Kolosy Rudé armády – sovětské těžké tanky řady KV byly pro Wehrmacht velkým problémem
Na začátku druhé světové války se německé pancéřové divize zdály být neporazitelné. Pomocí své taktiky "bleskové války" (Blitzkrieg), která do značné míry spoléhala na rychlé a obratné obrněné divize využívající vzdušné podpory, Němci dokázali rychle prorazit či obejít téměř každou nepřátelskou obranu.
Ještě během operace Barbarossa v roce 1941 se Němci opět zdáli být nezastavitelní, ale Sověti měli ve svém obrněném arzenálu jednu položku, která se ukázala být trnem v oku mnoha německým velitelům, přinejmenším na taktické úrovni – sovětské těžké tanky KV. Rychle se jim začalo přezdívat "ruské kolosy".
Foto: Zničený KV-1 na jižní frontě v roce 1942 | Bundesarchiv, Bild 101I-216-0412-07 / Klintzsch / CC-BY-SA 3.0
Tanky KV, pojmenované po sovětském ministru obrany Klimentu Vorošilovovi, se od svých německých protivníků výrazně lišily tím, že byly enormně těžké (45 tun) s extrémně silným čelním pancířem (90 mm) i dobrou boční a zadní ochranou (70mm pancíř).
Nic z německého arzenálu jej nedokázalo prostřelit, s výjimkou protiletadlových osmaosmdesátek. Projektily ráže 37 mm a 50 mm tanků Panzer III a Panzer IV se od pancíře sovětských těžkých tanků prostě odrážely a šanci na úspěch při znehybnění těchto behemotů měly pouze pečlivě umístěné výbušniny nebo těžké dělostřelectvo.
Tanky KV nesly pětičlennou posádku a v mnoha různých modelech měly různou výzbroj, od 76,2mm kanonu u základního modelu až po 152mm houfnici v případě KV-2. Kromě toho nesly zpočátku 3 kulomety: jeden koaxiální ve věži, jeden kulový v zadní části věže a jeden kulový v přední části korby. U pozdějších modelů byl na věž namontován ještě jeden protiletadlový kulomet.
Navíc navzdory své hmotnosti umožňovalo odpružení KV s torzní tyčí a široké pásy relativně dobrou manévrovatelnost v blátě i v měkké půdě. Pásy a systém kol byly pozoruhodně odolné a odpovídaly zařazení mezi těžké tanky. Bohužel pro Sověty měly KV jako bojové tanky řadu nevýhod. Za prvé, jejich motor a převodovka nezvládaly jejich hmotnost a tank byl nejen extrémně pomalý, ale také se s ním špatně manévrovalo zejména v náročnějším terénu. Mohl být snadno obcházen jak pěchotou, tak obrněnými německými protivníky. Vynikaly však palebnou silou a především odolností.
Mnohokrát popisovaná bitva osamoceného KV-1 u litevského Raseiniai je pravděpodobně nejlepším příkladem. Jeden KV a jeho posádka dokázaly na jeden den zastavit postup celé německé 6. tankové divize, dokud obklíčenému tanku nedošla munice a palivo a osádka byla nakonec zabita. Jiné příběhy německých vojáků hovoří o tom, že se ani nesčetné množství protipancéřových střel ukázalo proti pancéřování těžkých tanků KV jako naprosto neúčinné. Tanky KV byly palbou malých ráží nezastavitelné, a mnohokrát je doloženo, že postavení protitankové baterie prostě přejely a rozjezdily.
Nedostatky KV však spočívaly nejen v jeho pomalém pohybu. Jeho stavba byla extrémně nákladná a mnohem levnější T-34 se stejnou útočnou palebnou silou bylo možné vyrobit za méně než poloviční cenu. Navíc s pokračující válkou začalo Německo nasazovat obrněnce a děla s větší palebnou silou, což ještě více snížilo atraktivitu tanků KV, ačkoli jejich pancíř byl stále velmi odolný, v kombinaci s malou pohyblivostí již nemohly dosahovat tak dobrých výsledků. Ačkoli KV zůstaly v sovětské armádě po celou válku, jejich výroba se snižovala a v roce 1944 byly nahrazeny novějšími, univerzálnějšími těžkými tanky, jako byla řada IS; tank KV vyzbrojený velmi účinným 85mm kanónem byl přitom jejím ideovým předchůdcem.
Na jejich podvozku vznikla také řada vozidel, které se velmi osvědčily a byly nasazovány až do konce války. Pravděpodobně nejvýraznějším příkladem je sovětské samohybné dělo SU-152, které bylo velmi efektivní realizací myšlenky, jíž se řídil již vývoj a nasazení tanku KV-2. SU-152 bylo vyvinuto specificky pro operaci Uran (velkou stalingradskou protiofenzívu), mělo pevnější a jednodušší konstrukci než starší těžký tank, přičemž dlouhá houfnice byla jednoduše přemístěna do korby, což usnadnilo výrobu, zvýšilo stabilitu a ztížilo nepříteli zásah. Tato děla byla nasazena u Kursku a ukázala se jako vynikající improvizovaný protitankový stroj, kterému se brzy začalo přezdívat "zabiják šelem". Později byl spojen s velkými ofenzívami v letech 1944-45 a byl hojně používán (a fotografován) během bitvy o Berlín. Celkem jich bylo vyrobeno asi 700, včetně pozdní verze ISU-152 založené na vylepšeném podvozku řady IS-1.
Přestože KV-1 provázely problémy způsobené uspěchanou koncepcí, jeho impozantní pověst pramenila především z legendární robustnosti. Připravil půdu pro další generaci sovětských těžkých tanků, které si z něj vzaly jeho výhody. Navzdory názvu, jejich nové věži a těžším dělům byla řada IS (Iosif Stalin) stále převlečenými KV-1. Vypůjčily si vše od podvozku přes pásy, pojezdová kola, odpružení, dieselový motor, převodovku a většinu vybavení. Tanky KV přesto zůstávají symbolem tvrdé úvodní fáze války na východní frontě a významně přispěly k tomu, že se zde jednoznačná německá převaha nepromítla v okamžitou strategickou porážku Sovětského svazu.
Zdroj: warhistoryonline.com