Ještě před několika lety bylo Japonsko v očích světa symbolem zdrženlivé bezpečnostní politiky. Země, která po druhé světové válce stavěla svou identitu na pacifismu, dlouho pečlivě hlídala, aby její armáda působila především jako štít, nikoli jako meč. Dnes se ale situace viditelně mění — a v Pekingu to vyvolává stále větší neklid.

Foto: Odpálení střely Tomahawk z japonské lodě | JMSDF

Psali jsme:Elitní bojoví chirurgové SOST

Japonsko totiž zrychluje modernizaci ozbrojených sil způsobem, který už nejde přehlédnout. Tokio posiluje protivzdušnou obranu, investuje do dlouhodosahových střel, rozvíjí bezosádkové systémy a buduje kapacity, které mají armádě umožnit nejen odrážet útok, ale také zasáhnout protivníka na větší vzdálenost. Právě tato proměna je v Číně čtena jako odklon od čistě obranné doktríny.

Jedním z nejcitlivějších bodů je rozmisťování nových systémů v prostoru, který má přímou vazbu na Tchaj-wan a širší bezpečnostní rovnováhu v regionu. Japonské ministerstvo obrany plánuje posílit obranu odlehlých ostrovů rozmístěním protivzdušných a elektronických systémů jen 110 kilometrů od Tchaj-wanu. Na ostrově Jonaguni mají být umístěny jednotky vybavené systémy Type 03 Kai, elektronickým bojem NEWS a nejnovějšími prostředky Type 24. Z pohledu Tokia jde o logickou reakci na rostoucí vojenský tlak Číny. Z pohledu Pekingu ale podobné kroky vypadají jako součást širší ofenzivní přípravy.

Ještě větší pozornost budí japonské raketové programy. Tokio urychlilo výrobu hypersonických střel, která byla původně plánována až na rok 2031, ale byla přesunuta už na rok 2026. Na první prioritní kontrakt vyčlenilo 3,1 miliardy jenů. Do výzbroje mají od roku 2026 vstupovat také balistické střely s hypersonickými klouzavými bloky HVGP Block 1. Vedle toho Japonsko rozvíjí i dlouhodosahové úderné schopnosti v podobě modernizovaných raket Type 12 a nových systémů Type 25.

Právě tyto zbraně mění strategický obraz celé oblasti. Modernizované střely Type 12 mají dosah přes 1 000 kilometrů, zatímco systém Type 25 je navržen jako dlouhodosahová úderná kapacita proti pozemním i námořním cílům. Ve verzi 12SSM-ER dokáže zasahovat hladinové cíle o výtlaku až 15 000 tun na vzdálenost až 1 500 kilometrů. Pokud budou tyto prostředky rozmístěny v Okinawě nebo na dalších jižních ostrovech, dostává Japonsko do rukou schopnost zasahovat cíle, které byly ještě nedávno mimo jeho praktický dosah. A právě to je pro Čínu mimořádně citlivé.

Psali jsme:Když selže zbraň, musí voják umět reagovat. Boj zblízka je poslední možností

Psali jsme:Ruská jaderná vlajková loď se vrací. Modernizace za dvě miliardy eur trvala třicet let

Psali jsme:Chrudimští výsadkáři převzali první útočné nože Cháron

Peking proto stále hlasitěji mluví o „remilitarizaci“ Japonska. Čínští komentátoři i představitelé varují, že rozšiřování dlouhodosahových úderných kapacit, rozvoj bezpilotních systémů a důraz na takzvané protiúderné schopnosti mohou podkopat stabilitu v Asii. Z čínského pohledu nejde jen o technickou modernizaci, ale o zásadní posun v japonské bezpečnostní filozofii. Obavy vyvolává i to, že Tokio zvažuje další úpravy svých klíčových strategických dokumentů, které mohou posílit protivzdušnou obranu, bojovou vytrvalost i nasazení platforem schopných nést dlouhodosahové střely.

Japonsko ale podobnou interpretaci odmítá. Tvrdí, že všechny kroky spadají do rámce sebeobrany a odstrašení. Tokio dlouhodobě argumentuje tím, že bezpečnostní prostředí v regionu se dramaticky zhoršilo: Čína masivně rozšiřuje své ozbrojené síly, Severní Korea pokračuje v raketových a jaderných programech a tlak na ostrovní linie v jihozápadním směru roste. Z této perspektivy je posilování obrany spíš odpovědí na realitu než pokusem o změnu role Japonska v regionu.

Právě tady leží jádro celého sporu. To, co Tokio popisuje jako nezbytné odstrašení, vnímá Peking jako nebezpečný posun k ofenzivnímu potenciálu. A mezi těmito dvěma výklady se odehrává nová bezpečnostní hra v Indo-Pacifiku.

Japonsko dnes už není zemí, která se spokojí jen s pasivní obranou vlastního území. Buduje armádu schopnou reagovat rychleji, útočit dál a působit tvrději než kdykoli v předchozích desetiletích. Pro jeho spojence je to důkaz odpovědnosti v nejisté době. Pro Čínu varovný signál, že se v regionu rodí nový mocenský poměr.

A pokud bude tento trend pokračovat, napětí mezi oběma asijskými giganty se nejspíš nestane výjimkou, ale novým standardem.

Zdroj: Defence Blog