EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Jak se stravovali vojáci Wehrmachtu během 2. světové války

 25. 11. 2020      kategorie: Vojenská historie      3 komentáře
Přidat na Seznam.cz

Obdobně jako tomu bylo v ostatních zemích, základem stravování Wehrmachtu byla vojenská kantýna, popřípadě polní kuchyně. Kantýna rozhodně patřila mezi oblíbená místa posádky. O své oblíbenosti svědčí i jejich častý motiv na pohlednicích. Branci a vojáci od počátku ubytování v kasárnách měli nárok na tři jídla. Snídani, oběd a večeři. Na kvalitu jídla, provoz a taky na nákladnost pokrmů dohlížel Feldkoch unteroffizier, jehož podřízeni se slangově označovali jako „Küchenbullen“ (doslova kuchyňští býci, kuchaři ve velkých stravovacích zařízeních). Často také byli ve stravovacím provozu zaměstnáni civilisté.

strava_01
Foto: Obdobně jako tomu bylo v ostatních zemích, základem stravování Wehrmachtu byla vojenská kantýna, popřípadě polní kuchyně.| realmofhistory.com

Pro nahlédnutí do skladby stravy příslušníka Wehrmachtu lze použít týdenní jídelní lístek vydaný posádkovou kuchyní v městě Ludwigburg, koncem června 1935. Popřípadě nám bude k nápomoci obecný plán stravování z roku 1936. Den začal, jako obvykle, snídaní. U ní strávník obdržel kávu nebo kakao a 750 gramů chleba na celý den. Tradice výdeje chleba byla zachována z let císařské armády. Kakao nebylo tak časté a na zmíněném jídelníčku se objeví jednou za týden, v neděli. A jelikož se jednalo o sváteční den, voják dostal i vítanou změnu, Schneckennudeln, sladké pečivo, které známe v české kotlině jako šneky. Když se podíváme na všední dny, byly snídaně poněkud střídmé. Voják obdržel pouze kávu a 25 gramů másla nebo 75 gramů marmelády.

Oběd byl obecně nejkaloričtější jídlem z celého dne a tento trend se udržel po celou dobu války. Oblíbenou přílohou byly brambory upravované na několik způsobů. Zarážející je ale množství této přílohy, až 1000 gramů. Vždy se podávala polévka, ale pouze 25 gramů. Zde je nutné poznamenat, že 25 gramů je uváděno jako hmotnost například zavářky či nudlí, nikoliv celková hmotnost porce. Obdobně je tomu u kávy a jiných nápojů. Občas se na stole objevily makarony nebo luštěniny. Maso bylo především vepřové a podáváno v různých úpravách, od klobás, po dušené, smažené až po pečeně. Jelikož byl oběd velmi vydatný, následovala závěrem dne velmi lehká večeře. Nesmíme ale zapomínat na výdej ranního chleba.

K večeři byl vydáván čaj, málokdy káva. Často byl jako příkrm kipf, obdoba české housky. Dle názoru autora, se v tomto případě odečítala hmotnost pečiva z výdeje celodenního chleba. K večeři se dále servírovalo několik variant tlačenky (presskopf, presswurst, schwartenmagen), dále popřípadě sýr, rybičky v oleji, vajíčka, uzeniny apod. Vesměs byla večeře studená a slaná, přesto občas se podávalo kakao nebo mléčná kaše ochucená cukrem a skořicí.

Přestože se jídelníčky příliš nezmiňují o sladkých pokrmech, tak kuchařské příručky obsahují recepty na krupičkovou kaši, což mohlo být pravděpodobně jedno ze sladkých jídel, která se často vařila z důvodu nízké nákladnosti, jež šla v ruku v ruce s vysokým kalorickém obsahem. Obecně důkazem tohoto tvrzení je obliba švestkových knedlíků v Čechách v 19. a 20. století. Zajímavou položkou na jídelníčku z roku 1935 je určitě pokrm Ochsenmaulsalat. Jedná se o masový salát z hovězích líček podávaný společně s cibulí a octem. V neposlední řadě je nutné zmínit, že celkové denní náklady stravy na jednoho vojáka se měla pohybovat mezi 1,35 až 1,50 RM (Říšské marky). V dnešní době by to odpovídalo přibližně 150 až 175 Kč.

126016653_886905542114406_501126668719295682_n
Foto: Německá polní kuchyně při výdeji stravy | realmofhistory.com

Velmi zajímavá otázka spočívá v konzumaci alkoholu. Autor bohužel nedisponuje přímými dokumenty z předválečného období, ale předpis z července 1940 stanovuje nárok na 0,375 litru vína nebo malého panáka lihoviny. K výdeji alkoholu muselo být ovšem splněno několik podmínek. Zaprvé zda to umožnilo zásobování, zadruhé musela být jednotka dlouhodobě vyčerpána a za třetí musely být vhodné klimatické podmínky. Výdej alkoholu musel ještě schválit divizní doktor. Ovšem i zde platilo pravidlo: kde je vůle, tam je cesta.

Vypuknutí druhé světové války znamenal přesun kuchyně z kasáren společně s vojáky na frontu. Nárůst ozbrojených sil přineslo logicky také navýšení personálu v polní kuchyni, což byla po některé jedince velmi vítána služba. Došlo také k uskromnění ve stravování. Chleba se vydával stále ve stejném množství, ale již se objevily náhražky v podobě knäckebrotu nebo sucharů (Zwiebeack). Vytratilo se kakao, rybí a mléčné výrobky a byl patrný i úbytek masa, což bylo pochopitelné vzhledem k válečné ekonomice. Přešlo se na dehydratované a zakonzervované potraviny. Nově byl denní nárok na 250 gr. masa nebo na 200 gr. špeku popřípadě masové konzervy. Dále bylo na výběr ze 100 gr. rýže, krup, krupice a jiných luštěnin či obilovin. Čerstvé zeleniny 200 gr. konzervované 100 gr. nebo 60 gr. sušené. Tuk byl stanoven na 50 gr., marmeláda na 40 gr. Dále se vyskytovaly položky jako cigarety (7 kusů), čaj 3 gr., káva od 10 do 25 gr., cukr 80 gr. a sůl 15 gr. Nutno však poznamenat, že se jednalo o ideální proporce denní stravy, kterých nemuselo být vždy dosaženo. Velitelství Wehrmachtu, OKW (Oberkommando der Wehrmacht), především chtělo docílit denního příjmu přibližně 3000 až 4000 kcal.

Přiblížit realitu válečných let nám může být nápomocna názorná ukázka z vojenské kuchařky vydaná 16. srpna 1941. K obědu bylo například podáváno vařené hovězí a brambory, zeleninová polévka a jako příloha zeleninový salát. Základní ingrediencemi na jednu porci byly: 150 gramů hovězí, 1 kilo brambor a 400 gr. zeleniny. Obecně byla zeleninová jídla, popřípadě přílohy, na dnešní poměry poněkud nezvykle velké. Nutné je také poukázat na absenci čerstvého ovoce, zeleniny a mléčných produktů. Ovšem je na místě poznamenat typičnost německé kuchyně, jejichž recepty obsahují především vepřové maso, kynuté těsto, brambory a kořenovou zeleninu.

Bundesarchiv_Bild_101I-216-0444-09,_Russland,_Nachschubeinheit
Foto: Polní kuchyně během přepravy na východní frontě v roce 1942 | Wikimedia Commons

Na rozdíl od téměř všech ostatních armád druhé světové války (s výjimkou Rudé armády), měl Wehrmacht standardizované jídlo pro důstojnický sbor a mužstvo. Toto nařízení bylo důsledně dodržováno téměř bez výjimky u polních vojsk až na úroveň velitelství sboru. Neznamená to ale idylickou spartskou tradici společného stravování. Mužstvo a důstojnicí se vždy stravovali odděleně. Přesto jsou známé fotografie, jak Vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler při návštěvě fronty konzumuje stejné jídlo, co vojáci. Pochopitelně vegetariánské.

Poměrně zajímavá a polozapomenutá skutečnost ohledně vojenského stravování je spojena s osobností generála Fridricha Pauluse. Nevhodná strava, chronické onemocnění žaludku, absence vitamínů a enormní stres mu způsobily v polovině roku 1942 velké zažívací potíže. Paulusovi byla nařízena přísná dieta, a pokud to bylo umožněno, vařil osobní kuchař v generálově kuchyni jídlo určené pouze pro Pauluse. V tomto důsledku lze pozorovat sestupný úbytek na váze a tím pádem Paulus působil čím dál utrápeněji.

Ovšem i v otázce standardizovaného jídla se vyskytovaly excesy. Například v roce 1942 pozval důstojník SS divize „LAH“ během přesunu některých ze stranických šéfů, které znal z minulosti, včetně Hanse Franka, generálního guvernéra Generálního gouvernementu, na „snídani na vidličku“ na krakovském nádraží. Nejbizarnější situace nastala, když byl odebrán led pro chlazení nápojů a jídla, který byl určen pouze pro nemocniční vlaky.

„Chutnost jídla a tím i fyzická pohoda vojáků závisí na kuchařském umění.“ Ernst Pieszczek, intendant generálního štábu a vedoucí kancelářské skupiny OKH

CENOVÉ BOMBY (310)

Komentáře

RudolfS

29. 01. 2021

PVOS 1983 - Protivzdušná obrana státu, jednotka kovaných a prověřených komunistů. . HNUS. za mně by měla být zcela bez jídla, natož jídelny

Wotan

26. 11. 2020

Co se tyce sladkeho, urcite meli k dispozici cokoladu, jelikoz prarodice rikali, ze kdyz k nim na vesnici dorazila nemecka armada, vojaci davali mistnim detem cokoladu a menili polotovary (jako treba taveny syr, ktery do te doby nikdo z mistnich neznal) za domaci stravu jako treba cerstva slepici polevka.
Coz se zrejme taky nabizi jako vysvetleni, jak se vojaci dostali k cerstvemu ovoci, zelenine nebo mlecnym vyrobkum bez toho, aby je museli tahnout sebou z Nemecka.

hb74

25. 11. 2020

pěkný článek. Je zhruba představa, jaký byl žold u vojáků? nebo jakou část tvořil vůči běžnému platu? díky HB

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací