Počátky minové války sahají až do poloviny 19. století, do doby americké občanské války. V prosinci 1861 dohlížel konfederační důstojník generálmajor Leonidas K. Polk na několik mužů, kteří nakládali výbušniny do železných kontejnerů a zakopávali je podél dvou cest vedoucích do Columbusu v Ohiu.

Vojáci Unie se štěstím skrýš s výbušninami objevili a zneškodnili ji dříve, než byla odpálena, ale Polk a další se pro myšlenku použít miny k ovlivnění výsledku konfliktu ve svůj prospěch nadchli. O půl století později získaly nášlapné miny během první světové války a zejména v bitvě u Messines zcela novou úroveň smrtící účinnosti.

Foto: Fotografie hřebene Messines pět dnů před útokem, 2. června 1917 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Lev v područí orlice aneb československá protivzdušná děla v německé armádě

V oblasti belgického města Ypres se odehrály jedny z nejkrvavějších bitev první světové války. A právě zde byly miny nasazeny skutečně ve velkém a s významným efektem. Němci se v roce 1914 poprvé zmocnili hřebene Messines, který jim poskytoval výškový bod, z něhož mohli přehledně pozorovat pohyby spojenců. Poté, co utrpěli těžké ztráty, začali Spojenci Němci drženou pozici v západních Flandrech podkopávat. Výbušniny byly umístěny 15 až 20 metrů pod povrchem, pod nepřátelským územím.

Na podzim roku 1915 navrhl vrchní inženýr britských expedičních sil (BEF) brigádní generál George Fowke vybudovat galerie – řadu podzemních tunelů – 20-30 metrů pod zemí. Navrhl, aby byly vykopány pod německými dopravními trasami v Ploegsteert-Messine, Vierstraat-Wytschaete a Kemmel-Wytschaete. Dva tunely byly vykopány také mezi Douve a Ploegsteertem.

Štoly měly být dlouhé přes 1000 metrů, ale nejdelší z nich nakonec měřila jen 720 metrů. Muži, kteří byli pověřeni jejich ražbou, sloužili v rámci "tunelářských rot" – vojáků najatých pro své hloubicí schopnosti – a čelili drsným podmínkám, včetně boje s podzemní vodou a dalších geologických komplikací. Po měsících kopání byl systém britských tunelů dokončen. Horníci naplnili štoly 454 tunami muniční a dělové vaty. Pod celými Messinami vedlo několik štol. Největší se nacházely u Saint Eloi a byly naplněny 95600 kg amonalu rozděleného mezi dvě místa: Maedelstede Farm a Spanbroekmolen, což byly nejvyšší body v oblasti.

Němci také hloubili vlastní síť tunelů – ve skutečnosti se jeden z nich přiblížil na několik metrů k britským minovým komorám. Dávno před začátkem bitvy u Messines také vykopali tunel na farmě La Petite Douve. Němci nebyli o plánech Spojenců zcela bez informací, protože špioni a letecký průzkum zachytili intenzivní činnost v okolí hřebene Messines. Byli si také vědomi, že Spojenci plánují použít podkopy jako součást pozemního útoku. Po debatě o tom, zda oblast provrtanou tunely opustit, se rozhodli, že útok ve skutečnosti jejich pozice neohrozí. Pokud by k němu vůbec došlo, byli si dostatečně jisti svou obranou, i když někteří důstojníci chtěli pozici opustit a vybudovat linii na bezpečnějším místě.

Psali jsme:Úspěšné i neúspěšné útěky z terezínské Malé pevnosti během 2. světové války

Těsně před svítáním 7. června 1917 britské dělostřelectvo zastavilo palbu. Nad bojištěm zazněl zpěv slavíků. Ve 3:10 ráno byly všechny výbušniny v tunelech pod Messinami odpáleny během 20 vteřin a vytvořily mohutný třesk. Německým územím prolétla největší nejaderná exploze válečných dějin. Někteří dokonce naznačovali, že šlo o nejhlasitější zvuk vytvořený člověkem v historii, který byl údajně slyšet až v Londýně a Dublinu. "Němečtí vojáci byli ohromeni, omráčeni a zděšeni, pokud nebyli rovnou zabiti," vzpomínal novinář Philip Gibbs. "Mnozí z nich leželi mrtví ve velkých kráterech, které výbuch otevřel." Výbuch byl smrtící, mezi Ypres a Ploegstreertem zahynulo až 10000 německých vojáků.

Foto: Německý zákop zničený výbuchem miny, 1917 | Wikimedia Commons / Public domain

Jednotky ze Spojeného království, Kanady, Austrálie, Irska a Nového Zélandu splnily většinu svých cílů během několika hodin od zahájení bitvy, zajaly 7000 německých vojáků a dosáhly toho, že Messinský hřeben znovu padl do rukou Spojenců.

Celkem bylo vytvořeno 26 podkopů a všechny kromě sedmi byly odpáleny, což vedlo k výbuchu 453 tun výbušnin. Měsíce práce a pečlivé přípravy se nakonec vyplatily s velmi malými ztrátami. Messines je dodnes považován za jeden z hlavních příspěvků k vítězství Spojenců v první světové válce.

Zdroj: warhistoryonline