Proč Stalin napadl Finsko?
Přestože antagonismus mezi Finskem a SSSR kulminoval v roce 1939 do válečného střetu, vztah obou zemí byl napjatý již od konce 1. světové války. Ve Finsku totiž vypuká občanská válka. Zbraně tehdy zkřížily na jedné straně finské komunistické frakce podporované materiálně i finančně bolševickým Ruskem. Proti nim stanuli takřečení Konzervativci, kteří v přibližně čtyřměsíčním občanském konfliktu nakonec zvítězili. V říjnu 1920 tak ruští bolševici uznali současný průběh celé finsko-ruské hranice, což však nemělo mít dlouhého trvání.
Sovětsko-finský napjatý vztah začínal eskalovat od roku 1934. Finsko totiž podepisuje některé dohody s Velkou Británií a Německem a sovětský ministr zahraničí M. M. Litvinov téměř obratem varuje finského prezidenta Kyősti Kallioho, že kdyby snad někdy mělo dojít ke střetu Německa a SSSR – Rudá armáda okamžitě překračuje finskou hranici a zemi anektuje coby zónu předsunuté obrany.
Zcela jinou linii vztahů mezi oběmi zeměmi přinesl rok 1939. Ačkoli se v Berlíně podepsaný pakt na úrovni šéfů diplomacií SSSR zastoupeném V. M. Molotovem a Německé říše reprezentované Joachimem von Ribbentroppem může pro Finsko jevit jako poněkud vedlejší, podepsání odstavců především onoho tajného dodatku má pro region dalekosáhlé důsledky.
Tento dokument totiž rozděloval budoucí sféru vlivu. Moskvě připadne východní Polsko, může tak dle libosti zvyšovat vliv na Pobaltí, některé části Rumunska a právě na Finsko. J. V. Stalin si musel být nicméně zcela vědom naprosté dočasnosti soudobé situace i faktu, že nějaká podoba války s Německou říší je neodvratná.
Foto: Sovětský lehký tank T-26 | Wikimedia Commons / Public domain
Do Moskvy mezitím v září 1939 přicestovala finská delegace Juho Kusti Paasikviho. Molotov finským vyslancům předestřel jednostranné podmínky. Jestliže sovětský vůdce předpokládal pouze dočasný mír s Německem, naprosto před ním musel zabezpečit minimálně dva strategicky důležité přístavy – Leningrad a Murmansk. SSSR proto požaduje kompletní odstoupení Karelské šíje, demontáž zdejších opevnění, vzdání se všech ostrovů ve Finském zálivu a dále posunutí hranice mnohem dále na západ. S tím byla spojena stavba základny na poloostrově Hanko a některé další ústupky. Na severu se Finsko mělo vzdát Rybářského poloostrova při Severním ledovém oceánu.
Stalin oplátkou nabídl rozlohou sice násobně větší, ale ekonomicky zcela bezcenné území severně od Oněžškého jezera. Proč bezcenné? Karelská šíje byla jednak hustě zalidněný a hospodářsky velmi cenný region – proto na tyto podmínky nemohlo Finsko přistoupit, nemluvě o výrazném zneschopnění své obranyschopnosti.
Ačkoli proběhly některé dílčí změny v dohodách, SSSR je považoval za zcela nedostatečné, a tak 31. října v pořadí už třetí rozhovory končí neúspěchem. Dusné ovzduší ještě navíc komplikuje sověty inscenovaný mainilský incident. Operace pod falešnou vlajkou z 26. listopadu měla vinit Finy z dělostřeleckého útoku na sovětskou pohraniční ves Mainila a umožňuje tak Rudé armádě provést „protiofenzivu“.
Foto: padlí sovětští vojáci | Wikimedia Commons / Public domain
Stalinovi přes všechny úskoky a především nátlakovou diplomacii nakonec nezbývá než nasadit armádu v rámci ozbrojeného řešení finské otázky. 30. listopadu tak společnou, přes 1 300 km dlouhou, hranici překračují 4 armády s bezmála 400 tisíci muži, letectvo bombarduje Helsinki a začíná tak sovětská agresivní operace, která však Moskvě veliké vítězství vskutku nepřinese.
Video: Proč Stalin napadl Finsko? / YouTube
Zdroj: britannica.com
