"Mimo dvou vyhořelých stodol, které jsme zapálili my, zatčení několika lidí pro podezření, že oni založili ohně, a rozčarování dělníků je výsledek roven nule. Škodovka neutrpěla nejmenší škody."

Foto: Short Stirling 1651. přeškolovací jednotky těžkých letounů | Wikimedia Commons / Public domain

Tato slova se 29. dubna 1942 objevila v depeši radiostanice Libuše paraskupiny SILVER A, respektive jejího radisty Jiřího Potůčka, a shrnovala výsledek operace Canonbury, tedy náletu britského Bomber Command za spoluúčasti československých parašutistů na plzeňskou Škodovku. K náletu, respektive pokusu o něj, došlo před 83 lety v noci z 25. na 26. dubna 1942.

Psali jsme:Písek a Krev: 50 odstínů dubu

Kromě domácích odbojářů, zejména rodiny Královi a dalších z Plzně, byli hlavními postavami pozemní části operace především českoslovenští výsadkáři Jan Kubiš, Josef Gabčík, Josef Valčík, Adolf Opálka a Karel Čurda. První čtyři jmenovaní se do Plzně přesunuli již 17. dubna. Čurda se k nim připojil až 23. dubna. Britské bombardéry měl původně k cíli navést radiomaják Eureka, který do okupované vlasti přivezla paraskupina OUT DISTANCE. Jenže radiomaják se na dopadové ploše u Ořechova dostal do rukou gestapa, a proto si výsadkáři museli pomoci jinak.

Původní plán počítal jak s radiomajákem, tak také se signalizačními ohni. Ty teď prakticky zbývaly jako jediná možnost, jak bombardéry RAF navést na Škodovku. Kvůli ztrátě radiomajáku došlo k odložení operace. 23. dubna parašutisté oznámili, že se vrací k alespoň první části původního plánu, tedy k použití signálních ohňů. O den později se Josef Gabčík, Jan Kubiš a Adolf Opálka v doprovodu Marie Žilanové vydali na průzkum okolí továrny, aby vytipovali vhodná místa k založení požárů. Vytipovány byly nakonec dvě stodoly, a sice jedna 200 metrů severně od Goldscheiderovy továrny, jež se nacházela jižně od Škodovky a druhá na severovýchodním okraji Starých Skvrňan. Pro snadné založení ohně obstaral pan Václav Král dostatek benzínu.

24. dubna 1942 byl Josef Gabčík z Plzně odvolán a na místě kromě domácích pomocníků zůstali Jan Kubiš, Josef Valčík, Adolf Opálka a Karel Čurda. 25. dubna byla v českém vysílání rádia BBC odvysílána věta: „Buďte připraveni, den odplaty přijde,“ ta oznamovala samotný start bombardérů k náletu na Plzeň.

Úkolem britských bombardérů nebyl jen útok na samotné Škodovy závody, ale i plzeňské seřaďovací nádraží. Vyčleněné síly však naprosto neodpovídaly důležitosti cíle. Z Británie sice odstartoval bombardovací svaz o síle 128 strojů, ale na samotnou Plzeň mělo své pumy svrhnout pouhých 6(!) těžkých čtyřmotorových bombardérů Short Stirling Mk.I. Když pak krátce po půlnoci německé stíhací eso Karl Haisch u Baden-Badenu jeden ze Stirlingů sestřelil, pokračovala dál jen pětice bombardérů RAF.

Psali jsme:Realita bojů na Guadalcanalu – vyčerpávající boj s džunglí i fanatickými Japonci

První varování před blížícími se neznámými letouny bylo pro oblast Plzně vyhlášeno v 0:18 v noci 26. dubna. Letecký poplach byl vyhlášen o 56 minut později. Uběhlo pak dalších 16 minut než se britské bombardéry dostaly nad Plzeň. Jenže veškerou snahu zhatila hlavně nízká a velmi hustá oblačnost. Ta té noci ležela již ve 300 metrech nad zemí a letci tak prakticky nemohli zahlédnout signální ohně. Prostor mezi nimi označoval místo shozu pum.

Ne že by se osádky letadel svůj cíl najít nesnažily. I přes těžkou palbu německého flaku nad městem několikrát proletěly a shodily osvětlovací světlice. Podle hlášení sepsaného po návratu údajně jeden z ohňů spatřila pouze jedna osádka. Bomby byly shozeny naslepo a dopadly zhruba 6 kilometrů od cíle. Žádná z bomb tedy nezasáhla výrobní provozy ani vedlejší cíl v podobě seřaďovacího nádraží.

Kromě poškození necelé třicítky domů, byly největší škody napáchány právě na vyhořelých stodolách a kůlnách, kde shořely tuny slámy, nářadí, dřeva, uhlí, či mlátička. Střepiny bomb měly rovněž na Lochotíně vysklít zahradnické skleníky. Další škody byly způsobeny palbou německých protiletadlových děl. Dá se tak říci, že jediným kdo si při operaci Canonbury vedl dobře ( kromě výsadkářů kterým se podařilo signální ohně založit včas ), byli plzeňští hasiči. Ti např. dorazili k hořící stodole zapálené Adolfem Opálkou a Karlem Čurdou již 2 minuty po ohlášení požáru. Dobře si vedli i jejich kolegové likvidující požár zapálený Janem Kubišem a Josefem Valčíkem. Stodola sice shořela do základů, ale hasičům se podařilo zabránit rozhoření požáru na další budovy.

Výsadkáři byli z nezdaru operace velmi rozladěni a na dalším pokusu, ke kterému se RAF odhodlalo již na počátku května, se kvůli riziku prozrazení odmítli zúčastnit. Jim, jakožto i řadě jejich pomocníků z Plzně, jež se na operaci Canonbury podíleli, zbývaly poslední týdny života na svobodě a poslední měsíce života. Karel Čurda jenž v noci na 26. dubna 1942 zapaloval jeden z ohňů, na ně během svých výpovědí na gestapu v červnu 1942 nezapomněl...

Zdroj: warhistoryonline.com