Okřídlení husaři: Vzestup a pád evropských andělů smrti
Po dvě století dominovali na bitevním poli polští husaři v okřídlené zbroji a s efektivní až hrozivou bojovou taktikou. Typická křídla nebyla samoúčelnou ozdobou – jejich účelem bylo demoralizovat nepřítele. I když si historie pamatuje husary méně než Vikingy nebo samuraje, rozhodně si tito zaslouží místo mezi nejúspěšnějšími válečníky v dějinách.
Okřídlení husaři vznikli v 16. století jako skupiny vyhnaných balkánských bojovníků, kteří se sdružili a stali se žoldnéři v Polsku. V roce 1503 sestavil polský sněm první husarskou formaci pod třemi praporci a z původně lehkého jezdectva se stala těžká úderná síla. Byli považováni za elitní a prestižní složku armády, a stále více z nich pocházelo z bohaté polské šlechty.
Foto: Husaři v bitvě u Klušina (1610) | Szymon Boguszowicz (1620) / Wikimedia Commons / Public domain
Husaři byli vyzbrojeni především dlouhým kopím, které byla často zdobeno prapory, a v průběhu 16. století přijali těžší ochrannou zbroj. Přicházejí na evropská bojiště v době, kdy má jezdectvo stále velkou převahu nad pěchotou. Při vhodném způsobu nasazení byli husaři prakticky nezastavitelní.
Mezi bitvou u Lubiszewa v roce 1577 a obléháním Vídně v roce 1683 vyhráli husaři více než šestnáct velkých, rozhodujících bitev. U Vídně se účastnili největšího jezdeckého útoku v dějinách. V bitvě u Klušina v roce 1610 měly ruské jednotky početní převahu nad polskými bojovníky pět ku jedné, avšak díky okřídleným husarům byly snadno poraženy.
Hlavní bojovou taktikou bitevního jezdectva, a tedy i okřídlených husarů, byl útok. Útok zahajovali pomalým tempem, se zkracující se vzdáleností od nepřítele postupně zrychlovali a do nepřítele pak vráželi současně jako jedna mohutná vlna. Některé zprávy tvrdí, že kopí jednoho husara dokázalo probodnout až pět Rusů najednou.
Jako úderná kavalerie museli být okřídlení husaři nejen dobře zběhlí v bitevní taktice, ale roli hrál i jejich vzhled. Jejich dlouhá kopí opatřená kovovými hroty byla vidět na velkou vzdálenost, a přestože byla delší než tradiční, byla lehčí, protože byla dutá, aniž by však ztratila na pevnosti. Kromě kopí byli husaři vyzbrojeni šavlí, párem pistolí, končířem, sekerami a palcáty.
Jejich propracovaná zbroj, zdobená červenou a zlatou barvou, byla vyrobena z lehké oceli, byla dostatečně silná a zároveň lehká, aby nezatěžovala a neunavovala koně při přesunech a v bitvě. Působivá křídla, která husarům zdánlivě vyrůstala ze zad, byla skutečným mistrovským dílem jejich ústroje. Křídla byla vyrobena z peří dravých ptáků a při jízdě vydávala šustivý zvuk, jenž plašil nepřátelské koně. Zároveň chránila bojovníky před útoky mířenými na jejich záda.
Benátský posel Hieronimo Lippomano o svých setkáních s husary v roce 1575 napsal: "Poláci dělají ve válce všechno možné, aby vypadali, že je jich víc, než jich ve skutečnosti je, aby zastrašili nepřítele, oblékají koně do peří, připevňují si orlí křídla a na ramena si nasazují leopardí nebo medvědí kůže."
Jedna z nejslavnějších bitev okřídlených husarů se odehrála během polsko-osmanské války v letech 1683-1699. V bitvě u Hodówa v roce 1694 tehdy stálo na polské straně pouhých 400 mužů (100 husarů a 300 obrněných jezdců), kterým se postavilo 40 000 tatarských vojáků. Polská jízda vedená husary zaútočila na Tatary s takovou silou a rozhodností, že získala čas a opevnila se ve vsi. Během následujících šesti hodin polské jednotky odrážely neustálé útoky Tatarů. Po spotřebování nábojů Poláci proti Tatarům vystřelovali hroty tatarských šípů. Nakonec Tataři vyslali polsky mluvícího parlamentáře, aby vyzval obléhané ke kapitulaci. Na to polský velitel prohlásil: "Přijďte si pro nás, jestli to dokážete." Jejich sebedůvěra navzdory tak drtivé přesile zafungovala v jejich prospěch - Tataři od svého nájezdu upustili a ustoupili.
Ze všech bitev, které svedli, zdecimovala okřídlené husary bitva u Kliszowa v roce 1702, což znamenalo také jejich pád. Palné zbraně v rukách pěchoty již byly tehdy na takové úrovni, že těžké jezdectvo ztratilo své výsadní postavení a přestalo být na bojišti rozhodující silou. Husary ale jejich extravagantní ústroje a zbraně pro boj zblízka definovaly – na moderním válčišti tak pro ně nebyl prostor.
Do roku 1776, kdy byli husaři oficiálně zrušeni, plnili převážně ceremoniální úkoly. Na jejich tradice dnes odkazuje znak 1. obrněné divize, na němž jsou vyobrazena křídla husarů.
Zdroj: warhistoryonline