zemi, kterou nikdy neviděla.

Psali jsme:Věrní až za hrob. Kdo byli lidé, které bolševici popravili s carskou rodinou?

Z malé dívenky postupně vyrostla krásná žena. Po zahájení německého západního tažení 10. května 1940 byla svědkem bombardování rodného města. Postupně v ní uzrálo přesvědčení, že chce bojovat proti Němcům, jenže odpor belgické armády se pomalu, ale jistě hroutil. Elaine Maddenová se před postupujícími jednotkami Wehrmachtu vydala na cestu do místa, ke kterému se upíraly zraky desítek tisíc zejména britských a francouzských vojáků – k přístavu v Dunkerque. Jako britské občance se jí podařilo dostat na jedno z mnoha evakuačních plavidel, na kterém záhy přeplula kanál La Manche. Poprvé tak spatřila svou vlast.

Vytouženého cíle v podobě vojenské uniformy se dočkala až na počátku roku 1944. V únoru toho roku se pod krycím jménem Imogen připojila k výše zmíněnému útvaru spadajícímu pod Oddělení pro zvláštní operace. Podstoupila specializovaný šestitýdenní výcvik, včetně parašutistického, a čekala na své nasazení. Jako tzv. „rychlá kurýrka“, určená zejména pro odbojáře Andrého Wendelena, seskočila v srpnu 1944 nad belgickými Ardenami. Zde následně navazovala kontakty s dalšími příslušníky belgického hnutí odporu, zkoumala prostory využívané Němci k odpalům raket V2 a letounových střel V1, přenášela zprávy a vysílačku a rovněž působila jako jakási osobní ochranka jistého pana „Bernarda“. Tím nebyl nikdo menší než bratr belgického krále Leopolda III., princ Charles. V nesmírně nebezpečném prostředí plnila své úkoly po více než dva měsíce. Její mise skončila po osvobození většiny belgického území.

Ani poté však nesložila ruce do klína. S postupným osvobozováním dalších a dalších německých koncentračních a pracovních táborů k nim Elaine vyjížděla a pro zubožené vězně zajišťovala různorodou pomoc. Po skončení války byla dekorována belgickým Válečným křížem. Následně se odstěhovala do Afriky. Žila v Belgickém Kongu. Po odchodu do penze se přestěhovala do jižní Francie. Až krátce před smrtí se svěřila se svým příběhem z válečných časů. Vždy opakovala jedinou větu:
„Nebyla jsem hrdinka, ale stále se můžu podívat do zrcadla a být na sebe hrdá.“

Skromná Elaine Maddenová zemřela v roce 2012 ve věku 88 let.

Psali jsme:Otázka mocenských konfliktů v jaderné éře: několik obecných faktů a úvah

Zdroj: warhistoryonline.com