Výraz „pekelné lodě“ se objevil již v americké válce za nezávislost, kdy Britové používali lodě k zadržování válečných zajatců. Na těchto lodích panovaly odporné životní podmínky a v jejich důsledku pak zemřelo 10 000 lidí. Termín pekelné lodě se pak objevil ještě několikrát, například za napoleonských válek ve Španělsku a také v souvislosti s druhou světovou válkou v Pacifiku díky způsobu, jakým zacházeli s válečnými zajatci Japonci.

I v tomto případě byly lodě používány zejména k přepravě válečných zajatců. „Pekelné“ byly primárně kvůli japonskému zacházení se zajatci, ale existoval ještě jeden důvod, proč byl pobyt na těchto lodích tak děsivý. Často je totiž potápěly spojenecké lodě a letouny a nechtěně tak zabíjely tisíce svých zajatců. Obvyklými vězni na palubách těchto lodí byli Spojenci nebo zajatci z asijských zemí.

Foto: Orjoku Maru napadená letouny u pobřeží Luzonu, prosinec 1944 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Nesvatá aliance aneb rozhovory o vstupu Sovětského svazu do německé Osy

Japonci začali využívat zajatecké lodě v létě 1942, když začalo být zřejmé, že válka neskončí rychle. Zajatce, kteří padli japonské armádě do rukou během bleskového úvodního tažení, chtělo Japonsko využít především pro nucené práce. Zajatci byli těsně namačkáni v nákladních prostorech lodí, kde bylo jen velmi málo vzduchu. Potravin a vody bylo také velmi málo. Na lodích navíc panovala špína a nemoci. Převozy zajatců mohly trvat několik dní i týdnů a nejčastějšími příčinami úmrtí během těchto cest byly hlad a udušení. Ti, kteří přežili, často přišli o rozum kvůli nesnesitelnému horku a podvýživě. Díky spojeneckým útokům na tyto lodě však zemřelo až 20 000 zajatců.

Jednou z prvních potopených pekelných lodí byla Lisbon Maru, na níž se nacházelo přibližně 2 000 britských zajatců. Plula z Hongkongu do Japonska. Loď torpédovala v říjnu 1942 ponorka USS Grouper. Když se pak vězni snažili z podpalubí uprchnout, byli zastřeleni japonskými strážemi. Při potopení tehdy zahynulo asi 800 vězňů.

Krátce předtím USS Sealion torpédovala Rakujo Maru. Jelikož Spojenci nevěděli, že na palubě lodi jsou vězni, následkem útoku zemřelo mnoho Australanů a Britů, kteří byli převáženi ze Singapuru na Tchaj-wan. Tehdy jich zahynulo něco přes 1 000, včetně 300, kteří byli již v záchranných člunech. Podařilo se jim totiž z lodi utéct, avšak když začali veslovat k pevnině,  japonská doprovodná loď je dostihla a všechny zabila. Tři dny po prvním útoku se pak na místo vrátily 3 spojenecké ponorky a zachránily 63 zajatců, kteří se drželi na plovoucích vorech. Téhož dne zahynulo dalších více než 400 vězňů, když USS Pampanito potopila loď Kačidoki Maru.

Jedním z případů, kdy na lodi nikdo nepřežil, bylo torpédování obrovské nákladní lodi Suez Maru ponorkou USS Bonefish. Tehdy se na lodi nacházelo více než 500 zajatců, většinou Britů. Všichni byli velmi nemocní, protože pocházeli z pracovních táborů. Některým se během útoku podařilo z podpalubí uprchnout, avšak následně byli japonskými strážemi zastřeleni.

Psali jsme:Erich von Manstein byl jedním z nejlepších generálů 20. století

V dalším případě zahynulo 195 indických vězňů, když byla loď Bujo Maru v lednu 1943 torpédována ponorkou USS Wahoo. Přeživší zajatci ve vodě, kteří byli mylně považováni za japonské vojáky, pak byli Spojenci zastřeleni kulometem. Podle Haagské úmluvy z roku 1907 bylo přitom zakázáno zabíjet trosečníky bez ohledu na okolnosti. V Pacifiku se však nejednalo o ojedinělý incident.

Jedna z pekelných lodí se dokonce dočkala památníku. Na lodi Orjoku Maru se nacházelo více než 1 500 trosečníků z Bataanského pochodu smrti, kteří mířili z Manily do Subic Bay. Jednalo se převážně o Američany, ale na lodi bylo i několik českých vojáků a také nemálo japonských civilistů. V prosinci 1944 na loď zaútočila letadla amerického námořnictva a potopila ji. Příčiny smrti zajatců byly různé, někteří zemřeli během samotného potopení, jiní na dehydrataci a udušení a další byli zastřeleni nebo se utopili. Památník Hell Ship Memorial se nachází v Subic Bay. Zprávy o podmínkách na lodi dokazují, jak strašlivé peklo to bylo. Vězni seděli několik dní v naprosté tmě. Noži zabíjeli své spoluvězně a doufali, že se napijí jejich krve, aby uhasili žízeň. Jiní si plnili čutory močí a tyto následně používali jako obušky.

Otřesnými podmínkami, které na pekelných lodích panovaly, byli často šokováni i někteří Japonci. Např. v roce 1945, kdy jedna z pekelných lodí Brazil Maru přivezla malou skupinu spojeneckých zajatců na Moji byli po příjezdu japonští zdravotníci doslova zděšeni otřesnými podmínkami a snažili se tehdy zachránit co nejvíce zbídačených zajatců. V primitivní nemocnici jich bylo ošetřeno více než 100, avšak téměř všichni zemřeli. Ostatní přeživší byli posláni do zajateckých táborů, odkud byli na konci války osvobozeni, pokud vydrželi.

Zdroj: warhistoryonline