Větrné elektrárny skutečně mohou narušovat radarové vlny. Finsko, které zpřísňuje svou bezpečnostní politiku kvůli agresivnímu postupu Ruska, proto plánuje vybudovat z větrných elektráren jakousi „radarovou hradbu“.

Foto: Linie větrných elektráren by měla dosahovat tisíce kilometrů | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:První vozidla Sisu GTP pro švédskou armádu

S tímto nápadem přišly finské energetické společnosti Neste Corporation, Gasgrid Finland, Helen a Vantaan Energia. Ty navrhly chytré řešení, jak propojit obranu země s ekonomickým růstem. Společnosti plánují ve východním Finsku vybudovat linii větrných turbín, na nichž by byly instalovány finské vojenské radary a další zpravodajská a sledovací zařízení. Linie čítající tisíce větrných turbín by se měla táhnout podél východní finské hranice od oblasti Kymenlaakso až po východní Laponsko. Prakticky všechny dosavadní finské větrné elektrárny se nacházejí na západě země právě proto, aby nerušily vojenské radary. Pokud by se projekt podařilo realizovat, znamenalo by to výrazné posílení finské obranyschopnosti.

„Nová energetická infrastruktura by mohla pomoci obraně a potřebám obranných sil na hranici. Neobnovujeme linii Salpa, ale vytváříme zelenou linii,“ uvedl generální ředitel sdružení Jami Holtari.

Linie Salpa byla 1200 kilometrů dlouhá obranná linie postavená v letech 1940–1944 na obranu před Sovětským svazem. Skládala se ze železobetonových bunkrů, zákopů a protitankových i protipěchotních překážek.

Kromě linie větrných elektráren projekt počítá také s výstavbou nových silnic, stejně jako nových bunkrů a systému opevnění. Za projektem stojí profesor Petteri Laaksonen z Technické univerzity v Lappeenrantě-Lahti a bývalý náčelník štábu ministerstva obrany, generálporučík Arto Räty. Podle odhadů by plánování mohlo trvat 2–3 roky a samotná výstavba 5–6 let. Celkové náklady se odhadují na přibližně 900 milionů eur.

Psali jsme:První vojenská Tatra Phoenix 8×8 třetí generace s palivovou cisternou pro Armádu České republiky

Psali jsme:GPS ztrácí monopol: Vznik trhu s navigací nové generace

Psali jsme:Pplk. Martin Krč: Když hrozba smrti dostane reálné obrysy, člověk přemýšlí jinak

Větrné turbíny by měly být od sebe vzdáleny 200 metrů a každá z nich by měla být vybavena některým z vojenských systémů – radarem, kamerami či dalšími sledovacími a informačními technologiemi a senzory určenými k detekci a sledování nízko letících cílů a pozemních sil. Celý systém má být decentralizovaný, a tedy velmi obtížně zničitelný. Aby byl zcela vyřazen z provozu, musel by nepřítel zničit všechny větrné turbíny.

Zdroj: Helsingin Sanomat