V noci 7. listopadu 1942 zahájily americké síly operaci Torch, invazi do severní Afriky okupované vojsky Osy. Byla to operace, která zahrnovala několik experimentů a inovací. Jednou z nich byl vůbec první americký bojový výsadek. 

Při útoku byly použity jednotky 2. praporu 503. výsadkového pěšího pluku. Byl to klamný název, který měl vyvolat zdání, že Amerika má více výsadkářů, než měla. Ve skutečnosti 503. pluk obsahoval pouze jeden prapor a někdy byl označován jako 503. výsadkový pěší prapor. Velitelem byl plukovník Edson D. Raff.

Pokusy o zmatení Osy s názvy šly ještě dál. V průběhu operace Torch byl 503. pluk přejmenován na 509. pluk, přestože se stále jednalo o útvar o síle pouze jednoho praporu. Tyto triky byly překvapivě úspěšné, o čemž svědčí i následné svědectví, že Němci mučili zajatého důstojníka a snažili se dozvědět, kde se nachází 503. pluk.

Foto: Přípravy 2. praporu 509. pluku na seskok v Africe | U.S. Army / Public domain

Výsadkáři měli za úkol obsadit letiště La Sénia a Tafaraoui poblíž Oranu. Vichističtí Francouzi kontrolovali severoafrické území ve zdánlivě svobodné části dobyté Francie. Vichistická vláda spolupracovala s mocnostmi Osy, ale měli k německým okupantům odpor i vojáci? Nikdo nevěděl, jak Francouzi na invazi Spojenců zareagují. Tajná diplomacie připravila některé francouzské důstojníky, aby se postavili na stranu útočníků, ale kterou stranu si vyberou vojáci?

Výsadkáři byli cvičeni pro dva různé plány - válečný a mírový. Pokud by narazili na odpor, postupovali by podle válečného plánu a po výsadku by se pod rouškou tmy zmocnili letišť. Pokud by se řídili mírovým plánem, po výsadku by počkali do dalšího dne a pokračovali by za denního světla. Vojáci na své základně v Cornwallu čekali na signál, že půjde o válečný plán. Ten nakonec nepřišel a výsadkáři se tak domnívali, že je čeká hladký průběh akce a k žádnému odporu nedojde.

Ve 21:30 začaly transportní letouny C-47 výsadkářů startovat ze St Evalu a Prelernacku na jižním cípu Británie. Muži snědli pozdní jídlo a pak se snažili usnout, což byl na plátěných sedadlech seřazených podél vnitřku letadel obtížný úkol.

Letouny téměř okamžitě narazily na problém. Hustá mlha donutila formaci se rozdělit, aby do sebe nenarazila. Ztěžovala také navigaci. Mnoho letadel se v mlze a tmě ztratilo. Tři letadla musela přistát ve španělském Maroku, protože jim došlo palivo. Španělé, ačkoli byli ve válce neutrální, byli vůči nacistickému Německu loajální a výsadkáři kteří tam nouzově přistáli, byli hned internováni. Další americké letadlo pak mělo problémy s motorem a přistálo v Británií drženém Gibraltaru na výběžku Pyrenejského poloostrova. Za úsvitu se pak v největší skupině, blížící se k Africe, nacházelo jen půl tuctu letadel.

První letadlo, které dorazilo na letiště v Sénii, přistálo podle plánu. Američanům se však nedostalo přátelského přivítání, jak očekávali. Francouzští vojáci na letišti nepatřili mezi ty, kteří byli na spojeneckou invazi připraveni a výsadkáře zajali.

Jakmile Francouzi zjistili, že Američané útočí, byly jejich jednotky okamžitě uvedeny do pohotovosti s cílem bránit své základny proti útočníkům. Když se pak k letištím blížila další letadla, "vítala" je již intenzívní palba z protiletadlových děl a zbraní francouzských vojáků. Bylo třeba rychle uzpůsobit původní plán nové situaci. Letadla se vydala připravená na jednosměrnou cestu. Nemohla se jen tak otočit a vrátit se zpět. Potřebovali někde přistát. Výsadkáři současně nemohli vyskočit z letadel a přistát na letišti. Bez krytí tmou by je připravený protivník snadno přemohl.

Letadla se odklonila od svých cílů a zamířila vyschlému jezernímu dnu západně od Oranu, které mohlo letadlům poskytnout improvizovanou přistávací plochu. Když první letadla přistávala, spatřila je kolona obrněných vozidel na nedaleké silnici. Zahájila palbu a ostřelovala vojáky, kteří vystupovali z letadel.

V tu chvíli se k letišti přiblížila formace pěti letadel. Na palubě byl plukovník Raff. Když viděl, že jeho muži jsou pod palbou na dně jezera pod ním, rychle se rozhodl pro další změnu plánu. Na Raffův rozkaz změnilo pět letadel kurz. On a výsadkáři vyskočili a provedli relativně bezpečné přistání za denního světla daleko od bojů a nepřítele. Raff následně shromáždil své může, kteří se pouští přiblížili k obrněné koloně.

Když se však dostatečně přiblížili k obrněným vozidlům, čekalo je velké překvapení. Vojáci si všimli velkých bílých hvězd namalovaných na bocích vojenské techniky. Byly to americké vojenské hvězdy. Ve zmatku při vylodění tak proti sobě bojovaly spřátelené jednotky. V krátkém střetnutí naštěstí nedošlo k žádné újmě. Po uklidnění výše popsané situace Raff shromáždil své muže společně se vydali na pochod k letištím.

Nebyl to dlouhý pochod, avšak byl obtížný. Jeden z vojáků ho popsal jako nejtěžší, jaký kdy prapor absolvoval. Měli na sobě zimní oblečení a těžké spodní prádlo. Bylo to nezbytné pro přežití chladných afrických nocí, což však byla obrovská nevýhoda, když pak pochodovali v horku pouštního dne. Dlouhý let z Anglie mnohé vyčerpal, navíc přistání v bojové zóně přineslo i fyzické a emocionální vypětí. Části dna jezera vyschly natolik, že se na nich vytvořila silná, přilnavá vrstva bahna, kterou se museli výsadkáři brodit.

Navzdory tomu všemu však svou misi dokončili. Následujícího dne už americké zálohy odpočívaly na letišti Tarafaouri. První výsadek amerických parašutistů byl tak sice nepříjemnou záležitostí, avšak cennou zkušeností a nakonec byl i úspěšný.

Zdroj: warhistoryonline