Výsadkové jednotky hrají tradiční roli a mají významné místo i na moderním bojišti, kde umožňují rychlé nasazení sil hluboko v nepřátelském území, provádění speciálních operací a zajištění strategických bodů. Vzhledem k tomu, že vývoj vojenských technologií a doktríny se neustále vyvíjí, je zajímavé porovnat české výsadkáře s tímto typem elitních jednotek Spojených států amerických a Ruské federace. Každá z těchto armád má odlišnou filozofii, schopnosti nasazení, rozdílné kapacity a různý přístup k výcviku a vybavení.

Výsadkáři AČR

Česká republika disponuje 43. výsadkovým plukem, který je v současné době ve fázi budování, jehož jádrem se stal 43 výsadkový prapor. Formování pluku by mělo být ukončeno v příštím roce. 43. výsadkový pluk se v rámci Armády České republiky vyznačuje specifickou organizační strukturou. Namísto tradičních výsadkových rot využívá tzv. komanda, která jsou početnější než původní roty, avšak menší než prapor. Je jich pět, přičemž jedno je složeno z aktivních záloh. Jejich činnost podporuje několik specializovaných středisek, přičemž celkovou koordinaci a velení zajišťuje štáb pluku. Naši výsadkáři také disponují vozidly Land Rover Defender 130 Kajman v počtu 79 kusů. Hlavním úkolem pluku je provádění operací udeř a zmiz, a tradiční výsadkové nasazení. Ve srovnání s americkými a ruskými protějšky má tato jednotka poměrně omezené transportní kapacity.

Foto: Příslušníci 43. výsadkového pluku | 43. vp / AČR

Psali jsme:Posádka ruské letadlové lodi byla vyslána na ukrajinskou frontu

Výsadkáři U.S. Army

Naproti tomu Spojené státy se mohou opřít o 82. a 101. výsadkovou divizi, které jsou schopny operovat ve velkém měřítku a provádět výsadky rozsáhlých sil díky robustní flotile transportních letounů C-17, C-130 a rozsáhlému vrtulníkovému parku. Obě divize, co se týče „frontových“ jednotek, člení se na tři pěší a jednu bojovou leteckou brigádu, jenž jsou podporovány jednou dělostřeleckou brigádou. Pro boj v terénu využívají američtí výsadkáři lehká vozidla GMV 1.1, MRZR a JLTV, která lze shodit padákem nebo přepravit letecky. Těžší obrněná technika, jako M1126 Stryker, může být dopravena na bojiště dodatečně, ale není běžnou součástí rychlých výsadkových operací. Specifikem amerických paradesantních divizí je začlenění bitevních helikoptér, přímo do jejich sestav, v rámci bojové letecké brigády.

Foto: Příslušníci 101. výsadkové divize | Spc. Joshua Taeckens / U.S. Army

VDV - Vozdušno-desantnyje vojska

Ruská výsadková vojska se od západních protějšků liší důrazem na masivní výsadky obrněné techniky, což umožňuje vést delší bojové operace bez okamžité podpory dalších jednotek. Mají k dispozici i vlastní obrněná vozidla, jako je BMD-4, Tajfun-VDV a BTR-MDM, což jim poskytuje značnou palebnou sílu hned po přistání. VDV se skládá z několika divizí, samostatných brigád a dalších podpůrných jednotek. Mezi formace divizního typu patří: 7. gardová výsadková útočná, 44. výsadková útočná (nově formovaná), 76. gardová výsadková útočná, 98. gardová výsadková, 104. gardová vzdušná útočná (nově rozšířená z 31. gardové výsadkové útočné brigády), 106. gardová výsadková. Kromě divizí disponuje VDV také několika samostatnými výsadkovými brigádami: 11. gardová výsadková útočná, 83. gardová výsadková útočná, 38. výsadková (nově formovaná jednotka).

Foto: Ruští výsadkáři | Wikimedia Commons / Pubic domain

Psali jsme:Nadměrné nasazování ruských výsadkářů na hašení největších problémů může znamenat i kompletní zkázu VDV

Schopnosti rozsáhlého výsadku

Velikost výsadku závisí na konkrétním operačním úkolu a logistických možnostech. Česká armáda je schopna vysadit maximálně jednotky na úrovni praporu, přičemž omezení spočívá především v nedostatečných transportních prostředcích. Má to však své opodstatnění. Až do nedávna tvořil naše výsadkové vojsko pouze jeden prapor. Naproti tomu Američané, díky své mohutné flotile strategických transportních letounů, dokážou operovat na úrovni celých divizí. Ruská armáda se v tomto ohledu nachází někde mezi, jelikož disponuje širokou paletou letounů Il-76, An-12, An-26 a An-124, které umožňují vysazení poměrně velkých jednotek i s technikou. Avšak potýkají se s velkými problémy v oblasti údržby starých letadel a nedostatečnými schopnostmi je nahrazovat novými, plynoucí z omezených kapacit ruského vojenského průmyslu.

Padákový nebo aeromobilní výsadek?

Oba tyto přístupy mají své pozitivní i negativní aspekty. Tradiční metoda padákového výsadku má výhodu rychlé koncentrace velkého množství výsadkářů v cílové destinaci i s případným pomocným materiálem a specializovanou technikou. Největším negativem a omezením je zranitelnost velkých transportních letadel ze strany moderních prostředků PVO. Aeromobilní operace provádění za pomocí transportních helikoptér jsou v tomto smyslu efektivnější a bezpečnější v případě, že protivník má rozvinutou protivzdušnou obranu. Dalším důležitým aspektem je charakter cílové destinace výsadku. Pokud ji bude džungle, jako v případě války ve Vietnamu, jsou vrtulníky jasnou volbou. Naopak transport na delší vzdálenosti by byl s ohledem na dolet helikoptér efektivnější a v řadě případů proveditelný pouze za pomocí transportních letadel.

Výsadkáři a NANPAD? Češi chodí na lehko

Výzbroj výsadkářů se v různých armádách liší, přičemž klíčovými faktory jsou zejména přenosné systémy protivzdušné obrany (MANPAD). V případě české armády není běžnou praxí vybavovat výsadkové jednotky systémy MANPAD, což je zčásti důsledkem geografických a operačních priorit. Česká armáda se v oblasti protiletadlové obrany spíše spoléhá na podporu od spojeneckých sil, která poskytuje ochranu na širší strategické úrovni. Naopak americké výsadkové jednotky jsou standardně vybaveny přenosnými protiletadlovými raketami FIM-92 Stinger. Jedná se o klíčový prvek jejich schopnosti působit v prostředí, kde je nebezpečí ze strany nepřátelských letounů a vrtulníků. Tento systém je vysoce mobilní (přenosný) a efektivní v boji proti nízkoletícím cílům. Umožňuje to americkým výsadkářům operovat v odlehlých oblastech. Ruské výsadkové jednotky (VDV) se mohou pochlubit přenosnými systémy protivzdušné obrany, konkrétně Igla-S a Verba, které jsou součástí jejich standardní výzbroje. Nabízejí schopnosti ničení vzdušných cílů a poskytují vysokou míru ochrany proti různým typům vzdušných hrozeb.

Co když se výsadkář střetne s tankem?

Nesmíme zapomenout ani na protitankovou výzbroj. Čeští výsadkáři disponují PTŘS Spike LR a protitankovými granátomety Carl Gustav M4. Tyto zbraně poskytují dobré možnosti ničení obrněné techniky na střední vzdálenost. Americké výsadkové jednotky používají FGM-148 Javelin, jedním z nejmodernějších a nejefektivnějších systémů svého druhu. Kromě toho mají k dispozici i M3 Carl Gustav, který jim poskytuje vysokou variabilitu v boji proti obrněným cílům. Ruské výsadkové jednotky využívají širokou paletu PTŘS: 9K135 Kornet, 9M113 Konkurs, 9K111 Fagot nebo 9K115 Metis. Platí za osvědčené protitankové zbraně, schopné ničit i moderní obrněnou techniku. V případě VDV je třeba zmínit poměrně raritní protitankový prostředek v podobě lehkého tanku/stíhače tanků 2S25 Sprut-SD.

Zdroj: Armáda ČR, Defense News, U.S. Department of Defense, The Kyiv Independent