Operace Market Garden mohla uspíšit konec 2. světové války. Ale neuspíšila
4. února 1945 se v krymském městě Jalta sešli tři spojenečtí vůdcové na své druhé schůzce, aby rozhodli o osudu Německé říše po porážce nacistů. Sovětský vůdce Josif Stalin měl v úmyslu ovládnout východní polovinu Evropy pod komunistickou vládou. V době konání konference se sovětská vojska nacházela pouhých 65 km od Berlína, hlavního města Německa. Sovětský vůdce byl tak v silné pozici. Západní část kontinentu měla pak být v rukou amerického prezidenta Franklina Roosevelta a jeho britského spojence Winstona Churchilla. Roosevelt chtěl sovětskou podporu v Tichomoří, až se americké síly vylodí v Japonsku. Churchill chtěl, aby v zemích, které dříve okupovali Němci, byly obnoveny volby a demokratické vlády. Oba pak chtěli, aby se Sověti připojili k Organizaci spojených národů.
Kdyby se velkolepý plán, který byl uskutečněn o čtyři měsíce dříve, tehdy podařil, britské a americké síly by stály před branami Berlína jako první a setkání v Jaltě tak mohlo vyústit ve zcela jiné výsledky. Tím plánem byla operace Market Garden. Dne 17. září 1944 bylo zahájeno plánování, které vypracoval britský generál Bernard Montgomery. Americké síly postupující na široké frontě od normandských pláží na belgický venkov se totiž zastavily, protože jim došly zásoby pohonných hmot pro jejich dopravu v čemž měla výše uvedená operace právě pomoci. Panovalo dokonce přesvědčení, že by kladný výsledek operace Market Garden mohl ukončit válku v Evropě již do konce roku 1944.
Foto: Britští váleční zajatci v Arnhemu | Bundesarchiv, Bild 183-S73820 / CC-BY-SA 3.0
Montgomery následně od amerického generála Dwighta Eisenhowera získal povolení operaci Market Garden zahájit. Eisenhower tak učinil hlavně proto, aby udržel ustupující Němce pod tlakem, ale plánu dal jen "omezenou prioritu", pokud šlo o zásobování. Strategie operace spočívala ve vysazení tří výsadkových divizí do Nizozemska s cílem obsazení řady důležitých mostů přes ramena řeky Rýn a dalších míst v Němci okupovaném Nizozemsku. Úspěšně provedená operace by Spojencům umožnila obejít ze severu Siegfriedovu linii, proniknout na německé území, odříznout německé zdroje v Porúří a poté zamířit přímo k Berlínu.
Americká 101. výsadková divize, vedená generálem Maxwellem Taylorem, měla být vysazena do oblasti kolem města Eindhoven. Americká 82. divize, vedená generálem Jamesem Gavinem, pak měla operovat severněji, obklíčit město Nijmegen a zmocnit se mostu v této oblasti. „První cenu“ získala britská 1. výsadková skupina, která měla spolu s polskou výsadkovou brigádou seskočit na padácích do Arnhemu na řece Rýn.
Klíčovým faktorem operace byl britský XXX. sbor, kterému velel generál Brian Horrocks. Začínal v severní Belgii, měl se protlačit přes Eindhoven a Nijmegen a nakonec podpořit výsadkové jednotky v Arnhemu. Na operaci dohlížel generálporučík Fredrick "Boy" Browning, který po mnoha pokusech o velení takové misi doufal v úspěch. Operace však skončila katastrofou.
Browning věděl z hlášení nizozemského odboje a fotoprůzkumu spojeneckých letadel, že se v oblasti nacházejí poměrně silné německé jednotky. Ale jak Montgomery, tak generál byli přesvědčeni, že operace by měla přesto pokračovat. Domnívali se, že německé síly se skládají pouze z mladých vojáků, nezkušených rekrutů. Ve skutečnosti se v té době v okolí Arnhemu nacházely ostřílené jednotky německé armády. V oblasti totiž odpočívaly a přeskupovaly se hned dvě tankové divize SS (9. tanková divize SS „Hohenstaufen“ a 10. tanková divize SS „Frundsberg“), které čekaly na další rozkazy.
Výsadkové jednotky 101. výsadkové divize byly vysazeny perfektně a následně dosáhly Eindhovenu, kde však byly zastaveny, protože Němci zničili Sonův most. XXX. sbor měl problém se do oblasti jen dostat, protože ho na úzkých holandských silnicích zpomalovaly protitankové zbraně a nepřátelské jednotky. Než britští ženisté dokončili instalaci pontonové náhrady u Sonu, čekal XXX. sbor celých 36 hodin, než se mohl přesunout k Nijmegenu.
82. divize byla zpočátku také úspěšná, ale po dobytí neporušeného mostu v Grave se za denního světla pokusila o útok na most v Nijmegenu. Potřebné čluny se však zdržely v dopravní zácpě na úzkých silnicích. Útok byl nakonec úspěšný, avšak přišlo při něm o život mnoho lidí.
Následné německé pokusy o zničení mostu selhaly a XXX. sbor tak mohl přejet most a pokračovat v cestě do 13 km vzdáleného cílového místa setkání, Arnhemu. Kvůli problémům se zpožděním však XXX. sboru oproti původním předpokladům trvalo mnohem déle, než vystřídal 1. výsadkovou skupinu v Arnhemu, kde se části výsadkářů pod vedením podplukovníka Johna Frosta podařilo obsadit severní konec silničního mostu v Arnhemu.
Jiná jednotka 1. výsadkové byla daleko vzadu; zastavila se, aby počkala na další rozkazy. Mezitím se jednotky SS poblíž přeskupily a zabránily 1. výsadkové skupině, aby se připojila k ostatním divizím, které bojovaly se zbytkem skupin SS na jižním konci mostu.
XXX. sbor se pak několikrát pokusil prorazit, ale byl zastaven u 8 km vzdáleného Aalstu. 1. výsadková skupina byla tehdy vyzbrojena pouze lehkými zbraněmi a nemohla se tak vybavením jednotkám Waffen-SS rovnat a nakonec byli výsadkáři přemoženi. Některým jednotkám z 1. výsadkové se podařilo uniknout přes Rýn, zatímco se zbytek vzdal.
Operace tak z vojenského hlediska skončila pro Spojence neúspěchem a Eisenhower nadále pokračoval ve svém přístupu široké fronty. Montgomerymu už pak nikdy nedůvěřoval.
Zdroj: warhistoryonline