V roce 1958 se americké námořnictvo zúčastnilo operace Argus, projektu, jehož cílem bylo otestovat teorii spojující jaderné zbraně a magnetické pole Země. Záměrem bylo narušit sovětské komunikační a sledovací schopnosti vytvořením umělých radiačních pásů v atmosféře. Ačkoli se námořnictvo snažilo misi utajit, informace unikly na veřejnost prostřednictvím článku v deníku The New York Times.

Foto: X-17A na palubě USS-Norton Sound | AEC/USDE - Trinity & Beyond: The Atomic Bomb Movie / Public domain

Psali jsme:Bell P-63 Kingcobra: nechtěná americká stíhačka se stala v sovětských rukách postrachem tanků

Operace Argus byla koncipována po vypuštění sovětské družice Sputnik 1 v roce 1957. Ta demonstrovala schopnost SSSR provádět údery v globálním měřítku, což přimělo americkou vládu a armádu hledat možná protiopatření. Vývoj operace Argus byl zahalen tajemstvím, projekt vedla Agentura pro jadernou obranu (Defense Nuclear Agency, DNA) a financován byl z programu Speciálních zbraní ozbrojených sil (Armed Forces Special Weapons Project, AFSWP), jehož úkoly zahrnovaly údržbu, skladování, ostrahu, zabezpečení a manipulaci s jadernými zbraněmi, stejně jako podporu jaderných zkoušek.

Autorem konceptu operace Argus byl jaderný fyzik Nicholas Christofilos, který pracoval v kalifornské laboratoři Lawrence Livermore National Laboratory. Christofilos vyslovil teorii, že detonace jaderných zbraní ve vysokých nadmořských výškách vytvoří radiační pásy podobné tehdy nedávno objeveným Van Allenovým pásům. Umělé pásy by mohly potenciálně narušit sovětské rádiové a radarové přenosy, poškodit hlavice raket a ohrozit nepřátelské kosmické lodě. Christofilosův nápad byl zpočátku prezentován jako obranné opatření, ale brzy se zjistilo, že má i útočný potenciál. Prezidentův vědecký poradní výbor vyslal do Livermore tým, který tento koncept vyhodnotil jako natolik důležitý, že by měl být prakticky otestován.

Před zahájením operace Argus byly vypuštěny satelit Explorer IV a rakety, aby bylo možné shromažďovat a analyzovat data ze 40 pozemních stanic po celém světě. K provedení testů byl do jižního Atlantického oceánu, více než 1 800 km od Kapského Města v Jižní Africe, vyslán Operační svaz 88 (Task Force 88), složený z devíti lodí amerického námořnictva: USS Norton Sound (AVM-1), USS Albemarle (AV-5), USS Tarawa (CVS-40), USS Bearss (DD-654), USS Warrington (DD-843), USS Courtney (DE-1021), USS Hammerberg (DE-1015), USS Neosho (AO-143), USS Salamonie (AO-26), a přibližně 4 500 námořníků. Mise byla prezentována jako rutinní test raket a většina posádky nevěděla o jaderné povaze operace; o její skutečné povaze byli informováni pouze ti, kteří to potřebovali vědět.

Zásobovací loď pro hydroplány třídy Currituck, USS Norton Sound (AV/AVM-11), byla vybavena upravenými raketami X-17a nesoucími jaderné hlavice o síle 1,7 kt. Během dvou týdnů byly vypuštěny tři rakety – Argus I, II a III – a odpáleny ve výšce až 480 km. Jednalo se o první případ, kdy byly balistické rakety s jadernými hlavicemi vypuštěny z lodi. Operace Argus do jisté míry potvrdila teorii Nicholase Christofilose. Detonace sice vytvořily radiační pásy (dnes známé jako „Christofilosův efekt“), ale bez radioaktivního spadu (což je předmětem diskusí). Jejich šíření a dopad však byly méně významné, než se původně předpokládalo.

Psali jsme:Suomussalmi - Sovětský debakl

Závěry v podstatě ukázaly, že zemské magnetické pole „není dostatečně silné, aby udrželo dlouhodobý radiační štít“. Ačkoli se potvrdilo, že výbuchy rušily rádiové a radarové vysílání, celkové výsledky operace Argus byly nedostatečné a neospravedlnily další rozvoj tohoto přístupu jako obranné a/nebo útočné strategie.

Tajemství kolem operace Argus se začalo odhalovat, když novináři The New York Times Hanson Baldwin a Walter Sullivan zjistili podrobnosti mise. Zpočátku na žádost Pentagonu tyto informace nezveřejnili, ale úniky a vědecká zvědavost utajení znemožnily. V březnu 1959 se příběh dostal na veřejnost a tajemství bylo odhaleno. Baldwin a Sullivan ve svém titulku projekt označili za „největší vědecký experiment, jaký byl kdy proveden.“ Přestože operace Argus vyšla najevo v roce 1959, úplné výsledky a dokumentace týkající se testů byly odtajněny až o několik desítek let později, v roce 1982.

Zdroj: warhistoryonline.com