Na Ukrajině probíhá s podporou ukrajinské vlády projekt „Chci žít“, jehož cílem je pomoci ruským vojákům s kapitulací. Projekt mimo jiné obsahuje podrobné pokyny, jak se správně vzdát a kam zavolat, pokud se již ruský voják nechce dále účastnit války. „Chci žít“ zároveň zveřejňuje jména zajatých ruských vojáků, aby jejich příbuzní v Rusku věděli, že jsou v zajetí v bezpečí a nehrozí jim už žádné nebezpečí na frontě. V jedné z posledních publikací se objevuje velké množství Tádžiků. Proč tomu tak je?

Foto: Vojáci Tádžické armády na přehlídce | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Příslušník amerického letectva dostane Medaili cti za to, co se dělo v posledních dvou hodinách jeho života

Seznam zajatých ruských (i neruských) vojáků a žoldáků zveřejněný od začátku roku 2025 obsahuje mimo jiné výrazné množství občanů Tádžikistánu. Konkrétně od ledna 2025 se jich vzdalo, nebo bylo zajato minimálně 931. Nejmladšímu bylo v době zajetí 18 let a tři měsíce, nejstaršímu téměř 70 let.

Autoři projektu poznamenávají, že počet zajatých Tádžiků převyšuje počty Kazachů a Kyrgyzů, což může být způsobeno tím, že do Ruska míří z Tádžikistánu více pracovních migrantů než z Kazachstánu či Kyrgyzstánu. Není žádným tajemstvím, že mezi těmito migranty probíhá masivní nábor do ruské armády – kromě vysokého výdělku je jim často slibováno i ruské občanství. Jaké procento z nich vstupuje do armády dobrovolně a kolik je verbováno pod nátlakem, však zůstává nejasné.

Podle dostupných výpovědí zajatců byla nejkratší doba od podpisu smlouvy po nasazení na frontu pouhých sedm dní.

Ruský portál Nastojaščeje Vremja kontaktoval tádžického experta na migraci, Dilšoda Abdurachmona, a položil mu několik otázek týkajících se účasti Tádžiků na válce. Přinášíme vám přepis rozhovoru:

Psali jsme:Zásoby zbraní v evropských zemích údajně výrazně poklesly

Z jakých důvodů občané Tádžikistánu podepisují smlouvy s ruskou armádou?

Jedním z hlavních důvodů je nízká úroveň vzdělání našich občanů pracujících v Rusku. Druhým důvodem je až zločinná lhostejnost naší vlády k faktu, že se naši občané stávají žoldáky v cizích armádách. Tato situace vypovídá o servilitě tádžické vlády vůči ruskému režimu. Aby si politici v Dušanbe udrželi svá místa, tiše podporují Moskvu.

Kdybyste měl popsat průměrného tádžického žoldáka, jak by vypadal?

Většinou jde o člověka s nízkou úrovní vzdělání, který nechápe, že to není jeho válka. Kdyby měl alespoň základní povědomí o geopolitice, šel by bojovat spíš na stranu Ukrajiny. Tito lidé si neuvědomují, že pokud Rusko porazí Ukrajinu, není žádná záruka, že další „nacistická vláda“ se neobjeví právě v Dušanbe.

Existují však i případy, kdy jsou naši občané do armády verbováni násilím. V Rusku často pracují načerno, tudíž bez jakékoliv ochrany. Nikdo se o ně nezajímá, nikdo je nebrání. Jak jsem už zdůraznil, mlčení tádžické vlády v této věci je víc než trestuhodné.

Převažují spíš dobrovolníci, nebo násilně naverbovaní?

Počet tádžických zajatců se prudce zvýšil po březnu 2024, tedy po teroristickém útoku v Krasnogorsku, jehož pachatelé byli označeni jako občané Tádžikistánu.

Po útoku začalo ruské vedení organizovat masivní zátahy na Tádžiky žijící a pracující v Rusku. O jejich osud se nezajímá ani Dušanbe, ani mezinárodní společenství. Mnoho lidí má stále nejasnosti a otázky ohledně samotného teroristického útoku. Zarážející je, že z něj nejvíc profitovaly právě ruské úřady. Represe proti cizincům nabyly na intenzitě, věznice se začaly plnit a mnoho Tádžiků bylo posláno na frontu – často i po fyzickém nátlaku.

Tádžický vězeň má pouze dvě možnosti: buď podepsat smlouvu a odejít na frontu, nebo zůstat ve vězení, kde ho čeká mučení a šikana. Pracovní migrant čelí obdobné volbě: válka, nebo deportace zpět do Tádžikistánu, kde ho čeká chudoba a nezaměstnanost. Volba je pak často „logická“.

Jsem si jistý, že více než 900 zajatých a přes 200 zabitých Tádžiků je jen špičkou ledovce. Reálný počet nasazených může být výrazně vyšší.

Tádžikistán je nejchudší zemí bývalého Sovětského svazu a celé střední Asie. V roce 2001 zde dokonce vypukl hladomor. Dnes tvoří příjmy od pracovních migrantů až 42 % HDP. Přesto téměř 37 % obyvatel žije pod hranicí chudoby a přibližně 25 % nemá dokončené ani základní vzdělání. Tádžikistán vydává na vzdělávání jen asi 3,5 % státního rozpočtu, zatímco například Česká republika v roce 2023 vyčlenila na vzdělávání 14,6 %.

Zdroj: Projekt Chci žít, Nastojašeje Vremja currenttime.tv