EXCALIBUR
CZUB

Jaká nová samohybná děla přicházejí v úvahu pro Armádu ČR?

 21. 12. 2018      kategorie: Armáda ČR v akci      12 komentářů

Některé útvary naší armády disponují již extrémně zastaralou technikou. Pořízení nových BVP a radarů je již v běhu, v přípravě je nákup vrtulníků nebo protiletadlových raket, studie proveditelnosti k obměně tanků přijde až za dva roky, v mezidobí by se mohlo rozhodnout o nových samohybných houfnicích. Pojďme se podívat, co se pro 13. dělostřeleckou brigádu nabízí…

Poměrně hojně medializován byl v posledních letech projekt modernizace dosavadních ShKH vz. 77 (samohybná kanónová houfnice), alias DANA, ráže 152 mm. Naše armáda má kromě nich ještě, jen zhruba o dekádu „mladší“, samohybné minomety PRAM-S ráže 120 mm a tažené minomety PRAM-L stejné ráže. Bohužel se před osmi lety zbavila raketometů RM vz. 70 zvaných také GRAD.

houfniceACR_01
Foto: RM 70 (Grad) | army.cz

Psali jsme: Cvičení MORAVIAN GRIFFON 2018 NATO Squadron Exchange 3

Ono totiž dělostřelectvo bylo v předchozích dekádách podceňováno a upozaďováno, a to nejen u nás. Jako by šlo jen o jakýsi relikt druhé světové a posléze studené války…  Samohybné houfnice známe už od první světové války – tehdy Britové vyvinuli Gun Carrier Mark I, avšak k jeho zapojení do bojů ve funkci mobilního dělostřelectva nedošlo. To až právě v druhé světové válce, kdy se Rusům osvědčily samohybná děla SU-76, později SU-85 (ve větším počtu vyráběli Sověti už jen T-34) a dále SU 100, ISU 122 a ISU 152 ZVEROBOJ, zatímco Němci dosahovali úspěchů díky Sturmgeschütz III. Všechny tyto prostředky však byly charakteristické tím, že střílely většinou jen přímou střelbou.

Dlouho poté převládaly pásové verze, teprve později se začaly uplatňovat i kolové, kam spadá ShKH vz.77, DANA. (Podle dostupných informací chce AČR u kolového podvozku zůstat.) Od 90. let minulého století jako by zájem o samohybná děla v mnoha armádách, včetně české, ustrnul. V Afghánistánu se s nimi sice uplatnili třeba Poláci, kteří na ně nezanevřeli a opírají se o samohybnou houfnici Krab a salvový raketomet Langusta, ale teprve až konflikt na Ukrajině ukázal, že dělostřelecké systémy mohou hrát i na bojišti 21. století v podstatě stejnou úlohu jako v historii. Právě největší materiální ztráty a ztráty na lidských životech, které utrpěla ukrajinská armáda na východě svého území, byly způsobeny masivní dělostřeleckou palbou ruských samohybných houfnic a raketometů. Bez větší dělostřelecké přípravy se zde neobešla prakticky žádná vojenská akce, do které byla zapojena jednotka na úrovni rota a výše.

Zbavování se dělostřelecké techniky českou armádou dnes můžeme označit za zbrklé i s ohledem na kauzu Czechoslovak Group, u něhož většina vyřazené techniky AČR našla další využití, a to včetně samohybných houfnic DANA vz.77, které po modernizaci na verzi M1M ve slovenském holdingovém podniku nakupuje Izrael, který je dále prodává do Ázerbájdžánu. (Tento obchod vzbudil pozornost proto, že EU zbraně do této země nedodává kvůli konfliktu v Náhorním Karabachu, ale Izrael patrně sleduje vlastní ochranu proti Íránu dle hesla „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“.)

Psali jsme: AZ AČR aneb kdo je připraven, není překvapen

houfniceACR_02
Foto: DANA M1M (CZ) | CSG

Z hlediska AČR přicházejí modernizovaná děla DANA M1M v úvahu spíše pro potřeby Aktivní zálohy.Modernizace 33 kusů v dílnách Tatra Trucks (součást holdingu Czechoslovak Group) za 1,23 miliardy korun sice již byla na spadnutí, počátkem roku 2018 ji však tehdejší ministryně obrany Karla Šlechtová zrušila. Jako důvod uvedla, že ráže 152 mm není kompatibilní s NATO a modernizace jen kvůli zásobám munice ve skladech by byla krátkozraká.

To je bezesporu logický argument, ale nemělo by zůstat jen u něj. Klíčová je také, vlastně především, otázka řízení palby. Při spolupráci armád NATO totiž nejde jen o to, kdo čím střílí a kam až dostřelí, nýbrž především o schopnost zajistit, aby všichni stříleli správným směrem, mohli se vzájemně navádět a podělit o výsledky. To je ovšem téma pro jiný článek (systém řízení palby - připravuji na příští čtvrtek 27. 12.), vraťme se k houfnicím.

Pokud jde o samohybná děla ráže 155 mm, je třeba klást důraz na jejich pohyblivost (schopnost vypálit maximální počet výstřelů v minimální čase a změnit pozici), snadnost obsluhy (co nejméně členů osádky bez nutnosti jejich sesednutí z vozidla a obsluhy venku) a jejich bezpečnost – tedy opět být schovaní pod pancířem kdykoliv a kdekoliv.

Některá dnešní řešení jsou modulární a umožňují umístit věž na různé platformy (podvozky). Příkladem je německý dělostřelecký modul AGM (Artillerie-Geschütz-Modul) od zbrojovky KMW (Krauss-Maffei Wegmann). Jedná se o dle mínění znalců nejlepší dělostřeleckou zbraň na světě vyvinutou původně na základě dodnes jedné z nejlepších samohybných houfnic, tedy houfnice PzH-2000, tedy Panzer Haubitzer – česky obrněná houfnice. Před čtyřmi roky byl systém AGM představen na kolovém vozidle ARTEC Boxter, dříve byl již umístěn na BVP ASCOD 2. Pro potřeby AČR se rýsuje možnost umístit jej na podvozek Tatra.

houfniceACR_03
Foto: PzH2000 | kmweg.com

Na podvozku Tatra T815 8x8 se ovšem už před třemi roky objevil též francouzský CAESAR. Jenže jeho posádka tvořená standardně 5 osobami není při střelbě chráněna ani proti palbě protivníka, ani proti působení otravných chemických nebo bakteriologických látek. Jak již bylo zdůrazněno, pokud někdo musí mimo vozidlo – a to je případ CAESARa, rychlost střelby se snižuje a ohrožení osádky zvyšuje. Navíc zkušenosti s použitím houfnic CAESAR ukazují, že houfnice má díky svému uspořádání problémy s udržením stabilní teploty vezených prachových náložek, což jí činí problémy s následnou přesností vedení palby.

houfniceACR_04
Foto: CAESAR | Wikimedia Commons

Ve hře – opět především z důvodu možného umístění na podvozek Tatra, je dále nové švédské dělo ARCHER. Původně vznikalo i pro norskou armádu, ale projekt nabral zpoždění a neplnil ani technické požadavky, takže Norové od něj odstoupili a nakoupili raději jihokorejské houfnice K-9. Nu a Švédové se tudíž vehementně snaží „norských“ vozidel zbavit, sama švédská armáda je odmítá přikoupit. Už z tohoto důvodu by měla být k ARCHERu obezřetná i AČR.

houfniceACR_05
Foto: ARCHERA | Wikimedia Commons

A tak se nakonec vracíme k osvědčeným a mnoha armádami (Itálie, Holandsko, Řecko, Litva, Chorvatsko, Katar) zavedeným PzH-2000 zbrojovek KMW a Rheinmetall, které se velice dobře uplatnily i v Afghánistánu. Posádka je kvůli udržení palby celých 24 hodin sice pětičlenná, trvalá rychlost palby patří ovšem ke světové špičce (7 výstřelů za minutu), jakožto i kapacita 60 nábojů a pohyblivost věže (1800 + 1800 stupňů, zatímco většina jiných systémů jen 450), takže lze věž otočit v podstatě v rozsahu 360°, kdežto ostatní střílí jen dopředu vpravo a vlevo. Co se týče hlavně, vyrábí ji Rheinmetall, hodnocený jako nejlepší výrobce hlavní na světě (tanky ABRAMS mají kanóny Rheinmetall, stejně jako německé Leopardy nebo BVP LYNX a PUMA).

Jak již bylo řečeno, z hlediska preferencí AČR sice není zájem o pásový podvozek, ale ten by mohla a měla zájem nahradit domácí Tatra. Jistě má smysl v rámci AČR usilovat o houfnice, které jsou ověřené a patří do „A“ třídy. Přeci jen, nekupujeme jich mnoho, a tak by měly být co nejkvalitnější. Stejně tak si pro zálohy ponechat, resp. modernizovat ShKH vz. 77, alias DANA.

ARMY24

Komentáře

Carlo

23. 12. 2018

veka: za to nás vysavájí spolu s ostaními okolnímy státy od roku 1990....

veka

21. 12. 2018

ti hnusní Amíci, co se zasloužili o to, že naše republika vůbec vznikla, nás, na rozdíl od našich východních bratrů neokupovali, ani nás čtyřicet let nevysávali, ti musí ležet v žaludku, co?

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací