Dnes si představíme mladého příslušníka Waffen-SS Jürgena Brandta, který se přes svůj nízký věk brzy vypracoval na zkušeného tankového velitele a tankové eso. Historici mu připisují celkem 57 zničených nepřátelských obrněnců, i když některé zdroje hovoří „pouze“ o 47 „zářezech“.

Foto: Historici Jürgenovi Brandtovi připisují celkem 57 zničených nepřátelských obrněnců (ilustrační foto) | Shutterstock

Jürgen Brandt se narodil 2. září 1921 ve šlesvicko-holštýnském Rendsburgu, který leží na řece Eider v Kielském průplavu. V březnu 1943 se v hodnosti SS-Unterscharführera v řadách 1. divize pancéřových granátníků SS "Leibstandarte SS Adolf Hitler", respektive v sestavě její těžké tankové roty, vyzbrojené tanky Tiger I, zúčastní třetí bitvy o Charkov, během které se Němcům podaří naposledy toto město opětovně získat. Následují boje u Poltavy a Krasnogradu. Brandt nechybí v řadách jednotky ani během červencové operace Citadela, tedy protiútoku v kurském oblouku. 10. července je mu po zranění velitele jednoho z Tigerů Heinricha Klinga, svěřeno velení jeho osádky. Jürgen Brandt se osvědčí více než dobře.

Psali jsme:Churchillova dcera za války velela protiletadlovému dělostřelectvu

V říjnu 1943 se stává příslušníkem nově zformovaného praporu těžkých tanků SS (schwere SS-Panzer-Abteilung 101), který je oficiálně ustanoven 22. října ve francouzském Mailly-le-Camp a kterému až do jeho zániku, respektive přeznačení, s krátkou přestávkou velí SS-Sturmbannführer Heinz von Westerhagen. 6. června 1944, tedy v době, kdy Spojenci zahájí dlouho připravované znovuotevření západní fronty, a to obojživelnou operací Overlord, podpořenou vzdušnými výsadky ve francouzské Normandii, je Jürgen Brandt příslušník 2. čety z 2. tankové roty schwere SS-Panzer-Abteilung 101 povýšen na SS-Oberscharführera. V Normandii bojuje na Tigrech I s čísly 223 a 224. Jeho stroj bychom 13. června 1944 nalezli i ve slavném přepadu SS-Hauptsturmführera Michaela Wittmanna a dalších tygřích osádek, které ve Villers-Bocage překvapily britské síly. Jistě stojí za zmínku, že někdejší řidič Tigru Jürgena Brandta, kterého praktiky „zdědil“ po svém raněném předchůdci u Kurska, tedy SS-Unterscharführer Heinrich Reimers, padne se zbytkem Wittmanovi osádky 8. srpna 1944.

Po značných ztrátách těžkého tankového praporu SS 101, kterému 14. srpna v kotli u Falaise zbývalo posledních 6 bojeschopných Tigerů, je téměř zdevastovaný útvar stažen do Německa k doplnění a přezbrojení. Jednotka se prakticky nově formuje a to v prostoru Bielefeldu a Sennelageru. Do výzbroje dostává nové Königstigery. První stroje útvar obdrží v polovině září 1944. Se stažením souvisí i přečíslování na schwere SS-Panzer-Abteilung 501. Jürgen Brandt se stává velitelem jedné z čet 1. těžké tankové roty. I na sklonku roku 1944 vybojuje 501. prapor těžkých tanků SS mnoho bitev s postupujícími Spojenci a utrpí značné ztráty.

Ty jsou v prosinci 1944, krátce před spuštěním německé ofenzívy v Ardenách, operace Wacht am Rhein, zaceleny dodávkou 30 nových Königstigerů. Jako součást bojové skupiny Joachima Peipera (Kampfgruppe Peiper) zahájí útvar postup skrze zasněžené belgické lesy. Na čele postupu je i Jürgen Brandt. 19. prosince 1944, tedy tři dny po zahájení operace, dosahují Němci oblasti u města Stoumont. Jenže již o den později se části jednotek dostávají do amerického obklíčení a boje vrcholí. Jürgen Brandt okolo 8. hodiny ranní 25. prosince 1944 vysedá v belgickém Stavelotu ze svého tanku. Krátce na to poblíž něho exploduje americký dělostřelecký granát, který 24letého tankistu zabije. Jeho ostatky jsou později pohřbeny na německém válečném hřbitově v Lommelu. V lednu 1945 je tankové eso posmrtně vyznamenáno Německým křížem ve zlatě.

Zdroj: Druhá světová válka

Psali jsme:První americký výsadkový útok proběhl při vylodění v Africe. Byl to zmatek nad zmatek