Když se řekne stealth letadlo, vybaví se nám konstrukce jako Lockheed SR-71 Blackbird, Northrop B-2 Spirit, špionážní letoun Lockheed U-2, nebo dnes široce diskutovaný letoun F-35. Spojené státy však ve skutečnosti vyvinuly poměrně obyčejně vypadající stealth letadlo – Lockheed YO-3 Quiet Star. YO-3 nebylo těžké odhalit, protože by byl nějak extrémně rychlý, měl speciální nátěr pohlcující radary nebo měl tvar speciálně vyladěný tak, aby rozptýlil detekční systémy. Jeho trikem bylo naprosté ticho.

Foto: Lockheed YO-3 Quiet Star americké armády nad Vietnamem | Wikimedia Commons / Public domain

U letadel se jako stealth označuje schopnost vyhnout se odhalení jakýmikoliv prostředky. Letadla, která používají extrémní opatření, jsou obvykle nejznámější, jako například SR-71 Blackbird a jeho maximální rychlost 3540 km/h nebo složitý tvar letounu B-2 Spirit a nejmodernější sada elektroniky, která výrazně zmenšuje jeho radarový obraz a pomáhá vyhnout se detekci. Existují však i jiné, méně sofistikované, a přesto účinné způsoby, jak se detekci vyhnout.

Psali jsme:Leka Zogu a jeho Albánci, kteří bojovali za Rhodesii

Během války ve Vietnamu chtěly Spojené státy malý pozorovací letoun, který by mohl létat nad nepřátelskou džunglí ve výšce něco málo přes 300 m, aniž by byl odhalen. Námořnictvo a letectvo v té době nedisponovaly letadlem, které by to dokázalo, aniž by na sebe hlukem upozornilo severovietnamské síly a Vietkong dlouho před svým příletem. Pro tento úkol by nestačila rychlost, složité tvary ani drahý nátěr, takže Lockheed, vybraný dodavatel pro konstrukci tohoto nového letounu, musel k problému přistoupit od základu jiným způsobem. 

Zakázku zadalo v roce 1968 ministerstvo obrany společnosti Lockheed, přesněji řečeno jejímu oddělení Advanced Development Programs, známějšímu pod názvem Skunk Works. Skunk Works měla za sebou výrobu výjimečných letadel, včetně již zmíněných SR-71 Black Bird a U-2.

Lockheed se již několik let předtím zabýval tichými letadly, když umístil tichý motor do kluzáku. Projekt zašel tak daleko, že letoun poslali do Vietnamu k testování, které úspěšně dokončili. Když ministerstvo obrany vydalo požadavek na nový nízko létající pozorovací letoun, ukázaly se nedávné zkušenosti společnosti Lockheed jako užitečné. Lockheed použil jako výchozí bod kluzák Schweizer. Vyměnili většinu původních materiálů za lehké kovy a sklolaminát, který se v té době u letadel vyskytoval jen zřídka. Lockheed chtěl, aby letadlo bylo co nejlehčí, aby se snížila spotřeba paliva a prodloužila doba jeho pobytu ve vzduchu. Zvětšili kokpit a přidali větší kryt kabiny pro lepší viditelnost. Před pilota byl přidán jako další člen posádky pozorovatel.

Motor byl samozřejmě z hlediska celého přístupu nejproblematičtější komponentou, protože i relativně malé spalovací motory letadel vytvářejí velký hluk. A na rozdíl od automobilových motorů musí letadlové motory po delší dobu běžet na téměř maximální výkon, což znamená, že mají často mnohem větší zdvihový objem, aby se snížilo namáhání a zvýšila spolehlivost. Tyto větší motory způsobují mnohem větší hluk. Hluk také vydává i vrtule, která proráží vzduch. S těmito problémy se potýkali inženýři ve Skunk Works.

Psali jsme:Katastrofa spojeneckých vojsk - Yperit nad Bari

Jako kluzák s dalším snížením hmotnosti letoun nepotřeboval nijak velký motor, a tak byl použit malý horizontálně protiběžný šestiválcový motor o objemu 6 litrů. Ten byl přes systém řemenů a kladek spojen s pomalu se otáčející vrtulí. Aby se utlumil zvuk vydávaný motorem, byl kolem něj napěchován sklolaminát a jeho výfukové plyny proudily přes tlumič a kanály směrem k zádi letadla. Tím se prakticky eliminoval veškerý zvuk vycházející z letadla.

Práce byly dokončeny v roce 1969 a Lockheed jej pojmenoval YO-3 Quiet Star. Několik těchto letounů bylo brzy převezeno do Vietnamu, kde prodělaly křest ohněm. A Lockheed YO-3 si vedly skvěle a dokonce překonaly původní požadavky. Při nočním provozu byly tak tiché, že je nepřítel dole prostě neslyšel, a pokud zjistil, že je sledován, YO-3 by byl dávno pryč.

Před každou misí Lockheed YO-3 vzlétl a obletěl leteckou základnu. Vojáci na zemi naslouchali, zda se neozývají nějaké neobvyklé zvuky nebo prostě jakýkoli hluk, a v případě, že se tak stalo, dali letadlu signál, aby přistálo. Případné chrastění by bylo opraveno, a letoun by znovu vzlétl ke splnění úkolu.

Původně se vyžadovalo, aby letoun YO-3 byl neslyšitelný z výšky přes 300 m, ale posádky si uvědomily, že jsou tak tiché, že mohou klesat až do úrovně korun stromů, aniž by byly odhaleny. Za celou dobu své služby se žádný YO-3 nedostal pod nepřátelskou palbu. Bohužel do Vietnamu dorazily příliš pozdě a jejich skutečný dopad na vývoj války byl zanedbatelný. Po jejím skončení některé z letounů skončily v rukou NASA a FBI.

Zdroj: warhistoryonline.com