EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Neuvěřitelný příběh Henryho E. Erwina - Příběh o hrdinství, odvaze a sebeobětování

 15. 01. 2020      kategorie: Události      4 komentáře

Tento neuvěřitelný příběh, který se opravdu stal za 2. světové války, je ukázkový příklad lidské odvahy a sebeobětování, za což bylo americkému vojákovi Henrymu E.  Erwinovi, Sr. uděleno nejvyšší americké vyznamenání - Medaile cti (v orig. Medal of Honor). Nutno podotknout, že zcela zaslouženě.

Henry Eugene "Red" Erwin, Sr. byl radioperátor na palubě letounu B-29 v pacifiku. Erwinova jednotka byla 52. bombardovací peruť, 29. bombardovací křídlo a Erwinův B-29 byl jedním z mála strojů (u XXI Bomber Command pod velením Maj. Gen. Curtise E. LeMaye), který měl dvě jména: "Snatch Blatch" a "The City of Los Angeles". Velitelem a pilotem letounu byl kapitán George A. "Tony" Simeral. Jednalo se o sehranou a ostřílenou posádku, která již měla za sebou řadu úspěšných misí.

Nebezpečná 11. bojová mise

Psali jsme: Češi jsou ohledně odzbrojování ze strany EU velice tvrdohlaví a všem nařízením se brání

Cílem toho rána byla chemická továrna nacházející se v horách poblíž Korijamy asi 110 mil severně od Tokia. Byl to dosud nejvzdálenější cíl pro B-29 se základnou na Mariánách. B-29 "Snatch Blatch" byl ten den vedoucím letounem. Na místě rádiového operátora byl jako obvykle Henry Erwin, skromný farmářský chlapec narozený v květnu 1921 v Adamsville v Alabamě. Jako každý let Erwin zvládal nejen radiokomunikaci, ale i další úkoly. Jedním z Henryho úkolů bylo např. vypuštění fosforové světlice nad cílem, aby dalším letadlům označil cíl útoku. Letoun se blížil k japonskému pobřeží a Erwin se připravil na odhození světlice. Byla to jedna z misí, která byla prováděna při nízkém letu a Erwin byl tak oblečen pouze v košili. Neměl ani čepici ani helmu. Cíl se přiblížil, a tak Henry vytáhl pojistku pro světlici a připravil odhoz.

Crew of the B-29 Superfortress City of Los Angeles
Foto: Posádka B-29 Superfortress "City of Los Angeles" | thisdayinaviation.com

Někteří členové posádky již dříve vyjádřili obavy, že světlice jsou příliš blízko pumovnice a poukazovali na to, co by se stalo, kdyby fosfor zahořel. B-29 "Snatch Blatch" nesl v tento den více než tři tuny zápalných bomb. Výsledný výbuch by byl tak silný, že by posádka ani nestihla zaregistrovat, co se stalo. Výbuch mohl také zlikvidovat nejen B-29 "Snatch Blatch", ale i celou čtyřmístnou formaci ostatních strojů.

Psali jsme: Poslední žijící parašutista shozený do protektorátu oslavil 93. narozeniny

Ale zpátky k našemu příběhu. Erwin byl právě připraven vyhodit světlici, když v tom venku něco zahlédl. "Stíhači," zvolal. A opravdu. Venku se zjevil japonský dvoumotorový letoun Ki-45 a několik stíhaček Zeke.

Letoun byl v té době zrovna nad místem shozu a Erwin proto vypustil světlici. Ta však odmítla propadnout, zasekla se a vybuchla mu přímo do obličeje. Vadná pojistka světlici odpálila dřív než měla a po kontaktu s kyslíkem světlkice vzplála teplotou kolem 1000 stupňů. Erwinova hlava se tak ocitla ve velké ohnivé kouli a voják prožíval nefalšované peklo. Erwin měl v mžiku místo očí hromadu puchýřů, přišel o nos i uši a v podstatě neměl obličej. Letoun zaplnil dusivý kouř a ostatní členové posádky se dusili a zvraceli. "Snatch Blatch" se tak, i když nebyl zasažen, vymkl kontrole. V pilotní kabině pak pilot George A. "Tony" Simeral bojoval s řízením, aby zabránil pádu, avšak přes hustý kouř nic neviděl. Erwin věděl, že nemůže aktivovanou světlici pustit, protože by zapálila celé letadlo, a tak se, zcela slepý, se spáleným obličejem a tělem pokrytým hořícím fosforem, plazil skrze letadlo, s jednou rukou na kost spálenou pevně držící světlici přitisknutou k tělu a druhou rukou šmátrajíce před sebou.

Private First Class Henry Eugene Erwin, Air Corps, United States Army, circa 1943. (U.S. Air Force)
Foto: Henry Eugene Erwin v roce 1943 (U.S. Air Force) | thisdayinaviation.com

Druhý pilot Stabler nevěřícně koukal když se ze zakouřeného letadla připotácela hořící lidská bytost, která vrávorala a křičela: „Otevři Okno! Otevři okno!“ . Silný žár byl cítit z jednoho konce letadla na druhý a zdálo se jisté, že B-29 se promění v hořící pochodeň. Kapitán Simeral se otočil a zakřičel: ,,Vyhoďte to z okna!". Stabler pak užasle pozoroval Erwina, jak se snaží dělat něco, čeho by žádná lidská bytost neměla být schopna dosáhnout. Erwinovi se podařilo otevřít okno. "S dovolením pane," vydal ze sebe bolestí zkoucený Erwin a vyhodil hořící světlici z okna. V ten okamžik mu došly síly a zhroutil se na podlahu. Erwin tak zachránil celé letadlo včetně 10 mužů na palubě. Poté, co se letoun dostal do výšky 90 metrů nad zemí, kouř ustoupil a v letadle začalo být vidět. Pilotovi se tak podařilo letoun vyrovnat a zamířil směrem k nejbližšímu letišti na Iwo Jimě.

Jakmile byl letoun pod kontrolou, posádka uhasila pomocí hasících přístrojů požár na palubě včetně Erwinova hořícího těla. Stabler Erwinovi pak podal morfin, aby zmírnil bolesti, které musely být neskutečné. I přes nesnesitelné bolesti, zůstal Erwin během celého letu při vědomí a jediné co řešil, bylo, zda jsou ostatní členové posádky v pořádku. Všichni věděli, že Erwin zemře. Popáleniny byly tak drastické, že to prostě nemohl přežít. Erwin později prohlásil, že po jeho boku byl anděl, který říkal: „Jdi, jdi, jdi. Dokážeš to.... "Ještě ten večer připravili důstojníci ​​jednotky doporučení pro Medal of Honor - Jedinou Medal of Honor pro člena posádky B-29.

Flight crew of B-29 City of Los Angeles and Staff Sergeant Henry E Erwin at his Medal of Honor presentation, 19 April 1945
Foto: Posádka bombardéru B-29 "Snatch Blatch" a Henry E. Erwin během předávání Medal of Honor, 19. dubna 1945 | thisdayinaviation.com

Následujícího dne v pět ráno byl probuzen generál LeMaye v jeho sídle na Guamu a byla mu sdělena neuvěřitelná událost bombardéru B-29 "Snatch Blatch". LeMay okamžitě projevil o danou událost osobní zájem a poslal Erwinovo doporučení na MoH do Washingtonu, D.C. Zařídil také, aby Erwinův bratr, který sloužil u mariňáků v Pacifiku, mohl za svým zraněným bratrem přiletět. Nominace na Medal of Honor byla schválena v rekordním čase několika hodin. Na LeMayův příkaz pak transportovali Erwina z Iwo Jimy na Guam, kde mohl během posledních hodin svého života získat lepší lékařskou péči. LeMay udělal vše, co bylo v jeho silách, aby mohl Erwin dostat Medal of Honor ještě zaživa. Medaili cti hledali na rychlo v celém Pacifiku a zjistili, že existuje pouze jeden jediný exemplář, a to ve skleněné vitríně v Pearl Harboru na Havaji. Okamžitě bylo vysláno speciální letadlo, které pro ni letělo 6500 kilometrů. Na Hawaii však nastala komplikace. Nikdo z přítomných na místě nemohl najít klíč k vitríně s medialí. Proto vojáci neváhali, vitrínu na místě rozbili, popadli medaili a spěchali zpět na 6500 km vzdálený Guam.

Jen týden poté, co B-29 téměř vyhořela zevnitř, se pak udál malý ceremoniál. Ervin v té době vypadal jako mumie, byl zcela omotán obvazy. Měl jen 2 díry na oči a otvor pro ústa. Kolem lůžka se sešla celá jeho posádka a spolu s generálmajorem Willisem Halem sledovali, jak LeMay připnul Erwinovi Medaili cti a řekl mu: „Vaše snaha zachránit životy vašich kamarádů je tím nejneobvyklejším druhem hrdinství jaký jsem kdy poznal." Erwin z pod obvazů odpověděl: „Děkuji, pane.“

Red_Erwin_1995
Foto: Henry Eugene "Red" Erwin, Sr. v roce 1995 | Wikimedia Commons

LeMay si byl jistý, že vyznamenání nestihne Erwinovi, díky rozsahu jeho popálenin, udělit za života, avšak Erwin všechny překvapil tím, že odmítl jen tak zemřít a začal se navíc pomalu zotavovat. Henry Eugene "Red" Erwin, Sr. se stal jediným členem posádky, který kdy získal Medal of Honor za akci na palubě B-29. Šéf armádního letectva Arnold pak napsal Erwinovi osobní dopis: „To co jsi udělal považuji za jeden z nejodvážnějších činů války.“

V říjnu 1947 po nepřetržité 30 měsíční hospitalizaci a 41 operacích byl Ervin propuštěn domů. Znovu získal zrak, ale ztratil schopnost ovládat jednu ruku a celé tělo měl pokryté popáleninami. Následně strávil 37 let jako poradce ve Veterans Administration Hospital v Birminghamu v Alabamě. Erwin zemřel 16. ledna 2002 ve věku 80 let a je pohřben v Birminghamu v Alabamě.

CENOVÉ BOMBY (615)

Komentáře

Slow

19. 01. 2020

v mžiku přišel o nos i uši ?

liberal shark

16. 01. 2020

To je neuvěřitelné, co ten pán dokázal, A líbí se mi i to, jak na jeho hrdinský čin reagoval aparát USAF.

jerry

16. 01. 2020

Neskutečná je síla vůle.

Monarchista

15. 01. 2020

Opravdu tvrdý chlapík, který chtěl žít a tu medaili si opravdu zasloužil. Má náš obdiv i úctu:heart:

Přidat komentář

POPUP
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací