Tupolev Tu-16: Jeden z nejlepších strategických bombardérů Studené války

 21. 05. 2020      kategorie: Vojenská technika      12 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Sovětský dvoumotorový dálkový bombardér Tupolev Tu-16 sloužil v strategickém letectví SSSR téměř půl století. Když se 27. dubna 1952 poprvé vznesl na oblohu, jednalo se o první sovětský proudový strategický bombardér a zároveň druhé sériově vyráběné letadlo na světě v této třídě. Provoz bombardérů Tu-16 pokračoval až do počátku 90. let, po většinu času toto obdivuhodné letadlo plnilo roli opory strategického letectví SSSR ve více než 40 různých modifikacích a současně se zařadilo mezi nejdéle provozovaná vojenská letadla v dějinách.

F-14A_Tomcat_of_VF-1_escorting_two_Tu-16_Badgers_in_1984
Foto: Sovětské strategické bombardéry Tu-16 doprovázené stíhacím letounem F-14 amerického námořnictva | Wikimedia Commons

V začátcích své služby tento letoun, vzhledem ke svým technickým parametrům, o několik let předstihl své zahraniční ekvivalenty. Byl symbolem toho nejlepšího ze sovětského leteckého průmyslu. Kromě Sovětského svazu byl také zakoupen letectvem Egypta, Iráku, Indonésie. V Číně slouží tento stroj dodnes, kde se vyráběl pod označením Xian H-6. Podle mnoha světových expertů byl Tu-16 (v kódu NATO Badger, jezevec) jedním z nejlepších bombardérů Studené války.

Už na konci 40. let 20. století, v době zavedení nového strategického bombardéru Tu-4 do provozu, se zdálo být jasné, že epocha vrtulových strojů se blíží ke svému konci (Až tak jasné to však nebylo, když si uvědomíme, že ještě dnes slouží jiný dálkový strategický turbovrtulový bombardér ze stejné konstrukční kanceláře, Tu-95MS a tento stroj rozhodně nepatří mezi pomalé vrtulové bombardéry, pozn.překl.). Korejská válka, která se stala neoficiální konfrontací mezi vojenskými silami USA a SSSR, tyto myšlenky jen potvrzovala. Letecké souboje ve vzduchu prokázaly, že těžké a pomalé vrtulové bombardéry, mezi nimiž byli i sovětský Tu-4 a americký B-29, nedokázaly odolávat novým proudovým stíhacím letadlům a moderní protivzdušné obraně.

Kromě toho se v obou zemích prudce rozvíjel jaderný program a také z tohoto důvodu potřeboval Sovětský svaz stroj, který by byl schopen dopravit smrtonosný náklad až nad území protivníka. Dalším životně důležitým úkolem nového letadla mělo být zadržování námořních sil USA, které byly v té době nejsilnějšími na světě, zvlášť letadlové lodě.

1280px-Tu-16_Badger_E
Foto: Námořní průzkumný Tupolev Tu-16R (Badger E), 1. ledna 1985 | Wikimedia Commons

V roce 1949 byla tedy oficiálně vyhlášena státní zakázka pro potřeby Vojenských vzdušných sil SSSR, podle níž měl být vyvinuty bombardér s doletem zhruba 6000 km, maximální dosahovanou rychlostí blížící se 1000 km / h, praktickým dostupem do 14 000 m a nosností bojového nákladu do 3 tun. Před samotnou stavbou letadla však bylo třeba vyřešit řadu konstrukčních problémů, včetně použití šípového tvaru křídla. Podobnými projekty se již v OKB Tupolev zabývali a prvním letadlem se šípovým tvarem křídla, kterému se podařilo dosáhnout hranice nadzvukové rychlosti, byl projekt "82". Velení armády se však rozhodlo pověřit pracemi nad vývojem nového dálkového proudového bombardéru OKB Iljušin. Důvodem pro tento krok byl nedávný úspěch OKB Iljušin s jejich lehkým frontovým bombardérem Il-28, který se velení velmi zalíbil.

OKB Tupolev se však projektu nevzdal a rozhodl dál pokračovat v pracích, avšak již jen na základě vlastní iniciativy. A to i z toho důvodu, že tým pracovníků OKB Tupolev už v daném projektu výrazně pokročil. V OKB Iljušin se mezitím primárně zaměřili na vývoj letadla s přímým tvarem křídla a práce na šípovém tvaru křídla přesunuly až do další fáze vývojových prací. V době, kdy už bylo letadlo Il-46 hotové a v rámci testů potvrdilo všechny požadované charakteristiky, vytáhl OKB Tupolev své eso z rukávu - nově vyvynutý bombardér se šípovým tvarem křídla. Přestože byly stroje obou konstrukčních kanceláří ve většině charakteristik srovnatelné, v jednom se lišily. Projekt "88" OKB Tupolev létal rychleji. A velení přijalo nakonec rozhodnutí poslat do sériové výroby právě tupolevovský model.

Za výrobu nového stroje odpovídal zástupce Andreje Tupoleva, zkušený letecký konstruktér Dmitrij Markov. 27. dubna 1952 se z letiště v Žukovském poprvé odlepilo od země testovací letadlo "88-1" a po 12 minutách úspěšně ukončilo svůj první let. Pilot Anatolij Bessonov na tuto událost vzpomíná následovně: "V ten den přijelo na letiště mnoho vysoce postavených hostů v čele s ministrem leteckého průmyslu Peterem Demenťjevem. Bylo zřejmé, že událost má velký význam. Strojů podobných letadlu Tu-16 na světě v té době mnoho nebylo. Počasí v ten den dlouho neumožňovalo posádce zkušebního pilota Nikolaje Rybka provést první let. Vysocí hosté se proto jen procházeli kolem letadla a času od času se zeptali Tupoleva: "Kdy poletíme?" Andrej Nikolajevič zpočátku mlčel, ale pak odpověděl: "A proč chodíte za mnou? Jeho se zeptejte "- a ukázal na Rybka. Tupolevovi bylo jasné, že jen pilot a pouze pilot může v takové situaci říci, zda je počasí vhodné nebo ne pro tak významnou akci."

Tu-16K_1990
Foto: Tu-16K-10-26 letectva severního loďstva s plnou raketovou výzbrojí - dvěma KSR-5 a jednou K-10S, přibližně 1990-91 | Wikimedia Commons

Tovární zkoušky prototypu Tu-16 následně trvaly šest měsíců, během nichž bylo (úspěšně) provedeno 46 letů. S letadlem byla dosažena rychlost 1020 km / h a vzdálenost 6050 km, což bylo více než byly požadované parametry. Ještě během vývojových prací, ve fázi pevnostních zkoušek, byla vzletová hmotnost letadla "88-1" zvýšená o více než 10 tun, což od OKB Tupolev vyžadovalo provedení dodatečných prací na odlehčení letadla. Stalo se tak na druhém prototypu s indexem "88-2". Už samotný fakt, že ještě před ukončením státních zkousek bylo letadlo schváleno pro sériovou výrobu, napovídá o vysoké kvalitě tohoto stroje.

Kvůli změně organizace výroby bylo nutné významně přestavět Kazaňský letecký závod č.22. Hlavním důvodem bylo používání zcela nových metod a technologií. Například byla zavedena nová matematická metoda pro výpočet zakřivení a ploch, která v konečném důsledku ušetřila množství lidských sil a času. Veškeré vývojové práce, které se uskutečnily v tomto závodě, byly později přeneseny do dvou dalších center výroby nového letadla, konkrétně do závodů č.1 v Kujbyševě a č.64 ve Voroněži. Do procesu stavby budoucího hlavního strategického bombardéru byly nakonec zapojeny stovky podniků a závodů bývalého Sovětského svazu, které dodávaly různé systémy, vybavení a komponenty.

První sériový bombardér Tu-16 vzlétl na oblohu 29. října 1953. Široké veřejnosti bylo pak letadlo představeno během prvomájové přehlídky v roce 1954. Na jaře 1954 začaly přicházet první stroje jednotkám Vojenských vzdušných sil SSSR. O rok později, v rámci přehlídky na letišti Tušino, prolétlo na obloze už celkem 54 letadel Tu-16. Celkově v průběhu příštích 10 let, dokud nebyla výroba zastavena, sjelo z výrobních linek 1509 kusů bombardérů Tu-16.

1280px-Tu-16_rear
Foto: Zadní část Tu-16 | Wikimedia Commons

Bombardér se štíhlou siluetou, dlouhým šípovým hlavním křídlem, jakož i šípovým křídlem ocasní části, rychle získalo pověst zapamatovatelného stroje. Gondoly pohonných jednotek byly zapuštěny do trupu letadla. Na stroji byly použity moderní materiály a množství inovativních řešení. Například díky hlavnímu podvozku v provedení dvou čtyřkolových otočných podvozků mohl bombardér Tu-16 přistávat na pozemních (nezpevněných), ale i na zasněžených přistávacích plochách.

Téměř 40 let víceúčelové strategické letadlo Tu-16 plnilo různorodé bojové úkoly, při kterých zajišťovalo obranu státu. Brány závodů opustilo celkem kolem 50 modifikací základní verze. První letadla byla vyvinuta jako nosiče konvenčních zbraní. Velmi rychle se však objevila modifikace "A" pro transport jaderných bomb. Tu-16A byl vybaven speciálním termoizolovaným úsekem v nákladové části pro bomby kvůli bezpečné přepravě nebezpečného nákladu a dodatečné ochraně posádky před poškozujícími následky výbuchu jaderné bomby. Byla to současně nejpočetnější verze "šestnáctky", vyrobená v celkovém počtu 453 kusů.

Přes sto kusů letadel Tu-16 sloužilo jako tankery pro doplňování paliva za letu metodou "z křídla do křídla". Kromě toho byly letouny Tu-16 využívány na radioelektronický boj, jako průzkumné letouny, dále na protilodní a protiponorkový boj a také jako létající laboratoře.

Video: Sovětský dvoumotorový dálkový bombardér Tupolev Tu-16 v akci / YouTube

První sovětské proudové letadlo pro přepravu osob, Tu-104, které se začalo vyrábět v roce 1956, můžeme v mnoha ohledech považovat za modifikaci právě Tu-16. Na novém letadle bylo z bombardéru použito hlavní křídlo, křídla ocasní části, gondoly motorů a podvozek. A navíc, i posádky civilního letadla Tu-104 se školili v kabinách "šestnáctek".

Strategický bombardér Tu-16 byl zařazen ve VVS SSSR až do počátku 90. let 20. století. Zúčastnil se mnoha válek na Středním východě, pomáhal sovětským vojskům v boji proti mudžahedínům v Afghánistánu. Vytvoření stroje Tu-16 se stalo významným krokem kupředu pro vědu a také důležitou zkušeností pro další rozvoj těžkého letectví. Tu-16 se zároveň stal prvním vojenským letadlem sovětského dálkového letectva, které dosahovalo rychlost blížící se k zvukové bariéře.

Technické údaje (Tu-16A):

Posádka: 6 osob
Délka: 34,80 m
Rozpětí: 32,99 m
Výška: 10,36 m
Hmotnost: prázdná: 36 600 kg,  max. vzletová: 79 000 kg
Maximální rychlost: 960 (992) km / h
Praktický dostup: 12 800 m
Dolet (s 3 tunami bomb): 5 800 km
Výzbroj pro vlastní obranu: 7 leteckých kanónů АМ-23 ráže 23 mm
Hmotnost bojového nákladu: 3 000 - 9 000 kg

 Autor: Patrik Beran

Komentáře

Potěmkin...

26. 09. 2020, 16:31

Potěmkinovy letadla...

Franta

24. 05. 2020, 12:07

Nu je videt že Rusko už má všechno v pořádku , veškere nemocnice jsou již kvalitnim stavu a tak si může nyní hrát a ukazovat svaly
Ceským levičáckým blbečkům a zrádcům tyto ukázky ruského komplexu jiste lahodí a činí je stastným
Takovou sbirku komunistických a levičáckých blbečku jako v ČR by jeden pohledal...ale ono se to časem zlepší - bud blbečkové s narudlou duší vymřou nebo se položí ČR
Rusko v te podobe jake je - je rovnez odsouzeno k zaniku

Petr Hertel / ČERT

23. 05. 2020, 16:00

Ad Martin 23: Ano, jasně... Já jenom, když jste zmínil i ten vývoj raket jako takových, tak jsem prostě dodal, co nějak v téhle souvislosti přímo z článku hned "bouchlo do očí". Jinak, přiznám se tedy, že o tom prvním nasazení raket "vzduch-vzduch" jsem ani nevěděl, ale co jsem se teď tak narychlo podíval, tak alespoň podle české Wikipedie, heslo "AIM-9 Sidewinder" (a údaj se opírá o knihu POLÁK, T.: Žhavé výstřely studené války), tak mělo jít v září 1958 o střet Migů válečného letectva té komunistické ČLR a amerických stíhačů F.86 Sabre (které tu raketu/rakety vystřelily), ovšem ne letectva USA, ale té Čínské republiky (Tchaj-wanu)... Ale to nemusí být tak podstatné, ono vzhledem k těm tehdejším vztahům mezi USA a komunistickou ČLR (zhruba v mezidobí mezi korejskou a vietnamskou válkou atd.) by ani nemusel být překvapující takový střet přímo mezi USA a Čínou. Jinak samozřejmě, je přece jasné, že USA jsou dodavatelem zbraní pro Tchaj-wan dodnes, přestože definitivně už od roku 1979 oficiálně uznávají "jednu Čínu" v režii ČLR...

Martin23

23. 05. 2020, 09:21

cyklisto to je přesně o čem mluvím, a to i s tou střední délkou života. Všechny statistiky do toho motají i ty součásti Ruské federace, které jsou prostě úplně jinde než"oblasti" (ve významu správní jednotky), které ležína na etnicky ruském území. Konkrétně naprosto jiná bude situace v Moskevské, Leningradské či Kurské oblasti a jiná v Čečně, Tatarstánu (republiky) a jiná v Čukotském autonomním okruhu.
Takže tak dlouho budete snít svůj sen, až vás jednou bude čekat nepříjemné probuzení.
Nemám pocit, že by se v tomto ohledu evropské oblasti Ruska dramaticky lišily od Poblatí či Rumunska, které jsou již poměrně dlouho součástí EU.

Martin23

23. 05. 2020, 09:01

Petr Hertel / ČERT - To bylo konkrétně k diskuzi o smysluplnosti zadního střelce s kanony a zavádění raket vzduch-vzduch při leteckých soubojích. Ty byly prvně nasazeny až v roce 1958 v letecké bitvě mezi USA a Čínou.
Ale je jasné, že i oblast mezikontinentálních balistických raket se teprve vyvíjela.

Petr Hertel / ČERT

22. 05. 2020, 23:37

Ad Martin 23: Jen úplně droboučká poznámka... Tak nakonec obecně o stavu vývoje raketové techniky v roce 1952 může svědčit asi i věta: "Kromě toho se v obou zemích" /USA a SSSR) "prudce rozvíjel jaderný program a také z tohoto důvodu potřeboval Sovětský svaz stroj, který by byl schopen dopravit smrtonosný náklad až nad území protivníka". Samozřejmě, asi víme, jakou roli sehrály jaderné zbraně již ve formě hlavic raket třeba ve zcela konkrétním kontextu karibské (kubánské) krize o cca desetiletí později, v roce 1962...

cyklista

22. 05. 2020, 16:33

Mily Martine, ta bida ruska je videt uz na okraji Moskvy, neni treba jezdit nekam na Sibir. Stejne tak prumerny vek doziti o 10 let mene nez u nas, vetsina rusu se nedozije duchodu, zbohatlici maji nejvetsi jachty na svete a v nemocnicich to vypada jak nekde v Africe.

Franta

22. 05. 2020, 08:56

Sovetské mirové holubice poslové míru necht pěji svou pisen o budování komunismy té naší svetlé budoucnosti azáře všeho pokrokového ( multikulturního ) lidstva

At vzktvétá velký Sovetský svaz ( nyní přejmenovan na rusko ) pevná mírová proti nekalým imperialistickým rejdům USA a jeho Nemeckým revanšistům...a čo to tárám....a jeho pravicovým extremistům ( narodní Socialisti - Nacisti jsou kupříkladu hodne pravicový jak už název socialismus napovídá )

Jo a pozdravuje vás ukradený technický material po válce v nemecku

Martin23

22. 05. 2020, 07:14

Co se týče zadního střelce, tak při zavádění TU 16 se  rozhodně střely vzduch - vzduch "hojně nevyužívaly". Teprve se s nimi začínalo (1958) a ještě hodně dlouhou dobu byl kanon brán jako záklaní zbraň. Pprvní generace řízených střel vyžadovala, aby útočník byl za cílem a byla použitelná jen na krátké vzdálenosti a ve dnei, takže se bombardéru radarem zaměřované kanony celkem šikly i v 50. a 60. letech.

No a co se týče současného stavu, tak obecně jsou Rusové ve vývoji všech druhů raket dál, než zbytek světa.

Dedlo

21. 05. 2020, 23:08

zas někdo super chytrý

Martin23

21. 05. 2020, 20:55

Tak se nám zde rozhořelo jedno z věčných témat - Rusko.

Takže pro diskutéry Josefy Nováky a spol asi tolik.
1. Nikde jsem nezaznamenal, že by zde někdy někdo tvrdil, že životní úroveň v Rusku je vyšší než v Evropě.
2. Na druhou stranu je třeba znát administrativní členění Ruské federace. Většina republik, navíc islámských nebo na Sibiři, sráží veškeré ukazatele. Zejména evropské oblasti, kde žijí rusky mluvící obyvatelé, k evropskému životnímu standardu nemají tak daleko.
3. Tyhle snahy mi připadají jako když se na OH v Soči redaktoři ČT snažili od českých sportovců získat negativní hodnocení vůči pořadatelům.

Čekala se kritika, místo toho olympiádu v Soči zaplavila chvála. Sportovci hry hodnotí jako jedny z nejlepších za poslední roky. I Češi. "Všechno tu fungovalo až neskutečně dobře," divil se biatlonista Ondřej Moravec. "Líbilo se mi tu," řekl zase sjezdař Ondřej Bank.
https://www.idnes.cz/oh/olympismus/hodnoceni-zoh-v-soci.A140223_202414_zoh-dalsi-zpravy_tp

Zkrátka je to takový folklór od fanatických rusofóbů zevlovat po ČESKÉM magazínu o zbraních a armádní problematice a vyčítat Rusům, čím že se to tady chlubí a že nic jiného neumí.

Před pár roky jste podobně hleděli na Čínu a ta za pár let předběhla většinu světa o parník.

Sám bych v Rusku žít nechtěl, ale to ani v USA, ani VB.

Marty

21. 05. 2020, 14:25

Sakra...ten Tomcat je stejně parádní...to je silueta...:slight_smile: