EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Poslední bojující voják japonské císařské armády, který se vzdal až v roce 1974

 31. 03. 2021      kategorie: Vojenská historie      0 bez komentáře

Obecně je takto označován zpravodajský důstojník Hiró Onoda (1922-2014), který se skrýval na ostrově Lubang na Filipínách až do března 1974. Málokdo však ví, že až do prosince téhož roku bojoval na indonéském ostrově Morotai voják jménem Teruo Nakamura (1919-1979). Jelikož však Nakamura pocházel z Taiwanu, japonská, ani západní média, mu bohužel, nevěnovala tolik pozornosti.

japon_01
Foto: Návrat Terua Nakamurady do vlasti | Japan Center for Asian Historical Records / CC BY-NC-ND

Teruo (v řeči národa Ami bylo jeho jméno Attun Palalin) se narodil 8. října 1919. V mládí byl osamělý a uzavřený, vynikal ale v basketbalu, atletice a přespolním běhu. V roce 1943 byl povolán do armády a sloužil u dobrovolnické jednotky zvané Takasago Giyūtai – zde byl již veden pod svým japonským jménem. Tato elitní průzkumná jednotka čítala 1 800 až 5 000 vojáků původem z Filipín, Holandské východní Indie, Šalamounových ostrovů apod. Dělila se na několik částí a Teuro sloužil u čtvrté, která byla později přesunuta do Indonésie na ostrově Morotai. Jelikož byli příslušníci Takasago Giyūtai později cvičeni pro sebevražedné útoky, válku přežilo pouze 15 důstojníků a 45 vojáků, mezi nimi právě zmíněný vojín Teruo Nakamura. Přežil díky tomu, že se v roce 1945, v boji proti spojeneckým jednotkám, ztratil v džungli. Díky svým tradičním znalostem přežití v divočině, kterými disponovala většina jednotek Takasago, se mu podařilo v džungli Morotae přežít zhruba 29 let než přišel rok 1974.

Psali jsme: Stále jsou obutí, mají na hlavách helmy a čekají...

japon_02
Foto: Příslušníci Takasago Giyūtai | Japan Center for Asian Historical Records / CC BY-NC-ND

Jeho chatrč byla v pralese náhodně objevena v polovině roku 1974 pilotem prolétajícího letounu. V listopadu pak zorganizovala japonská ambasáda v Jakartě, za spolupráce s místními úřady, pátrací misi. Dne 18. prosince byl Nakamura zajat indonéskými vojáky, kteří potvrdili že tento stále žil v domnění, že válka ještě neskončila. Dle jedné ze zpráv dokonce každé ráno hrdě vztyčoval japonskou vlajku. Vojáci jeho chatrč obklíčili a zajali jej. Následně mu byla odebrána perfektně udržovaná puška s pěti náboji a vojenským nožem. Poté byl Nakamura převezen k vyšetření do nemocnice v Jakartě. Zajímavé je, že nechtěl být repatriován do Japonska, ale přímo na Taiwan. Tamní vláda Kuomintangu jej ale stále brala jako kolaboranta, a tak na něj nečekalo žádné velké přivítání. Jako dobrovolník neměl ani nárok na penzi a obdržel tak pouze minimální částku ve výši 68 000 ¥, tehdy ekvivalent 227,59 dolarů, dnes by se jednalo o něco více jak 24 000 Kč.

Tato zpráva vyvolala v Taiwanské společnosti velké pobouření a následný veřejný tlak na vládu měl za následek, že mu přiznala výrazné navýšení částky. Při obnovování své občanské registrace byl Nakamura dokonce přinucen změnit své jméno na Lee Kuang-Huei (Lee Guang-Hui). Jeho otec a matka byli v té době již mrtví, dcera zemřela při bombardování. Japonská vláda mu odmítla vyplatit žold, jelikož se podle ní nejednalo o řádného příslušníka Japonska, byť sloužil v japonské armádě a v době války byl považován za Japonce. Teruo tak zatrpkl vůči všemu japonskému, léta strádání v džungli a nepřízeň úřadů po čase způsobily, že propadl závislosti na alkoholu a nikotinu – v průměru vykouřil denně 3 až 4 krabičky cigaret. Teruo Nakamura zemřel 15. června 1979 na rakovinu plic.

Psali jsme: Karel Janoušek, vlastenec tělem i duší

CENOVÉ BOMBY (600)

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací