Bitva o Monte Cassino, které se přezdívá ,,Verdun 2. světové války", byla jedna z nejdelších a nejtěžších bitev druhé světové války. Vysloužila si také přízvisko ,,Pyrrhovo vítězství Spojenců". Pojďme se na tuto bitvu podívat podrobněji.

Klášter Montecassino je benediktinské územní opatství v Itálii založené cca v roce 529 svatým Benediktem z Nursie. Stojí na stejnojmenné, 520 metrů vysoké hoře asi 130 km jižně od Říma, necelé 2 km západně od města Cassino a je nejstarším klášterem západního mnišství. Po staletí sloužil jako vzor pro budování dalších klášterů.

Foto: Monte Cassino vyfocené z polského hřbitova 

Bitva o Monte Cassino (též zvaná Bitva o Řím) byla jedna z nejdelších a nejtěžších bitev druhé světové války, s těžkými ztrátami obou bojujících stran. Cílem Spojenců bylo prolomit tzv. Gustavovu linii a dobýt Řím.

Spojenci po postupu Itálií, narazili na Gustavovu linii. Jedna z části Gustavovy linie, klášter Montecassino, mohl být ideálním úkrytem německých vojsk. Němci byli ve skutečnosti ukryti na svazích kopce, kde také odrazili první únorový útok americké 34. pěší divize. Druhý útok, vedený novozélandskými, indickými a britskými divizemi, opět skončil fiaskem. Generálporučík Clark, velitel 5. armády, zprvu odmítal klášter zničit, později ale na něj americké bombardéry svrhly stovky tun bomb. 

Němci (zejména generál Senger) chtěli původně klášter bojů také ušetřit a nevyužili při budování svých obranných pozic klášter ani jeho nejbližší okolí, nicméně Spojenci si nebyli jisti, zda to myslí upřímně, a právě proto 15. února navedli na klášter několik vln strategických bombardérů, které jej srovnaly se zemí. Němci poté ruiny obsadili a využili jako výhodnou obrannou pozici.

Foto: Bombardování Monte Cassina bylo zcela devastující

Další těžké boje trvaly měsíc, během nichž britská vojska dobyla většinu svahu. Německé rozvědce se však podařilo zjistit, že britské jednotky se stáhnou ze svých pozic, pokud uvidí smluvené znamení amerických jednotek, tři zelené světlice. Němci tyto světlice odpálili a Britové opustili své těžce vybojované pozice. Němci vyklizená místa obsadili a situace byla opět stejná jako před dvěma měsíci. Novozélanďané se snažili kopec dobýt, ale německé tanky je vytlačily zpět. Po třech dnech byl útok odvolán. Dne 15. března zahájili Spojenci další útok, tentokrát po rozsáhlém leteckém bombardování kláštera. Němečtí výsadkáři však jejich nápor zastavili a dne 23. března byl útok opět odvolán.

12. května byl útok svěřen 2. polskému sboru, čítajícímu 50 000 mužů pod velením Władysława Anderse. Zoufalý odpor německých výsadkářů však ztěžoval postup. Poláci postupovali kryti dělostřeleckou palbou ke klášteru. Tehdy se vyznamenal ochočený medvěd Wojtek, patřící generálu Andersovi, který pomáhal nosit munici při nabíjení děl.

Foto: Koluje i pověst, že v průběhu bitvy o Monte Cassino desátník Wojtek pomáhal vojákům v nošení těžkých beden s dělostřeleckými granáty a nikdy žádnou z nich neupustil. Od té doby je medvěd s dělostřeleckým granátem v tlapách symbolem 22. zásobovací roty.

Brzy ráno začali Poláci postupovat vzhůru na klášter, kde se skrývaly zbytky německých parašutistů. Setkali se však s velmi tvrdým odporem a museli tak vést stejně krvavé boje jako již před nimi sváděli Američané, Novozélanďané, Indové a Britové. Teprve ráno 18. května 1944 vstoupila první polská jednotka (huláni) do trosek bývalého kláštera, kde našla a zajala pouze několik Němců, kteří se okamžitě vzdali. Po úporných bojích tak zavlála 18. května nad klášterem vlajka polského státu. Poláci se představili v tom nejlepším světle a dosáhli tak politického úspěchu, který jim nicméně nijak nepomohl. Z Polska se po válce stal vazal Sovětského svazu a velká většina příslušníků 2. sboru se do vlasti již nikdy nevrátila kvůli strachu z Rusů, jejichž chování zažili na vlastní kůži. 

Foto: Ruiny kláštera po spojeneckých náletech, únor 1944

Bitva u Monte Casina skončila spojeneckým vítězstvím, ovšem za velkých ztrát. Němci nedokázali udržet Gustavovu linii a pro Spojence byla nyní cesta na Řím volná. Město Monte Cassino vstoupilo do historie jako místo, kde probíhala asi nejtěžší bitva druhé světové války. Svým průběhem a způsobem boje by spíše zapadala do první světové války. Spojenci zde ztratili přibližně 45 000 vojáků, aby mohli dobýt hlavní město Itálie a Němci přišli o vynikající vojáky, Hitlerovi oblíbence a elitu národa, parašutisty, kteří se dokázali bránit obrovské materiální a početní přesile Spojenců skoro půl roku.

Řada vojenských historiků podotýká, že bombardování kláštera byl veliký nesmysl, neboť jako stojící byl pro obranu jen obtížně využitelný (stojící budovy představují pro obránce spíše riziko než ochranu) – teprve když se změnil v ruiny, stal se vynikající obrannou pozicí, kterou Němci obsadili a na níž se pak drželi celé týdny. 

Video: Dokumentární film Velké bitvy historie - Monte Cassino 1944 / YouTube