Velkým tématem evropské politiky je pomoc Ukrajině, bránící se proti ruské agresi. Prakticky všechny evropské státy se snaží Ukrajině pomáhat, a včetně dodávek zbraňových systémů.

Foto: PzH 2000 čekající na transport | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:BMP-2 - Bolestivý zrod

Vedle evropských států a USA ale Ukrajině zbrojními dodávkami pomáhají i další, mimoevropské státy. Jedním z nejnovějších poskytovatelů zbraňových systémů pro Ukrajinu se stal Katar, který Ukrajině ve spolupráci s Německem předal část svých samohybných děl PzH 2000.

Katar – nejmenší světová mocnost

Blízkovýchodní Katar přitom v posledních desetiletích praktikuje zajímavou zahraniční politiku, která mu dodává takřka charakter mocnosti. Katar se rozsáhle angažuje v oblasti celého Blízkého východu a Severní Afriky, ale také v postsovětských zemích. Jde o poměrně odvážnou politiku, do značné míry nezávislou na velmocích, ale také často v rozporu s dalšími sunnitskými státy. Je to poněkud absurdní u země, která měří jen cca 11 000 km2 a má necelé 3 miliony obyvatel. Tato politiku si ovšem Katar může dovolit jen díky obrovské ekonomické síle pocházející z těžby zemního plynu, která mu zajišťuje nejvyšší HDP na obyvatele na světě. Vysoké příjmy z těžby nerostného bohatství umožňují Kataru sponzorovat různé aktivity, včetně činnosti Muslimského bratrstva či různých skupin v Sýrii. Značný vliv si získala známá televizní stanice Al-Džazíra, taktéž podporovaná katarským emírem.

Součástí této velkorysé politiky je i výstavba ozbrojených sil, a to zejména od roztržky s ostatními sunnitskými státy regionu v roce 2021. Zatímco do té doby Katar udržoval spíše symbolické ozbrojené síly, od roku 2021 jednak navyšuje početní stavy armády, a především realizuje rozsáhlé akvizice vojenské techniky. Katar přitom díky dostatku financí realizuje odvážnou politiku, kdy vojenskou techniku nakupuje od různých zemí. Jedním z hlavních dodavatelů vojenské techniky pro katarské ozbrojené síly se stalo Německo.

Německé dodávky pro Katar

Německo přitom ve vztahu k Blízkému východu realizuje velmi opatrnou politiku, a to i přesto, že má s tímto regionem rozsáhlé ekonomické vztahy. Německá vláda např. opakovaně zakázala dodávky zbraňových systémů do Saúdské Arábie, tanků Leopard 2 či ponorek. Šlo přitom o lukrativní obchody v hodnotě miliard dolarů.

Psali jsme:Samohybný minomet pro konflikty budoucnosti

Dodávky pro malý Katar jsou ovšem méně kontroverzní. Již v roce 2018 proto byl uzavřen mezi německou vládou, resp. německými firmami a Katarem obří kontrakt na dodávku německé vojenské techniky. Katar si tak v Německu zakoupil 62 tanků Leopard 2A7, dále obrněné automobily Fenek. Objevily se i spekulace o akvizici německého BVP Lynx. Součástí tohoto obřího kontraktu byla i dodávka celkem 24 samohybných děl PzH 2000.

Samohybné dělo PzH 2000

Německé PzH 2000 patří mezi nejmodernější pásová samohybná děla, a to i přesto, že jeho výroba byla zahájena již v roce 1995. Představovalo obrovský krok oproti americkému samohybnému dělu M-109, které mělo ve výzbroji německé armády nahradit.

PzH 2000 naplňuje všechny charakteristiky současného samohybného děla. Je vybaveno výkonným dělem západní ráže 155 mm o délce 52 ráží. To dosahuje dostřelu přes 40 km, což představuje současný standard. Schopnosti tohoto děla umocňuje i automatické nabíjení. Na rozdíl od módních kolových samohybných děl kategorie TMG (jakým i typ Caesar, známý z výzbroje AČR) PzH 2000 užívá pásový podvozek. Díky němu dosahuje vysokých výkonů i v náročném terénu. Německé PzH 2000 představuje robustní samohybné dělo, jeho hmotnost dosahuje 55 tun. Na druhou stranu se PzH 2000 vyznačuje vynikající ergonomií, ale i značnou odolností. I pro tyto vlastnosti se německé PzH 2000 stalo úspěšným exportním artiklem. PzH 2000 si tak zakoupila např. Itálie nebo Řecko, či zmíněný Katar. Nejnovějším zákazníkem pro samohybná děla PzH 2000 se stala Ukrajina

PzH 2000 pro Ukrajinu

Dodávky samohybných děl pro Ukrajinu jsou reakcí na ukrajinský konflikt, na agresi Ruska vůči Ukrajině. Tato válka totiž jasně ukázala na nedostatečnost ukrajinského dělostřelectva, které sice bylo početné, ale sestávalo se jen ze starší techniky pocházející ještě z dob Sovětského svazu, např. samohybných děl 2S1 Gvozdika a 2S3 Akacija. Tato samohybná děla se ovšem vyznačovala jen nízkým dostřelem.

I proto se na Ukrajině plně projevila převaha západních samohybných děl ráže 155 mm. Ta díky svému vysokému dostřelu přesahujícímu 40 km, ale stejně tak schopnosti přesné palby i na maximální vzdálenost dokázala rozbít celou řadu ruských útoků.

Z toho důvodu se západní pomoc Ukrajině hodně soustředila právě na samohybná děla. Jádrem německé pomoci se stala PzH 2000. V první fázi Německo spolu s Nizozemskem dodaly 12 těchto samohybných děl z přebytků svých armád. Na tyto dodávky měla navazovat dodávka celkem 100 PzH 2000 z novovýroby, tato dodávka ale nebyla realizována.

Na druhou stranu Německo poskytlo Ukrajině dalších 18 PzH 2000 z výzbroje své vlastní armády. Německo chtělo dodat i další PzH 2000, tato snaha ale narazila na vážný problém. Německá armáda již nemá žádná přebytečná PzH 2000, naopak se jí dnes samohybných děl nedostává. Německý zbrojní průmysl pak není schopen nová děla PzH 2000 vyrobit v dostatečném množství a především patřičně rychle. I proto německá vláda vedená snahou napomoci Ukrajině shání zbraně pro ukrajinskou armádu kde se dá. A jednou z těchto aktivit jsou právě dodávky německých PzH 2000 od Kataru.

Katarské PzH 2000

Je třeba uvést, že tyto dodávky samohybných děl PzH 2000 sloužících dosud v katarské armádě jsou financovány německou vládou. Celý tento zbrojní obchod totiž proběhl v rámci programu Ringtauch, kdy Německo vykupuje od různých států vojenskou techniku pro Ukrajinu, a výměnou za ni nabízí jinou svou techniku. Tohoto programu se ostatně zůčastnila i Česká republika, kdy česká armáda dodala Ukrajině nemodernizované tanky T-72, a výměnou za to získala modernější tanky Leopard 2A4.

V případě katarských samohybných děl PzH 2000 je to obdobné. Německo získalo od Kataru samohybná děla PzH 2000, a to zatím v počtu 6 ks. A na výměnu nabídlo modernější samohybná děla RCH 155, která ovšem budou dodána později. Není navíc vyloučeno, že takto Německo pro Ukrajinu pořídí i další katarská PzH-2000. Objevily se dokonce spekulace, že takto by ukrajinská armáda mohla získat všechna PzH 2000 katarské armády, tj. 24 ks. 

Na kontraktu je zajímavé to, že katarská PzH 2000 jsou prakticky nová, jsou stará jen cca 6 let. Nejsou tedy nijak opotřebená, na rozdíl od PzH 2000 dodaných z přebytků německé armády. Jde tedy o samohybná děla se značnou životností, s vysokou bojovou hodnotou. Ovšem ještě zajímavější je právě to, že takto byla tato samohybná děla získána právě od Kataru. Samozřejmě, celý program je de facto financován německou vládou, Katar na tom nijak netratí. Přesto byl vstřícný postoj katarské vlády samozřejmě klíčový.

Ještě před několika lety se přitom zdálo, že se Katar začne orientovat na Rusko, potažmo i na Írán. Právě s Ruskem měl totiž Katar coby významný producent zemního plynu společné obchodní zájmy, mluvilo se dokonce o vytvoření jakéhosi „plynového OPEC“. Zároveň se tehdy hovořilo se o odklonu Kataru od Západu, a stejně tak se spekulovalo o nákupech zbraňových systémů od Ruska. A určité, byť jen menší dodávky byly skutečně realizovány, šlo zejména o útočné pušky AK-12 a protiletadlové rakety IGLA. Ve hře byly ale mnohem závažnější dodávky výkonných zbraňových systémů, jako jsou protiletadlové systémy S-400. Objevily se i spekulace o možnosti katarské akvizice letounu Su-57.

Nic z toho se ale nerealizovalo. Katar se ve své zahraniční politice, ale i při zbrojních akvizicích dál orientuje na západní státy (a čím dál víc také na Turecko). A dnes na příkladu dodávek samohybných děl PzH 2000 můžeme vidět, že Katar je ochoten napomáhat Ukrajině v jejím boji proti Rusku.

To má ovšem svou hlubší vypovídací hodnotu. I Rusko má v rozvojovém světě řadu spojenců. Převážně jde ale o státy, které jsou podobně kontroverzní jako samotné Rusko – Írán, Venezuela. Případně různé malé, chudé totalitní státy, jako je Eritrea nebo Nikaragua. Oproti tomu s Ukrajinou jsou vedle tradičních západních demokracií ochotny spolupracovat i takové moderní dynamické země, jako je právě Katar. To by pro nás mělo být velkým poučením. 

Zdroj: aljazeera.com, armyrecognition.com