EXCALIBUR
CZUB
CZUB

"Pouštní liška" Erwin Rommel - jeden z nejslavnějších německých velitelů druhé světové války

 15. 06. 2022      kategorie: Vojenská historie      11 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Jen málo generálů 20. století si vysloužilo tak legendární pověst jako Erwin Rommel přezdívaný "Liška pouště". Rommel byl jedním z nejslavnějších německých velitelů druhé světové války. Kdo byl vlastně Erwin Rommel a čím si zasloužil takovou slávu? 

Rommel sloužil v 1. světové válce jako důstojník pěchoty a dělostřelectva. Byl odvážným velitelem a nejvýznamnějšího úspěchu dosáhl v říjnu 1917 na italské frontě. V rámci tehdejšího útoku v údolí řeky Isonzo vedl Rommel svůj oddíl přes západní hory. Postupoval z vrcholu na vrchol a porazil síly, které byly mnohem početnější než jeho vlastní. Za dva a půl dne ztratil jeho oddíl pouze šest mrtvých a měl 30 raněných. Na oplátku se zmocnil tisíců italských vojáků, 80 dělostřeleckých zbraní a řady takticky významných výšin. Za své činy byl Rommel vyznamenán řádem Pour le Mérite, nejvyšším německým vyznamenáním za odvahu.

03_RommelFoto: Rommel ve svém velitelském vozidle Sd.Kfz. 250/3 „Greif“ v červnu 1942 | Bundesarchiv, Bild 101I-443-1589-09 / Zwilling, Ernst A. / CC-BY-SA 3.0

Díky Rommelovi byl postup na Isonzu úspěšný, přestože jeho nadřízení z tohoto úspěchu nedokázali vytěžit maximum. Poté byl vyslán mimo bojové akce, kde získával velitelské a štábní zkušenosti. Po první světové válce bylo v poražené a zmenšené německé armádě méně příležitostí k postupu. Rommel pokračoval ve službě a jedenáct let strávil jako velitel roty u 13. pěšího pluku.

V roce 1929 se stal instruktorem na pěchotní škole v Drážďanech. Během svého působení zde napsal knihu nazvanou Taktika pěchoty, v níž popsal své zkušenosti z fronty a závěry, které z nich vyvodil. Kniha se stala bestsellerem a upoutala pozornost Adolfa Hitlera, vůdce nacistické strany.

V následujících letech Rommel střídal funkce instruktora a velitele. Hitler mezitím získal kontrolu nad zemí. V roce 1938 byl Rommel pověřen velením vůdcovy osobní bezpečnostní jednotky. Doprovázel Hitlera během mnichovské krize v roce 1938 a invaze do Polska v roce 1939. Hitler si Rommela oblíbil, protože byl odvážný, statečný a na rozdíl od mnoha německých důstojníků nepocházel z aristokratické rodiny.

Po invazi do Polska se Hitler Rommela zeptal, čemu by chtěl velet příště. Rommel požádal o tankovou divizi. První zkušenost s velením tankům v poli získal Rommel v květnu 1940 při německé invazi do Francie přes Nizozemsko a Belgii. Postupoval neuvěřitelnou rychlostí. Uháněl před ostatními divizemi, postavil most přes řeku Ourthe a druhý den za úsvitu ji překračoval. Spojenci věřili, že se jim podaří udržet řeku Mázu po dobu jednoho týdne, ale 13. května si zde Rommel vynutil přechod během jediného dne.

Rommelova ochota vést jednotky z jejich čela byla pro vojáky inspirací. Připojil se ke svým ženistům, kteří se pod palbou děl brodili řekou, aby postavili most. Po vytvoření předmostí přes řeku Mázu rozdělil Rommel svou divizi na dvě části. V čele jedné kolony spěchal vpřed. Jeho náhlé objevení se kilometry za nepřátelskými liniemi vyneslo jeho jednotkám přezdívku "divize duchů".

Na Maginotově linii zahájil Rommel lstivý noční útok, při němž použil dělostřelecké palby, obrněná vozidla a pěšáky, aby opevnění prorazil. V okolí Arrasu se Rommel setkal s britskými expedičními silami a málem byl zajat, když byla jeho doprovodná skupina odříznuta. Jeho síly byly také předvojem postupu na Dunkerque. Poté se vydaly na jih, urazily 240 kilometrů za jediný den, aby se zmocnily námořní základny v Cherbourgu.

Z Francie se Rommel přesunul do severní Afriky. Tam měli Britové kvůli neúspěchům italské armády převahu. Němci zasáhli, aby zabránili pokoření svého spojence a především aby zajistili zásobovací trasy přes Suezský průplav a Středozemní moře.

Severoafrické pouště byly místem, kde Rommel dosáhl vrcholu své slávy. Na jaře 1941 odvážnými obchvatnými manévry, pečlivým využíváním zpravodajských informací a přehledem o potenciálu tanků zahnal Spojence zpět na východ. Německé zdroje však byly poté přesměrovány na ruskou frontu. Britové pod vedením Montgomeryho se poučili a obrátili stejné manévrovací a zpravodajské nástroje proti Rommelovi.

Úspěchy v poušti byly střídavé až do příchodu anglo-amerických posil, které se vylodily na západě v rámci operace Torch, prakticky v německém týlu. Rommel se ocitl v pasti mezi dvěma armádami a hrozilo mu, že bude rozdrcen. Teprve pak, jako zoufalé poslední opatření, byly vyslány jednotky, které mu mohly vyhrát tažení na začátku války. Bylo však příliš pozdě. Stáhl se do Tuniska, odkud byly německé síly staženy na Sicílii a do Itálie. Rommel se stal v Africe legendou. Vysloužil si přezdívku Pouštní liška. Stal se takovým postrachem Britů, že jejich důstojníci museli mezi svými muži šířit propagandu, která jeho legendu rozptylovala.

Po africkém tažení pomáhal Rommel bránit Itálii. Koncem roku 1943 byl pak přesunut do severozápadní Evropy v očekávání spojenecké invaze. Připravoval německé pozice na obranu Normandie, ale když 6. června 1944 došlo k vylodění v Den D, byl na dovolené v Německu. Rommel spěchal zpět do Francie, aby se chopil velení. Věřil, že nejlepší šancí na vítězství je uzavřít a zničit předmostí, ale spojenecká letecká síla to znemožnila – Němci neměli šanci ve dne přesunovat větší množství sil a techniky, aniž by byli napadáni taktickým letectvem a trpěli nepřijatelné ztráty.

Když se snažil Spojence zadržet, dostal se do střetu s Hitlerem, který otevřeně kritizoval Rommelovo vedení obrany Normandie a odmítl mu dát svolení k vedení války podle jeho zásad. Rommel chtěl takticky ustoupit, zatímco Hitler chtěl, aby zůstal stát do posledního muže na místě. Podobně jako u Stalingradu a na řadě dalších míst stála Hitlerova omezenost Němce zbytečné ztráty a významně přispěla ke spojeneckému vítězství.

Dne 17. července bylo Rommelovo auto napadeno stíhacím bombardérem a havarovalo. Maršál byl hospitalizován. O tři dny později se nezdařil pokus o atentát na Hitlera, který provedli vysoce postavení němečtí důstojníci. Při výslechu do spiknutí zapletli také Rommela. Dostal na výběr - veřejný soud a pronásledování jeho rodiny, nebo sebevraždu maskovanou jako infarkt. Vybral si sebevraždu a byl mu vystrojen státní pohřeb, přičemž byl veřejností a armádou stále považován za hrdinu.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Vaclav Flek

23. 06. 2022

pro Czert:

Najednou to uvedeni meho jmena jde, i kdyz to neni uplne dokonale. Verim, ze to moc nebolelo, a priste to bude leste lepsi...

K vasi otazce, ze ktere je zrejme, ze nechapete vsechny strategicke, tim myslim take vsechny casove a prostorove souvislosti. Britanie planovala soustredeni svych bombarderu na reckych letistich k utokum na rumunska naleziste ropy na Ploiesti. Vzhledem k tomu, ze nemecka ofenziva donutila Brity ustoupit z Recka drive, nez se letiste pro bombardery stacila rozvinout a pripravit k prijeti letadel, presunula se tato ocekavani na Kretu. Ani tam se vsak priprava polnich letist vzhledem k odvaznemu nemeckemu vysadku neuskutecnila.

Britove pocitali s nasazenim dvoumotorovych bombarderu, vas vyraz "tezkych"je vymysl, ktery jsem nikdy nepouzil. Jejich nasazeni by bylo zbytecne, i dvoumotorovy Wellington by dokazal se svou bombovou nalozi zpusobit nad ropnymi poli spoust - pokud by se tam ovsem dostal.

Tomu prave zabranilo nemecke obsazeni Krety.

Na vasi otazku : Britove by sve bombardery preleteli stejne jako mnoho svych jinych letadel po ose Britanie - Gibraltar - Egypt - Kreta.

Czert

23. 06. 2022

Vaclav flek
Jen takova prosta otazka. Kolik ze to tezkych bombarderu meli britove na krete v dobe invaze?
A jak by tam dopravovaly nove. Kdyby nepadla.

Vaclav.Flek

19. 06. 2022

pro Radim

Vubec s vami nesouhlasim. Predstava, ze nemecke uspechy z francouzskeho tazeni nesouvisi s bojovym nasazenim nemeckych tankistu, ale jejich uzivanim pervitinu, je zcela zcestna, a chce zvlastnim zpusobem zlehcit jejich nasazeni vedouci k dosazeni tak skvelych vitezstvi. To je prece videt i na vynikajicich vykonech nemeckych tankistu v prvnim obdobi valky na vychodni fronte, proto odmitam jako jednoznacne hloupou a neoduvodnenou vasi zvlasni tezi o tom, ze "nežádoucí následky potom pocítili až v dalších bojích, to znamená hlavně ve válce se Sovětským Svazem.". Vas prispevek je proste snuskou hlouposti, vcetne predstavy o zasobovani Afrikakorpsu prevazne leteckou cestou.


Nevidim v podobne debate smysl a jiz koncim. Vsimnete si, prosim, ze diskutuji pod svym vlastnim jmenem.

Vaclav.Flek

19. 06. 2022

pro "Z"

Vas prispevek neadresujete mne, ale diskutujicimu Czertovi, presto v teto verejne diskusi ode mne alespon dve poznamky :

1) Vas vyrok : "Kréta byla naprostý omyl." je zcela chybny, a ukazuje neznalost elementarni strategie. Z Krety mohly britske bombardery zasahovat rumunska naftova naleziste u Ploiesti, klicova pro chod cele nemecke valecne masinerie. Jinymi slovy, Kreta byla pro wehrmacht pred utokem na Sovetsky svaz naprosto klicovym cilem, nikoliv "omylem" (?!).

2) K vasemu sdeleni, ze "lepe by si vedl v Africe von Armin" podotykam, ze spravne jmeno je von Arnim. Mozna si jej pletete s Arminiem, nacelnikem spojenych germanskych kmenu, bojujicich s Rimany v 1. stoleti n.l. Uz to, ze nedokazete napsat spravne generalovo jmeno, ukazuje, ze o nem mnoho nevite. Byl to jiste zdatny tankovy velitel, ale davat prave jeho do kontrastu s Rommelem mi prijde zvlastni, ostatne jste svuj zvlastni nazor nijak neoduvodnil, tak o nem nelze ani diskutovat.

Czert

16. 06. 2022

Radim
U afrikakorpsu se prave prokazala kratkozrakost nemeckeho vedeni kdy zcela zbytecne pouzily vysadkare na dobyti krety, ktera se ukazala nedulezita pro africke tazeni, ale kriticky dulezitou maltu nechaly na pokoji.
Pri padu maly mohl romel v africe vydrzet i o 2 roky dele.

Radim

16. 06. 2022

Při dobývání Francie němečtí tankisti, aby vydrželi nepřetržitě útočit, jeli na pervitinu. To byla ještě počáteční doba, kdy Němci neměli informace, že delší užívání pervitinu dělá z lidi feťáky a ve Francii využívali benefitů počátku takového užívání. To znamená možnost fungovat bez odpočinku a zatím bez nežádoucích následků. Pervitin byl tehdy úplně volně bez registrace dostupný, tudíž ho po porážce Francie mohla spousta německých vojáků brát dále. Nežádoucí následky potom pocítili až v dalších bojích, , to znamená hlavně ve válce se Sovětským Svazem. Zajímalo by mě, jak na tom konkrétně byl Rommel.
V Africe potom Rommel mohl být schopný jak chtěl, jak ale spojenci zmasakrovali všechny velké dopravní Junkersy, které Rommelovi vozily zásoby vzduchem a získali převahu na Středozemním moři, byl nahraný. K Rommelovi se dostával jen malý zlomek zásob, které mu Hitler posílal přes Středozemní moře, porážka Afrikakorpsu tak byla jen otázkou času.

Tomáš

16. 06. 2022

Německá armáda dala možnosti schopným důstojníkům mezi ně patřil i E. Rommel a nejen on. Jejich přísaha se dostala do rozporu s Hitlerovym kapralskym vedení války uvědomovali si smerovani hitlerovskeho Německa k porážce. Neobešlo se to bez bojů a k obsazení a dobití Berlina, někdy se prokázala i zrada. Takové jednání se zopakovalo u některých komunistických funkcionářů v devadesátých letech v SSSR a ostatních zemí soc. tábora. Očekávám takový vývoj i v USA tato země ztrátou velmocenske priority je zmítana rozpory, které se prohlubují a mohou směřovat k občanské valce, intervence skončily bilionovymi ztrátami. Válka na Ukrajině je jedna z možných variant dalšího vývoje z dalšími mocenskymi střety sCinou, to už si Evropa uvědomí, že to není v jejich zájmu. Někteří evropští satrapove ve svém pochybení jsou ochotni nerespektovat zajímá svého národa, je aby byli dobře hodnocení ve Washingtonu, to je scestne jednání. Takový primátor Prahy Hřib je toho příkladem, kam to může až dojít. Zahravat si s válkou je krajně nebezpečné jednání.

Czert

16. 06. 2022

Tak romelova legenda je prehnana, jeho hvezdne hodiny byly proti protivnikum kteremeli naprosto neschopne vedeni, at uz ve francii ci africe.
Neninshoda ze jakmile prevzal vedeni v africe schopny monty, tak romelovay uspechy pohasly.

A u spiklencu u atentatu na hitlera ve 44 je vic nez prohodne ze byl spachan proto ze dotycni nesouhlasily s tim jak hitler ridi armadu, ne ze by jim vadila jeho rasova politika. Ci diktatura.

Vaclav.Flek

15. 06. 2022

Clanek autora Petra Zaka povazuji za stejne slaby, jako jeho vcerejsi clanek, rovnez s tematikou valky v severni Africe (obrana Tobruku). Mezi clanky je prece jenom jisty rozdil - ten vcerejsi byl hodne neusporadany, pokud nechci napsat chaoticky, ale bylo v nem mene vecnych chyb, nez v tom dnesnim. Ten sice z logiky veci drzi v zivotopisne ladenem clanku jistou dejovou linii, ale s mnoha nepresnostmi, omyly a nevyrcenymi fakty. Namatkou vybiram par :

1) Rommel byl skutecne vyznamenan nejvyssim nemeckym vyznamenanim v I. svetove valce, radem Pour le Merite za dobyti koty 1114 v Julskych Alpach v prubehu 12. bitvy na Soci. Bylo by vsak spravedlive poznamenat, ze za stejny cin byl ve stejnou dobu vyznamenan take jiny nemecky velitel roty, pozdeji take polni marsal - Ferdinand Schorner. Oba porucici postupovali na vrchol po jine trase a vzajemne o sobe nevedeli.

2) Myslim, ze Rommelova kniha se jmenovala "Pechota utoci".

3) Clanek opomenul, ze v dobe, kdy Rommel velel Hitlerove bezpecnostni jednotce, doprovazel Vudce v breznu 1939 do Prahy. Urcite to nebyl lehky ukol vzhledem k tehdejsi nalade v ceskem narode, presto Rommel Hitlerovi nedoporucil zadna specialni bezpecnostni opatreni s cilem ukazat, ze se Vudce citi v nove vzniklem Protektoratu bezpecne. Asi riskoval, ale vyslo to.

4) Cele tazeni na Zapad v kvetnu a cervnu 1940 je popsano hodne zmatecne a nepresne. Rommelova 7. tankova divize nemela nic spolecneho s prekonavanim Maginotovy linie, jak se pise v clanku.

5) Podobne zmatecny je i popis severoafrickeho tazeni. Vubec nerozumim vete o udajne snaze mocnosti Osy "...aby zajistili zásobovací trasy přes Suezský průplav..." (?). Ten prece pevne drzeli Britove. Montgomery zcela urcite neobratil "...stejné manévrovací a zpravodajské nástroje proti Rommelovi", jeho pristup byl zasadne odlisny.

6) Prijatou strategii v bitve o Normandii lze interpretovat ruzne. Nemcum by jiste pohybliva obrana vyhovovala, nebot verili v prevahu svych tankovych divizi, nicmene to vice nez drtive kompenzovala spojenecka letecka prevaha. Z tohoto pohledu se zda, ze by pevna obrana primo na plazich byla uspesnejsi nez pohybliva defenziva rozprostrena po cele Normandii.

Je toho vice, ale budu koncit. Povazuji Rommela za nadprumerneho, nikoliv vsak vynikajiciho generala wehrmachtu. Myslim, ze Treti rise mela celou radu podobne schopnych velitelu tankovych a motorizovanych jednotek. Clanek opomiji Rommelovy slabiny, zejmena maly duraz na tylove zajisteni v nadeji, ze rozhodny utok vse vyresi. Tento avanturismus se mu v severni Africe nekolikrat vymstil. Typickym prikladem je Rommelem osobne vedeny "vypad za draty" (tedy za libyjsko-egyptskou hranici) v listopadu 1941, ktery vedl pouze ke zbytecnym ztratam v obou tankovych divizi Afrikakorpsu.

Z

15. 06. 2022

nobody
Monty ten tupec, ktery bez 10ti nasobny převahy nevyrazil k utoku? Jeho majstrstych byl utok na Holansko:smile: 1944. Samolibej blb. To Ervin měl alespoň predstavu jak znicit vysadek na plážich 1944 spolu s Rundstedtem.

nobody

15. 06. 2022

Zase tu neopakujte Monty-Rommel kult.
V Afrike sa to striedalo aj predtym, obvykle podla toho, kto sa prave dostal prilis daleko od svojho zasobovania

Přidat komentář