Armáda USA už dlouho experimentuje s municí, která by přinesla značné výhody pro své vojáky. Takovou výhodou může být nižší váha, nebo třeba menší rozměry a tudíž i vyšší kapacita zásobníku.  Zatím nejvíce zlomovým typem nábojů je teleskopická a beznábojnicová munice. Podívejme se, v čem je mezi nimi rozdíl.

V roce 2004 byl zahájen projekt s názvem LSAT (Lightweight Small Arms Technologies – volně přeloženo jako Technologie lehkých ručních zbraní) jehož cílem byl vývoj nových, lehčích a výkonnějších zbraní pro americkou armádu. Tento projekt se zabýval ovšem i vývojem nové munice. V roce 2008 bylo připraveno k finálnímu testování hned několik druhů "munice budocnosti", ale až o 4 roky později komise rozhodla o pokračování vývoje pouze na dvou typech – teleskopické a beznábojnicové. 

Foto: Rozdíl mezi teleskopickou (nahoře) a beznábojovou (dole) municí

Teleskopická munice

Oproti klasickým nábojům má teleskopická munice menší délku (o 15 %). Další nespornou výhodou je její váha, která je o 40 % nižší než u klasické munice. Střela je spolu s výmetnou náplní uvnitř plastové nábojnice. Pro představu si můžeme uvést brokový náboj, který funguje na podobném principu. 

Tým programu LSAT dosáhl ve vývoji zbraní používajících teleskopickou munici značných úspěchů. Například jejich kulomet LSAT vyniká především extrémně lehkou hmotností. Se svou váhou 4,6 kilogramů (prázdný) je téměř dvakrát lehčí než standardní kulomet M249 (7,5 kg).

Foto: Kulomet LSAT / AAI

Nové kulomety byly testovány americkou armádou a v roce 2013 bylo dodáno výrobcem 8 prototypů a 100 000 kusů nové teleskopické munice. Všech osm zbraní bylo podrobováno ostrému nasazení v bojových zónách v Afghánistánu.

Již v roce 2014 byl tento typ munice téměř připraven k zavedení do standardní výzbroje U.S Army. Dodnes ovšem nedošlo k plošnému nasazení napříč všemi složkami americké armády. 

Foto: Porovnání klasické a teleskopické munice

Foto: Náboj 5,56 (vlevo) v porovnání s teleskopickou verzí (vpravo), uprostřed náboj 6,5mm

Beznábojnicová munice

Na začátek trochu zjednodušené teorie. Klasický náboj se skládá z projektilu, nábojnice, prachové náplně a zápalky. Výstřel se iniciuje zásahem úderníku na zápalku. Výbuch zápalky zapálí hlavní prachovou náplň, jejíž exploze vymete projektil z nábojnice do hlavně. Zároveň je prázdna nábojnice vyhozena malým okénkem ven ze zbraně.

Za projektilem v hlavní obrovskou rychlostí explodují také horké plyny z prachová náplně. Plyn se z hlavně odebírá malým kanálkem a vrací zpět do zbraně, kde natahuje závěr s úderníkem. Ve stejný okamžik je vložen nový náboj do nábojové komory - zbraň je připravena k výstřelu.

Zbraň střílející beznábojnícovou municí však pracuje na zcela jinem principu. V beznábojnicové munici chybí, jak název jasně napovídá, nábojnice. Projektil je zcela zapuštěn ve speciální plastové výbušné směsi. Ta funguje jako nábojnice i jako prachová náplň. Zápalka nebo rozbuška je pak zalitá přímo do výbušné hmoty. Jak se dotýká změny konstrukce zbraně? Například tak, že nám okamžitě odpadá okénko pro vyhazování prázdných nábojnic.

Tento typ je zatím nejpokročilejším typem munice vůbec. Střela je zapuštěna přímo do plastové výbušné směsi spolu se zápalkou. Výbušná směs tedy plní svou roli prachové náplně a zároveň slouží i jako nábojnice. Po výstřelu veškerá směs shoří a nezbyde tak žádný „odpad“ ve formě nábojnice, který by byl potřeba ze zbraně odstranit.

Výhodou oproti standardní munici je kromě menšího rozměru, stejně jako u teleskopické munice, její váha. Ta je až o 50 % nižší oproti klasické 5,56 mm munici s mosaznou nábojnicí.

Spolu s beznábojnicovým střelivem se často skloňuje i elektronická střelba, v anglickém termínu „electronic firing". Místo mechanického úderníku slouží k iniciaci výbuchu zápalky elektrické energie, resp. elektrický oblouk. Odpadá tak nejen podstatná část mechaniky závěru, ale i nutný odběr plynů z hlavně. Celá zbraň se tak se dramaticky zjednodušuje, odlehčuje a zmenšuje.

Výsledkem je mnohem jednoduší a lehčí konstrukce zbraně, mnohem větší rychlost střelby, menší zpětný ráz, ale i díky nulové prodlevě při zmačknutí spouště přesnější střelba. Že nejde o sci-fi dokazuje i rakouská opakovací puška Model VEC 91 jenž využívá beznábojnicové střelivo a elektronicky iniciovanou střelbu.

Samozřejmě, nic není tak snadné, jak se zdá. Problémem je hlavně v utěsnění nábojové komory při výstřelu a riziko samovznícení plastové směsi. Po každém výstřelu se nábojová komora rozžhaví na několik stovek stupňů, což může vést k nechtěnému výstřelu beznábojnicové munice.

Foto: Beznábojnicová munice se zapuštěnou střelou

Zda se jednou dočkáme nahrazení klasické munice teleskopickou nebo beznábojnicovou, ukáže až čas.