Píše se červenec 1943. V kurském oblouku zuří gigantická tanková bitva. Nacistické Německo se na východní frontě pokouší v rámci operace Citadela naposledy během letní ofenzivy převzít strategickou iniciativu. K jejímu uskutečnění byly shromážděny mj. i mohutné tankové síly, včetně nových typů obrněné techniky – např. tanků Panther, samohybných houfnic Wespe či těžkých stíhačů tanků Ferdinand.

Foto: Sovětští vojáci prohlížejí německé stíhače tanků Ferdinand zničené na orelském úseku fronty v červenci 1943 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Projekt Babylon: Saddámova tajná superzbraň

Ztráty, které obě strany během několika týdnů utrpěly, jsou značné. Rudá armáda krvácí víc, ale na rozdíl od Němců si to může dovolit. „Pouštění žilou“ se v žádném případě nevyhýbá ani elitním formacím SS či Wehrmachtu – právě naopak. Němci velmi spoléhají na odolnost a účinnou výzbroj nové techniky, např. právě těžkých stíhačů tanků Ferdinand. K bitvě shromáždili dva prapory těchto mohutných strojů (653. majora Steinwachse a 654. kapitána Karla-Heinze Noaka), které dohromady tvoří 656. pluk těžkých stíhačů tanků. Celkem se jedná o 90 vozidel. Podporu neohrabaným Ferdinandům poskytuje 3. útočný tankový prapor majora Bruna Kahla, vyzbrojený 45 Brummbäry a dalšími obrněnými vozidly, zejména polopásovými transportéry SdKfz 251.

Jelikož se oba výše zmíněné prapory Ferdinandů téměř vždy nacházely na čele postupu, jako podpora k nim byly přiděleny rovněž obsluhy dálkově ovládaných demoličních vozidel Borgward B.IV, které mají za úkol zejména čistit minová pole. Cílem obou praporů těžkých stíhačů tanků je silně opevněné sovětské postavení kolem Malo-Archangelska a Olchovatky s klíčovou pozicí v podobě kót 257,7 a 238,1.

Přestože se osádkám Ferdinandů podařilo během prvního dne nejen prolomit první linii sovětské obrany, zničit 26 tanků T-34/76 a několik desítek protitankových děl, bylo na minách postupně poškozeno 33 vlastních stíhačů. Přestože se většinu z nich podařilo opravit, další byly z důvodu nemožnosti odtahu do zázemí v nočních hodinách vyhozeny do vzduchu sovětskými tankoborníky či vlastními osádkami. Stále více negativně se projevovala absence sekundární zbraně, se kterou by osádky mohly bojovat proti sovětské pěchotě. Vlastní pěšáci totiž obvykle museli zalehnout krátce poté, co spustilo palbu sovětské dělostřelectvo, a Ferdinandy i přes postup vpřed zůstávaly na bojišti osamoceny. To vedlo k dalším ztrátám, kdy rudoarmějci mohutné stíhače vyřazovali např. svazky granátů, kterými zpřetrhávali jejich pásy.

Do 11. července 1943 Němci zcela odepsali 19 Ferdinandů, z toho 4 vyhořely po poruše pohonné jednotky. Zbývající byly většinou zničeny sovětskou dělostřeleckou palbou nebo výše zmíněným „bojem zblízka“. Dalších 40 stíhačů bylo hlášeno jako nebojeschopných a vyžadovalo větší či menší opravu. I přes další ztráty způsobené zejména mechanickými problémy a nespolehlivostí pokračoval 656. pluk těžkých stíhačů tanků v bojích jižně od Orla, když se zapojil mj. do bránění železniční trati Orel–Kursk.

Psali jsme:Poslechněte si "opravdový" hlas Adolfa Hitlera, který byste nečekali

Na začátku srpna měl 653. prapor připraveno k boji již jen 12 Ferdinandů, 17 dalších se nacházelo v polních dílnách v opravě. 16 strojů bylo nahlášeno jako totální ztráta. 654. prapor disponoval 13 bojeschopnými Ferdinandy, 6 bylo v opravě a 26 nenávratně ztraceno na bojišti. Právě v srpnu došlo ke kuriózní ztrátě jednoho ze stíhačů. Během sovětského dělostřeleckého přepadu bylo zasaženo jedno z odminovacích vozidel Borgward. Výbuch odpálil jeho vezenou 350kg nálož. Ta na kusy zcela rozmetala poblíž stojící velitelský střední tank Panzer III. Trosky tanku, včetně několikatunového podvozku, byly vrženy do vzduchu a když je přitažlivost zemská „dostala“ zase na zem, dopadly na motorový prostor jednoho z Ferdinandů 653. praporu, rozdrtily ho a zapálily.

V polovině srpna 1943 byly oba prapory Ferdinandů staženy z Orla do týlu za účelem přeskupení a tolik potřebných oprav. 23. srpna byla všechna přeživší vozidla od 654. předána 653. praporu. 654. prapor byl následně odeslán do Orleansu ve Francii, aby se zotavil a přezbrojil na Jagdpanthery a Jagdpanzery IV. Nasazení Ferdinandů, i přes obrovský počet zničených tanků, děl a další techniky nepřítele, nedopadlo jistě podle představ německých generálů. Krvavé boje v kurském oblouku přečkalo pravděpodobně 54 Ferdinandů, další 4 byly však po stažení z fronty v Dněpropetrovsku shledány jako neopravitelné. Následovalo stažení vozidel zpět do Rakouska a provedení dobře známých oprav a vylepšení, ze kterých vzešel stroj dnes známý jako Elefant.

Zdroj: warhistoryonline.com