14. května 1940, čtyři dny po zahájení německé operace Fall Gelb, útoku na Západ, se jednotky Wehrmachtu probily u Sedanu k malebné obci Stonne. To, co se zde v následujících několika dnech odehrávalo, rozhodně nepřipomínalo bleskovou válku a prokázalo, že i dnes zesměšňované francouzské jednotky dokázaly čelit početnějšímu a takticky lépe vedenému protivníkovi.

Foto: Bitvy u Stonne a Montcornetu a nasazení francouzských tanků | Ministerstvo ozbrojených sil Francie

Psali jsme:Sovětský sestřel špionážního letounu U-2 u Sverdlovska

Poté, co tankové útvary generálplukovníka Heinze Guderiana překročily řeku Meusu, rozhodlo se francouzské vrchní velení Němcům přehradit cestu v zalesněné oblasti kopců Mont-Dieu, rozprostírající se kolem obce Stonne. Francouzi reagovali večer 13. května přesunem několika jednotek k této vesničce. K obraně se zde chystaly části různorodých formací.

Ze 3. mechanizované divize to byly 1. prapor 67. pěšího pluku, 10. a 11. rota 51. pěšího pluku. Dále pak 1. rota 45. tankového praporu vyzbrojená lehkými obrněnci Hotchkiss H-39, 2. rota ze stavu 4. tankového praporu vyzbrojená obrněnci FCM-36 a především několik těžkých tanků Renault Char B1bis ze 3. roty 49. tankového praporu. Právě tyto stroje, pod velením kapitána Pierra Billotteho, se ukázaly jako nejnebezpečnější protivníci německých Panzerů od 10. tankové divize. Bitvy se dále zúčastnili příslušníci pěšího pluku Grossdeutschland, 43. útočného ženijního praporu a několika dalších postupně nasazovaných jednotek.

Bitva o samotnou obec se rozhořela 15. května 1940. Toho dne bylo Stonne střídavě dobyto celkem sedmkrát. Zvláště těžké boje se odehrávaly od 8:00 do přibližně 12:00, jak dokládají hlášení (v 8:00 obec dobyli Němci, v 9:00 Francouzi, v 9:30 Němci, v 10:30 Francouzi, v 10:45 Němci, ve 12:00 Francouzi). Na konci prvního dne bitvy však Stonne drželi příslušníci německého Wehrmachtu, kterým se podařilo zničit i dva těžké tanky Char B1bis.

Následujícího dne se Francouzům sice opět podařilo Stonne díky svým tankům dobýt zpět, ale jakmile se obrněnci stáhli k doplnění střeliva a paliva, podnikla německá pěchota protiútok. Den tak znovu skončil vyhnáním Francouzů z obce. Právě 16. května došlo ke slavnému útoku těžkých Renaultů B1bis kapitána Billotteho. Ten do Stonne prorazil sám, bez podpory pěchoty, okolo 7:00, zatímco zbylé dva Chary B1bis zaměstnávaly palbou nepřítele. Billotteho stroj, pojmenovaný „Eure“, následně zničil 13 německých tanků seřazených v koloně na návsi (2 Panzery IV a 11 Panzerů III), projel obcí a zlikvidoval ještě dva protitankové kanony PaK 35/36 – a to i přesto, že inkasoval více než 140 zásahů. Jelikož však francouzská pěchota nebyla schopna poskytnout podporu, musel se z obce vrátit zpět na výchozí pozice. Na noc se však z trosek vesnice stáhli i Němci.

Psali jsme:Vánoce v SSSR aneb s dědou Mrázem na věčné časy

Z boje byla následně stažena zle poničená 10. tanková divize, kterou v dalších bojích vystřídali příslušníci 16. a 24. pěší divize. Elitní pluk Grossdeutschland přišel o téměř 600 mužů. Bitva vyvrcholila 17. května 1940, kdy bylo Stonne opět střídavě dobýváno oběma stranami, nakonec však již definitivně zůstalo v rukou Němců. V průběhu tří dnů změnila obec svého „majitele“ celkem sedmnáctkrát. Francouzi odepsali 33 tanků, Němci 24 tanků a obrněných vozidel, plus další množství techniky, včetně minimálně 14 děl.

Definitivně se však Wehrmachtu podařilo oblast kolem Stonne dobýt až 24. května, kdy podnikl útok na pozice 1. husarského pluku u obce Tannay. Tečku za jednou z nejkrvavějších bitev francouzského tažení roku 1940, kterou němečtí vojáci přirovnávali k bitvě u Verdunu z první světové války, obstarali příslušníci francouzské 3. koloniální pěší divize, kterým se u Forêt du Mont Dieu podařilo po několika dnech bojů dočasně uniknout německému zajetí. Těžké boje kolem Stonne si vyžádaly životy 1 000 Francouzů a 3 000 Němců.

Zdroj: kniha Blitzkrieg: From the Rise of Hitler to the Fall of Dunkirk – Len Deighton