Československý lehký tank LT vz. 38 bohužel není ve světě příliš známý pod tímto svým původním, českým jménem, ale spíše pod německým kořistním názvem Panzerkampfwagen 38(t), resp. PzKpfw 38(t). Místo toho, aby ve 2. světové válce tento československý tank bojoval bok po boku s francouzskými a anglickými tanky proti Němcům, nakonec tento tank paradoxně bojoval proti nim a zajistil tak mnohá vítězství - bohužel pro tu špatnou stranu. 

Politika appeasementu praktikovaná Francií a Velkou Británií v 30. letech 20. století umožnila Němcům získat kontrolu nad rozvinutým československým zbrojním průmyslem bez jediného výstřelu. Němci tak hravě získali přístup nejen k jedné z nejlepších vojenských technologií světa, ale také k velice moderně vybaveným továrnám, které byly nezbytné pro vedení války. Mezi získanými továrnami byla i továrna ČKD v Libni, výrobce tanků LT vz. 38.

Foto: Ve své době patřil českoslovenký LT vz.38 ke světové špičce | Wikimedia Commons / Public domain

V polovině dubna 1939 pak vznikla zvláštní komise pro studium českého tankového průmyslu, v jejímž čele stanuli náčelník 6. sekce podplukovník Sebastian Fichtner a podplukovník Heinrich Olbrich, kteří do ČKD dorazili 2. května. Továrna tehdy německé komisi představila svůj široký arzenál techniky, mezi nimi i široké spektrum exportních tanků, které se dovážely do celého světa, a tanky domácí produkce - lehký tank LT vz. 38 a střední tank ST vz. 39.  Zatímco novopečený střední tank Němce neoslovil, lehký tank je velmi zaujal.

Demonstrace tohoto tanku ve zkušebním areálu továrny udělala na německou komisi velký dojem. Wehrmacht tehdy nedisponoval ničím takovým. S hmotností pouze o jednu tunu větší než měl německý tank Pz.Kpfw.II Ausf. C, byl československý tank ve všech ohledech výrazně lepší a jeho vlastnosti se velice blížily střednímu tanku Pz.Kpfw.III Ausf. E, který tehdy sotva začal svou sériovou výrobu.

Do jaké míry československé lehké tanky zapůsobily na Němce, lze posoudit podle toho, že LT vz. 38 byl okamžitě přijat do výzbroje německé armády pod názvem Panzerkampfwagen L.T.M.38 (Leichte Tank Muster 1938, lehký tank vzor 1938). Na rozdíl od LT vz. 35, jehož výroba nebyla znovu zahájena, měli Němci s L.T.M.38 výrazné plány. Byly podepsány smlouvy se továrnami Škoda a ČKD, které fakticky navazovaly na smlouvy pro československou armádu. Dá se tak s jistotou říci, že L.T.M.38 byl pro Wehrmacht velmi výnosnou a výhodnou akvizicí, jelikož za cenu jen o 25 % vyšší než Pz.Kpfw.II Němci obdrželi vozidlo vyšší třídy a výrazně lepších parametrů.

Výroba se pak rozjela okamžitě. Němci objednali 150 tanků do konce listopadu 1939, což vycházelo na 25 tanků měsíčně. Parametry tanku však byly tak skvělé, že 12. června 1939 byla vydána rozšiřující objednávka na 325 tanků, což však továrna již nebyla schopná splnit. Prvních 12 tanků ČKD dodala v červnu 1939, přičemž kvóta byla dorovnána následující měsíc, kdy továrna dodala 39 tanků. Kontrakt na 150 tanků byl dovršen 26. listopadu 1939.

Během krátké doby tank vystřídal několik názvů. Od května do srpna 1939 se tank jmenoval Tschechische Pz.Kpfw.III, což ukazuje na výrazné kvality lehkého tanku, jelikož ho Němci postavili na stejnou úroveň jako tank střední. 16. října se pak jeho název změnil na L.T.M. 38 Protektorat. Toto pojmenování však nemělo dlouhého trvání a 16. ledna 1940 byl název tanku změněn na finální název Panzerkampfwagen 38(t), což je také název, pod kterým tento tank vstoupil do historie. Změnou názvu prošla také ČKD, která se změnila na BMM (Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik AG, Českomoravský strojírenský závod). Továrna spadala do sféry vlivu Heinricha Richtera-Brohma, který měl na starosti strojírenství v Praze.

První tanky druhé, vylepšené série pak měly být dodány v lednu 1940. Mělo se jednat o 15 tanků. Akvizice se však nepodařila zcela naplnit, jelikož firma Škoda nestačila dodávat dostatečné množství kanónů, a tak Němci obdrželi nakonec pouze 10 tanků. Druhá série byla lehce vylepšena. Zatímco první série byla stejná, jako LT vz.38 pro Československou armádu a byla pojmenována Pz.38(t) Ausf. A, druhá série, pojmenována Pz.38(t) Ausf. B (sériová čísla 151-260) dostála hned několika změn díky získaným zkušenostem z polského tažení.

Rámová anténa byla nahrazena klasickou, vpředu i vzadu na tanku byly instalovány světlomety Notek a některé tanky byly vyzbrojeny odpalovači zadýmovacích granátů. Byl také zmírněn odměr věžového kulometu, který při natočení úplně vlevo střelbou poškozoval kanón. Další změnou, a to zásadní, pak bylo přidání dalšího člena osádky, střelce z kanónu. Původní československý LT vz.38 měl jen tři členy osádky, kde velitel tanku zároveň vykonával činnost střelce z kanónu a nemohl se tak plně věnovat své činnosti. Periskop ve věži pak dostal otočnou pancéřovou zástěnu, jelikož se občas stávalo, že intenzivní nepřátelská kulometná palba dokázala periskopy vyřadit. Gumové ráfky kol byly zesíleny pro lepšímu tlumení při jízdě a krumpáč s lopatou byly přesunuty ze zadní části tanku na blatníky.

Foto: Detail věže tanku LT vz.38. Samostatně pohyblivý kulomet Němci poté omezili, při nesprávném náklonu totiž mohl střílet do hlavně kanónu. | Wikimedia Commons / Public domain

Němci začali produkovat také velitelské tanky. První typ, známý pod názvem Sd.Kfz.266, se nijak nelišil od běžného tanku. Byl vybaven radiostanicemi Fu 2 a Fu 5. Druhý typ, Sd.Kfz.268, byl již vybaven rozměrnou rámovou anténou nad motorovým prostorem a vysílačkami Fu 5 a Fu 8. A poslední Sd.Kfz.267 sloužil ke komunikaci s letadly a od ostatních typů ho lze snadno odlišit díky dvěma rádiovým anténám vlevo vpředu. Od verze Sd.Kfz.267 začaly velitelské tanky dostávat atrapy děl, aby se zvýšil vnitřní bojový prostor. Ze stejného důvodu byl odstraněn také trupový kulomet, přičemž otvor byl zakrytý pancéřovou zátkou. 

Následující série Pz.38(t) Ausf. C (sériová čísla 261-370) se začala produkovat v květnu 1940. První tanky série byly stejné jako předchozí, během bojů ve Francii však došlo k několika změnám. Bylo jasné, že čelní pancíř o síle 25mm poskytoval již jen malou ochranu proti nepřátelským kanónům, čelní deska pancíře tak byla zesílena na 40mm. Docházelo také k občasným zásekům věže v případě, kdy se nepřátelský protitankový granát zasekl mezi trupem a věží, čímž věž zablokoval. To se následně vyřešilo přidáním pancéřového prstence kolem věže. 

Foto: Němečtí tankisté ve Francii, kde sehrál Panzer 38 (t) zásadní roli | Wikimedia Commons / Public domain

Podobné to bylo i  s následující sérií,  Pz.38(t) Ausf. D (sériová čísla 371-475). První vozy této série byly ze začátku stejné jako předchozí série, v průběhu se však přistoupilo k několika změnám. Uchycení antény bylo vyměněno za stejné, jako využívaly německá útočná děla Sturmgeschütz III (StuG III). Tank Pz.38(t) Ausf. D také obdržel lehčí pásy a některé tanky obdržely úchyty na náhradní články pásů na přední desce trupu. Poslední kusy Pz.38(t) Ausf. D byly dodány v listopadu 1940. Dodávky pak byly dokončeny v předstihu. Podle původního plánu mělo BMM vyrábět 25 tanků měsíčně, Praha však v průměru dokončovala 30 tanků měsíčně.

Další smlouva byla podepsána 25. července 1940, v platnost měla vstoupit však až  27. listopadu. Francouzská kampaň totiž odhalila některé neduhy a tank potřeboval výrazné přepracování. Tank totiž potřeboval vyšší míru ochrany, současné pancéřování již bylo nedostatečné. Výsledkem pak byl Pz.38(t) Ausf. E, z nichž první kus byl  v BMM dokončen koncem listopadu. Následovala objemná objednávka na 275 strojů (sériová čísla 476-750) s dodávkou do května 1941. Výraznou změnou tohoto typu byla přepracovaná přední deska pancíře, ze které byl odstraněn typický schod, čímž se místo řidiče posunulo mírně dopředu. Přední pancíř byl také výrazně posílen a to na 50mm, čehož se dosáhlo spojením dvou 25mm plátů. Přední pancíř věže pak byl opancéřován stejným způsobem. Tloušťka pancíře na bocích věže stoupla z původních 15 mm na 30 mm. Upraven byl i pancéřový prstenec u věže a nastavení napnutí pásů. Manuální startér motoru byl byl schován za kryty, jelikož se často zanášel bahnem. Kvůli těmto úpravám stoupla celková hmotnost tanku z původních 9 725 kg na 9 850 kg. Zvýšení hmotnosti bylo způsobeno i posílením listových pružin v podvozku. I zde se však v průběhu výroby měnily parametry. V březnu 1941, počínaje vozidlem číslo 624, byl mírně posunut výfuk směrem vzhůru, aby se pod něj vešlo zařízení k výrobě kouřové clony. Změnila se také poloha zadního světla Notek.

Výše uvedené úpravy byly plně implementovány až na další sérii vozidel  Pz.38(t) Ausf. F (sériová čísla 751-1000). Tanky této modifikace se začaly vyrábět v květnu 1941, ovšem i zde došlo v průběhu výroby k drobným úpravám. Byl snížen počet nýtů na poklopu pro přístup k motoru, přední světlo Notek bylo posunuto a některé tanky dostaly držáky náhradních článků pásů na předním pancíři. Poslední tanky této série byly dodány v říjnu 1941.

Abecední pořadí modifikací Pz.38(t) bylo porušeno 18. července 1940. Toho dne se Vrchní velitelství pozemních sil (OKH) rozhodlo zrušit smlouvu mezi BMM a Švédskem na dodávku 90 tanků TNHP-S. Příčinou tohoto rozhodnutí byla potřeba doplnit Wehrmacht novými tanky. Tanky vyrobené na základě výše uvedené smlouvy pak byly předány německé armádě a označeny jako Pz38(t) Ausf. S. Jejich výroba začala v květnu 1941 a pokračovala souběžně s výrobou Ausf. F. Tanky Ausf. S se sériovými čísly 1001-1090 měly přechodnou konstrukci. Přední pancíř byl zesílen, boky věže však zůstaly bez přidaného pancíře. Pozorovací zařízení radisty/střelce z kulometu bylo stále starého typu a odlišné bylo i rozložení spojovacích nýtů. Výroba těchto tanků skončila v září 1941. 

S přípravou Německa na invazi do SSSR se pak zvýšila i rychlost výroby. ČKD chrlila obrovské množství tanků, kdy kromě jednoho měsíce se dodávky pohybovaly nad 50 tanků měsíčně, jednou dokonce továrna dokázala dodat 78 tanků v jednom měsíci. V té době téměř žádná německá zbrojovka nedokázala chrlit takové objemy. Obliba československého tanku byla obrovská a tak byla podepsána další smlouva na dodávku 500 tanků Pz38(t) Ausf. G, později byla rozšířena ještě o dalších 500 tanků série Pz38(t) Ausf. H. 

Foto: Panzer 38 (t) 7. tankové divize během útoku na Sovětský svaz, 1941 | Wikimedia Commons / Public domain

První kusy Pz38(t) Ausf. G opustily BMM v říjnu 1941. Zpočátku se jednalo o standardní stroje, ovšem počínaje strojem číslo 1220 se držáky náhradních článků pásů staly standardem a byl vylepšen vzduchový filtr. Výraznou změnou se také stal monolitický plát čelního pancíře bez nýtů a celkové snížení počtu nýtů. Pz38(t) Ausf. G představoval vrchol československého tanku. V období začátku 2. světové války ho můžeme s klidem označit za nejlepší tank na světě. Jeho modernizační potenciál však narazil na svůj konec. Na rozdíl od Panzeru III nebylo možné do československého tanku nainstalovat silnější dělo a koncem roku 1941, kdy byly hlavním nepřítelem Pz38(t) sovětské středními tanky T-34 a těžké tanky KV, byl tento tank v nevýhodě. Sovětský svaz navíc začal dostávat a využívat britské tanky Matilda a Valentine, proti kterým byl 3,7cm kanón zcela bezmocný. Na jaře 1942 tak čas Pz.38(t) na tankovém výsluní vypršel. 

V březnu 1942, po výrobě pouhých 29 tanků, pak byla výroba Pz38(t) zrušena. Finální tank nesl sériové číslo 1359. BMM následně dostal za úkol navrhnout a postavit samohybné dělo na podvozku Pz38(t), který byl stále velmi moderní.

Foto: Panzer 38 (t) během postupu na severu Sovětského svazu | Wikimedia Commons / Public domain

V lednu 1942 byly zahájeny práce na výrobě tropické verze Pz38(t) Ausf. G. Oproti standardním tankům série G  tato verze obdržela výkonnější chladicí systém a lepší vzduchový filtr, který měl zabránit písku dostat se do motorového prostoru i dovnitř tanku. Tank také obdržel držáky pro palivové kanystry. Tato vozidla obdržela sériová čísla 1480-1526. 21 kusů těchto tanků bylo postaveno v dubnu a 26 dalších v květnu. Následně měly být přepraveny transportním letounem Messerschmitt Me 323, avšak do Afriky se nikdy nedostaly. Celkově tak bylo vyrobených 316 tanků série G a úctyhodných 1414 tanků rodiny Pz38(t). 

Jak bylo již uvedeno výše, byť produkce tanku nepokračovala, velice perspektivní podvozek českoslovesnkého tanku našel své uplatnění a vzniklo na něm několik legendárních konstrukcí, jako například stíhač tanků Marder III, jehož bylo vyrobeno 1 736 kusů, legendární Jagdpanzer 38 přezdívaný Hetzer, jehož se vyrobilo 2 827 kusů, samohybné dělo 15 cm sIG 33 (Sf) auf Panzerkampfwagen 38(t)  (známější pod názvem Grille) jehož se vyrobilo 389 kusů, nebo lehké protiletadlové vozidlo Flakpanzer 38(t), kterého se vyrobilo 141 kusů.

Dva a půl roku na frontě

První kusy Tschechische Pz.Kpfw.III byly odeslány k 67. tankovému pluku 3. divize lehkých tanků v létě 1939. Celkem tato jednotka obdržela 57 tanků tohoto typu, 55 běžných a 2 velitelské verze.  K 1. září 1939 měl Wehrmacht k dispozici 78 tanků L.T.M.38, 57 v armádě a 5 v záloze. 3. divize lehkých tanků pak byla v září 1939 jedinou jednotkou, která tyto tanky použila v boji. Velice rychle se ukázalo, že tyto tanky jsou na bojišti naprosto dominantní, za celé polské tažení bylo ztraceno pouze 7 strojů, kdy divize aktivně bojovala jako součást 15. armádního sboru. V říjnu 1939 byla 3. divize lehkých tanků přeměněna na 8. tankovou divizi. 

Další jednotkou, která obdržela Pz.38(t), byla 7. tanková divize, nad kterou v únoru 1940 převzal velení Erwin Rommel. Nebylo výjimkou, že si jednotky své tanky ještě dále individuálně upravovaly. Tanky 8. tankové divize byly tedy vystrojeny ještě hasícím přístrojem, který byl uložen na pravém blatníku. V Rommelově divizi pak tanky prošly výraznějšími úpravami. Na motorový prostor byly přivařeny úchyty na palivové kanystry a na blatnících se začaly objevovat první schránky na nářadí a osobní věci posádky. 15 tanků se pak mělo podívat i do Norska během plánované invaze, ovšem z toho sešlo. 

Foto: Rommel během polní porady. V pozadí stojí Panzery 38(t) | Wikimedia Commons / Public domain

Ve Francii byla situace jiná. K 10. květnu  1940 měla německá armáda k dispozici celkem 238 tanků Pz38(t). Význam těchto tanků podtrhuje skutečnost, že německá armáda měla k dispozici pouze 381 tanků Pz.III, i když tyto tanky měly být hlavním tankem armády. Během invaze do Francie byly tanky Pz.38(t) často používány jako střední tanky místo své původní role lehkého tanku. I s touto rolí si však poradily na výbornou. Do konce kampaně bylo ztraceno pouze 54 strojů, tedy méně než čtvrtina celkového stavu. Během bojů na západní frontě pak obdržela 7. tanková divize posilu v podobě 20 tanků a 8. tanková divize 16 tanků. Ve Francii se však také ukázal neduh československých tanků, a tím se stal tvrdý, ovšem poměrně křehký pancíř, který střelu sice zastavil, ovšem měl tendenci prasknout, čímž se výrazně snížila odolnost daného plátu. Dalším neduhem byla nýtovaná konstrukce tanku. Po zásahu mohly totiž nýty vletět dovnitř tanku, kde působily jako šrapnel. Aniž by nepřátelská střela tedy prošla skrz pancíř, odtržené nýty mohly způsobit posádce zranění či ztráty na životech. V boji však stroj ukázal i své přednosti, jimiž byla skvělá mobilita, ale hlavně na svou ráži vynikající dělo, které mělo lepší penetrační schopnosti, než jeho německý kolega. Pz.38 (t) tak dokázal ničit francouzské i britské lehké a střední tanky na delší vzdálenost, než Panzerkampfwagen III, což se mnohdy ukázalo jako zásadní. 

Úspěch Pz38(t) ve Francii byl signálem pro pokračování ve vybavování nově vzniklých jednotek právě těmito tanky. První jednotkou byla nově vzniklá 12. tanková divize, zformovaná 5. října 1940. I ta, po vzoru 7. a 8. tankové divize, vystrojila své tanky držáky palivových kanystrů a úložnými boxy na blatnících. Další jednotkou, která obdržela tyto tanky, pak byla 19. tanková divize, zformovaná 1. listopadu 1940. Tankisté 19. tankové divize však byli nespokojeni s původním uložením ženijního nářadí, kdy pak všechno nářadí uložili na pravý blatník a na levou stranu blatníku umístili boxy na uložení osobních věcí. Tankisté také začali vytvářet „Rommelovy boxy“, čili úložné boxy na zadní straně věže. Nově vytvořená 20. tanková divize měla ohledně tanků Pz.38 (t) také svá specifika. Tanky této divize lze rozeznat podle symetricky uložených boxů na obou blatnících s perforovanými čely a trámovými kříži.

K 22. červnu 1941 měly německé tankové divize ve svém arzenálu celkem 772 tanků Pz.38(t), z toho 35 velitelských tanků. Stejně jako u francouzské kampaně sehrály tyto klíčovou roli v operaci Barbarossa. Výsledky bojů však byly odlišné. Zatímco v červnu bylo nenávratně ztraceno pouze 33 tanků tohoto typu, v červenci padl rekord v podobě 183 ztracených tanků. Do konce roku pak bylo ztraceno celkem 796 tanků, tedy více, než bylo celkem k dispozici na začátku invaze do SSSR. Tehdy se jednalo o největší ztráty ze všech typů německých tanků v roce 1941. Důvodem těchto ztrát však nebyla špatná kvalita tanku, ale jeho způsob nasazování. Lehký, 10tunový tank totiž nemohl plnit roli středního tanku navždy. Tank trpěl především díky svému křehkému pancíři. Sovětský 45mm protitankový kanón mohl prorazit přední pancíř tanku Pz.38(t) již z 200 metrů, takže i lehké tanky T-26 a tanky série BT se stávaly nebezpečnými protivníky. I kdyby přední pancíř nebyl proražen ihned, pancéřová deska by jistě praskla a další zásah by byl fatální.  

Během následných bojů došlo také k mnoha případům zničení tanků Pz.38(t) plukovním a divizním dělostřelectvem větších ráží. Křehký pancíř tanku Pz.38(t) prostě nedokázal odolat blízkým výbuchům. Jak již bylo uvedeno výše, nepříjemným překvapením pro Němce byl také výskyt tanků T-34 a KV-1, které slabě vyzbrojené československé tanky nemohly téměř nijak ohrozit.

Poslední jednotkou, která obdržela tanky Pz.38(t), pak byla 22. tanková divize, vybavená celkem 77 tanky. Jednalo se také o jedinou jednotku, která využívala výhradně tanky série G. 22. tanková divize vydatně bojovala na Krymu a zapojila se i do bojů o Rostov na Donu. Tato divize pak využívala tanky Pz.38(t) až do svého rozpuštění v březnu 1943.

Posledními německými tanky tohoto typu, které byly bitevně nasazeny, bylo 13 vozidel od 8. a 20. tankové divize  30. června 1943. Pz.38 však bojoval i dále, avšak bez větších úspěchů. V roce 1944 ještě tyto tanky bojovaly v obranných bojích v rumunských řadách na poloostrově Krym, kde byly všechny zničeny. V srpnu 1944 se posledních dvacet rumunských verzí tanků Pz.38(t) zapojilo do vzpoury Rumunska proti Němcům. Posledním vystoupením rumunských T-38 (rumunské označení) pak byla pomoc Rudé armádě při postupu na Slovensko v únoru a březnu 1945. Zde byly ztraceny poslední bojeschopné kusy. V roce 1944 se také slovenské LT vz.38 a LT vz.40 zapojily do osvobozovacích bojů na Slovensku. Ještě v roce 1945 se do zoufalého boje zapojily již školní maďarské tanky, jejichž bojová hodnota však byla proti moderním T-34/85, či těžkým IS-2 téměř mizivá a tanky neměly žádnou šanci. Jistou záhadou bývá i jeden „zatoulaný“ Pz.38(t), který ještě v roce 1945 vyřadili Američané v Německu.

Zdroj: warspot.net, panzernet.net