V moderní japonské historii zaujímá jedinečné postavení princ Mikasa. Vyniká jako člen císařské rodiny i jako hlasitý pozorovatel minulosti svého národa, který byl přímým svědkem druhé světové války a jejích následků. Po celý svůj život se potýkal se složitým dědictvím válečných zločinů své země jako jeden z mála vysokých důstojníků, kteří promluvili ještě v době, kdy konflikt probíhal – i když to znamenalo odsouzení vlastní rodiny.

Foto: Synové císaře Taišó v roce 1921: Hirohito, Takahito (princ Mikasa), Nobuhito a Jasuhito | Wikimedia Commons / Public domain

Takahito, kterému byl po dosažení plnoletosti v prosinci 1935 udělen titul princ Mikasa, byl nejmladším ze čtyř synů císaře Taišó. Narodil se 2. prosince 1915 a po většinu svého života zastával v japonské společnosti významné postavení odpovídající jeho původu. Mikasa nebyl známý jen svým postavením, ale také intelektuálním úsilím a přínosem pro akademickou sféru, přičemž se velmi zajímal o historický výzkum. Byl prvním členem japonské císařské rodiny, který se stal profesorem.

Psali jsme:Okno do historie - Bitva u Mantineie, největší střetnutí Peloponéské války

Princ Mikasa se specializoval na starověké orientální dějiny a v 50. letech 20. století získal v tomto oboru na Tokijské univerzitě doktorát. Po většinu svého života se věnoval podpoře míru, vzdělání a kulturní výměny a aktivně se účastnil různých mezinárodních organizací a iniciativ. Během druhé světové války byl princ Mikasa ale, a nemohl se tomu z pochopitelných důvodů vyhnout, důstojníkem japonské císařské armády. V roce 1939 byl jmenován kapitánem a sloužil v Číně. Tam se stal přímým svědkem toho, jak Japonci zacházejí s válečnými zajatci – a byl tím otřesen.

Při jedné příležitosti mu jeden z důstojníků řekl, že čínští zajatci jsou využíváni k výcviku s bajonety, protože je to nejefektivnější způsob výcviku. Jindy mu zase ukázali videozáznamy, na nichž byly na Ningbo shazovány bomby s dýmějovým morem. Zděšený princ Mikasa přinutil svého bratra Hirohita, aby se na tyto scény díval, v naději, že to císaře přiměje něco s tím udělat. Zatímco jeho bratr vedl válku, princ Mikasa měl plné ruce práce s tím, aby byl informován o tom, co se v rámci císařské armády skutečně děje. Její zločinné akce mu nikdy nebyly po chuti, a i když byl povýšen na majora, snažil se jim bránit. Napsal dokonce otevřený projev kritiky a odporu odsuzující armádní zločiny proti Číňanům.

Princ Mikasa věděl, že může činit tak odvážná prohlášení díky svému postavení člena císařské rodiny. Za tímto účelem doručil kopie svých slov různým vojákům císařské armády v Nankingu, a to, podle svých slov, ze zoufalé touhy válku ukončit. Mnohé z toho bylo dlouhá desetiletí drženo pod pokličkou, a to i přes zásadní změnu režimu v Japonsku, dokud nebyla v roce 1994 objevena a následně zveřejněna dochovaná kopie zmíněného projevu.

Foto: Princ Mikasa nejenže uznával válečné zločiny země, ale také se důrazně stavěl proti znovuvyzbrojení vlastního národa. | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Tunelové krysy – jejich úkolem bylo bojovat s odhodlaným Vietkongem v labyrintu nástrah

Až do kapitulace Japonska v srpnu 1945 působil princ Mikasa jako štábní důstojník v armádní sekci císařského generálního štábu v Tokiu. Otevřeně vyslovované názory prince Mikasy na válku přitom s japonskou kapitulací neskončily. V únoru 1946 sestavil další strhující projev. Neúspěšně v něm prosil Tajnou radu, aby přiměla císaře Hirohita – jeho vlastního bratra – k abdikaci a převzetí odpovědnosti za konflikt. V jedné ze svých vzpomínek princ Mikasa napsal, že navštívil velitelství nechvalně proslulé jednotky 731 v Číně a že mu byly promítnuty filmy, na nichž byli čínští vězni „nuceni pochodovat po pláních Mandžuska za účelem pokusů s jedovatým plynem na lidech“.

Po skončení války pokračoval v kariéře, po které skutečně toužil, a vysloužil si přezdívku „císařský učenec“. V poválečných letech se stal vlivným hlasem v diskusi a konfrontaci s japonskou minulostí. Nejenže uznával válečné zločiny země, ale také se důrazně stavěl proti znovuvyzbrojení vlastního národa. Po smrti své švagrové Kikuko, princezny Takamacu, 17. prosince 2004 se princ Mikasa stal nejstarším žijícím členem japonského císařského rodu. Aktivní byl až do několika měsíců před svou smrtí (27. října 2016) ve věku 100 let.

Zdroj: warhistoryonline.com