EXCALIBUR
CZUB
CZUB

O misích, žoldácích a odkopnutých vojácích

 15. 01. 2019      kategorie: Události      22 komentářů

Je to ale smutná epocha, když je snazší rozbít atom, než zničit předsudky (Albert Einstein). Ano, žijeme v moderním, atomovém, věku, civilizace se značně zdokonalila. Dokážeme leccos prospěšného, třeba vyprodukovat rozbitím atomů světlo a teplo, avšak přes tu vyspělost nám tu stále zbývá jaderný odpad, který tedy ,,uklízíme“ hluboko pod zem, dokud nepřestane být škodlivý - nebezpečný. Posloužils, ale jsi krapet vyhořelý, šupky s Tebou někam hluboko, daleko, pryč, pokud možno o Tobě nemluvit. Proč se tak jen cítím jako bývalý voják?

zpovedvojaka_01
Foto: Mise jsou přeci jen potřebné. Vojáci zde navazují kontakty, ale především získávají zkušenosti, které mohou předávat dalším | snímek zveřejněn se svolením autora

Jistě víte, že štěpný materiál nemůže být ledajaký, musí být správného složení a čistý. Rádi koukáme na telky, svítíme si, nabíjíme telefonky, počítače, prostě užíváme si té energie. A také si vesele cupitáme po naší krásné české kotlině s vědomím, že jsme v bezpečí, byť relativním. Tak si položme otázku, proč jsme v bezpečí, komu za to vděčíme? Kdo byl nasazen při povodních, kdo je připraven za nás, naši zem, nasadit krk? Armáda, vojáci.

Psali jsme: Utekl z Osvětimi v převleku za SS

Tímto článkem nejprve otevřu kontroverzní téma zahraničních misí. Jedna část veřejnosti mise zavrhuje, druhá podporuje. Nehodlám se zastávat ani jedné části, pouze nastíním pár věcí, zbytek nechám na čtenáři. Uznávám, mise jsou nákladné, dochází během nich ke ztrátám na životech, traumatům.

zpovedvojaka_02
Foto: Jedna část veřejnosti mise zavrhuje, druhá podporuje | snímek zveřejněn se svolením autora

Tu a tam krapet rozzlobíme svojí přítomností nějakého toho slušného pána, co pěstuje opium, ve volných chvílích podřízne tu toho, tu onoho, občas přetáhne do Pakistánu, vlastně už i do Evropy… To, že tito slušní a spořádaní lidé ví o naší přítomnosti v rámci mezinárodního pokusu o správu jejich zhroucené země, může jistě vést ke svedení jejich pozornosti na tu naši. Ale…

Psali jsme: Na naše válečné veterány nesmíme nikdy zapomenout

Život je samé ale. Teď si představme, že bychom si žili krásně separátně, nestarali se, až jednoho krásného dne bum, prásk. Rozjel by se nám ve velkém obchod s bílým masem, narkotiky, občas nějaká prskavka v metru, na fotbale, v obchodním centru. Mrtví, ranění, zmrzačení, unesení, policie by zaujala status švédských a francouzských kolegů „sorry jako, do čtvrti XY nejedeme.“

Co by na to řekl daňový poplatník, občan? „Kde je dopr...e armáda?“ A dostal by odpověď: „No, armáda s tím nemá zkušenosti, neví, je zvyklá položit lopatku na hruď, vyběhnout ze zákopu, křičet hurááá…“ Tím se dostávám k té stránce, že mise jsou přeci jen potřebné. Vojáci zde navazují kontakty, ale především získávají zkušenosti, které mohou předávat dalším, mohou být připraveni na něco, o čem se jinak jen píše a mluví, ke všemu mnohdy zkresleně.

Občas by bylo dobré uvědomit si, že ne všichni jsou žoldáci. Pravdou je, že někteří vojáci už vstupují do armády a chtějí jezdit na mise s vidinou zisku, to nepopírám, znám takové jedince a upřímně, bylo mi z nich vždy blivno. Pak jsou zde ale skuteční profíci, hrdinové, ve světě cenění pro svoji odvahu, schopnosti a profesionalitu. To díky nim, především, můžeme klidně spát.

zpovedvojaka_03
Foto: Občas by bylo dobré uvědomit si, že ne všichni jsou žoldáci | snímek zveřejněn se svolením autora

Ale co s takovým vojákem potom? Když se to kvalitní jaderné palivo, voják z povolání, zušlechtí, vyčistí, šoupne do reaktoru… a pak zákonitě jednoho dne vyhoří?

Přesně jako skutečné jaderné palivo - odklidit někam hluboko a předstírat, že není. Nějakých těch pár let se podílel na světlu, teplu, energii. Hlavně, že děti mnohých křiklounů a mnozí křiklouni sami, nemuseli sami natáhnout pětadevítky, vzít kosu a letět čelit protivníkovi, který se s ákáčkem narodil, zná na svém území každé zrnko písku, každou kapku vody, a bojuje prakticky neustále.

Víte, co mě dostalo za teorii? Že i legionáři, letci, tankisté, všichni naši vojáci bojující kdy v zahraničí, v cizích armádách, byli vlastně také žoldáci, že bojovali za cizí zájmy. Tak si zkusme představit, že by povstali ze svých hrobů a stáli přímo před vámi. Dokázali byste jim do očí říci, že jsou to žoldáci? Bohužel, z dob po únoru 48 máme jako společnost stále zakódovány určité předsudky, které jen tak nezmizí. Armáda je vopruz, stejně bychom se neubránili atd. Opak je pravdou a naši kluci venku to dokazují a velmi názorně.

Ale zpět k otázce, jak potom končí? Sociální exkluze, rozpad rodin, deprese, sebevraždy, prakticky neschopnost dostat se z toho, zůstávají sami, kdežto zem, pro kterou to dělali, se k nim nejen otočí zády, ale ještě je sráží až na samé dno. Což ale není nic nového pod sluncem, vždyť jak se nakládalo po roce 1948 s našimi letci v řadách RAF? Princip dosti podobný. A tak si říkám, co se od naší slavné sametové revoluce změnilo? V podstatě nic. Navrch huj a vespod možná víc fuj než předtím.

Tak až si příště pustíte telku a budete čučet na zprávičky, jak zas nějaký lékař z Afriky vlivem pracovního přetížení jaksi omylem převálcoval dodávkou pár lidí, kteří mu drze vběhli pod kola, vzpomeňte si na ten budoucí jaderný odpad, co vám poskytuje bezpečí a v případě potřeby vyrazí do ulic. Bez něj by se nám tu vesele proháněli dávno, a nejen oni.

A až k tomu budete hltat návrh státního rozpočtu, zkuste si položit otázku, proč, když platíme takové sumy na daních, nám končí ti, jež pro nás riskovali životy, tak, jak končí? Tak nějak si nejsem jistý, jestli nám ti bolšáni z roku 48 neaplikoval technologii stealth a nekormidlují nás vesele dál. Co si myslet o národu (nebo části národa), který si neváží ani ne tak své armády, ale spíše svých vojáků, nechá je kolikrát dopadnout na samé společenské dno a ještě po nich plive? To, že ustrnul a zapomněl, jakou cenu má svoboda a bezpečí, a co to vlastně je.

zpovedvojaka_04
Foto: Co si myslet o národu (nebo části národa), který si neváží ani ne tak své armády, ale spíše svých vojáků? | snímek zveřejněn se svolením autora

Závěrem? Neúcta, opovržení k vojákům. Přetáčení příčin a důsledků. Stále se volí a dotují zodpovědní-nezodpovědní a podstatné uniká. Bezpečnostní situace se mění raketovým tempem, ne zrovna k lepšímu. Jak dlouho, co pak? Povoláte scvrklou armádu? Povoláte do ní vysloužilce, tzv. povinné zálohy, kteří byli předtím kamsi zakopáni jako jaderný odpad?

Poradil bych křiklounům, nechť v nouzi nejvyšší povolají do zbraně poslance, senátory, všelijaké státní byrokraty, exekutory. Jsem si naprosto jist, že nepřítele rozdrtí ohromující silou, kterou tak efektivně utlačují poddané: Že poslanci a senátoři vymyslí zákon proti nepříteli a ten jej zcela pochopitelně bude dodržovat, a kdyby náhodou ne, exekutor to jistí - na ákáčko, dodávku, výbušninu lípne žlutou samolepku. Pokud souhlasíte, můžete dál klidně spát…

 Autor: Tomáš

CENOVÉ BOMBY (1794)

Komentáře

Delta

28. 03. 2019

Takoví bojovníci mi jsou milejší
takovým bych dal i hlas
k zamyšlení
https://www.youtube.com/watch?v=6jl8pBFsrhg&feature=share

Delta

19. 02. 2019

Možná to ani neznají co to znamená - Hanojský Hilton je místem, kde byste pobývat rozhodně nechtěli
Ironickou přezdívku „hanojský Hilton” však dostalo vězení až při Vietnamské válce, kdy zde věznili zajaté americké piloty a vojáky. Právě ti jej takto označili. Podmínky byly podle pamětníků hrozivé a rozhodně nesplňovaly mezinárodně stanovené standardy. Vězni zde totiž nedobrovolně prožili často i mnoho let a dlouhodobá uzavírání na samotku byla jen jedním z mnoha trestů, které zde podstupovali. O tom, že vězení v době války fungovalo výrazně nad své doporučené kapacity, asi ani není třeba dlouze mluvit. Nejslavnějším zdejším vězněm byl americký republikánský politik a neúspěšný kandidát na prezidenta John McCain, jehož letecký oblek je ve vězení stále vystaven. McCain byl sestřelen v roce 1967 a ve vězení byl držen do roku 1973.

Karel

17. 01. 2019

1. armáda musí bojovat, aby získala zkušenosti. Problém Číny je, že 40 let nikde nebojovala takže velení všech stupňů nemá zkušenosti (nepočítáme-li pohraniční konflikty Ussuri a severní Vietnam)
2. Chlapi bojují v Afghanistánu s teroristy, čest jim.
3. a ti samí politici, kteří je tam posílají a fotí se s nimi, vedou smuteční kecy, pak tisíce teroristů (džihádistů, radikálů atd.) přijímají do Evropy... není to schíza?

davidk

17. 01. 2019

Autor článku sloužil na zahraniční misi? nebo je to jen pisálek?

1. Nelze srovnávat boj s teroristy v afgánu s bojem u nás doma.
a) industrializace, architektura - silnice, domy atp. Patrolování i ochrana perimetru diametrálně odlišná.
b) podnebí - v afgánu nemají 4 roční období, tam mají jen nahoře a dole (bráno obrazně).
c) morální hodnoty a přesvědčebí obyvatelstva -
ne my "možného" teroristu udáme, nebudeme ho schovávat doma jako hrdinu ani podněcovat k útoku na ženy a děti.

2. Výcvik - těžko na cvičišti, lehko na bojišti
a) existují snad desítky společností co dělají výcvik spec. složek proti terorismu - některé i civilně. A to za podmínek kde by se mohl útok objevit (třeba v Čr)
b) odpálit se bombou není nic nového, co taková Anglie v 70 letech? Atentátníci za 1 i 2 světové?

Takže se ptám, jakou zkušenost, vhodnou u nás získá voják sloužící v afgánistánu? Prašné ulice tu nemáme, rozpálené horizonty které zkreslují taky ne (většinou). Písek nám neleze do zbraní ani do žrádla. Máme roční období, kde je zimní výstroj celodenní (ne jen když jdu nahoru). To také ovlivňuje i chování zbraní. Máme okna se závěsy. Není potřeba u nás patrolovat a pozdeřívat kdejakého Pepíka s igelitkou z lídlu, který šel nakoupit po noční šichtě. Možná tak chladnější hlava než při výcviku...

fogohovo

16. 01. 2019

@​Frenki Hunter
takovou narodni gardu jakou maji v USA bych tady nechtel, ti nejsou vic nez jen vypatlanci s kverama,
vzali je do iraku a behali tam po bojisti jak splasena kurata

Frenki Hunter

15. 01. 2019

Je to tak, společnost si svých bývalých vojáků nijak necení. Jakmile skončí svou službu vlasti, tak se o ně nikdo nijak nezajímá. Ani ta armáda. Na trhu práce mají problémy, vzhledem ke své specilaizaci. Pokud nemají známé, tak si práci shání jen obtížně. O vysoké šarže nejde, ty jsou zaháčkované ve firmách a jsou z nich všelijací bezpečnostní poradci. Ale ti, kteří si odmakali v praxi, ne u stou s PC, končí všelijak. Přitom nemáme takžka potřebné zálohy. V USA je k dipsozici tzv. Národní Garda a je to početná poloprofesionální skupina. Díky nulové motivaci u nás my žádnou Národní Gardu nemáme. Prosustíme ty nejcennější profíky a současně šaškujeme s náborem dalších civilistů, kteří zájem nemají. Málokdo armádě rozumí ale mluví do jejich věcí kdejaký idiot. Nejlépe žena v roli ministryně obrany, nebo tzv. náměstci z civlilu, kteří si řeší jen svůj byznys. Z toho je jednomu na blití.

Altmann

15. 01. 2019

Dle Vašeho hloupoučkého hodnocení by tedy i naši legionáři v Rusku, Italii,Francii a v Srbsku byli žoldáci. Když to zde čtu je mi smutno. Obrana vlasti by měla být dobrovolnou povinností každého z nás! Sice to říkali komunisté, u Madridu bráníme Prahu, ale nakonec měli pravdu. Ta problematika je však pravda složitější.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací