KFX: Nový jihokorejský bojový letoun
Jižní Korea poprvé zveřejnila svůj úmysl vyvinout nový vlastní bojový letoun v roce 2000. Způsobilo to nemalý rozruch, ale řada pozorovatelů a odborníků to zprvu považovala za plácnutí do vody, které vyvolá kruhy, ale postupně se hladina uklidní a půjde vše do ztracena. Nyní však tento jihokorejský úmysl začíná dostávat hmatatelné obrysy a vše nasvědčuje tomu, že za pár let bude trh bojových letadel o něco bohatší.
Foto: Budoucí jihokorejský letoun KFX | DAPA
Jihokorejci si pro své rozhodnutí pustit se do vývoje nového bojového letounu našli několik pádných důvodů a většina z nich má spojitost s Američany. Jihokorejci pochopili, že Američané nepřinesou spojencům žádný nový schopný stíhač jako je F-22 Raptor a jejich novější a lehčí F-35 Lightning II je strojem, který vyvolává spíše pochybnosti než přesvědčení o vhodnosti pro vzdušný boj. Jednoduše se přiklonili k názoru, že americký pokus spojit tři typy letadel do jednoho může skončit dobře pouze v případě zázraku. A zázrak se rozhodně nekonal. Došli také k názoru, že poptávka po letadlech tzv. „páté generace" se ve světě již jasně vykrystalizovala, a bylo by možné díky „díře" zanechané Američany prodejem vhodně postaveného letounu vydělat nemalé peníze.
Po vyhodnocení schopností, silných a slabých stránek svého leteckého průmyslu se Jihokorejci rozhodli jít jednodušší cestou - rezignovat na přísné dodržování vlastností stealth a dát spíše prostor zachování vysoké manévrovatelnosti. Jako podporu si Jihokorejci do první fáze vývoje přizvali několik specialistů o firmy Saab a od firmy Boeing. Švédové pomáhali především při vývoji samotného letadla, zatím co s Američany byla konzultována maximální možná radarová „neviditelnost".
První fáze vývoje obsahující teoretická studia a obecný výzkum trvala asi do roku 2008. Pro další vývojové fáze začal být Jihokorejci hledán nějaký vhodný partner, který by mohl přinést nějaké další poznatky, ale který by především převzal část nákladů. Bylo jednáno s Tureckem, Tchaj-wanem a dokonce i s Polskem. Nakonec bylo v roce 2010 oznámeno partnerství s Indonésií. Indonésie se zavázala převzít 20% nákladů a minimálně padesát letadel pro své letectvo.
Foto: Budoucí jihokorejský letoun KFX | DAPA
Dalším vývojem do roku 2012 se bohužel došlo k závěru, že síly jihokorejské společnosti KAI (Korean Aerospace Industries) nebudou na dotažení celého projektu stačit. Na scéně se proto objevuje firma Lockheed Martin. Ta zpočátku navrhuje jihokorejský vývoj zcela pohřbít a připravit nový jednodušší projekt šitý na momentální možnosti jihokorejského průmyslu. Američané si však chtěli ponechat plnou kontrolu a většinu zisku. To bylo pro jihokorejskou stranu absolutně nepřijatelné.
Další dva roky byla vedena složitá jednání a jejich výsledkem je, že Jižní Korea koupí od společnosti Lockheed Martin 40 letadel F-35 a Lockheed Martin pomůže jihokorejskému leteckému průmyslu s rozvojem a předá mu na 600 technologických řešení pro pokračování projektu KFX.
Tažným koněm budoucího jihokorejského letectva bude tedy asi 200 domácích víceúčelových letounů KFX, které bude doplňovat 40 amerických strojů F-35, plnící především úderné úkoly (to je možná to, k čemu jsou F-35 dobré). Letouny KFX budou náhradou za dnes používané stroje F-16.
Stavba prvního prototypu KFX byla zahájena v letošním roce. První let je očekáván v roce 2021 a výroba první série v roce 2026. Letoun KFX se vyznačuje klasickou aerodynamickou koncepcí bez jakýchkoli zvláštností či specialit. Je poháněn dvěma dvouproudovými motory Hanwha Aerospace F414-KI. Jde o jihokorejskou úpravu amerických F414-GE-400 od firmy General Electric. I přes dvoumotorovou koncepci je KFX lehčí než F-35. Je to asi částečně způsobeno tím, že na F-35 jsou některé segmenty univerzální pro všechny tři existující verze a musí být proto patřičně dimenzovány i pro tvrdá svislá přistání, nebo přistání na letadlových lodích – jsou tedy výrazně těžší.
Foto: Stavba prototypu KFX – stav z jara letošního roku | KAI
Letoun KFX má lepší poměr tahu k hmotnosti než F-35 a dá se tedy předpokládat, že bude mít také lepší manévrovací schopnosti. Problém pravděpodobně nebude ani s dosahováním nadzvukové cestovní rychlosti.
Hlavní nevýhodu KFX představuje jeho nižší úroveň stealth. Proto je také někdy označován jako letadlo generace 4,5. Důvodem je především nedostatek vnitřních prostor pro zbraně. Čtyři protiletadlové řízené střely (počítá se s typem Meteor) mají najít své místo na spodní straně trupu v polozapuštěných pozicích a nemají nijak výrazněji ovlivňovat celkovou odrazovou plochu letounu (EPR). Další výzbroj se má umísťovat na šest závěsníků pod křídly. To je prvek, který z každého letounu stealth dělá velmi jednoduše letoun „no-stealth“.
Další možností pro KFX má být použití speciálních stealth kontejnerů pro výzbroj. Společnost KAI vyjednává o možnosti jejich licenční výroby s firmou Boeing. Boeing tyto stealth kontejnery připravil již pro své starší projekty, a v současnosti je nabízí např. k letounům F/A-18E/F Super Hornet.
Ve vývoji je však i vylepšená verze letounu KFX, u které se nějaké vnitřní zbraňové šachty mají přece jenom objevit. Se stroji této vylepšené verze se počítá ve druhé polovině předpokládané sériové výroby. KFX se může i přes své určité nedostatky stát dobrou alternativou k F-35. Pravděpodobnost, že se najdou letectva, které tento stroj zaujme je více než malá.