Projekt stíhačky F-35 Lightning II je jedním z nejdůležitějších zbrojních programů v historii. Program simultánně vyvinul tři verze stíhaček pro armády z celé řady zemí. Jednou z verzí je i naprostý technický skvost – stíhačka s kolmým startem a přistáním F-35B Lightning II.

Jelikož mají různé verze F-35 nahradit tak různorodé stroje, jako A-10 Thunderbolt II, F-16 Fighting Falcon, AV-8B Harrier II a F/A-18 Hornet, vznikly tři hlavní verze tohoto letounu: první je varianta s konvenčním vzletem a přistáním (F-35A), druhou je varianta s krátkým vzletem a svislým přistáním (F-35B) a třetí je varianta určená pro operace z letadlových lodí s charakteristikami CATOBAR (F-35C). Pro potřeby dalších uživatelů (Izraelské vojenské letectvo a Kanadské královské letectvo) vznikly další dvě modifikace. Budou tak představovat většinu amerického taktického letectva s lidskou osádkou.

Foto: F-35B Lightning II. Všimněte si precizně uzavřeného poklopu turbodmychadla za pilotní kabinou | Lockheed Martin

Sériová stíhačka F-35B Lightning II umožňuje kolmý start a přistání. Ač kolmý start vypadá efektivně, F-35B ho bude používat jen minimálně. V případě stíhačky F-35B se spíše mluví o koncepci STVOL (Short Takeoff/Vertical Landing), tedy velmi krátkého vzletu a kolmého přistání. Předností krátkého vzletu před kolmým startem je enormní úspora paliva.

Video: Kolmý start amerického bojového letounu / YouTube

I při krátkém vzletu se však dostane ke slovu turbodmychadlo za pilotní kabinou a sklopená tryska motoru. Jde o naprosté technologické unikáty, jenž nebyly nikdy na letadle použity. Například zadní tryska F-35B se může otočit až o 90°dolů.

Foto: Bojový letoun F-35B v řezu | Wikimedia Commons

Kolmý start se bude používat jen v nouzovém případě - při poškozené startovací palubě/dráze, nebo při útoku na blízké cíle. Při kolmém startu je však velmi omezeno množství nesených zbraní a dolet. Naopak kolmé přistání není problém, protože stroj je zbaven zbraní a několika tun paliva.

Foto: Kabina pilota  F-35 | Wikimedia Commons

Stíhačka F-35B je určená především pro potřeby amerických Mariňáků, kde nahrazuje stroje F/A -18 Hornet a AV8 Harrier. V britském námořnictvu naopak stroje F-35B nahrazuje letouny s kolmým startem Harrier GR9. Třetím a posledním zákazníkem stíhačky F-35B s kolmým startem je italské námořnictvo.

Pohonnou jednotkou letounu F-35 je motor F135 od společnosti Pratt & Whitney, díky kterému dosahuje stíhačka maximální rychlosti více než Mach 1,6. Pratt & Whitney F135 má s přídavným spalováním tah 191 kN, což z něj dělá nejsilnější motor, jaký byl kdy instalován do stíhacích letounů. Kromě předních průduchů je vzduch do motoru přiváděn i dvoudílnými dveřmi, umístěnými na hřbetu letadla, hned za kokpitem.

Foto: Motor F-135 pro variantu F-35A | Wikimedia Commons

Vzduch vychází ven přes zadní trysku s vektorováním tahu, ale i přes menší trysky v křídlech, které se používají při vyrovnávání letadla během vzletu. Systém vektorování tahu je nezbytný pro variantu s krátkým vzletem a svislým přistáním, ale u varianty F-35A použitý nebyl, protože by to zbytečně navýšilo výrobní náklady.

Jako alternativa k F135 byl vyvíjen motor F136 od společností General Electric a Rolls-Royce. Práce na vývoji však byly pozastaveny v prosinci 2011 poté, co Kongres spojených států zamítl další financování.

Zdroj: Lockheed Martin