Arogance, neznalost a špatné plánování –⁠ to byly aspekty, s nimiž francouzští velitelé bojovali v bitvě u Dien Bien Phu a jimiž si předem zajistili vlastní porážku. Jejich pýcha a neschopnost v této bitvě, která se odehrála od března do května 1954, vedly v první válce v Indočíně k naprosté porážce Francie, respektive k vítězství revolucionářů Viet Minhu a nezávislosti Vietnamu.

Foto: Francouzi ve velkém počtu nasadili americké lehké tanky M24 Chaffee. Terén byl pro ně zcela nevhodný | Wikimedia Commons / Public Domain

Podceňování vietnamských vojáků

Francouzský postoj k vietnamským vojákům, podpořený stejným postojem amerických poradců, byl přinejlepším pohrdavý. Vyškoleni v taktice a postojích západoevropských vojenských akademií věřili v naprostou nadřazenost evropských a amerických způsobů vedení války. Vietnamské jednotky pro ně byly zaostalé a špatně vycvičené, snadno porazitelné. Ve skutečnosti byli mnozí Vietnamci zkušení a schopní, ale jiným způsobem než jejich západní protivníci. Chápali, jak bojovat ve své vlastní zemi, nejen jak bojovat v učebnicovém evropském stylu.

Podceňování generála Võ Nguyên Giápa

Vietnamce u Dien Bien Phu vedl generál Võ Nguyên Giáp. Giáp byl zkušený a schopný velitel, který vedl vietnamské jednotky během odboje proti japonské okupaci za druhé světové války. Od mládí byl oddaným komunistou a schopným politikem i velitelem, v roce 1954 se stal vietnamským ministrem obrany a jedním z hlavních představitelů válečného úsilí.

Generál Giáp byl jedním z největších vietnamských stratégů vůbec, ale v očích Francouzů byl jen dalším nezkušeným vietnamským důstojníkem. Generál Salan o něm mluvil jako o "poddůstojníkovi, který se učí ovládat pluky". V důsledku toho Francouzi silně podcenili dovednosti, s nimiž budou vietnamské síly vedeny.

Politická neznalost

Politická situace ve východní Asii se od začátku války změnila. Korejská válka skončila, což Číňanům uvolnilo cestu k vyslání dalších zdrojů do Vietnamu na podporu svých komunistických spojenců. Stalinova smrt rozmrazila vztah Ruska k Západu a Sověti se nyní více přikláněli k mírovému řešení konfliktů v regionu, aby zlepšili své zahraniční vztahy. Francouzská veřejnost měla bojů stále více plné zuby a politici byli připraveni se přiklonit k názoru lidu. V důsledku toho francouzská vláda hledala pozici, z níž by mohla vyjednat příznivý mír, spíše než pokračovat ve válce a usilovat o přímé vítězství. Chtěla z ní odejít dříve, než se čínské zdroje obrátí zcela proti ní.

Bohužel generál Henri Navarre, nový francouzský velitel ve Vietnamu, věřil, že může dosáhnout vítězství. Soustředěním francouzských zdrojů v Dien Bien Phu se snažil přinutit Giápa k útoku. Věřil, že mu to umožní dosáhnout drtivého vítězství. A tak proti politice francouzské vlády zahájil nebezpečný plán.

Boj v obklíčení

Navarrova volba Dien Bien Phu jako místa, kde chtěl Giápa přinutit k boji, byla zásadní chybou. Pozice hluboko v kopcích severozápadního Vietnamu byla obklopena vyvýšeninami. V březnu sem bylo vysazeno 14 000 vojáků, kteří byli téměř okamžitě obklíčeni přesilou vietnamských vojáků. Vietnamci přerušili francouzské zásobovací linie a obléhali tábor.

Zatímco Francouzi se snažili zajistit zásobování letecky a jejich ženisté mezi bombardováním spěchali opravit přistávací dráhu, Vietnamci byli podporováni spřátelenými místními obyvateli a krátkými zásobovacími linkami. Francouzi se dostali do pasti.

Podcenění potenciálu partyzánské války

U Dien Bien Phu se Francouzi dopustili stejné chyby, jaké se západní ozbrojené síly opakovaně dopouštěly v průběhu druhé poloviny 20. století – podcenili potenciál partyzánských bojovníků.

V tomto případě partyzánská válka neznamenala jen úderné útoky odloučených skupin pěchoty. Koneckonců šlo o obléhání. Vietnamci však používali partyzánské techniky, aby mohli využít celou sílu své armády. Zásoby a dělostřelectvo se na vyvýšená místa dopravovaly pomocí lidí, zvířat a dokonce i jízdních kol zakoupených před válkou od francouzských dodavatelů. Než byli všichni na místě, měli Vietnamci čtyřikrát více vojáků než Francouzi a nemilosrdně na ně bušili dělostřelectvem, o kterém se Navarre domníval, že je nebudou umět ani moci nasadit.

Francouzi předpokládali, že se jejich nepřátelé nepoučí

V předchozích fázích války se Vietnamci spoléhali na to, že proti Francouzům vrhnou masové vlny pěchoty. Tuto taktiku hojně využívali Japonci za druhé světové války a byla oblíbená i u největšího sponzora Vietnamu, komunistické Číny.

Francouzský plán počítal s tím, že Vietnamci budou tuto taktiku používat také, plýtvat lidskými zdroji při masivních útocích na lépe vybavené francouzské pozice. Giáp se však poučil. Žádné nekonečné vlny mužů, kteří by se hnali na smrt nebo za slávou, se nekonaly. Místo nich využil soustavné bombardování a dusivý účinek obléhání.

Spoléhání na tanky

Dalším základním kamenem francouzského plánu byly vlastní tanky, ale terén byl pro to zcela nevhodný. Byl hustě porostlý křovinami, které tanky zpomalovaly a oslabovaly. Nebyl možný žádný postup po otevřeném terénu. Silný déšť podmáčel půdu, což francouzské obrněnce zpomalilo ještě více.

Dobří důstojníci, ale na špatném místě

Ke všemu Navarra vybral pro výpravu velitele hluboce spjaté s francouzským plánem a perspektivou, a tudíž naprosto nevhodné pro realitu bitvy. Velitel, plukovník Christina Marie Ferdinand de Castries, byl vynikající tankový velitel, jehož potenciál byl zcela promarněn v terénu, kde se jeho vozidla mohla sotva pohybovat. Jeho zástupce, velitel dělostřelectva plukovník Charles Piroth, patřil k těm, kteří věřili v přirozenou podřadnost Vietnamců. Když zjistil, že se strašlivě mýlí a že je zcela neschopný Vietnamce zakopané na vyvýšených místech účinně zasáhnout, spáchal sebevraždu ručním granátem.

Zdroj: warhistoryonline