Jedním z nejvýraznějších exponátů na nedávno proběhnuvším zbrojním veletrhu IDET se stalo slovenské samohybné dělo (SHD)  Zuzana 2. Někteří návštěvníci, dychtící především po novinkách, jej spíše přehlíželi, na druhou stranu toto SHD v poslední době zaznamenává celou řadu úspěchů. SHD Zuzana 2 je zajímavé i svou genezí, a i proto stojí za to si jej blíže povšimnout.

Foto: Slovenská samohybná houfnice Zuzana 2 | Ministerstvo obrany SR

 Geneze samohybného děla Zuzana 2

Slovenské SHD  Zuzana 2 je de facto dalším rozvinutím dnes již legendárního samohybného děla vz. 77 DANA ráže 152 mm, dodnes dosluhujícího v AČR. Výroba SHD DANA totiž probíhala na Slovensku, v tehdejším podniku ZŤS Dubnica nad Váhom. SHD DANA bylo přitom ve své době takřka revoluční konstrukcí. Novátorským prvkem se stalo především automatické nabíjení. Stejně tak bylo výrazným konstrukčním prvkem i použití kolového podvozku, zatímco většina tehdejších samohybných děl používala pásový podvozek. I přesto se SHD DANA vyznačovalo vynikající průchodností těžkým terénem. Vzhledem ke svým kvalitám bylo SHD DANA rozsáhle vyráběno, a dostalo se nejen do výzbroje tehdejší ČSLA, ale stalo se také významným exportním artiklem, kdy si tato SHD nakoupilo Polsko či Libye.

Psali jsme:Ruské obnovení výroby tanků T-80 – důležitější, než se může zdát

Již v polovině osmdesátých let ale začalo SHD DANA zastarávat. Nevyhovoval především dostřel, který činil pouze 20,5 km. I proto byl započat vývoj následovníka SHD DANA, samohybného děla ONDAVA, které si zachovávalo ráži 152 mm, ale vyznačovalo se použitím výrazně delší hlavně o délce 47 ráží, díky čemuž dosahovalo dostřelu až 32 km. Do vývoje SHD ONDAVA ale zasáhl pád komunistického systému v tehdejším Československu, a demokratizační změny v celé střední Evropě. Díky snížení mezinárodního napětí již jednotlivé státy nepotřebovaly tak velké armády, a zahájily výrazné snižování počtů své výzbroje. Možná ještě víc pak do vývoje SHD ONDAVA zasáhl rozpad někdejšího Československa, který dál snížil poptávku po nových dělech, a navíc došlo k rozbití sítě subdodavatelů. Oba následnické státy, Česká republika a Slovensko, navíc deklarovaly snahu přejít na západní standardy, což v oblasti dělostřelecké techniky znamenalo přechod na ráži 155 mm  Vývoj SHD ONDAVA byl proto ukončen, a byl postaven pouze jeden prototyp tohoto nesmírně zajímavého SHD.

I přesto slovenský výrobce, transformovaný již do společnosti Konštrukta Defence (nutno podotknout, že jde o státní podnik) pokračoval ve vývoji samohybných děl, tento vývoj ale byl již plně slovenskou záležitostí. Výsledkem tohoto vývoje bylo SHD  Zuzana, které již splňovalo všechny západní standardy. SHD Zuzana zachovávalo základní konstrukční linii SHD DANA, vyznačovalo se proto použitím kolového podvozku Tatra. Zachována byla i otočná věž a užití nábojového automatu. Novinkou ale bylo použití děla západní ráže 155 mm a nikoliv 152 mm. Stejně tak bylo novinkou i použité delší hlavně o délce 45 ráží. Díky těmto krokům dosahovalo SHD Zuzana výrazně vyššího dostřelu až 39 km.

SHD Zuzana nicméně dosáhlo jen omezeného úspěchu. Slovenská armáda zakoupila pouze 16 těchto SHD. Stejně tak byl neúspěšný export těchto děl, a to i přes rozsáhlé marketingové aktivity výrobce. Jediným zahraničním zákazníkem se styl Kypr, který zakoupil 12 ks SHD Zuzana. Pouhých 28 prodaných SHD Zuzana tak silně zaostávalo za představami výrobce. Lze také dodat, že byla vyvinuta i verze Zuzana A 40 Himalaya, u které byla věž SHD Zuzana osazena na pásový podvozek tanku T-72 (cílem byla účast v indickém tendru na nová samohybná děla). Tato pásová verze ovšem nedosáhla žádného obchodního úspěchu. I v důsledku tohoto neúspěchu bylo přikročeno k vývoji nové verze samohybného děla Zuzana. U něj se stalo klíčovým prvkem použití nového děla o délce 52 ráží. Právě děla o délce 52 ráží se totiž v dané době stala jakousi módou (dnes jde již o jakýsi dělostřelecký standard), a to i přesto, že stále platí, že pro děla je optimální délka 45 ráží. Prvním krokem bylo postavení technologického demonstrátoru Zuzana XA-1, a na základě pozitivních zkušeností bylo přikročení k vytvoření definitivní varianty pod názvem Zuzana 2.

Samohybné dělo Zuzana 2

Samohybné dělo Zuzana 2 si zachovává základní charakteristické rysy vývojové řady započaté již SHD DANA. Nosným prvkem je speciální podvozek Tatra, kterým se tato SHD liší od dnes velmi rozšířených samohybných děl kategorie TMG, osazených na podvozek běžného nákladního automobilu (SHD Caesar atd.). Byl osazen i nový motor. Díky tomu dosahuje SHD Zuzana 2 vynikající průchodnosti i těžkým terénem.

Psali jsme:1000 dronů Bayraktar, křižník potopený cigaretou, či zničené ukrajinské letectvo. Rusko se samo ztrácí ve své propagandě

Nápadným prvkem, který odlišuje SHD Zuzana 2 od SHD DANA, ale i od předchozího SHD Zuzana je přepracovaná příď. Ta je mnohem užší, protože je zde jen pracoviště řidiče. Tato příď působí poněkud nezvykle, zkušenosti z provozu SHD Zuzana 2 ale plně prokázaly praktičnost tohoto řešení.

Tradičním prvkem je i použití částečně otočné věže, a nabíjecího automatu. To je důležité, automaticky nabíjených kolových samohybných děl je totiž v současnosti až překvapivě málo. Použití automatického nabíjení pak dává SHD Zuzana 2 významnou taktickou výhodu. Výzbroj SHD Zuzana 2 tvoří 155 mm dělo, které vzniklo dalším rozvinutím děla použitého u předchozího SHD Zuzana. Zásadním rozdílem je již zmíněné prodloužení hlavně ze 45 ráží na 52 ráží. Díky použití delší hlavně SHD Zuzana 2 oproti svému předchůdci dosahuje vyššího dostřelu 41,5 km (při použití munice s dnovou složí). Jde o velmi dobrý výkon, kterým se SHD Zuzana 2 plně vyrovná zahraničním konstrukcím (v občasnosti vyvíjená děla, jako je americký typ M1299 dosahují sice vyššího dostřelu, je tomu ale jen díky prodloužení hlavně, a navíc taková děla jsou stále jen ve vývoji).

Velkou výhodou je, že pro SHD Zuzana 2 je k dispozici široká škála moderní západní munice (spektrum munice východní ráže 152 mm je mnohem užší). Tato munice je navíc vyráběna na Slovensku. Méně nápadnou, zato mimořádně důležitou schopností SHD Zuzana 2 je schopnost pálit v tzv. režimu MRSI, což je schopnost vypálit v rychlém sledu 6 granátů na jedno místo, a následně může SHD odjet. Díky tomu se může vyhnout odvetné palbě protivníka (jak je tato schopnost důležitá, nám ukázal i současný konflikt na Ukrajině).
Oproti SHD DANA disponuje samohybné dělo Zuzana nižší zásobou munice, pouze 40 ks. To je dáno i vyššími rozměry 155 mm munice. Nižší počet munice je ale vyvážen její kvalitou, navíc pro současné konflikty (kdy je požadována právě spíše schopnost vypálit krátké salvy než nějaké dlouhodobé ostřelování) je to plně postačující.

Výrazné zlepšení zaznamenal i software tohoto SHD, byl instalován nový systém řízení palby atd. Díky těmto vlastnostem a schopnostem patří SHD Zuzana 2 k nejlepším SHD současnosti, a plně naplňuje všechny požadavky, které jsou na soudobá SHD kladeny. I přes tyto své kvality SHD Zuzana 2 zůstávalo dlouho bez jediného obchodního úspěchu. Příčin bylo hned několik. SHD Zuzana 2 si neobjednala samotná slovenská armáda – jejímu vedení se po dlouhou dobu zdálo, že malé slovenské armádě stačí jen jediný prapor se SHD Zuzana. Tím ovšem výrobce SHD ZUZANA, společnost Konštrukta Defence, postrádal tolik důležitého prvotního, referenčního zákazníka. To se obrazilo i na nižším zájmu ze zahraničí. Export navíc komplikovala i malá geopolitická váha Slovenska, což ostatně slovenského výrobce omezovalo již při jeho exportních snahách s předchozím SHD Zuzana.

Situace se začala měnit až po r. 2014, po ruské agresi vůči Ukrajině, po anexi Krymu atd. Tehdejší vláda se rozhodla posilovat ozbrojené síly Slovenska, a především modernizovat ozbrojené síly akvizicí moderních zbraňových systémů, jelikož většinu výzbroje slovenské armády tvořila zastaralá technika pocházející ještě z dob ČSLA. Jedním z výrazů této nové zbrojní politiky byla právě akvizice samohybných děl Zuzana 2, kdy se tehdejší slovenská vláda rozhodla pořídit celkem těch 25 těchto samohybných děl (včetně komunikačních systémů, simulátoru výcviku, spolu s příslušnou municí atd.). Ta měla nejdříve doplnit, a posléze nahradit již zavedená SHD Zuzana.

Akvizice samohybných děl Zuzana 2 pro slovenskou armádu se ovšem na Slovensku setkala i s rozsáhlou kritikou. Kritizováno bylo především to, že si armáda tato SHD vůbec pořizuje. Podle mnoha kritiků byla akvizice SHD Zuzana 2 především politickým a nikoliv vojenským projektem, uměle protlačeným vládnoucími stranami včetně nacionalistické SNS, jen aby byl podpořen domácí zbrojní průmysl. Objevovala se dokonce i nařčení z korupce. Celkově lze konstatovat, že akvizice SHD Zuzana 2 se stala součástí politického boje (ona „odborná kritika“ se objevovala především na médiích blízkých politické opozici).

Kritika směřovala i na to, že podle tehdejších plánů měla SHD Zuzana 2 nahradit předchozí SHD Zuzana. SHD Zuzana přitom v té době sloužila pouze 20 let (samohybná děla mohou sloužit i 40-50 let, jak ukazuje i příklad českých SHD DANA). Vcelku správně bylo poukazováno na to, že slovenská armáda potřebuje investovat i do jiných oblastí, a že potřebuje i jiné typy moderní techniky (v té době na Slovensku např. dosluhovaly letouny MiG-29, které se navíc potýkaly s nedostatkem náhradních dílů, a vláda se snažila získat nový nadzvukový letoun, v čemž jí bránil nedostatek financí). Na druhou stranu je ovšem nutno podotknout, že na SHD Zuzana nebyla provedena žádná modernizace, která by si vyžadovala nemalé prostředky.

Kritika ovšem směřovala i na samotná samohybná děla. Podle některých komentátorů SHD Zuzana 2 představují zastaralou technologii, zastaralý design. Do jisté míry je to pravda, SHD Zuzana 2 totiž skutečně ve svých technických prvcích, ale i designu plně navazují na SHD DANA, zatímco např. česká SHD DITA, která přitom také navazují na SHD DANA, jsou jak designově, tak i mnoha svými technickými prvky (řešení věže, řešení nabíjecího automatu atd.) mnohem dál. Na druhou stranu i řešení SHD Zuzana 2 má svou racionalitu – prostě se drží toho, co se již osvědčilo.

Kritizována byla i schopnost střílet režimem MRSI, v čemž SHD Zuzana 2 zaostávají za jinými samohybnými děly, např. švédským SHD Archer. To je sice pravda, nicméně SHD Archer je v tomto směru stále nejlepším SHD na světě (předstihnout jej má japonské SHD Type 19). Je navíc nutno podotknout, že onoho režimu MRSI je dosahováno u jednotlivých SHD  různě, často jde i o zcela odlišné pojetí. Tato kritika proto není zcela objektivní. Zpochybňováno bylo ale i to, zda tato zakázka pro státní podnik může SHD Zuzana 2 pomoci získat zahraniční zákazníky, když předchozí SHD Zuzana si slovenská armáda objednala do jisté míry z obdobných důvodů (i zde byla motivací mj. i snaha podpořit domácího výrobce a zvýšit jeho šance), tato SHD tak měla onoho kýženého referenčního zákazníka, a přesto byl exportní úspěch minimální.

Jak se ale především dnes ukazuje, mnohé je zcela jinak. Předně lze konstatovat, že celý program akvizice SHD Zuzana 2 pro slovenskou armádu je naprosto bezproblémový, postupuje podle plánovaných termínů, což u vojenských programů není vždy pravidlem (stačí se podívat, jak jsou zpožďovány jiné obdobné akvizice). Do značné míry to je právě díky tomu, že SHD Zuzana 2 přináší jen poměrně málo nových prvků (kromě prodloužení hlavně atd.). Výroba jednotlivých komponentů je tak dobře zaběhána. Bylo proto možno takřka okamžitě zahájit výrobu.

Především ale SHD Zuzana 2 nesmírně nahrál vývoj bezpečnostní situace v Evropě, ruská anexe Krymu a následné vypuknutí války na Ukrajině. Ta zcela změnila bezpečnostní klima v Evropě, změnila i uvažování mnoha politiků, kteří přitom do té doby otázky obrany nebrali příliš vážně. Pro Slovensko, které je přitom bezprostředním sousedem Ukrajiny, to přitom platí víc než kdekoliv jinde.Válka na Ukrajině změnila i uvažování slovenské vlády a slovenské armády, která si jasně uvědomila, že udržovat pouze jeden dělostřelecký prapor je nedostatečné. Je proto možné, že i po zařazení všech SHD Zuzana 2 do výzbroje nedojde k vyřazení SHD Zuzana, a že obě tato SHD budou sloužit vedle sebe. Tomu by nahrávala jak stejná ráže těchto SHD, tak i to že konstrukčně sdílejí celou řadu technických prvků, což by nesmírně usnadňovalo jejich logistiku

Válka na Ukrajině navíc přinesla zvýšený zájem o vojenskou techniku. Obzvlášť to pak platí o techniku dělostřeleckou, která se na Ukrajině mimořádně osvědčila. To ovšem výrazně zvyšuje exportní příležitosti SHD Zuzana2. Jako první zákazník pro SHD Zuzana 2 se objevila – právě Ukrajina. Ta totiž potřebuje zmodernizovat své dělostřelectvo, které do té doby bylo vyzbrojeno technikou pocházející ještě ze sovětské éry. Na Ukrajinu sice některé západní státy také dodaly svá samohybná děla ( M-109, PzH-2000 atd.), vzhledem k rozsahu konfliktu a vysokým potřebám ukrajinské armády je to málo. I proto byla objednána SHD Zuzana 2, sice pouze 8 ks, přesto i to byl významný úspěch.

Na tuto úvodní zakázku navíc brzy navázala další, a to opět z Ukrajiny. Tentokrát šlo ale o akvizici poněkud atypickou, poněvadž ji – na rozdíl od předchozí – neplatila ukrajinská vláda. Vlády Norska, Německa a Dánska se totiž rozhodly pomoci v rámci vojenské pomoci dodat Ukrajině samohybná děla, a proto zaplatily akvizici dalších 16 SHD Zuzana 2 pro ukrajinskou armádu. Důvodů, proč se tyto vlády rozhodly právě pro dodávky SHD 
Zuzana 2 bylo hned několik. Výroba těchto SHD i díky dodávkám pro slovenskou armádu běžela. Ukrajinská armáda již se částečně pro tato SHD rozhodla jejich úvodní zakázkou. Výhodou byla i geografická blízkost Slovenska a Ukrajiny, možnost snadno realizovat jak dodávky samotných SHD, tak i náhradních dílů atd. Výhodou je i možnost rychlé opravy poškozených SHD u slovenského výrobce.

Je navíc zřejmé, že tento obchodní úspěch na Ukrajině výrazně zvyšuje exportní šance SHD Zuzana 2. Je totiž pravděpodobné, že po tomto prvním obchodním úspěchu se objeví i další zákazníci. Vždyť i mnohé další státy východní Evropy potřebují modernizovat svá dělostřelectva, mnohdy vybavená technikou ještě z dob Varšavské smlouvy. Jedná se např. o Rumunsko, Bulharsko, ale i další státy. Stejně tak se mohou objevit i zákazníci z různých afrických či asijských zemí, protože i tyto státy pozorně sledují zkušenosti s nasazením samohybného dělostřelectva na Ukrajině. Další prodeje SHD Zuzana 2 pak budou přínosem jak pro výrobce, společnost Konštrukta Defence, tak i pro slovenský stát, a to jak v podobě daní a odvodů, tak i ve formě přímých zisků (Konštrukta Defence je státní podnik).

Samohybné dělo Zuzana 2, jeho geneze, ale i jeho obchodní úspěch pak má hlubší vypovídací hodnotu. Případ této samohybné houfnice nám předně ukazuje, jak je důležitá podpora domácího zbrojního průmyslu. Kdyby nebylo této podpory, pak by SHD Zuzana 2 patrně ani nevzniklo. Opět je navíc třeba připomenout i kritiku, jaká se na SHD Zuzana snesla poté, co bylo rozhodnuto o zavedení tohoto SHD do výzbroje slovenské armád, protože to údajně nebylo třeba. Jenže ruská agrese jasně ukázala, jak jsou ony úvahy o zdánlivě nadbytečné akvizici mylné. Dnes je totiž zřejmé, že nelze mít armádu jen pro mírovou službu, a že je třeba se připravovat na reálný konflikt. A to třeba i posílením dělostřelectva.

Jako klíčový prvek se jeví právě ona podpora domácího výrobce. Slovenská armáda mohla jít cestou náhrady jiného zbraňového systému, mohla si např. místo nových samohybných děl pořídit tanky (které také nutně potřebuje). Jenže to by pak znamenalo jen další odliv financí do zahraničí, zatímco akvizice od domácího producenta nejen zachová výnosy v zemi, ale naopak může přinést další zisky exportních úspěchů. Čím dál víc je také zřejmé, že nemá smysl budovat armádu tak, aby měla ode všeho jenom základní počty. Mnohem vhodnější je určit si priority, aby armáda měla sice pokrytí u všech kategorií, ale aby měla i své silné stránky – a to i na základě toho, co dokáže přinést domácí zbrojní průmysl (samozřejmě, neplatí to vždy a všude).

Stejně tak se ukázala jako mylná kritika poukazující na zastaralý design a zastaralé technické pojetí. Slovenský výrobce se možná mohl pustit do vývoje zcela nového SHD, s modernějším pojetím. Jenže takový vývoj by byl nejenže finančně náročný, ale navíc by trval celá léta. Pak by se mohlo snadno stát, že by takové SHD přišlo pozdě – a promarnilo by tak svou šanci. SHD Zuzana 2 bylo vyvíjeno ve zdánlivě klidných mírových časech. Na svou příležitost čekalo několik let. Celému programu ale zásadně prospěla právě ona úvodní akvizice pro slovenskou armádu. Výrobce tak mohl nastartovat sériovou výrobu, a zorganizovat celý řetězec dodávek od subdodavatelů. A díky tomu mohlo SHD Zuzana 2 přijít právě včas pro ukrajinskou krizi.

Ukazuje se tak, jak je důležité minimálně zachovávat, případně rozvíjet i zdánlivě zastaralé technologie. V dobách míru se nám mohou zdát překonané. Jenže v dobách války, kdy se razantně zvýší požadavky na jednotlivé armády, bývá nouze o jakékoliv zbraňové systémy. Pak i takový zdánlivě překonaný systém může mít obrovskou hodnotu.

Zdroj: Ministerstvo obrany SR