Jekatěrina se narodila 22. prosince 1925 v Leningradě jako Jekatěrina Michajlovna Illarionovna. Její otec byl voják a matka lékařka v místní nemocnici. Oba rodiče ji však zemřeli, když byla ještě malá a tak strávila dětství v Leningradském sirotčinci, od 15 let pak bydlela u své starší sestry a stala se z ní zdravotní sestra. V létě 1941 absolvovala kurz pro sestřičky Červeného Kříže. Když zaútočilo Německo na Sovětský svaz, nechala se přeřadit do Brestu, kde létal její bratr jako stíhací pilot. Při bombardování Brestu však zemřel, než k němu stihla dorazit a místo toho odešla do Smolenska, kde se chtěla jako zdravotní sestra dostat na frontu. To se jí však nepodařilo a tak pracovala jako dobrovolná zdravotní sestra v místní vojenské nemocnici. Když se však Němci blížili ke Smolensku, dostala se k armádě jako polní sestra jednotky situované v Gžatsku (od roku 1968 přejmenováno na Gagarin).

Foto: Jekatěrina Michajlovna Demina během své služby jako zdravotní sestra | Flicker

Německý útok byla však velmi rychlý a Jekatěrina byla během tohoto boje zraněna minometnou střepinou na noze a následně byla evakuována do Baku, kde se léčila. Jelikož od mala milovala moře, požádala vojenského komisaře o přidělení k loďstvu. Přání se jí splnilo a tak byla přidělena jako sestra na lékařskou loď "Krásná Moskva", která převážela raněné ze Stalingradu přes kaspické moře do Krasnovodska. Na lodi povýšila na samostatnou zdravotnici a získala odznak "Vynikající námořník" za příkladnou disciplínu a skvělé výsledky.

Psali jsme:„Ďábel“ v kokpitu Zera - Hirojoši Nišizawa

Po skončení bitvy u Stalingradu byla ustanovena jako zdravotnický instruktor k 369. samostatnému námořnímu výsadkovému praporu. Velitel praporu ovšem kategoricky odmítl vpustit ženu k mariňákům, ovšem nakonec mu to bylo z vyšších míst nařízeno. 369. výsadkový prapor byl nejdříve součástí Azovské flotily a poté Dunajské flotily a Jekatěrina tak prošla vyloděním a boji na Kavkaze, na Krymu a námořními boji v Azovském a Černém moři, na Dněstru a na Dunaji. Bojově s jednotkou prošla Rumunskem, Bulharskem, Maďarskem, Jugoslávií, krátce i Československem a boje zakončila v Rakousku.

Foto: Jekatěrina Michajlovna Demina během své služby jako zdravotní sestra | Flicker

Během vyloděni v Těmrjuku 25. září 1943 sama odtáhla do bezpečí a následně ošetřila celkem 17 vojáků, kterým tímto zachránila život. Za tento čin jí major Sudarikov dekoroval Řádem Rudé Hvězdy. Během vylodění v ukrajinském Kerči přímo na pláži pod těžkou nepřátelskou palbou ošetřila dalších 13 vojáků a během bojů o město dále ošetřila 85 dalších vojáků, za což byla následně dekorována Řádem vlastenecké války 2. stupně a medailí "Za Odvahu".

Po osvobození Krymu byl její prapor přeřazen do Dunajské flotily, kde si v Oděse Jekatěrina na chvíli odpočinula. Její další mise bylo dobytí pevnosti Bilhorod-Dnistrovskyj (turecky Akkerman). V noci z 21. na 22. srpna 1944 byla jedním z prvních Rudoarmějců, kteří překročili řeku Dněstr. Jako jedna z prvních vylezla na 5 metrový sráz a pomáhala dalším vylézt nahoru. Navzdory krutému boji se spíš než ošetřování věnovala boji, kdy obsluhovala těžký kulomet Maxim. Během boje pozabíjela 24 nepřátelských vojáků a 9 z nich zajala, mezitím ještě stihla poskytnout první pomoc 17 spolubojovníkům. Za tuto projevenou statečnost a houževnatost v boji byla hned druhý den předložena k udělení Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského Svazu, ovšem nakonec získala "jen" Řád Rudého Praporu.

Psali jsme:Nikola Tesla a rádiově řízené zbraně za Velké války

4. prosince 1944 se zúčastnila klamného útoku na pevnost Ilok v Jugoslávii. Její rota o počtu 52 lidí se vylodila a zaútočila na početnou německou jednotku v pevnosti, která se je snažila zahnat do ledové rozvodněné řeky poté, co Němci zjistili, že sovětských útočníků není mnoho. Po dvouhodinovém boji z 52 sovětských mariňáků zůstalo naživu pouhých 13 a všichni byli nějakým způsobem zraněni. Někteří z nich byli zastřeleni, někteří utonuli v ledové vodě, když se snažili dostat do bezpečí. Kvůli rozvodněné řece jim 52. Střelecká divize nemohla přijít včas na pomoc, jak bylo předem dohodnuto. Jekatěrina kulometem pobila 5 vojáků. Jejich mise byla s úspěchem splněna, kdy její jednotka na sebe vázala početnou německou jednotku, která za nimi vyrazila do pronásledování zatímco sovětské a jugoslávské jednotky tak mohly pevnost snadněji obsadit. Přestože byla mise brána jako úspěšná, vybrala si až příliš mnoho obětí. Z celkových 52 sovětských mariňáků jich nakonec přežilo pouze 7. Sama Jekatěrina byla převezena do polní nemocnice s velkou ztrátou krve a těžkým zápalem plic.

Foto: Jekatěrina Michajlovna Demina během oslav konce války v roce 2013 | Wikimedia Commons

9. prosince 1944 byla opět navržena na titul Hrdina Sovětského Svazu, ale ani tentokrát to nevyšlo. Dokonce ani poté, co admirál Gorškov, velitel Dunajské flotily, poslal osobní žádost do Moskvy. Tam ovšem shledali popsaný průběh bitvy za nepravděpodobný a tak z toho zas nic nebylo. Jekatěrina dostala opět "pouze" druhý Řád Rudého Praporu. Po svém zotavení dostihla svou jednotku v Československém Komárnu, o který svedla boj a pokračovala dál až do Vídně, kde jí zastihl konec války. Demobilizována byla v listopadu 1945.

V roce 1950 absolvovala Mechnikovův sanitární ústav v Leningradě a následně pracovala jako vyškolený zdravotník v Eleketrostalu u Moskvy, kde se také provdala a přijala příjmení Demina. V roce 1964 režisér Viktor Lisakovič natočil dokumentární film Katyuša, který pojednává o Jekatěrinině neuvěřitelné vojenské kariéře. Film získal cenu „Zlatá holubice míru“ na Mezinárodním filmovém festivalu v Lipsku.

Foto: Jekatěrina Michajlovna Demina za 2. světové války a kolem roku 2013 | Flickr

Jekatěrina se nakonec opravdu dočkala své zasloužené Zlaté Hvězdy, kterou byla dekorovaná 5. května 1990. Jekatěrina Michajlovna Demina zemřela v rodinném kruhu 24. června 2019 ve věku 93 let. Pohřbena je v Moskvě.