Třiadvacet let byl průběh těchto chvil zahalen tajemstvím. Až v květnu 1957 byli v Mnichově a Osnabrücku souzeni někteří z aktérů Noci dlouhých nožů. Mezi nimi i Röhmův vrah. Výpovědi obžalovaných vnesly světlo do toho, co se v mnichovské věznici Stadelheim vlastně odehrálo. Byla neděle 1. července 1934, 18 hodin. Reinhard Heydrich dostal dálnopisem příkaz rovnou od Hitlera a pověřil jím Theodora Eickeho a Michaela Lipperta. Oba se vydali k cele číslo 474. Uvnitř seděl polonahý a již značně apatický velitel SA Ernst Röhm. Eicke vstoupil dovnitř a řekl: „Prohrál jste svůj život. Vůdce Vám dává šanci k tomu, aby jste sám vyvodil důsledky. Máte deset minut na rozmyšlenou.“ Na stůl položil nabitou pistoli a výtisk listu Völkischer Beobachter. Do očí ještě včera zpupně všemocného velitele SA křičel výrazný titulek: „Röhm zatčen a zbaven funkce – rázná čistka v SA!

Foto: Velitel SA Ernst Röhm | Bundesarchiv

Divoký, nespoutaný, krutý válečník Röhm, narozený 28. ledna 1887 v Mnichově, se vyznačoval drsnou náturou a postrádal sentimentalitu. Zbožňoval koně a vášnivě rád na nich jezdil. Na stěně jeho ložnice viselo jezdecké sedlo, jehož pach nechtěl postrádat ani v noci. Kromě koní miloval také muže. V roce 1931 proti němu zavedl berlínský soud řízení na základě paragrafu 175 (homosexualita). Jednaní bylo zastaveno, ale ústřední vedení SA si poté najalo advokáta, který měl za úkol řešit vyděračské dopisy, zasílané Röhmovi. Často ovšem byli ti, kteří chtěli Röhma přitisknout ke zdi, umlčeni i jinak-radikálněji.

Psali jsme:Španělská Armada a brambory v Irsku

Když např. jistý dr. Ing. Bell hodlal těžit ze svého dřívějšího milostného vztahu s nejvyšším pohlavárem SA, obdržel velitel Röhmovy štábní stráže SA, Standartenführer Uhl, přímý rozkaz, aby dr. Bella prostě zabil. Röhmův obličej byl poznamenán jizvou, kterou mu v roce 1914 způsobil odražený projektil. Když se rozčílil, byla tato jizva rudá jako krev. Snad i proto tento muž, který prý velmi miloval svou matku, pociťoval zábrany vůči ženám. Zkraje 30. let došlo ke zveřejnění Röhmovi milostné korespondence s lékařem dr. Karlem – Günterem Heimsothem. Někteří členové vedení nacistické strany naléhali na Hitlera, aby Röhma, který se právě vrátil z Bolívie, kde působil jako vojenský poradce, poslal znovu pryč. Hitler však podrážděně odpovídal, že je to nesmysl a že se bez Röhma ve finále jejich boje neobejde. Jak se později ukázalo, právě homosexualita se Röhmovi stala osudnou. Röhm pomohl Hitlerovi k moci a k tomuto účelu vybudoval ohromnou sílu - oddíly SA, které budily v celém Německu strach, obavy a nenávist.

Foto: Obžalovaní účastníci tzv. Pivního puče. Zleva: Pernet, Weber, Frick, Kriebel, Ludendorff, Hitler, Bruckner, Röhm a Wagner. | Bundesarchiv

Vznik Třetí říše a vítězství v roce 1933 považoval Röhm za své vlastní dílo. Není přece ojedinělým jevem v dějinách, že tvůrci hynou tím, co vybudovali. Že zlovolná energie, kterou dali do pohybu, postupně zabila je samotné. Možná si Röhm mnohé z výše uvedeného uvědomil brzy ráno v sobotu 30. června 1934, v den, kdy ho v bavorském letovisku Bad Wiessee vzbudil a nechal zatknout jeho přítel Adolf Hitler. Celý spor mezi Röhmem a Hitlerem tkvěl v Röhmově pocitu nedocenění a v Hitlerově strachu ze síly Röhmových SA. Röhm totiž urážel tehdy již prakticky nedotknutelného říšského kancléře výroky typu: „Adolf je můj žáček!“ apod. Ač se to Hitlerovi nelíbilo, Röhm měl v podstatě pravdu. Byl to právě on, tehdy setník generálního štábu ozbrojených sil, kdo počátkem 20. let poslal "hospodského politika" Adolfa Hitlera na shromáždění Německé dělnické strany, aby se stal jejím členem. Německá dělnická strana se poté přejmenovala na Nacionálně socialistickou německou dělnickou stranu a Hitler se brzy postavil do jejího čela. Jelikož Röhm v té době stál v čele radikálně myslících lidí toužících po znovunastolení německé převahy, stali se Röhm s Hitlerem v podstatě partnery.

Byli to však nerovní souputníci. Za Röhmem stáli desetitisíce a později statisíce mužů, z nichž se v létě 1921 vyvinuly hnědě oblečené nacistické úderné oddíly SA (Sturm – Abteilung). Hitlera zpočátku podporovalo jen několik pochybných teoretiků bez vlivu, moci a peněz. Také názory těch dvou, Röhma a Hitlera, na taktiku a strategii se různily od samého počátku. Hitler se považoval výhradně za politika a Röhmův branný svaz vnímal jako pomocný oddíl, s nímž se dal fyzicky realizovat politický tlak. Vojenství chápal v přeneseném slova smyslu tak, že příslušníci SA se prostě měli stát "bojovníky strany".

Psali jsme:Japonské stíhací Zero a jeho legenda – Američané ji rozbili díky ukořistěnému letounu

Foto: Oddíly SA v Berlíně roku 1932 | Bundesarchiv

Zato Röhm se cítil být výhradně vojákem, nikoliv politikem. Branné svazy byly pro něho symbolem řádu, v němž v budoucnu chtěl vidět Německo. Zlomový okamžik přišel v lednu 1933, kdy byl Hitler jmenován říšským kancléřem. Březnovým prosazením zmocňovacího zákona, kterým zlikvidoval práva parlamentu, získali nacisté v podstatě neomezenou moc nad Německem. Zásadním způsobem se tím změnila situace. Hitler a jeho blízcí strategičtí a vládní společníci dávali najevo, že revoluce skončila vítězstvím a je třeba zastavit jakýkoliv odpor. Budoucnost Německa spočívala v urychleném dobudování silného režimu. Bude-li třeba někde zasáhnout, má režim k dispozici policii. A pokud jde o ozbrojenou sílu, měl Hitler regulérní armádu – Reichswehr. Oddíly SA se tak ocitly v postavení mimo hru.

Röhm se s tímto faktem těžce smiřoval. Právě on přece oddíly SA vytvořil. Od ledna 1933 navíc počet SA výrazně narostl a v polovině roku se již dalo hovořit o přibližně 2 000 000 mužů. Řady vycvičených násilníků z SA stále toužily po špinavé práci, pouličních bitkách apod., což už se Hitlerovi nehodilo do krámu. Příslušníci SA tak často sami na svou pěst zatýkali a zřizovali soukromé věznice a mučírny. Do generálských funkcí se dostávali lidé s bohatými trestnými rejstříky a často také homosexuálové.

Röhm se nakonec nestal ani členem Hitlerovi vlády, jak si představoval a velitelé SA mu radili, aby se nenechal v přízni u Hitlera zatlačovat do pozadí pruskými generály. Radili mu, aby požadoval křeslo ministra Reichswehru. Vzhledem ke svým zásluhám měl na ně přece nejvyšší právo. Ernst Röhm zatím váhal. Snad si stále myslel, že by ho Hitler nedokázal po tom všem jen tak hodit přes palubu.

Foto: Röhm (zcela vpravo) s Kurtem Daluegem (zcela vlevo) a Heinrichem Himmlerem, srpen 1933 | Bundesarchiv

Hlavní slovo v tajné akci, která na přelomu června a července 1934 vstoupila do historie pod označením Noc dlouhých nožů, měli Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich. Pro jejich elitní jednotky SS byly početnější oddíly SA přímou konkurencí. Spojence našli nejen mezi některými generály Reichswehru, ale také mezi některými vysokými říšskými a stranickými činiteli, z nich každý měl s Röhmem nevyřízené účty. Ti všichni dali najevo, že Röhma je třeba umlčet a nutili Hitlera, aby už konečně zakročil.

Pro finální akci byla zvolena sobota 30. června 1934. Toho dne se v penzionu Hanselbauer v bavorském Bad Wiessee konala porada nejvyšších předáků SA, na kterou byl jako čestný host pozván i Adolf Hitler. Vůdce nad ránem skutečně přijel, avšak v doprovodu speciálního komanda SS, které všechny vůdčí činitele SA okamžitě zatklo a odvezlo do mnichovské věznice Stadelheim. Současně byli podle přesně daných instrukcí zadrženi všichni velitelé SA. Moment překvapení sehrál svoji roli a celé zatýkání proběhlo bez jediného výstřelu.

Foto: Hotel Lederer am See (dříve hotel Hanselbauer) v Bad Wiessee v roce 2017 | Wikimedia Commons

„Přineste mi kávu!“ křičel vězeň v cele mnichovské věznice Stadelheim. Donesli mu ji v plechovém šálku. Ochutnal nápoj a vylil obsah nádoby na zem. „To jsou splašky!“. „Jinou vám tu, štábní šéfe, nabídnout nemůžeme“ odpověděl mu strážný. Tak popisoval Heydrichův zvláštní agent Hans – Jürgen – Köhler jeden z posledních hlasitých projevů vůdce SA Ernsta Röhma. Hitlerovi lidé při Noci dlouhých nožů ukázali krutý smysl pro dramatickou stavbu událostí. Zatímco při podobných aktech v minulosti zemřel vůdce těch, proti nimž se útočí, zpravidla jako první, nacisté postupovali zcela opačně. Své činy postupně gradovali. Už zavraždili každého, koho zavraždit chtěli a zdaleka to nebyli jen velitelé SA, ale také všichni, kteří novému režimu nějakým způsobem překáželi. Na samotný konec si však nechali velké vyvrcholení.

Seznamy k odstranění nevhodných osob, sestavené Heydrichem a Göringem, už neměly 1. července 1934 moc bílých míst. Rozpálené pušky popravčích čet chladly ve stojanech. Ale Ernst Röhm stále žil. Když Hitler v sobotu večer odlétal z Mnichova do Berlína, sliboval bavorskému říšskému komisaři, rytíři von Eppovi, že Röhma omilostní. To však bylo pro Himmlera, Heydricha i Göringa naprosto nepředstavitelné. Naléhali tedy na Hitlera, který nakonec přikývl, aby si dělali co chtějí. To stačilo, zbytek zařídil šéf bezpečností služby Reinhard Heydrich. Dálnopisem poslal do Mnichova naléhavý pokyn k odstranění Röhma. Velitelem popravy určil Theodora Eickeho, tedy muže, jemuž bylo nedlouho předtím svěřeno vybudování prvního koncentračního tábora v bažinaté oblasti u Dachau. Co bylo dál, bylo dlouhou dobu pouhou spekulací. Po deseti minutách, které uplynuly od předání novin a pistole Röhmovi, se Eicke společně se svým pobočníkem Lippertem šli podívat do Röhmovy cely. Letmým pohledem zjistili, že pistole ležící na stole, se vězeň ani nedotkl. Bylo tedy rozhodnuto. Ernst Röhm, do půl těla obnažený, se zvedl z pryčny a postavil se zády ke dveřím. Odsouzenec se ještě naposledy ohlédl přes rameno a dle Lippertova svědectví měl ve tváři opovržlivý výraz. Padly dva výstřely. Až dosud všemocný velitel štábu SA Ernst Röhm, jediný z nacistických předáků, který si s Hitlerem tykal, byl mrtev.