Minulý rok vyšla odborná publikace ukrajinského spisovatele a amatérského historika Vladyslava Besedovskyyho. Kniha se věnuje nasazení 345. výsadkového pluku v Afghánistánu během sovětské intervence v letech 1979-1989 a my níže přinášíme exkluzivně pro ARMYWEB s panem Besedovskyym zajímavý rozhovor.

Foto: Kniha Vladyslava Besedovskyyho | Vladyslav Besedovskyy

Pane Vladyslava Besedovskyy, můžete nám prozradit, kdy jste se začal zajímat o sovětské výsadkové síly v Afghánistánu?

O vojenství a armádu jsem projevoval zájem už od malička. V roce 2008 jsem začal hrát airsoft a můj tým napodoboval sovětskou armádu v Afghánistánu. Tým se bohužel v roce 2015 rozpadl a tak jsem založil nový se specializací na sovětské výsadkáře v Afghánistánu.

Takže nejste profesionální historik, ale nadšenec?

Správně.

Co vás tedy vedlo k sepsání odborné publikace o 345. výsadkovém pluku v Afghánistánu?

V roce 2016 jsme s kamarádem podstoupili studiové focení a fotky vyšly opravdu skvěle. Uniformy jsme měli vyladěné do detailů a byli jsme i ve stejném věku, jako tehdy výsadkáři. Trvalo nám několik měsíců studia dobových materiálů a fotografií, abychom to měli takhle vyladěné a přišla mi škoda fotografie jen umístit na web, kde by téměř zapadly. Smysl pro detail byl téměř až muzejní kvality a tak jsem kolem fotografií sepsal knihu. Také jsem měl nasbírány stovky artefaktů z války v Afghánistánu.

Jak dlouho vám zabralo psaní knihy? Údajně jste na ní pracoval mezi léty 2016-2020.

Úpravy jsem dodělával ještě v roce 2021. S postupem času se naše uniformy, vybavení a získané informace vylepšovaly a zdokonalovaly tak, že v letech 2020-2021 jsme museli knihu téměř celou zrevidovat, neboť detaily na prvních fotografiích již neodpovídaly nově zjištěným informacím. Celou naši práci z let 2016-2019 jsme tak museli opravit.

Zajímavé. Odkud jste pro publikaci získával informace? Z odborné literatury, z internetu, či jste se setkal se skutečnými aktéry sovětského nasazení v Afghánistánu?

Ano, z převážné většiny jsem informace přebíral od veteránů, z dobových zpráv a odborné literatury. Internet moc nepomáhal, kromě obecných informací o 345. výsadkovém pluku toho na internetu moc není a čistě odborné práce o pluku nikdo přede mnou nezpracoval.

Finanční prostředky na knihu jste vybíral prostřednictvím crowdfundingových portálů Kickstarter a Indiegogo, kde se vám podařilo nakonec vybrat úctyhodných více než 114 000 dolarů. Očekával jste takový úspěch?

Absolutně ne, očekával jsem že maximálně vybereme okolo 10 000 dolarů.

Jaké jste měl pocity, když se částka vyšplhala tak vysoko?

Byl jsem velice překvapen. I ze skutečnosti, že původní požadovanou částku 5 000 dolarů (cca 106 000Kč) se nám podařilo vybrat hned první den spuštění kampaně. Narůstající zájem lidí o knihu nás motivoval ke stále lepším výkonům.

Zpět k tématu. Neosvětlil byste našim čtenářům stručnou historii pluku?

Pluk byl zformován na samém konci druhé světové války jako střelecký pluk, rychle ale prošel proměnou na pluk výsadkový. V roce 1960 byl přesunut do asijské části Sovětského svazu - do města Fergana (dnes město v Uzbekistánu), kde byl součástí 105. gardové výsadkové divize. Bohužel, divize byla rozpuštěna jen několik málo měsíců před samotnou invazí do Afghánistánu, což byla chyba. 105. gardová výsadková divize byla ze všech jednotek armády SSSR na nasazení v Afghánistánu nejlépe připravena a vycvičena, nacházela se totiž v téměř totožném klimatickém pásmu a terén v Uzbekistánu byl velice podobný tomu afghánskému. 345. výsadkový pluk byl jednou z mála jednotek bývalé 105. gardové výsadkové divize která se dočkala nasazení v Afghánistánu. Drtivá většina vojáků intervenčních jednotek pocházelo z mírného klimatického pásma a nasazení v Afghánistánu považovali za špatný vtip. Zvláště první rok války byl pro vojáky velice náročný.

Foto: Výsadkáři 345. pluku v Afghánistánu. Rok 1985-87 | MilPho

Sovětský svaz se stal první zemí na světě, která zařadila výsadkové jednotky do struktury armády, to se stalo již ve 30. letech minulého století. Ovšem během druhé světové války výsadkáři bojovali spíše jako regulérní pěchota, než výsadkáři. Bylo to v Afghánistánu podobné?

Absolutně. Výsadkáři sice využívali vrtulníky, ale do boje šli jako regulérní pěchota. Hlavním rozdílem mezi výsadkáři a pěchotou byl fyzický a bojový výcvik, který byl u výsadkářských jednotek intenzivnější.

Foto: Hlavním rozdílem mezi výsadkáři a pěchotou byl fyzický a bojový výcvik, který byl u výsadkářských jednotek intenzivnější. (ilustrační foto) | Shutterstock

Takže v Afghánistánu nepodstoupili žádnou výsadkovou operaci?

Jako klasická výsadková jednotka ne. Ví se o několika málo seskocích, které byly provedeny v rámci záchranných operací, ale obvykle je provádělo jen několik velice zkušených důstojníků.

Za jakým účelem byly takové seskoky prováděny? Máte v hlavě nějaký konkrétní případ takového seskoku?

Teď z hlavy si vybavuji příběh pilota, jehož vrtulník byl v horách sestřelen a pilot byl při pádu vážně zraněn. Na jeho záchranu seskočil zkušený praporčík, který ho pak dokázal dostat zpět na základnu.

Pohyb v afghánských horách musí být opravdu náročný a velice vyčerpávající i pro ostřílené výsadkáře. Ti jsou dnes vnímáni jako jakási elita armády, bylo tomu i tehdy v Afghánistánu? Dostávali náročnější úkoly, než ostatní jednotky?

Ano, jednoznačně. Díky náročnějšímu výcviku byli výsadkáři schopni podnikat náročnější úkoly v horách. Jelikož se jednalo o elitní jednotky, jejich morálka byla obvykle mnohem vyšší než v jiných jednotkách.

Jakou měli výsadkáři výstroj? Byli dostatečně vybaveni pro náročný terén Afghánistánu?

Vlastně ani ne. Vybavení bylo stejné jako měli doma. Hlavním rozdílem (nebo jediným rozdílem) byla dostupnost neprůstřelných vest. Všechno ostatní byla standardní výstroj.

Výsadkáře tedy bylo nutné co nejrychleji vybavit odpovídajícím vybavením, co se změnilo? Nové uniformy, vesty, nebo boty?

Skoro nic, opravdu. Neprůstřelné vesty prošly určitým vylepšením, ale vše ostatní bylo pouze experimentální povahy a do Afghánistánu bylo dodáno pouze několik stovek kusů k testování, ale v masovém měřítku se výstroj neoptimalizovala.

Opravdu se ve výbavě nic výrazně nezměnilo? Vždyť válka v Afghánistánu trvala více než 9 let. Jak to bylo možné? Nedostatek financí nebo neochota velení?

Armáda SSSR byla obrovská a bylo náročné ji zásobovat i standardním vybavením – byť se jednalo o prvosledové jednotky ve válečné zóně. Všechno to bylo o byrokracii – ke schválení nového kusu vybavení nebo výstroje muselo ministerstvo obrany provést stovky testů a provést rozpočtové výpočty. Většinou došli k závěru, že je vhodnější výstroj pro vojáky příliš finančně náročná. Existovalo několik experimentálních kusů vybavení vhodnějšího pro Afghánistán, jako nový model bot vhodný do horského prostředí, či náprsní zásobníkové vesty. Ty ale byly dodány jen k testování a v počtu jen několika málo tisíc kusů pro tehdejší více než půl milionovou armádu v Afghánistánu.

Byla holt jiná doba a výsadkáři si museli spoustu vybavení zařídit sami, nebylo tedy zvláštností, že vojáci nosili civilní turistické batohy, civilní horolezecké boty, dokonce nebyl výjimkou ani stejnokroj civilních geologů, který se hodil do horského prostředí lépe, než standardní uniforma.

Někteří vojáci tak z Afghánistánu odjížděli s tou stejnou blůzou či kalhotami, se kterou do Afghánistánu před devíti lety přijeli.

Nedovedu si představit boj v afghánských horách ve vybavení přizpůsobenému do odlišného klimatu. A co výzbroj? Prošla alespoň ta nějakými vylepšeními?

V sovětském zásobovacím systému vojáci disponovali odpovídající výstrojí. Uniforma byla označena za vhodné pro afghánské klima. Jednalo se velmi mírně upravenou běžná uniformu m69, která měla jen otevřený límec, takže byla v tropických teplotách pohodlnější. Tedy alespoň na papíře vojáci skutečně nosili uniformy vhodné pro afghánské klima. (směje se)

Hlavní pěchotní zbraní byl AK-74 a většina jednotek jím byla vyzbrojena od prvního dne nasazení. U pěchotních zbraní neproběhly žádné významné změny. Výraznější změny byly provedeny na technice a v sektoru výbušnin.

Disponovali výsadkáři nějakou speciální výzbrojí? Nějaké speciální samopaly, či odstřelovací pušky?

Hlavním rozdílem od standardních pěchotních zbraní byla sklopná pažba u pušek AK-74 a kulometů RPK. Vše ostatní bylo stejné se standardní pěchotou - odstřelovací pušky Dragunov, kulomety PKM, či RPG měly všechny jednotky stejné.

Foto: Výsadkář s kulometem Děgťarjov DPM | MilPho

Jak dlouho byl pluk v Afghánistánu nasazen? Od samého začátku až do konce?

Ano, v podstatě se jednalo o první jednotku, která do Afghánistánu vstoupila a poslední, která ho opustila.

Pravděpodobně nejznámější operací konfliktu byla operace Bouře-333, čili útok na prezidentský palác Tajbeg. Jakou úlohu při této operaci hráli výsadkáři?

Foto: Výsadkář 345. pluku na vrcholku hory s těžkým kulometem NSV | MilPho

Útoku se zúčastnil kromě jednotek Specnaz právě i příslušníci 345. výsadkového pluku. Jejich úkol bylo zajistit nejbližší jednotku afghánské armády. Afghánce donutili po intenzivním boji ke kapitulaci a poté přehradili hlavní příjezd k paláci, aby se do oblasti nemohly dostat afghánské tanky.

Zúčastnili se výsadkáři  i dalších významných operací?

Téměř každé velké a důležité operace se zúčastnili také výsadkáři. Nejpozoruhodnější a nejznámější byla obrana Kóty 3234, kterou provedla 9. rota, 345 pluku.

U nás na západě se o sovětské intervenci v Afghánistánu ví jen málo. Můžete čtenářům popsat nějakou další významnou operaci? K 9. rotě se pak ještě vrátíme.

Jakákoliv operace v Pandžšíru. Operace v Pandžšírském údolí byly rozsáhlé a výsadkáři byli v podstatě velice úspěšní. Bohužel, sovětská armáda ovšem neměla nikdy dostatek vojáků k udržení dobytých pozic a Mudžáhidi je vždy brzy dobyli zpět.

Foto: Výsadkáři 345. pluku. Byť byl standardní puškou již AK-74, některé jednotky stále používaly oficiálně vyřazený AKM, v tomto případě verzi AKM-N. Voják vpravo je vyzbrojen AKS-74U. Roky 1984-86. | MilPho

Zmínil jste 9. rotu a její bitvu o Kótu 3234. Bitvu zachytil dnes již legendární a kultovní film 9. rota režiséra Fjodora Bondarčuka. Jak moc tento film odpovídá realitě?

Bohužel moc realitě neodpovídá. Bitva se odehrála v zimě, 9. rota neutrpěla tak těžké ztráty a odehrála se v roce 1988 ne v roce 1989.

Můžete tedy čtenářům přiblížit, jak střetnutí probíhalo ve skutečnosti?

Ve skutečnosti k potyčce došlo v noci ze 7. na 8. ledna 1988. Na rozdíl od filmu se ve skutečnosti bojovalo v zasněženém vysokohorském terénu. Je také nepravděpodobné, že by Mudžáhidi útočili v nesmyslných vlnách (směje se).

Celkové sovětské ztráty byly 6 zabitých a téměř všichni ostatní z jednotky o síle 39 mužů byli zraněni. Ve filmu však přežije pouze jeden voják. Ztráty nepřítele nebyly spočítány, ale odhadují se na 70 – 100 mrtvých a zraněných.

Foto: Kulometníci 345. pluku s plnou polní. Na zemi můžeme vidět kulomety RPK. Rok 1983-84. | MilPho

Film je tedy poměrně romantizován a heroizován. I tak je však obrana Kóty 3234 symbolem hrdinství.

To bezesporu ano.

Jaké měl 345. výsadkový pluk v Afghánistánu celkové ztráty?

408 potvrzených mrtvých, stovky raněných.

Velice děkuji za rozhovor. Poslední otázka, kde si mohou naši čtenáři knihu zakoupit? A plánujete knihu přeložit i do češtiny?

Knihu lze zakoupit prostřednictvím indiegogo.com. Co se týče českého jazyka, komunikuji s jedním nakladatelem z Česka, takže možná kniha vyjde i v češtině.

 

Video: Kdo by film 9. rota neznal, může se podívat na trailer. Za ARMYWEB rozhodně doporučujme tento film zhlédnout. / YouTube